Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Papež František

       

   PAPEŽ  FRANTIŠEK   

                                                                                                                                                                                                 

 

  APOŠTOLSKÁ  CESTA  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

 SOBOTA  16.DUBNA 2016 

 
 

 

 GENERÁLNÍ  AUDIENCE  
 PAPEŽE  FRANTIŠKA  VE  STŘEDU  13.DUBNA 2016  
 
 
 
 NEDĚLE  BOŽÍHO  MILOSRDENSTVÍ  
 3.DUBNA 2016  
 

 

 VELIKONOČNÍ  POŽEHNÁNÍ   
 PAPEŽE  FRANTIŠKA  
 CELÉMU  SVĚTU  
 27.BŘEZNA 2016  
 
 

 

 
 
 
 
 
 

 

 
  ZELENÝ  ČTVRTEK  
  V  BAZILICE  SVATÉHO  PETRA  
  VE  VATIKÁNU 
 
 
 
 

  GENERÁLNÍ  AUDIENCE  

  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  VE  STŘEDU  23.BŘEZNA 2016  VE  SVATÉM  TÝDNU  


Všichni lidé dobré vůle nechť společně odsoudí kruté ohavnosti, kterých se dopouští teroristé. V souvislosti

s úterními atentáty v Bruselu to prohlásil papež František. Při dnešní generální audienci také vyzval k modlitbě

za oběti i za obrácení pachatelů.

„Se zarmouceným srdcem jsem sledoval smutné zprávy o teroristických atentátech, k nimž došlo včera v Bruselu,

a které zanechaly četné oběti a zraněné. Ujišťuji drahý belgický národ, všechny příbuzné obětí a všechny zraněné

o své modlitbě a blízkosti,“ uvedl František v závěru své středeční generální audience.

„Znovu vyzývám všechny lidi dobré vůle, aby se spojili a jednomyslně odsoudili tyto kruté ohavnosti,

které způsobují jenom smrt, teror a hrůzu,“ řekl také papež.

Současně vyzval k modlitbě za lidi zasažené tragédií i za obrácení pachatelů: „Všechny prosím, aby vytrvali

v modlitbě a prosili Pána, v tomto Svatém týdnu, aby utěšil sklíčená srdce a obrátil srdce těchto lidí zaslepených krutým fundamentalismem, na přímluvu Panny Marie.“

Po společné modlitbě Zdrávasu se přítomní pomodlili za mrtvé, zraněné, rodinné příslušníky i za belgický národ.

 

 

  KVĚTNÁ  NEDĚLE  

  MŠE  SVATÁ  

  NA  NÁMĚSTÍ  SVATÉHO  PETRA  VE  VATIKÁNU  

 

 

 Inaugurační mše svatá papeže Františka na Svatopetrském náměstí  

 19.března 2013 

 
 

  VÝROČNÍ  DEN  ZVOLENÍ  

  PAPEŽE  SVATÉHO  OTCE  FRANTIŠKA  

  13.BŘEZNA 2013  

 

 
 
  Generální audience papeže Františka  
  na náměstí ve Vatikánu ve středu 2.března 2016.  
 
 
 
  MYŠLENKA  PAPEŽE  FRANTIŠKA  
  NA  MĚSÍC  BŘEZEN 2016  
 
 
 

 

  MYŠLENKA  PAPEŽE  FRANTIŠKA  
  NA  MĚSÍC  ÚNOR 2016  
 

  XII. APOŠTOLSKÁ  CESTA  

  PAPEŽE  FRANTIŠKA 

  DO  MEXIKA  

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

  GENERÁLNÍ  AUDIENCE  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  VE  STŘEDU  16.PROSINCE 2015  

  NA  NÁMĚSTÍ  VE  VATIKÁNU   

 

                                                                                                                                                                                                             

 

 XI. APOŠTOLSKÁ  CESTA  

 PAPEŽE  FRANTIŠKA  

 AFRIKY 

 

 

 

 

 

  GENERÁLNÍ  AUDIENCE  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  VE  STŘEDU  18.LISTOPADU 2015  

  NA  NÁMĚSTÍ  VE  VATIKÁNU   

 

  VELIKONOČNÍ  POSELSTVÍ   

  "Urbi et Orbi"  


 

 Inaugurační mše svatá papeže Františka 

 na Svatopetrském náměstí - v úterý 19.března 2013. 

 

 Polední modlidba papeže Františka na 4.neděli postní - 15.března 2015. 

 

  Kající bohoslužba v bazilice sv. Petra v pátek 13.března 2015.  

 

  VÝROČNÍ  DEN   

  ZVOLENÍ  PAPEŽE  SVATÉHO  OTCE  FRANTIŠKA  

  13.BŘEZNA 2013  

 

 

  Generální audience papeže Františka po návratu z Srí Lanky a Filipin  

 středa  21.ledna 2015 

 

  APOŠTOLSKÁ  CESTA  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  NA  SRÍ  LANKU  A  FILIPÍNY  

  OD  13. - 19.LEDNA 2015 

  Setkání papeže Františka s mladými na Filipínách - TV NOE  

 

  APOŠTOLSKÁ  CESTA  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  NA  SRÍ  LANKU  A  FILIPÍNY  

  OD  13. - 19.LEDNA 2015 

 

 Středa 14. 1. 2015 

10.00 hod. - mše svaté z Colomba se svatořečením Josepha Vaze

 

 Pátek 16. 1. 2015 

12.00 hod. - mše svaté z katedrály Neposkvrněného Početí P. Marie v Manile

 

 Neděle 18. 1. 2015 

13.30 hod. -  setkání Sv. otce s mládeží v Manile

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 Polední modlitba papeže Františka na Svátek Křtu Páně  

 neděle  11.ledna 2015 

 

  Mše svatá z Vatikánu při příležitosti svátku Křtu Páně  

  11.ledna 2015 

 

  Novoroční promluva papeže Františka ve Vatikánu 

 1.ledna 2015 

 

 Novoroční kázaní papeže Františka 

 1.ledna 2015 

 


  POŽEHNÁNÍ  URBI  ET  ORBI  

  PAPEŽE  FRANTIŠKA  

  PŮLNOČNÍ  MŠE  SVATÁ  

  Z  BAZILIKY  SVATÉHO  PETRA  VE  VATIKÁNU  

 

 

 Přivítání papeže Františka ve Štrasburku 

 úterý 25.listopadu 2014 

 

 Promluva papeže Františka na Radě Evropy 

 úterý  25.listopadu 2014 

 Konec promluvy papeže v Radě Evropské únie - 25.listopadu 2014. 

 

 Apoštolská cesta papeže Františka v Albánii 

 homilie z neděle 21.září 2014 

 

  26.generální audience papeže Františka po návratu z Koreje. 

  středa  20.srpna 2014  

 

  Závěr apoštolské cesty papeže Františka v Soulu v Koreji  

  pondělí  18.srpna 2014  

 

 Apoštolská cesta papeže Františka v Jižní Koreji 

 homilie z neděle 17.srpna 2014 

 

  Homílie papeže Františka při Slavnosti sv.Petra a Pavla  

  Vatikán  - neděle  29.června 2014  

 

  Homílie papeže Františka ve Svaté Zemi  

 neděle 25.května 2014 

  Svatořečení papežů Jana XXIII. a papeže Jana Pavla II.  

   NEDĚLE  BOŽÍHO  MILOSRDENSTVÍ   

  27.dubna 2014  

 

  Homílie papeže Františka při svatořečení pepežů  

  neděle  27.dubna 2014  

 

  Závěr mše svaté na Svatopetrském náměstí ve Vatikáně.  

   neděle  27.dubna 2014  

 

  Požehnání Urbi et orbi - papeže Františka

 Slavnost  ZMRTVÝCHVSTÁNÍ  PÁNĚ  

  20.dubna 2014  

 

 

 Svatý otec 

 Homilie 

 Sobota  22.února 2014 

image   Církev vás potřebuje   

Promluva papeže Františka k novým kardinálům, baz. sv. Petra

 

image„Ježíš pospíchal před nimi…“ (Mk 10,32). I v této chvíli jde Ježíš před námi. On je vždycky před námi, předchází nás a razí nám cestu… V tom spočívá naše důvěra i radost: být Jeho učedníky, být s Ním, jít za Ním, následovat Jej…

Když jsme společně s kardinály koncelebrovali první mši svatou v Sixtinské kapli, bylo slovo „putovat“ prvním, které nám Pán předložil: putovat a potom budovat a vyznávat.

Dnes se toto slovo vrací, ale jako skutek, jako Ježíšova pokračující činnost: „Ježíš pospíchal…“ Ježíš jde rychle a poučuje učedníky během cesty. Toto je důležité. Ježíš nepřišel učit filosofii, ideologii… nýbrž „cestě“, cestě, kterou je třeba projít s Ním. A cestě se lze naučit tím, že se po ní vydáme, že se touto cestou ubíráme. Ano, drazí bratři, toto je naše radost: putovat s Ježíšem.

Není to snadné, ani pohodlné, protože cesta, kterou volí Ježíš, je cestou kříže. Během cesty k nim mluví o tom, co na něj čeká v Jeruzalémě: předpovídá svoje utrpení, smrt a vzkříšení. Oni jsou zaražení a plní bázně. Jistě, zaražení, protože jít do Jeruzaléma pro ně znamenalo podílet se na triumfu Mesiáše, na Jeho vítězství. Vyplývá to z následující prosby Jana a Jakuba. A byli plní bázně z toho, co měl podstoupit Ježíš a co hrozilo také jim.

Na rozdíl od učedníků té doby víme, že Ježíš zvítězil, a neměli bychom z kříže mít strach, ba dokonce bychom měli mít v kříži svou naději. Jsme však jako lidé hříšníci a jsme vystaveni pokušení myslet lidsky a nikoli božsky.

A když se myslí světsky, jaký je důsledek? „Ostatních deset se na Jakuba a na Jana rozmrzeli“ (Mk 10,32). Rozmrzeli se. Převáží-li světská mentalita, nastupuje rivalita, závist, roztržky…

Slovo, kterým se k nám dnes obrací Pán, je tedy velice blahodárné! Vnitřně nás očišťuje, dává světlo našemu svědomí, pomáhá nám plně se sladit s Ježíšem a činit tak společně v okamžiku, kdy se sbor kardinálů rozrůstá o nové členy.

„Ježíš si je zavolal…“ (Mk 10,42). To je další Pánovo gesto. Během cesty se povšimne, že je třeba promluvit s Dvanácti, zastaví se a zavolá si je. Bratři, dovolme Pánu, aby si nás zavolal! Nechme se od Něho svolat. A slyšme Jej, s radostí společně přijměme Jeho Slovo, nechejme se poučovat Jím a Duchem svatým, abychom stále více byli jedním srdcem a jednou duší kolem Něho.

A když jsme takto svoláni, povoláni naším jediným Mistrem, také já vám řeknu, co potřebuje církev. Potřebuje vás, vaši spolupráci a ještě předtím vaše společenství, společenství se mnou a mezi vámi. Církev potřebuje vaši odvahu ke hlásání evangelia při každé příležitosti, vhod či nevhod, abychom vydali svědectví pravdě. Církev potřebuje vaši modlitbu za dobrou cestu Kristova stádce, modlitbu, která je spolu se zvěstováním Slova první povinností biskupa. Nezapomeňme na to. Církev potřebuje váš soucit zvláště v této chvíli, kdy je v mnoha zemích světa bolest a utrpení. Vyjádřeme svoji duchovní blízkost těm církevním společenstvím a všem křesťanům, kteří strádají diskriminacemi a pronásledováním. Musíme bojovat proti každé diskriminaci. Církev potřebuje, abychom se za ně modlili, aby byli silní ve víře a uměli reagovat na zlo dobrem. A vztáhněme svoji modlitbu na každého muže a ženu, kteří snášejí nespravedlnost za svoje náboženské přesvědčení.

Církev nás potřebuje, abychom byli muži pokoje a vytvářeli pokoj svými činy, touhami a modlitbami. Vytvářeli pokoj a byli tvůrci pokoje. Prosme proto o pokoj a smíření pro národy, které jsou v těchto časech zkoušeny násilím a válkou.

Děkuji vám, drazí bratři! Putujme společně za Pánem a nechejme se stále více od Něho svolávat uprostřed svatého lidu Božího a svaté matky církve.

                                                                                                                                          Přeložil Milan Glaser

 

 

 

  Sobota  22.února 2014 

   Petrův nástupce jmenoval 19 nových kardinálů  

imageVatikán. Na dnešní svátek Petrova stolce se ve vatikánské bazilice konala řádná veřejná konzistoř, na níž Petrův nástupce kreoval 19 nových kardinálů. Konzistoře se účastnil osobně také Benedikt XVI., což v zahajovacím pozdravu zmínil, státní sekretář, mons. Pietro Parolin:

„Svatý otče, s dojetím a chvěním Vás uctivě zdravím jménem biskupů, které Vaše Svatost dnes přičlení do kardinálského kolegia i jménem mons. Lorise Capovilly, který převezme jmenování za několik dní v Bergamu. S toutéž sympatií a úctou zdravíme také emeritního papeže, Jeho Svatost Benedikta XVI. a těšíme, že přišel mezi nás. (potlesk)“

Arcibiskup Parolin ve své promluvě jménem všech nově jmenovaných kardinálů poděkoval Svatému otci za projev velké důvěry:

„S důvěrou, věrností, velkodušností a vytrvalostí budeme odpovídat na povolání, které vyjadřuje symbol purpuru i pobídka provázející předání biretu: „počínat si statečně usque ad sanguinis effusionem, aby rostla křesťanská víra, pokoj Božího lidu a svoboda a šířila se svatá římská církev“.

Po zahajovací promluvě arcibiskupa státního sekretáře následovala aklamace Markova evangelia (Mk 10,32-45), pojednávajícího o třetí Ježíšově předpovědi utrpení Dvanácti učedníkům cestou do Jeruzaléma, žádosti Zebedeových synů, aby mohli zasednout v Kristově slávě po Jeho levici a pravici a rozmrzelé reakci ostatních učedníků. Papež František v homilii mimo jiné řekl:

„Ježíš si je zavolal…“ (Mk 10,42). To je další Pánovo gesto. Během cesty se povšimne, že je třeba promluvit s Dvanácti, zastaví se a zavolá si je. Bratři, dovolme Pánu, aby si nás zavolal! Nechme se od Něho svolat. A slyšme Jej, s radostí společně přijměme Jeho Slovo, nechejme se poučovat Jím a Duchem svatým, abychom stále více byli jedním srdcem a jednou duší kolem Něho.
A když jsme takto svoláni, povoláni naším jediným Mistrem, také já vám řeknu, co potřebuje církev. Potřebuje vás, vaši spolupráci a ještě předtím vaše společenství, společenství se mnou a mezi vámi. Církev potřebuje vaši odvahu ke hlásání evangelia při každé příležitosti, vhod či nevhod, abychom vydali svědectví pravdě. Církev potřebuje vaši modlitbu za dobrou cestu Kristova stádce, modlitbu, která je spolu se zvěstováním Slova první povinností biskupa. Nezapomeňme na to. Církev potřebuje váš soucit zvláště v této chvíli, kdy je v mnoha zemích světa bolest a utrpení. Vyjádřeme svoji duchovní blízkost těm církevním společenstvím a všem křesťanům, kteří strádají diskriminacemi a pronásledováním. Musíme bojovat proti každé diskriminaci. Církev potřebuje, abychom se za ně modlili, aby byli silní ve víře a uměli reagovat na zlo dobrem. A vztáhněme svoji modlitbu na každého muže a ženu, kteří snášejí nespravedlnost za svoje náboženské přesvědčení.“

Dnešní kreace devatenácti nových kardinálů zvýšila počet členů kardinálského sboru na 218, z toho 122 má právo volit papeže. Noví nositelé purpuru pocházejí z patnácti různých zemí a zastupují všechny světadíly. Je tu osm Evropanů ( pět z Itálie a po jednom z Německa, Velké Británie a Španělska) a sedm Američanů ( Kanada, Nikaragua, Haiti, Chile, Brazílie, Argentina). Po dvou nových kardinálech dostaly Afrika ( Pobřeží slonoviny a Burkina Faso) a Asie ( Korea a Filipíny).

Papež v průběhu dnešní konzistoře udělil nově jmenovaným kardinálům titulární římský kostel, čímž poukázal na jejich účast na pastorační péči římského biskupa o Věčné město.

Kard. Pietro PAROLIN : Titulus sv. Šimona a Judy Tadeáše ve čtvrti Torre Angela
Kard. Lorenzo BALDISSERI : Titulus sv. Anselma na Aventinu
Kard. Gerhard Ludwig MÜLLER : Diakonie Sant´Agnese in Agone
Kard. Beniamino STELLA : Diakonie sv. Kosmy a Damiána
Kard. Vincent NICHOLS : Titulus Nejsvětějšího Vykupitele a sv. Alfonsa
Kard. Leopoldo José BRENES SOLÓRZANO: Titulus sv. Jáchyma ve čtvrti Prati di Castello
Kard. Gérald Cyprien LACROIX: Titulus sv. Josefa ve čtvrti´Aurelio
Kard. Jean-Pierre KUTWA: Titulus sv. Emerenciány ve čtvrti Tor Fiorenza
Kard. Orani João TEMPESTA: Titulus Panny Marie, Matky božské prozřetelnosti, ve čtvrti Monte Verde
Kard. Gualtiero BASSETTI: Titulus sv. Cecílie
Kard. Mario Aurelio POLI: Titulus sv. Roberta Bellarmina
Kard. Andrew Yeom SOO-JUNG: Titulus sv. Chrisogona
Kard. Ricardo Ezzati ANDRELLO: Titulus Nejsvětějšího Vykupitele ve čtvrti Valmelaina
Kard. Philippe Nakellentuba QUÉDRAOGO: Titulus Panny Marie Utěšitelky ve čtvrti Tiburtino
Kard. Orlando B. QUEVEDO: Titulus Panny Marie “Regina Mundi” ve čtvrti Torre Spaccata
Kard. Chibly LANGLOIS: Titulus sv. Jakuba ve čtvrti Augusta
Kard. Loris Francesco CAPOVILLA: Titulus Panny Marie v Zátibeří
Kard. Fernando Sebastián AGUILAR: Titulus sv. Anděly Mericiové
Kard. Kelvin Edward FELIX: Titulus Panny Marie Uzdravující, ve čtvrti Primavalle

 

 

 

Generální audience 

 19.února2014 

image  Svátost smíření  

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

 

imageDobrý den, drazí bratři a sestry,

Svátostmi křesťanské iniciace - křtem, biřmováním a eucharistií - dostává člověk v Kristu nový život. Všichni víme, že tento život nosíme „v hliněných nádobách“ (2 Kor 4,7), jsme vystaveni pokušení, utrpení, smrti a hříchem můžeme tento nový život dokonce ztratit. Pán proto chtěl, aby církev konala dílo spásy také ve vztahu ke svým vlastním členům, zejména svátostí smíření a pomazáním nemocných, které lze souhrnně označit jménem „svátosti uzdravení“. Svátost smíření je svátost uzdravení. Jdu-li se vyzpovídat, je to proto, abych byl uzdraven a byla uzdravena moje duše, moje srdce a to nedobré, co jsem učinil. Nejlépe toto hluboké spojení vyjadřuje biblický obraz či epizoda odpuštění a uzdravení ochrnulého, kdy se Ježíš zjevuje zároveň jako lékař duše i těla (srov. Mk 2,1-12, Mt 9,1-8; Lk 5,17-26).

1. Svátost pokání a smíření pramení přímo ve velikonočním tajemství. Vždyť ještě týž den o Velikonocích se Pán ukázal apoštolům, zavřeným ve večeřadle, pozdravil je slovy „Pokoj vám!“, dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny“ (Jan 20,21-23). Tato pasáž vyjevuje nejhlubší dynamiku této svátosti. Především fakt, že odpuštění svých hříchů si nemůžeme dát my sami. Nemohu říci: odpouštím si hříchy. Odpuštění se žádá od druhého a ve zpovědi prosíme o odpuštění Ježíše. Odpuštění není plodem našich námah, nýbrž je darem, je darem Ducha svatého, který nás ponořuje do lázně milosrdenství a milosti, jež nepřetržitě proudí z probodnutého srdce Krista, který byl ukřižován a vstal z mrtvých. Za druhé nám připomíná, že jedině necháme-li se smířit v našem Pánu s Otcem a s bratřími, můžeme opravdu přebývat v pokoji. Pociťujeme to v srdci všichni, když se s tíží na duši a trochu zarmouceni jdeme vyzpovídat; a když obdržíme od Ježíše odpuštění, jsme v pokoji a máme v duši onen překrásný pokoj, který může dát pouze Ježíš, jedině Ježíš.

2. Slavení této svátosti během času přešlo od veřejné formy, protože zpočátku se konalo veřejně, k osobní formě, důvěrné formě zpovědi. Tím však netřeba ztrácet ze zřetele církevní rozměr, který tvoří její vitální kontext. Křesťanské společenství je totiž místem, ve kterém se zpřítomňuje Duch, jenž obnovuje srdce v lásce Boží a ze všech bratří činí jednotu v Kristu Ježíši. Proto tedy nestačí žádat o odpuštění Pána ve vlastní mysli a vlastním srdci, ale je nezbytné pokorně a s důvěrou vyznat vlastní hříchy služebníkovi církve. Při slavení této svátosti představuje kněz nejenom Boha, nýbrž i celé společenství, které se rozpoznává v křehkosti každého svého člena a které s pohnutím slyší jeho pokání, smiřuje se s ním, povzbuzuje ho a provází na cestě obrácení a lidského i křesťanského zrání.

Někdo by mohl říci: Já se zpovídám pouze Bohu. Ano, můžeš říci Bohu „odpusť mi“ a přiznat svoje hříchy, ale naše hříchy jsou také proti bratřím, proti církvi. Proto je nezbytné žádat o odpuštění církev, bratry v osobě kněze. „Ale, otče, když já se stydím…“ Také zahanbení je dobré, je zdravé se stydět, protože zahanbení je hojivé. Když se někdo nestydí, říká se v mé vlasti, že je nestyda, (sin verguenza). Zahanbení však prospívá, protože nás činí pokornějšími. Kněz přijímá toto vyznání s láskou a jemnocitem a odpouští ve jménu Božím. I z lidského hlediska je dobré promluvit s bratrem, ulevit si a říci knězi ony věci, které nás tíží na srdci. Každý může pocítit úlevu před Bohem, s církví a s bratrem. Nemějte strach ze zpovědi! Kdo stojí ve frontě ke zpovědi, cítí všechny tyto věci, včetně zahanbení, ale potom, když zpověď skončí, vychází jako osvobozený, ušlechtilý, krásný, omilostněný, nevinný a šťastný. Taková je krása zpovědi! Zeptám se vás, ale neodpovídejte nahlas, jen ve svém srdci: kdy ses naposled zpovídal, kdy ses zpovídala? Každý ať se zamyslí… Jsou to dva dny, dva týdny, dva roky, dvacet let, čtyřicet let? Každý ať si to spočítá a řekne si, kdy se naposled zpovídal. A uběhlo-li hodně času, neztrácej už ani den a jdi. Kněz bude hodný, ale je tam i Ježíš a ten je hodnější než kněží. Ježíš tě přijme s nesmírnou láskou. Osměl se a jdi ke zpovědi!

3. Drazí přátelé, slavit svátost smíření znamená nechat se vroucně obejmout: je to objetí nekonečného Otcova milosrdenství. Pamatujme na ono krásné podobenství o synu, který odešel z domu se zděděnými penězi. Utratil všechny a potom, když neměl nic, rozhodl se vrátit domů, nikoli jako syn, ale jako služebník. Takovou vinu a takové zahanbení pocítil ve svém srdci. Byl však překvapen, když chtěl promluvit a požádat o odpuštění, a otec jej ani nenechal mluvit, objal jej, políbil a vystrojil hostinu. A já vám říkám: pokaždé, když se zpovídáme, Bůh nás objímá, Bůh slaví. Ubírejme se touto cestou. Bůh vám žehnej!

                                                                                                                                           Přeložil Milan Glaser

 

 

 

Generální audience 

 5.února 2014 

image   Svátost eucharistie   

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

 

image Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes k vám budu mluvit o eucharistii. Eucharistie tvoří spolu se křtem a biřmováním jádro „křesťanské iniciace“ a je zdrojem samotného života církve. V této svátosti lásky totiž pramení každá autentická cesta víry, společenství a svědectví.

Již to co vidíme, shromažďujeme-li se ke slavení eucharistie, mše, nám umožňuje vytušit, co se chystáme prožívat. Ve středu prostoru určeného ke slavení je oltář, stůl pokrytý ubrusem, což navozuje dojem hostiny. U stolu je kříž, který ukazuje, že se na tomto oltáři přináší oběť Kristova. On je duchovním pokrmem, kterého se nám tam dostává pod způsobami chleba a vína. Vedle obětního stolu je ambon, tedy místo, odkud se hlásá Boží Slovo a které ukazuje, že se tam shromažďujeme, abychom naslouchali Pánu, který promlouvá skrze Písmo svaté, a že pokrmem, který tam dostáváme, je také Jeho Slovo.

Slovo a Chléb se ve mši stávají jedním celkem jako v Poslední večeři, kdy se všechna Ježíšova slova, všechna znamení, která učinil, kondenzovala v gestu lámání chleba a podávání kalicha, které předjímalo oběť kříže, a ve slovech: „Vezměte a jezte, toto je moje tělo… Vezměte, pijte, to je kalich mé krve“.

Ježíšovo gesto při Poslední večeři je nejzazším díkůvzdáním Otci za Jeho lásku a Jeho milosrdenství. „Díkůvzdání“ se řecky řekne „eucharistie“. Proto se tato svátost nazývá eucharistie. Je vrcholným díkůvzdáním Otci, který nás tolik miloval, že nám z lásky dal svého Syna. Výraz „eucharistie“ v sobě proto zahrnuje celé toto gesto, které je gestem Boha a zároveň člověka, gestem Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka.

Slavení eucharistie je tedy mnohem víc než pouhá hostina: je vlastní památkou Ježíšovy Paschy, ústředního tajemství spásy. „Památka“ neznamená jen vzpomínku, pouhou připomínku, nýbrž skutečnost, že kdykoli slavíme tuto svátost, účastníme se tajemství umučení, smrti a vzkříšení Krista. Eucharistie je vrcholem spásonosného Božího činu: Pán Ježíš se stává chlebem lámaným pro nás, neboť nás obdařuje svým milosrdenstvím a svou láskou, takže obnovuje naše srdce, naše bytí a způsob, kterým se vztahujeme k Němu a k bratřím. Proto, když přistupujeme k této svátosti, říká se jí „svaté přijímání“ (ricevere la Comunione – dosl. přijmout společenství, pozn. překl.). To znamená, že mocí Ducha svatého nás účast na eucharistickém stolu jedinečně a hluboce připodobňuje Kristu a dává nám již nyní předběžně zakoušet plné společenství s Otcem, které bude charakterizovat nebeskou hostinu, kde se budeme se všemi svatými radovat z kontemplace Boha tváří v tvář.

Drazí přátelé, nikdy neděkujeme Pánu dostatečně za dar, který nám věnoval v eucharistii! Je to veliký dar a proto je velmi důležité účastnit se nedělní mše. Jít na mši nejenom se modlit, ale také přijímat eucharistii, chléb, který je tělem Ježíše Krista, jenž nám dává spásu, odpouští nám a sjednocuje nás s Otcem. Je krásné to činit! Jdeme na mši každou neděli, protože je to den Pánova zmrtvýchvstání. Proto je neděle pro nás tolik důležitá. V eucharistii vnímáme vlastní příslušnost k církvi, Božímu lidu, Božímu Tělu, k Ježíši Kristu. Nikdy nedokážeme pochopit veškerou její hodnotu a bohatství. Prosme Jej proto, aby tato svátost v církvi nadále uchovávala Jeho živou přítomnost a ztvárňovala naše společenství v lásce a sdílení podle srdce Otcova. A činíme tak po celý život, ale začíná se dnem prvního svatého přijímání. Je důležité, aby se děti dobře připravili na první svaté přijímání a každé dítě k němu přistoupilo, protože je to po křtu a biřmování první krok mohutné příslušnosti k Ježíši Kristu.

                                                                                                                                          Přeložil Milan Glaser

 

 

 

 

Generální audience 

29.ledna 2014 

image  Svátost biřmování   

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

 

image  Dobrý den, drazí bratři a sestry,

V této třetí katechezi o svátostech se zastavíme u biřmování, které je třeba chápat v souvislosti se křtem, ke kterému se neoddělitelně váže. Obě tyto svátosti spolu s eucharistií tvoří jedinou spásonosnou událost, která se nazývá »křesťanská iniciace« a kterou jsme začleněni v Ježíši Kristu, usmrceném a vzkříšeném, a stáváme se novým stvořením a údy církve. Proto se původně tyto tři svátosti udělovaly najednou na konci katechumenátu, obvykle o Velikonoční vigilii. Ustálil se tak průběh formace a postupné zařazení do křesťanského společenství, což mohlo trvat i několik let. Nejprve křest, potom následovalo biřmování a eucharistie.

Běžně se mluví o svátosti biřmování, což znamená pomazání. A vskutku jsme olejem zvaným křižmo mocí Ducha svatého připodobněni Ježíši Kristu, který je jediným pravým »pomazaným«, Mesiášem, svatým Božím. Termín biřmování nám dále říká, že tato svátost způsobuje růst křestní milosti: pevněji nás spojuje s Kristem, dokonaleji nás spojuje s církví, poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru, vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za kříž (KKC, 1303).

Proto je třeba pečovat o to, aby naše děti, naše mládež obdržely tuto svátost. Všichni se staráme, aby byly pokřtěny a je to dobře, ale možná, že nevěnujeme tolik péče tomu, aby byly biřmovány. Zůstanou pak na půli cesty a neobdrží Ducha svatého, který je v křesťanském životě tolik důležitý, neboť nám dává sílu jít vpřed. Zamysleme se každý z nás trochu: máme opravdu starost, aby naše děti, naše mládež obdržely biřmování? Je to důležité! A pokud máte doma děti, dospívající, kteří ještě nebyli biřmováni a již dosáhli potřebného věku, učiňte vše, co lze, aby mohli dokončit křesťanskou iniciaci a obdržet sílu Ducha svatého. Je to důležité!
Je přirozeně nezbytné nabídnout biřmovancům dobrou přípravu, která má přivést k osobnímu přilnutí k víře v Krista a probudit v nich cítění příslušnosti k církvi.

Biřmování – jako každá svátost – není dílem lidí, nýbrž Boha, který pečuje o náš život, aby nás připodobnil k obrazu svého Syna a uschopnil nás milovat jako On. Činí tak tím, že nám vlévá Ducha svatého, jehož působení prostupuje celého člověka a celý život a projevuje se sedmi dary, na které ve světle Ducha svatého tradice vždycky poukazovala. Těchto sedm darů… Nechci se ptát, zda si pamatujete těchto sedm darů. Možná, že je znáte všechny… Ale vyjmenuji je vaším jménem. Jsou to: moudrost, rozum, rada, síla, poznání, zbožnost a bázeň Boží. Právě tyto dary jsou nám dány Duchem svatým ve svátosti biřmování. Těmto darům chci věnovat katecheze, které budou následovat po tomto cyklu věnovanému svátostem.

Když přijmeme Ducha svatého do svého srdce a necháme jej působit, sám Kristus se v nás zpřítomňuje a nabývá podoby v našem životě; On sám se skrze nás modlí, odpouští, dodává naději a útěchu, slouží bratřím, stává se bližním těm, co jsou v nouzi a těm posledním, vytváří společenství a rozsévá pokoj. Pomyslete, jak důležité to je: skrze Ducha svatého sám Kristus přichází a koná toto vše mezi námi a pro nás! Proto je důležité, aby děti a mládež obdrželi svátost biřmování.

Drazí bratři a sestry, připomeňme si, že jsme přijali biřmování. My všichni! Připomeňme si to především proto, abychom za tento dar Pánu děkovali a žádali jej pak, aby nám pomohl žít jako opravdoví křesťané a kráčet vždy s radostí podle Ducha svatého, který nám byl dán.

                                                                                                                                Přeložil Milan Glaser

 

 

 

 

                                                                                                                                      Neděle -  26.ledna 2014 

   Papež k situaci na Ukrajině  

imageVatikán. Na náměstí sv. Petra si dnes v poledne přišlo vyslechnout promluvu papeže Františka asi 50 tisíc lidí. Svatý otec mimo jiné řekl:

„Ježíš začíná svoje poslání nejenom na okraji, ale také mezi lidmi, které by bylo možné označit za „spodní třídu“. Svoje první učedníky a budoucí apoštoly si nevolí ve školách učitelů Zákona, ale mezi obyčejnými a prostými lidmi, kteří se vážně připravují na příchod Božího království. Ježíš jde za nimi, aby je povolal tam, kde pracují, na březích jezera. Jsou to rybáři. Povolává je a oni jej ihned následují. Nechávají sítě a jdou s Ním. Jejich život se stává mimořádným a podmanivým dobrodružstvím.“

Po hlavní promluvě papež věnoval pozornost různým událostem aktuálního dění. Mimo jiné připomněl dnešní Mezinárodní den malomocných a také nadcházející změnu lunárního roku, kterým se na Dálném Východě řídí národy v Číně, Vietnamu a Koreji a vyjádřil jim přání všeho dobrého do nastávajícího roku. Svatý otec se potom vyjádřil se také k situaci na Ukrajině:

„Modlitbou jsem na blízku Ukrajině, zejména těm, kteří tam v těchto dnech přišli o život a jejich rodinám. Pevně doufám, že dojde ke konstruktivnímu dialogu mezi institucemi a občanskou společností, zabrání se každému násilí a v srdci všech převáží duch pokoje a hledání obecného dobra.“

 

 

 

 

                                                                                                                                                                                  Čtvrtek - 23.ledna 2014 

  Papež František kázal o ďáblových zbraních – žárlivosti, závisti a pomluvě  

imageVatikán. Ať křesťané zavřou dveře před žárlivostí, závistí a tlachy, které rozdělují a ničí naše společenství, vyzýval papež František při dnešní ranní bohoslužbě, kterou slavil v Domu sv. Marty. Petrův nástupce ve svých úvahách vyšel z prvního liturgického čtení, které vypráví o vítězství Izraele nad Filišťany díky odvaze mladého Davida. Radost z vítězství se však brzy mění ve smutek a závist, kterou pociťuje král Saul, když slyší ženy opěvovat Davida. Tehdy se ono velké vítězství stává v králově srdci porážkou, prohlásil papež. Jeho srdce užírá žárlivost a závist, jako se to stalo Kainovi. A stejně jako Kain zabil Ábela, rozhoduje se král, že zavraždí Davida. Toto působí žárlivost v našich srdcích, upozornil papež, je to zlý neklid, který nesnese, že bratr nebo sestra má něco více, než mám já. Saul se namísto toho, aby chválil Boha jako izraelské ženy, uzavírá sám do sebe a do své lítosti. Vaří své pocity v hořké polévce.

“Žárlivost vede k zabíjení. Závist vede k zabíjení. Právě těmito dveřmi, dveřmi závisti, ďábel vstoupil do světa. Bible říká: Ďáblovou závistí vstoupilo do světa zlo. Žárlivost a závist otevírají dveře všemu zlému a také rozdělují společenství. Křesťanské společenství, jehož členové trpí závistí a žárlivostí, končí rozkolem : jeden proti druhému. Je to silný jed. Je to jed, který s Kainem nacházíme na první stránce bible“.

V srdci člověka, kterého zasáhla žárlivost a závist, se dějí dvě velice zřejmé věci. První je zahořklost.

“Závistivý a žárlivý člověk je zahořklý. Neumí zpívat, nedokáže chválit, neví, co je to radost, neustále dohlíží na to, co ten druhý má a já nemám. To vše vede k hořkosti, která se šíří celým společenstvím. Tito lidé hořkost zasévají. Druhý postoj, který s sebou nese žárlivost a závist, je pomlouvání. Vzhledem k tomu, že člověk nesnese, aby druhý něco měl, řeší to tím, že druhého poníží, aby si připadal trochu vyšší. Nástrojem k tomu je pomluva. Hledej a zjistíš, že za pomluvou se vždy skrývá žárlivost a závist. Pomluvy společenství rozdělují a ničí. Jsou to ďáblovy zbraně“.

Kolik křesťanských společenství bylo na dobré cestě, pokračoval papež. Pak v jednom z jejich členů začal hlodat červ žárlivosti a závisti, a s ním smutek, zlost a pomluvy. Člověk pod vlivem závisti a žárlivosti vraždí, jak to říká apoštol Jan : Kdo nenávidí svého bratra, je vrah. Žárlivost a závist vůči bratru je počátkem nenávisti.

“Dnes, při této mši svaté, prosme za naše křesťanská společenství, aby se toto sémě žárlivosti mezi námi nerozsévalo, aby závist neovládala naše srdce ani srdce našich komunit, a abychom tak mohli pokračovat ve chvále Pána, chválit Pána s radostí. Je velká milost, když neupadneme do smutku, když se necítíme dotčeně, když nepropadneme žárlivosti a závisti.“

 

 

 

Generální audience 

15.ledna 2014 

image   Mocí křtu jsme učedníky i misionáři  

Katecheze Svatého otce při gen. audienci, nám. sv. Petra

 

image   Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Minulou středu jsme zahájili krátký cyklus katechezí o svátostech, počínaje křtem. A u křtu bych se chtěl zastavit také dnes, abych zdůraznil jeden velmi důležitý účinek této svátosti. Činí z nás totiž údy Kristova těla a Božího lidu. Svatý Tomáš Akvinský poukazuje na to, že ten, kdo obdržel křest, je přivtělen ke Kristu jakoby byl jeho údem a přičleněn ke společenství věřících (srov. Summa Theologie III, q.69, art.5; q.70, art.1), to znamená k Božímu lidu. Podle učení Druhého vatikánského koncilu dnes říkáme, že křtem vstupujeme do Božího lidu, stáváme se členy putujícího lidu, lidu, který putuje v dějinách.

Jako se z generace na generaci předává život, tak také znovuzrozením ze křtu se z generace na generaci předává milost, a s touto milostí křesťanský lid putuje v čase jako řeka, která zavlažuje zemi a ve světě šíří Boží požehnání. Poněvadž Ježíš, jak jsme slyšeli v evangeliu (Mt 28,18-20), řekl, aby učedníci šli a křtili, existuje od té doby až dodnes nepřetržitý řetězec předávání víry skrze křest. A každý z nás je článkem onoho řetězce, každý článek je krokem vpřed jako řeka, která zavlažuje. Taková je milost Boží a taková je naše víra, kterou máme předávat svým dětem, aby ji, až dospějí, mohly předávat svým dětem. Takový je křest. Proč? Protože křtem se stáváme Božím lidem, který předává víru. Toto je velmi důležité. Boží lid putuje a předává víru.

Mocí křtu se stáváme učedníky-misionáři povoláni nést evangelium do světa (Evangelii gaudium, 120). „Každý pokřtěný bez ohledu na svoji funkci v církvi či stupeň vzdělání svojí víry je aktivním podmětem evangelizace,… Nová evangelizace v sobě musí zahrnovat nový protagonismus každého pokřtěného“ (ibid.,), všech, celého Božího lidu, nový protagonismus každého pokřtěného. Boží lid je lidem učedníků, protože víru dostává, a také misionářů, protože víru předává. A působí to v nás křest, který nám dává milost, a předává víru. Všichni v církvi jsme učedníci a to stále, po celý život; a všichni jsme misionáři, každý na místě, které mu Pán přidělil. Všichni, i ten nejmenší je misionářem, a ten, kdo vypadá jako nejstarší, je učedníkem. Někdo z vás poví: „Ale biskupové nejsou učedníci, biskupové znají všechno; papež ví všechno, není učedník“. Nikoli, také biskupové i papež musejí být učedníci, protože nejsou-li učedníky, nepočínají si dobře, nemohou být misionáři, nemohou předávat víru. Všichni jsme učedníky i misionáři.

Existuje nerozlučitelný svazek mezi mystickou a misionářskou dimenzí křesťanského povolání; obě jsou zakořeněny ve křtu. „Obdržením víry a křtu křesťané přijímají hnutí Ducha svatého, který vede k vyznávání Ježíše Krista jako Božího Syna a k nazývání Boha Otcem, „Abba“. Všichni pokřtění a všechny pokřtěné… jsme povoláni žít a sdílet společenství s Trojicí, poněvadž evangelizace je výzva k účasti na trojičním společenství“ (Dokument z Aparecidy, 157).

Nikdo se nespasí sám. Jsme společenstvím věřících, jsme Boží lidem a v tomto společenství zakoušíme krásu sdíleného okoušení lásky, která nás všechny předchází, ale současně nás žádá, abychom byli „přívodem“ milosti jedněch ke druhým, navzdory svým omezením a svým hříchům. Komunitní dimenze není jenom nějakým rámcem, přílohou, nýbrž je integrující součástí křesťanského života, svědectví a evangelizace. Křesťanská víra se rodí a žije v církvi, a při křtu slaví rodiny a farnosti přivtělení nového údu ke Kristu a k Jeho tělu, kterým je církev (srov. ibid.,175).

V souvislosti s důležitostí křtu pro Boží lid jsou příznačné dějiny křesťanského společenství v Japonsku. To zakusilo tvrdé pronásledování počátkem 17. století. Byli tam mnozí mučedníci, členové kléru byli vyhnáni ze země a tisíce věřících bylo zabito. Žádný kněz v Japonsku nezůstal, všichni byli vyhnáni. Společenství se tedy stáhlo do ilegality, ve skrytu uchovávalo víru a modlitbu. A když se narodilo dítě, tatínek s maminkou jej pokřtili, protože v určitých situacích mohou křtít všichni věřící. Když se přibližně po dvou a půl století vrátili misionáři do Japonska, vyšly tisíce křesťanů ven a církev mohla znovu růst. Přežili milostí svého křtu! Toto je obrovské: Boží lid předává víru, křtí svoje děti a jde vpřed. I v tajnosti uchovali silného komunitního ducha, protože křest z nich učinil jediné Kristovo tělo. Byli izolováni a skryti, ale neustále byli členy Božího lidu, členy církve. Z těchto dějin se můžeme mnohé naučit.

                                                                                                                                 Přeložil Milan Glaser

 

 

 

 

 

 Generální audience 

8.ledna 2014 

image   Křest není formalita  

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

 

image  Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes začneme cyklus katechezí o svátostech a první z nich se bude týkat křtu. Šťastnou shodou okolností připadá právě na tuto neděli svátek Křtu Páně.

1. Křest je svátost, na které se zakládá sama naše víra a v níž jsme naroubováni jako živé údy v Krista a Jeho církev. Spolu s eucharistií a biřmováním představuje takzvanou „křesťanskou iniciaci“, jež je jediným velkým svátostným celkem, který nás připodobňuje Pánu a činí z nás živé znamení Jeho přítomnosti a Jeho lásky.

Může nás napadnout otázka: je křest opravdu nezbytný k tomu, abychom mohli křesťansky žít a následovat Ježíše? Není to vlastně jen pouhý rituál, formální církevní akt, kterým se chlapečkovi či holčičce dává jméno? Tato otázka nás může napadnout. V této souvislosti jsou objevná slova apoštola Pavla: „Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem“ (Řím 6,3-4). Nejde tudíž o formalitu! Je to úkon, který se hluboce dotýká naší existence. Pokřtěné nebo nepokřtěné dítě není jedno a totéž. Není totéž, je-li někdo pokřtěný a někdo nepokřtěný. Křtem jsme byli vnořeni do nevyčerpatelného zdroje života, kterým je Ježíšova smrt, největší skutek lásky celých dějin. A díky této lásce můžeme žít novým životem, nebýt vydáni napospas zlu, hříchu a smrti, nýbrž žít ve společenství s Bohem a s bratřími.

2. Mnozí z nás si na přijetí této svátosti vůbec nepamatují, což je samozřejmé, pokud jsme byli pokřtěni hned po narození. Již dvakrát či třikrát jsem se tady na náměstí ptal: Kdo z vás si vzpomíná na datum svého křtu, ať zvedne ruku! Je důležité znát den, ve kterém jsme byli ponořeni do onoho proudu Ježíšovy spásy. A dovolím si dát vám jednu radu. A spíše než radu, tak takový úkol na dnešek. Zjistěte si dnes doma datum svého křtu, abyste věděli, na kdy tento tak krásný den připadl. Znát datum svého křtu, znamená znát šťastné datum. Jeho neznalostí riskujeme ztrátu paměti toho, co pro nás učinil Pán, paměti daru, kterého se nám dostalo. V takovém případě bychom křest začali považovat jenom za událost, ke které došlo v minulosti - a to nikoli z naší vůle, ale našich rodičů -takže by neměla žádný dopad na naši přítomnost. Musíme probudit paměť svého křtu. Jsme povoláni žít svůj křest každý den jako aktuální skutečnost svého života. Následujeme-li Ježíše a zůstáváme-li v církvi i přes svá omezení, křehkosti a svoje hříchy, pak je tomu tak díky této svátosti, která nás učinila novým stvořením a kterou jsme byli oblečeni v Krista. Mocí křtu jsme totiž byli po osvobození od prvotního hříchu začleněni do Ježíšova vztahu s Bohem Otcem a stali se nositeli nové naděje, protože křest nám dává novou naději, naději, že jdeme celý život cestou spásy. Nic a nikdo nemůže tuto naději udusit, protože naděje neklame. Pamatujte, že naděje v Pána nikdy neklame. Díky křtu jsme schopni odpustit a mít rádi toho, kdo nás uráží a působí nám zlo, a dokážeme rozpoznat v posledních a chudých tvář Pána, který nás navštěvuje a stává se naším bližním. Křest nám pomáhá rozpoznat Ježíšovu tvář ve tváři strádajících a trpících lidí, v našich bližních. To všechno je možné díky síle křtu!

3. A poslední důležitý prvek. Zeptám se: může někdo pokřtít sám sebe? Nikdo nemůže sám sebe pokřtít! Nikdo. Můžeme o to požádat, toužit po tom, ale vždycky máme zapotřebí někoho, kdo nám udělí tuto svátost ve jménu Páně. Křest je totiž darem, jehož se dostává v kontextu péče a bratrského sdílení. V dějinách vždycky jeden křtí druhého, ten dalšího a ten zase dalšího… je to řetězec. Řetězec milosti. Nemohu pokřtít sám sebe. O křest musím požádat druhého. Je to úkon bratrství, spříznění s církví. Ve slavení křtu tak můžeme rozpoznat ty nejopravdovější rysy církve, která jako matka neustále rodí nové děti v Kristu působením Ducha svatého.

Ze srdce tedy prosme Pána, abychom mohli v každodenním životě stále více zakoušet tuto milost, které se nám dostalo křtem, a když nás potkají naši bratři, aby se mohli setkat s opravdovými Božími dětmi, opravdovými bratry a sestrami Ježíše Krista, opravdovými členy církve. A nezapomeňte dnešní úkol: zjistit si a zeptat se na datum svého křtu. Stejně jako znám datum svého narození, musím znát také datum svého křtu, protože je to sváteční den.

                                                                                                                                   Přeložil Milan Glaser

 

 

                                                                                                                                                                                                                                            
                                                                                                                                                                                                                                              

                                                                                                                                                                               VATIKÁN    1.ledna 2014   

  Co se děje v srdci lidstva? Je čas zastavit!   

Papežova promluva před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

 

        Drazí bratři a sestry, dobrý den a šťastný nový rok!

Na začátku nového roku přeji vám všem pokoj a veškeré dobro. Moje přání je přáním církve, je křesťanským přáním. Nepojí se k žádnému magickému a fatalistickému vnímání nějakého nového cyklu, který začíná. Víme, že dějiny mají svůj střed: Ježíše Krista, vtěleného, zabitého a vzkříšeného, který žije mezi námi; mají svůj cíl: Boží království pokoje, spravedlnosti a svobody v lásce; a mají svoji sílu, která je žene k tomuto cíli. Tou silou je Duch svatý. Všichni máme Ducha svatého, jehož se nám dostalo ve křtu, a On nás pobízí jít vpřed cestou křesťanského života, cestou dějin k Božímu království.

Tímto Duchem je moc lásky, která sestoupila do lůna Panny Marie, a oživuje také plány a díla všech tvůrců pokoje. Kde je muž či žena tvůrcem pokoje, tam Duch svatý napomáhá, prosazuje a vytváří pokoj. Dnes se protínají dvě cesty: slavnost Matky Boží, Panny Marie a Světový den míru. Před osmi dny se rozezněla andělská zvěst: „Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem“ a dnes ji znovu přijímáme od Matky Boží, která „to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2,19), abychom tuto zvěst v nastávajícím roce přijali za svou.

Tématem letošního Světového dne míru je Bratrství jakožto základ a cesta k míru. Ve šlépějích svých předchůdců, počínaje Pavlem VI., jsem toto téma rozvinul ve svém poselství, které již bylo zveřejněno, ale dnes jej v duchu všem předávám. Základem je tedy přesvědčení, že jsme všichni dětmi jediného nebeského Otce, jsme součástí téže lidské rodiny a sdílíme společný úděl. Z toho plyne pro každého odpovědnost jednat tak, aby se svět stal společenstvím bratří, kteří se respektují, přijímají ve svých různostech, a vzájemně o sebe pečují. Jsme také povoláni uvědomovat si násilí a nespravedlnosti, které vyskytují v mnoha částech světa a které nás nemohou nechat lhostejnými a netečnými. Je nutné, aby všichni usilovali o vytvoření opravdu spravedlivé a solidární společnosti. Včera jsem dostal dopis od jednoho pána, možná jednoho z vás, který mne seznámil s jednou rodinnou tragédií a potom vypočítal množství tragédií a válek v dnešním světě a položil otázku: co se to děje v srdci člověka, že došlo k tomu všemu? A nakonec řekl: „Je čas zastavit“. Také si myslím, že nám prospěje, když se na této cestě násilí zastavíme a budeme usilovat o pokoj. Drazí bratři a sestry, beru si za svoje slova tohoto muže: Co se děje v srdci člověka? Co se děje v srdci lidstva? Je čas zastavit!

Z každého koutu země dnes stoupá modlitba věřících, kteří prosí Pána o dar pokoje a schopnost jej přinést do každého prostředí. Kéž nám Pán tento první den roku pomůže všem vykročit rozhodněji na cesty spravedlnosti a pokoje. A začněme doma! Spravedlnost a pokoj doma, mezi námi. Začíná se doma a potom se jde dál k veškerému lidstvu. Musíme však začít doma. Duch svatý ať zapůsobí v srdci, odstraní uzavřenost a tvrdost a umožní, abychom se obměkčili před slabostí Dítěte Ježíše. Pokoj totiž vyžaduje sílu mírnosti, nenásilnou moc pravdy a lásky.

S důvěrou složme svoje naděje do rukou Marie, Matky Vykupitele. Té, která vztahuje své mateřství na všechny lidi, svěřme volání národů sužovaných válkou a násilím, aby odvaha k dialogu a smíření převládla nad pokušením pomsty, zpupnosti a zkaženosti. Prosme ji, aby evangelium bratrství zvěstované a dosvědčované církví, mohlo promlouvat ke každému svědomí a bořit zdi, které brání nepřátelům poznat, že jsou bratři.

Přeložil Milan Glaser
 

 

 
 

   Úmysly Apoštolátu modlitby na rok 2014   



Obetovanie dňa na úmysly: Nebeský Otče, obetujem ti celý svoj deň a svoje modlitby, práce, radosti aj utrpenia v spojení s tvojím Synom Ježišom Kristom, ktorý sa ti stále obetuje vo svätej omši za spásu sveta. Nech ma Duch Svätý vedie a nech mi dá silu svedčiť o tvojej láske. S Pannou Máriou, Matkou nášho Pána a Matkou Cirkvi, prosím za úmysly Svätého Otca na tento mesiac:

LEDEN
Všeobecný: Aby všetci podporovali pravý hospodársky rozvoj, ktorý rešpektuje dôstojnosť všetkých národov.
Evanjelizačný: Aby kresťania rôznych vierovyznaní napredovali k jednote, ktorú žiada Kristus.
Úmysel našich biskupov: Aby nový rok, ktorý začíname, bol poznačený neustálou Božou prítomnosťou v našich rodinách a farských spoločenstvách.

ÚNOR
Všeobecný: Aby Cirkev a spoločnosť rešpektovali múdrosť i skúsenosti starších.
Evanjelizačný: Aby kňazi, rehoľníci i laici spoločne a veľkodušne pracovali na evanjelizácii.
Úmysel našich biskupov: Aby sme pamätali na časté prijímanie sviatostného Krista, ktorý je zálohom večného života.

BŘEZEN
Všeobecný: Aby všetky kultúry rešpektovali práva a dôstojnosť žien.
Evanjelizačný: Aby mnohí mladí prijali pozvanie Pána na zasvätenie svojho života ohlasovaniu evanjelia.
Úmysel našich biskupov: Za prijatie posolstva evanjelia vo všetkých národoch a kultúrach, aby evanjelium bolo dušou spoločnosti.

DUBEN
Všeobecný: Aby vlády podporovali ochranu stvorenstva a spravodlivé rozdelenie prírodných zdrojov.
Evanjelizačný: Aby vzkriesený Pán napĺňal nádejou srdcia tých, ktorí sú skúšaní bolesťou a chorobou.
Úmysel našich biskupov: Za dar lásky, aby sme dokázali milovať Boha i našich blížnych čistým a láskavým srdcom, ktoré nie je zaťažené egoizmom.

KVĚTEN
Všeobecný: Aby médiá boli nástrojom v službe pravdy a pokoja.
Evanjelizačný: Aby Mária ako Hviezda evanjelizácie viedla Cirkev pri ohlasovaní Krista všetkým národom.
Úmysel našich biskupov: Aby sme ako kresťania boli vnímaví voči bratom a sestrám, ktorí si nevedia nájsť prácu, a vedeli im aj konkrétne pomôcť.

 

ČERVEN
Všeobecný: Aby nezamestnaní dostali podporu a našli prácu, ktorú potrebujú pre dôstojný život.
Evanjelizačný: Aby Európa znovu objavila svoje kresťanské korene vďaka svedectvu veriacich.
Úmysel našich biskupov: Aby novokňazi a diakoni Slovenska rástli v múdrosti a sile ohlasovania Kristovho kráľovstva a aby boli verní sľubom, ktoré potvrdili svojou vysviackou.

ČERVENEC
Všeobecný: Aby šport vždy bol príležitosťou na ľudské bratstvo a rast.
Evanjelizačný: Aby Duch Svätý podporoval prácu laikov, ktorí ohlasujú evanjelium v najchudobnejších krajinách.
Úmysel našich biskupov: Aby čas dovoleniek a prázdnin bol naplnený vnútorným pokojom a oddychom.

SRPEN
Všeobecný: Aby utečenci, ktorých násilie prinútilo opustiť domovy, našli veľkodušné prijatie a ochranu svojich práv.
Evanjelizačný: Aby kresťania v Oceánii radostne ohlasovali svoju vieru všetkým ľuďom tohto regiónu. Úmysel našich biskupov: Aby sa ľudia stali navzájom misionármi lásky, spravodlivosti a pokoja.


ZÁŘÍ

Všeobecný: Aby mentálne postihnutí dostali lásku a pomoc, ktorú potrebujú pre dôstojný život.
Evanjelizačný: Aby kresťania, inšpirovaní Božím slovom, slúžili chudobným a trpiacim.
Úmysel našich biskupov: Aby sa učitelia, študenti, žiaci a zamestnanci škôl v nastávajúcom školskom roku usilovali vnášať do svojho prostredia prvky kresťanskej kultúry.

ŘÍJEN
Všeobecný: Aby Pán daroval pokoj tým častiam sveta, ktoré sú najviac týrané vojnou a násilím.
Evanjelizačný: Aby Svetový deň misií v každom veriacom znovu roznietil nadšenie pre prinášanie evanjelia do celého sveta.
Úmysel našich biskupov: Za hnutia v Cirkvi, aby každé svojou charizmou prispievalo k ešte väčšej jednote kresťanov a vernosti rímskemu veľkňazovi.

LISTOPAD
Všeobecný: Aby všetci, ktorí trpia osamelosťou, zakúsili blízkosť Boha a podporu ostatných.
Evanjelizačný: Aby mladí seminaristi i rehoľníci mali múdrych a dobre formovaných učiteľov.
Úmysel našich biskupov: Za zomrelých veriacich, aby sme nezabúdali na našich zosnulých a pomáhali im vyslobodiť sa z očistca.

PROSINEC
Všeobecný: Aby narodenie Vykupiteľa prinieslo pokoj a nádej všetkým ľuďom dobrej vôle.
Evanjelizačný: Aby rodičia boli skutočnými evanjelizátormi, ktorí budú odovzdávať svojim deťom vzácny dar viery.
Úmysel našich biskupov: Aby sme sa s radosťou pripravovali na narodenie Spasiteľa v našom srdci a aby betlehemské svetlo prežiarilo temné stránky našich rodín i spoločnosti.

Apoštolát modlitby je celosvetové modlitbové podujatie, ktoré Svätý Otec zveril jezuitom. Má pomáhať kresťanom, aby spojili svoju modlitbu a svoj život s modlitbou a s poslaním všeobecnej Cirkvi. Pripomínajú nám to všeobecné a evanjelizačné úmysly Apoštolátu modlitby, ktoré Svätý Otec každý rok vyhlasuje. Patrónkou členov Apoštolátu modlitby je okrem svätého Františka Xaverského sv. Terézia z Lisieux, panna a učiteľka Cirkvi. Sv. Terézia poznala Apoštolát modlitby. Vo svojich posledných autobiografických poznámkach napísala: Túžim byť dcérou Cirkvi, tak ako bola naša matka svätá Terézia, a modliť sa na úmysly nášho Svätého Otca.

 

 

 

  PAPEŽ  FRANTIŠEK  
  slaví  v  úterý  17.prosince 2013  
  77. narozeniny.  
 

Vatikánská INTERNET OFFICE představuje album s nejlepšími fotografiemi
a citáty papeže Františka:
 
 
   NALEZNETE  JE  ZDE   
 
                                                                                                                                                                   
 
 
 
 
TOPlist