Založit webové stránky nebo eShop
 

Myšlenky na měsíc ČERVENEC 2017

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVENEC  2017  

ANNA BISSIOVÁ

VŠEMOCNÉ EMOCE?

JAK POZNAT A ZVLÁDAT VLASTNÍ EMOCE

PAULÍNKY 2014

 

1. Pravá radost pramení z toho, že člověk ztrácí a rozdává se.

2. Jak vypadá tvůj vnitřní svět? Je pustý a prázdný, nebo obydlený tvářemi, na kterých ti záleží?

3. Můžeme být skutečně otroky svých emocí, ale také jejich pány, protože jsme schopni poznávat je, pojmenovávat a vhodně s nimi nakládat.

4. Radost je prostředím, v němž se rodí a roste láska. Ta láska, kterou přijímáme, i ta, kterou dáváme.

5. Kolik času věnuješ denně „pohledu do sebe“?

6. Člověk je stvořený k tomu, aby hledal a směřoval k něčemu, co ho přesahuje.

7. Jsme stvořeni pro Boha a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu.

8. Zralost spočívá v rozhodování o tom, jak naložíme se svými emocemi, a v schopnosti uskutečňovat naše rozhodnutí.

9. Jsi vnímavý ke zdravému neklidu, který tě pobízí k tomu, aby ses nespokojil s průměrností, ale hledal smysl života?

10. Hodnota lidské osoby je dána již tím, že člověk existuje.

11. Bez druhých nelze žít. Znamená to ale, že nelze žít bez zápasu s druhými.

12. Kdo otevře své ruce, vidí, jak k němu plynou nečekané síly. Čím víc se ochuzuje, tím víc narůstá jeho bohatství.

13. Prožíváš-li zklamání, kladeš si někdy otázku, co děláš pro změnu svého života a jak se stavíš ke skutečnostem, které nelze změnit?

14. Lékem na prázdno není snazší život, nýbrž víc námahy.

15. Smích je projevem nadhledu. Představuje schopnost poodstoupit od sebe samého a nedělat drama ze své zranitelnosti.

16. Jsme stvoření proto, abychom milovali.

17. Radost nikdy není cílem, ale vždy pouze účinkem. Radost není produktem našich skutků, nýbrž darem, který pramení z lásky.

18. Každý z nás je plně zodpovědný za svou osobnost i za svůj vnitřní svět.

19. Naším domovem není místo, kde bydlíme, nýbrž místo, kde milujeme a jsme milováni.

20. Člověk, který zdržuje dar, uvězňuje sám sebe.

21. Kdo chce zachránit svůj život, musí ho darovat. Jen tak zakusí radost, která je trvalá, neboť se raduje ze štěstí milovaných osob.

22. Člověk nemůže uniknout před Božím pohledem, a když se snaží před ním skrýt, skrývá se před sebou samým.

23. Ať má člověk jakýkoliv úspěch, ať si jakkoliv užívá, ať jsou jeho moc a jeho výsledky jakkoliv velkolepé a ohromné, jeho život nikam nevede, dokud nezaslechne Boží hlas, který ho hledá.

24. Nemůžeme se označovat za bratry a sestry a zároveň prožívat vztahy, v nichž převládá agresivita.

25. Schopnost zříkat se je jedním ze základních kritérií hodnocení zralosti osoby a její schopnosti zvládat svůj emoční svět.

26. Nestačí jen věci pochopit a pojmenovat. Musíme se rozhodnout, co uděláme s tím, co prožíváme.

27. Nemůžeme být plně lidmi, jestliže nenasloucháme svému nitru.

28. K tomu, abychom dovedli regulovat moc emocí, je především nezbytné získat od nich odstup a podrobit je rozumovému hodnocení.

29. Pouze z lásky k sobě samým, k druhým a k Bohu je možné překročit svou vlastní zkušenost a překonávat zranění, urážky, zármutek a těžkosti.

30. Rozpoznat, vyslovit, přijmout druhého, převzít zodpovědnost – toto je cesta uzdravení, která člověku pomáhá nejen přijmout zranění, ale prožívat je také jako dar a příležitost k růstu.

31. Pouze ten, kdo se umí stát zranitelným, dokáže být nablízku druhým a ošetřovat jejich rány.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé, 

 

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc červenec.

 

Navíc připojuji odkazy na:

  • Film - Cizí příběh

 

http://www.orol.tv/videos/cudzi-pribeh/

 

  • Pořad - Kupředu do minulosti – rozhovor s Maxem Kašparů

 

http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/svedomi-se-zacina-probouzet-v-tichu-proto-se-neustale-obklopujeme-hlukem-rika-psychiatr-max-kasparu--1571034

 

  • Fotografie - Krása, ze které jde strach!

 

http://rokyvabien.free.fr/doc/Foudre/index.htm

 

Přeji a vyprošuji Bohem požehnané letní dny.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVEN  2017  

FRANCISCO FERNÁNDEZ CARVAJAL

ROZMLUVY S BOHEM

(MEZIDOBÍ 8. – 13. TÝDNE)

PAULÍNKY 2012

 

1. Bůh nám dává dny, jeden po druhém, abychom je vyplnili svatostí.

2. Pánu sloužíme pokaždé, když se snažíme příkladně plnit své povinnosti.

3. Prosme Nejsvětější Trojici, aby nám udělila milost prožívat okamžiky každého dne se srdcem plným lásky, jako by to byl poslední den našeho pozemského života.

4. Solí země budeme tehdy, pokud budeme denně živit vztah s Pánem, pokud budeme se stále větší vírou a láskou přistupovat ke svátosti eucharistie.

5. Z tohoto světa si každý odnese pouze zásluhy za dobré skutky a dluhy za hříchy.

6. Láska k Bohu se projevuje důvtipem, činorodostí, snahou ve všem nacházet příležitost projevit lásku Bohu a sloužit druhým.

7. Musíme stát nohama na zemi. Žijme uprostřed světa, jak si žádá křesťanské povolání, ale nezapomínejme, že jsme poutníci se zrakem upřeným na Krista a jeho království.

8. Abychom mohli sloužit, musíme být odborníky ve své profesi, v práci, kterou vykonáváme.

9. Na Kristovu výzvu „následuj mě“ nelze odpovídat průměrností, on nechce jen „napůl odevzdané“ učedníky kladoucí si podmínky.

10. Kdo je věrný Kristu, tomu je navždy přislíbeno nebe. Do věčnosti půjdeme v doprovodu Ježíše.

11. Každý náš den je bílý list papíru, který můžeme popsat úžasnými věcmi nebo jej znehodnotit chybami a skvrnami.

12. Nemůžeme čekat na zvláštní okolnosti, abychom se posvěcovali. Bůh k nám přichází a hledá dobré skutky ve chvílích nemoci, při běžné práci, když máme povinností nad hlavu i tehdy, když vše probíhá tak, jak má.

13. Bůh neodpírá pomoc tomu, kdo dělá, co může.

14. Aby mohla láska růst a vůbec přežít, musí se projevovat skutky.

15. Snaha ve všem hledat Boží slávu nám dává zvláštní sílu v těžkostech a souženích.

16. Kristův příklad nás všechny vede k pracovitosti, srdečnosti, radosti, optimismu, ochotě při plnění povinností.

17. Pokud budeme věrně plnit Boží vůli v drobnostech, zvykneme si ve všem vidět působení Boží prozřetelnosti.

18. Mše svatá je středem křesťanského života. A právě ve mši svaté vždy nalezneme zdroj štěstí, nevyčerpatelné radosti a pokoje.

19. Radost, která naplnila Pannu Marii o velikonoční neděli, prosytí také nás, pokud dokážeme stavět Pána doprostřed svého života.

20. Nejsme Kristovými učedníky jen v určitou dobu nebo v určité dny. Skutečnost, že jsme Kristovi učedníci, v našem životě ovlivňuje naprosto všechno.

21. Přestat milovat Boha znamená dát se cestou, kde jeden ústupek má za následek druhý, neboť kdo se proviňuje vůči Pánu, nezůstane u jednoho hříchu, ale je naopak nucen souhlasit s hříchy dalšími.

22. Láska k Bohu a opravdová láska k bližnímu mají svůj zdroj v modlitbě, ve svátostech a v ustavičném boji o odstranění našich nedostatků.

23. Nestačí, aby určitá činnost byla dobrá (práce, modlitba…), ale musí být také dobře dokončena.

24. Aby bylo něco ctností, je třeba dát si pozor na dvě věci: na to, co se dělá a na způsob, jakým se to dělá.

25. Abychom mohli důstojně sloužit druhým, je nutné umět ovládat sami sebe.

26. Pán zvláštním způsobem uděluje své milosrdenství skrze svátost smíření, kde nás očišťuje od hříchů, bere do náručí, uzdravuje nás, omývá nám rány, ulevuje od bolesti, dává nám nový život.

27. Abychom mohli pomáhat lidem, se kterými se setkáváme, nestačí jen povrchní znalost cesty. Je třeba po ní jít, znát překážky, je nutné denně se osobně setkávat s Ježíšem.

28. Vlažnost rezignuje před sebemenší těžkostí, dělá z komára velblouda, zatímco láska k Bohu dělá z hory zrnko písku, proměňuje duši a dodává netušené schopnosti.

29. Všichni potřebujeme Krista jako vzor, učitele, lékaře, spasitele a dárce života. Bez něj nezmůžeme nic, zato s ním jsme schopni všeho.

30. Člověk své srdce mnohdy začíná chránit tím, že hlídá zrak.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 Milí přátelé, 

 

srdečně vás zdravím. 

 

Zasílám duchovní myšlenky na měsíc červen, nabídku aktivních exercicií v Kroměříži pro mladší dívky a prezentaci Unikátní a jedinečná místa.

 

Navíc připojuji odkazy na:

 

  • Píseň - Otvor mi oči Duch svätý

 

https://www.youtube.com/watch?v=ZGeiSnEi2ck

 

  • Přednášku Pavola Hudáka: Krása mužnosti a srdce ženy

 

http://www.misiefilmom.sk/pavol-hudak-krasa-muznosti-a-srdce-zeny-3/

 

Prosím o pomoc při hledání pastoračního asistenta – správce (muže) pro Pastorační dům Velehrad v Itálii. Nástup možný ihned. Bližší informace  a požadavky zasílám v příloze. 

 

Přeji a vyprošuji požehnané dny.

 

P. Antonín Hráček

 

www.pdvelehrad.cz

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  KVĚTEN  2017  

BENEDIKT XVI.

MYŠLENKY O EUCHARISTII

PAULÍNKY 2010

 

1. Svátost eucharistie je svátostným tělem Kristovým. A toto tělo je církev. Bez eucharistie církev nelze pochopit.

2. Kristus zaslíbil, že ti, kdo přijímají jeho tělo a krev, budou žít navěky, a pro nás z tohoto zaslíbení plyne nesmírná útěcha.

3. Smyslem svatého přijímání je připodobnit svůj život Kristovu životu, proměnit se a přetvořit v toho, který je láska sama.

4. Bůh nám jako první dává dar a my, takto obdarováni, se stáváme jeho vlastnictvím – stvoření se navrací ke Stvořiteli.

5. Společenství s Pánem je vždy také společenstvím se sestrami a bratry.

6. Pojďme naproti Pánu, který je sice neviditelný, ale přesto mocný a který nám pomáhá dobře žít.

7. Eucharistie je tajemstvím smrti a slávy tak jako kříž, který není zakopnutím na cestě, ale přechodem, po němž Kristus vstoupil do své slávy a tak smířil celé lidstvo, když překonal veškeré nepřátelství.

8. Potřebujeme Boha blízkého, Boha, který se vydává do našich rukou a který nás miluje. V eucharistii je Kristus skutečně přítomen mezi námi.

9. Kristus nás k sobě táhne, umožňuje nám vykročit ze sebe, abychom všichni společně s ním tvořili jediné tělo.

10. Ježíš je přítomný v eucharistii. Nevidíme jej, ale existuje tolik věcí, které nevidíme, a které přesto existují a jsou zásadní. Ty nejhlubší skutečnosti, týkající se života a světa, nevidíme, ale můžeme vidět a vnímat jejich účinky.

11. Víra v Ježíše je prostředkem, díky němuž můžeme vždy znovu uchopit Ježíšovu ruku a díky němuž bere za ruku i on nás, aby nás vedl.

12. Ježíš nás sytí eucharistií, sjednocuje nás se sebou, s Otcem, s Duchem svatým i nás navzájem. Tato síť jednoty, která zahrnuje celý svět, předjímá v naší době svět budoucí.

13. Krista nelze mít výhradně pro sebe, mohu mu náležet jedině ve spojení s těmi, kdo mu patří.

14. Jdeme-li s Ježíšem, jdeme správným směrem a život se stává dobrým.

15. Eucharistie je pramenem jednoty, který má základ ve smíření a pokoji.

16. V eucharistii nelze Krista a bližního oddělovat. A tak se stáváme všichni jediným chlebem, jediným tělem.

17. Eucharistie, která se konkrétně neprojevuje láskou, je sama v sobě neúplná.

18. Eucharistie je naším nejkrásnějším pokladem. Uvádí nás do života věčného a obsahuje všechna tajemství naší spásy.

19. Růst v křesťanském životě vyžaduje, abychom se živili Kristovým tělem a krví.

20. Jak moc má dnešní lidstvo zapotřebí znovu objevit ve svátosti eucharistie pramen, z něhož mu prýští naděje.

21. Bůh má tvář. Bůh má jméno. V Kristu se Bůh stal tělem a daruje se nám v tajemství nejsvětější eucharistie.

22. Poslední večeře je okamžikem, kdy se rodí církev. V eucharistii se stále obnovuje Kristova oběť.

23. Eucharistie představuje vzácné dědictví. A církev jej s nesmírnou péčí ochraňuje, když ji slaví den co den při mši svaté, když se jí v kostelech a kaplích klaní, když ji nosí nemocným a jako viatikum těm, kdo se vydávají na poslední cestu.

24. Přijímat Krista a nést jej druhým je opravdovou radostí křesťana.

25. Následujme Marii a napodobujme tuto hluboce eucharistickou duši, a celý náš život se stane jedním chvalozpěvem Magnificat.

26. Eucharistie představuje velkou školu lásky.

27. V eucharistickém tajemství se Kristus stále znovu daruje a právě v eucharistii se učíme lásce Kristově a tedy i lásce k církvi.

28. Ať se pro nás eucharistie stane životní školou, kde nás Ježíšova oběť na kříži naučí cele se odevzdat druhým.

29. Kristus v nás chce přebývat navzdory naší slabosti a našemu hříchu.

30. Pokaždé, když se slaví mše svatá, pokaždé když se Kristus svátostně ve své církvi zpřítomňuje, tehdy se uskutečňuje naše spása.

31. Prostřednictvím všech míst, kde se slaví eucharistie, se vytváří síť pokoje, která pokrývá celý svět.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

   Milí přátelé,  

 

  srdečně vás zdravím a zasílám velikonoční přání a duchovní myšlenky na měsíc květen.

 

  Navíc připojuji odkazy na:

  •  
  • Videoklip o Kristově utrpení

  http://hudba.signaly.cz/clanky/ruzne/1125-kriz--pramen-milosrdenstvi

 

  • Modlitbu Duše Kristova

  https://www.youtube.com/watch?v=3aSo7ylWWHg

 

  https://www.youtube.com/watch?v=lQviJeFiuXo

 

  https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1e_Kristova

 

 

   Přeji a vyprošuji požehnané prožití Svatého týdne a celé velikonoční doby.

 

  P. Antonín Hráček

  www.pdvelehrad.cz

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  DUBEN  2017  

JEAN CLAUDE SAGNE

BŮH, NÁŠ OTEC

ŽIVOT BOŽÍCH SYNŮ JAKO CESTA UZDRAVENÍ

PAULÍNKY 2013

 

1. Abychom se poznali a našli svou identitu, abychom dosáhli svobody a uzdravení, nemáme jinou cestu než jít k Otci skrze Ježíše, s ním a v něm.

2. Bůh volá jedinečným způsobem každého člověka po celý jeho život.

3. Ježíš nám skrze svou pokoru a tichost zjevuje Otcovu laskavost.

4. Protože hříchem člověka došlo k přerušení synovského vztahu, stal se Boží Syn člověkem, aby v nás a pro nás žil synovskou lásku až do krajnosti, až k opuštěnosti noci v Getsemanech.

5. Proto, aby se přiblížil všem lidem a odzbrojil naši pýchu a naše obavy, přichází k nám Bůh v pokoře a s laskavostí.

6. Od chvíle, kdy nás uvedl na cestu našeho života, nás Bůh nepřestává doprovázet, podporovat a dávat nám prostředky, abychom mohli odpovědět na jeho volání.

7. Ježíš přišel, aby nám zjevil, že Bůh je Otec. Úkolem našeho života je rozpoznat, že Otec je Bůh.

8. Abychom mohli ve víře přijmout Boží dary, musíme se nechat Duchem přivést k pokoře podle příkladu Marie.

9. Nekonečně čistá láska Otce se pro nás stává milosrdenstvím.

10. Klanění se Otci vyžaduje, abychom se naprosto zřekli sami sebe a nechali veškerý prostor v sobě samých Bohu.

11. Bůh, aby se přiblížil ke každému, přistupuje k člověku, prostě a s laskavostí.

12. Bůh přichází v pokoře a v chudobě, přichází s láskou v podobě, která je ničím. Tělem, ve kterém k nám dnes Ježíš přichází, je eucharistie a církev.

13. Otcovo milosrdenství představuje největší hlubinu jeho lásky k lidem, jeho dobrotu.

14. Maria nás přivádí ke službě a k svátostem církve. Dává nám blízké bratry a sestry, abychom spolu s nimi objevili tajemství našeho synovství.

15. Radost je znamením spásy.

16. Pro Ježíše není chudoba jesliček ani náhodou, ani neštěstím, ale je nejlepším způsobem, jak nás přivést k Otci, který je nade vším.

17. Kristus a Maria byli u kříže jedné vůle, a oba obětovali Bohu stejnou zápalnou oběť, Maria v krvi svého srdce a Ježíš v krvi svého Těla.

18. Skrze svátosti víry nám Bůh v živém Ježíši dává rodinu, bratry a sestry na zemi i v nebi.

19. Ježíš se nám nejvíce zjevuje skrze kříž a stejným způsobem nám předává svůj život.

20. Klanět se Otci znamená uznat jej za jediného pravého Boha.

21. Život v Duchu, který plně získáváme při křtu, se žije ze dne na den v povolání k bratrské lásce.

22. Ježíšovo vzkříšení je vítězstvím lásky.

23. V eucharistii s námi zůstává náš Bůh až do konce časů.

24. Ježíš nám svou trpělivostí a snášením svých ran získal uzdravení a pokoj.

25. Víra otevírá našeho oči, abychom si uvědomili přítomnost toho, co je neviditelné.

26. Náš život v Kristu nám dává postupně zakoušet, že on sám se může stát předmětem každého našeho činu.

27. Rány Vzkříšeného jsou zářící: jimi k nám proudí skrze svátosti božská síla vzkříšení.

28. Hlavním úkolem Ducha svatého je zjevovat nám v Ježíšově utrpení tajemství jeho synovské poslušnosti.

29. Maria nám v noci víry a ve společenství s Ježíšem odpočívajícím v novém hrobě dává vytušit, že ticho neznamená prázdnotu, ale že ukrývá Boží přítomnost.

30. Bůh k nám přichází v jednoduchosti, pokoře a s laskavostí, aby se svým milosrdenstvím dotknul všech lidí.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé,  

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc duben.

Navíc připojuji prezentaci Zastav se v tichu a odkazy na:

 

  • Píseň o Kristově utrpení

https://www.youtube.com/watch?v=0Qo8sIkD3Ac#t

 

  • Svědectví Antonína Steinera

https://www.stream.cz/delnici-smrti/10014955-antonin-steiner-po-diagnoze-jsem-citil-radost-kruta-nemoc-je-dar#nejnovejsi

https://www.stream.cz/delnici-smrti/10014953-bonus-antonin-steiner-je-zvrhlost-tvrdit-ze-clovek-ma-pravo-zemrit#nejnovejsi

 

  • Článek Marka Váchy Nizozemci si to konečně řekli

http://blog.aktualne.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=28705#more

 

Všem přeji a vyprošuji požehnané prožití postní doby a žehnám.

 

P. Antonín Hráček

 www.pdvelehrad.cz

 
Myšlenky duben 2017.docx – Word, 15 kB  
Papež František duben 2017.docx – Word, 18 kB
Zastav se v tichu.pps – Powerpoint, 3 MB

 

 

 

 MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  BŘEZEN  2017  

Salvatore Tumino

ODPUSTIT OTCI I MATCE

Paulínky 2014

 

1. Setkat se s Bohem znamená setkat se s pravou, nekonečnou a bezpodmínečnou láskou, která uzdravuje, utěšuje, obnovuje, dává smysl tvému životu.

2. Když vstoupíš do láskyplného vztahu s Bohem, když objevíš, že on tě miluje a odpouští ti, když žiješ v tomto nekonečném vztahu, jedním z mnoha důsledků je, že touto novou láskou miluješ i rodiče.

3. Rodiče nejsou a nebyli dokonalí. Ale to není důležité; podstatné je, abychom je milovali za všech okolností.

4. Minulost může být uzdravena a každá vzpomínka proměněna, pokud se s Pánovou pomocí rozhodneš odpouštět.

5. Láska, úcta a odpuštění mým rodičům mi nejenom napomohou, abych se sám se sebou a s druhými cítil dobře,

ale pomohou mi, abych nezraňoval své děti (pokud se stanu rodičem).

6. Odpuštění je terapeutické: noří tě do lásky a láska uzdravuje i nejbolestnější vzpomínky.

7. Vše, čeho se dotýká Ježíšova láska, je potom uzdraveno a stává se Pánovým nástrojem k uzdravení druhých.

8. Pokud milujeme bez očekávání, život je skutečně obnoven.

9. Objevíme-li nekonečnou lásku Boha a neustálé a bezpodmínečné odpouštění, pak můžeme milovat všechny.

10. Určité vzpomínky nás traumatizují a jsou stále živé, protože jsme neodpustili. Jakmile za pomoci Pána a prostřednictvím modlitby začneme žehnat a odpouštět, náš život se změní.

11. Jsme křehká, nedokonalá a nemocná stvoření – pouze Boží láska je může uzdravit a proměnit.

12. Svátost smíření nám ukazuje, jak nám Pán přes všechno odpouští a dává nový život. Neexistuje hřích,

který by jeho nekonečné milosrdenství neprominulo.

13. Když přijímáš Krista, žiješ pro něj, zůstáváš v něm, on ti dává schopnost milovat, přijmout Otcovu lásku, tu,

která se projevila v jeho Synovi, který za nás zemřel a vstal z mrtvých.

14. Jakákoliv urážka, fyzické nebo psychické násilí nemá na mě žádný negativní dopad, pokud své srdce neotevřu hněvu, zlobě a nenávisti.

15. Bůh nám ukazuje, že řešení problémů není v zášti či zlobě nebo v obviňování, ale v odpuštění,

v projevování lásky za všech okolností.

16. Pouze Pán umí vnášet světlo do příčin našich současných problémů, umí také zasáhnout a každé trauma uzdravit. Díky němu nám odpuštění vrací pokoj.

17. Když milujeme, rosteme, zlepšujeme se.

18. Odpuštění hojí rány a dovoluje nám, abychom ani pro utržené rány netrpěli, ani neobviňovali toho,

kdo nám utrpení způsobil.

19. Žít v Ježíšově lásce znamená vstupovat do věčné lásky a v něm, Ježíši, vnímat Otce, který vyslovuje jméno: „Synu.“

20. Naplněni Duchem svatým se můžeme stát „pramenem života“.

21. Zrodili jsme se z Boží lásky a z ní jsme byli vykoupeni a posvěceni. Nikdo není vyloučen z tohoto láskyplného záměru.

22. Kdo se neumí podřídit, ten neumí ani vést. V Božím záměru má autorita své místo, a kdo ji vykonává,

ten ji má konat jako službu.

23. Pokaždé, když odpovím na zranění vztekem, toto zranění se nezmírní, ale prohloubí, bolí stále víc.

24. Nenávist ničí především toho, kdo nenávidí, je jako jed a likviduje toho, kdo ji má v srdci.

25. Každé prožité trauma mohu uzdravit, pokud místo nenávisti odpustím.

26. Pokud je nenávist příčinou utrpení, odpuštění je důvodem k radosti a svobodě.

27. Odpustíš-li, pak nejen uzdravuješ, ale můžeš také pomáhat druhým ve stejné situaci.

28. S realitou se můžeme vyrovnat, pouze pokud ji poznáme.

29. Pro Boha není nic nemožné a všechno může ten, kdo v něho věří.

30. Modlitbou a žehnáním se můžeme přiblížit našim zemřelým, odpouštět jim a můžeme se s nimi smířit,

i když jsou po smrti.

31. Kdo trpěl, rozumí trpícím.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc březen.

 

Navíc připojuji prezentaci Úvahy v ranní mlze a odkazy na:

 

  • Film Ostrov

 

https://gloria.tv/language/1D3DJrzbKVmX3VB2TRqSzVE3X/video/1yqTKUuk4jatBgoRBpoYXXS3g

 

  • Píseň Nežne zlomený

 

https://www.youtube.com/watch?v=xqjRKobxvrE

 

 

         Všem přeji a vyprošuji požehnané prožití postní doby a žehnám.

 

         P. Antonín Hráček

 

       www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky březen 2017.docx14 kB
wStáhnoutZobrazitPapež František březen 2017.docx34 kB
pStáhnoutZobrazitÚvahy v ranní mlze.pps

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ÚNOR  2017  

PAVEL MORAVEC

KNĚŽSKÉ PUZZLE

* zamyšlení kněze a psychologa v jedné osobě

Vydalo nakladatelství Cesta 2014

 

1. Bůh nám nabízí mnoho dobrot. My se ale raději spokojíme jen s kouskem suchého chleba, protože se bojíme, že by nás z těch dobrot mohl rozbolet žaludek.

2. V čem spočívá svatost? Umět se neustále, celý život poučovat ze svých pádů.

3. Církev je velký symfonický orchestr a každý z nás v něm hraje svůj důležitý part. Teprve spojením všech nástrojů dohromady vzniká nádherná hudba, kterou diriguje Bůh.

4. Cílem života křesťana není úspěch a síla, ale spolehnout se na Boha.

5. Sebezapření nás má vést k tomu, abychom nebyli otroky vlastního těla a nebyli vůči sobě tak zhýčkaní.

6. Všechno to, co nevyřešíme na zemi, budeme řešit v očistci.

7. K lidské zralosti nutně patří otevřenost názoru druhého a schopnost uznat, že můj vlastní názor nemusí být nutně ten jediný správný.

8. Skutečná modlitby za ty, kteří nám ubližují, nás vede k tomu, abychom se neřídili jen svými emocemi – tedy svým hněvem a antipatií, ale také svým rozumem – tedy abychom měli vůli podívat se na své problémy s odstupem.

9. Naše svědomí je třeba neustále vychovávat. K tomu patří poctivá modlitba, čtení Písma, pravidelná zpověď…

10. Skutečné křesťanství vede člověka k tomu, aby plně rozvíjel své lidství, aby se stával lepším člověkem, aby se stávali vnímavějším pro potřeby svých bližních a hlavně – aby lépe rozuměl sám sobě a tomu, proč zde na světě je.

11. Ježíšovi nejde o to, abychom byli fackovacími panáky, kteří si musí všechno nechat líbit. Ježíšovi jde o to, abychom nebyli spoutaní vnitřní zlobou. Ježíš nás vede k pravé svobodě.

12. Očistec je jakýsi předstupeň nebe. Abychom v nebi mohli být se všemi ostatními – i s těmi, se kterými jsme si na zemi nerozuměli, musíme si s nimi nejprve podat ruce, případně si vzájemně odpustit to, co mezi námi zůstalo zraněné.

13. Půst a sebezapření nám dovolují si vůbec všimnout všeho, co máme.

14. Naše životní cesty mohou mít různou formu, ale důležité je, že směřujeme ke stejnému cíli a tím je Bůh.

15. Apoštolové jsou svatí, protože se dokázali ze svých chyb poučit a jít dál. Nemaskovali svoje chyby a nezmenšovali je. Dokonce nám je nechali sepsané v Novém zákoně jako příklad pro nás, aby nás ubezpečili, že být s Ježíšem neznamená nehřešit, ale reálně si své hříchy přiznávat a poučit se z nich.

16. Bůh z nás v našem životě nesejme naše trápení, ale dává nám sílu umět je zvládnout.

17. Skutečná svoboda je snaha nenechat se spoutávat okolnostmi, které nás svazují – penězi, slávou, úspěchem, postavením, majetkem nebo mocí. Ježíš nás vede ke svobodě.

18. Odříkání a posty jsou pro nás dobré. Vedou nás k tomu, abychom si uvědomili, že není běžné mít co jíst, mít možnost se radovat a žít pohodově.

19. Bůh nás někdy nechává „podusit“ v našich obavách a v našem strachu. Ale nechme na Bohu, ať on uzná za vhodné, kdy naše problémy začne řešit. On to přece ví lépe než my.

20. Mnozí možná do kostela přicházejí proto, aby splnili povinnost. Mnozí možná přicházejí proto, že je v kostele dobrá atmosféra. Ale je otázkou, kdo se vrátí domů proměněný. Kdo se Ježíše dotkne s vírou, že on může pomoci.

21. Bůh miluje každého člověka a hledá k němu cestu. Kéž je nám radostným poselství, že Bůh k nám bude hledat cestu i tehdy, když se od něj vzdálíme.

22. Nikdo z nás není dokonalý. Jsme zraněni hříchem, který nás neustále sráží k zemi. Důležité je, abychom usilovali o dokonalost a abychom dělali to, co je v našich možnostech.

23. Kéž bychom si dokázali přiznat, že když něco skutečně chceme, tak si na to čas uděláme. A kéž bychom si v tomto duchu dokázali najít čas a aspoň si přečetli občas kousek z Bible.

24. Pokud nás víra vede k tomu, abychom se nechávali zasáhnout Božím slovem, abychom na sobě pracovali a snažili se být lepší, pak jsme na dobré cestě.

25. Celý život se budeme opakovaně snažit o to, aby v nás byla v rovnováze láska k Bohu, bližnímu i k sobě samému. Pokud se totiž jedna z těchto tří „lásek“ dostane do extrému, může způsobit mnoho škody.

26. Bůh má pro náš život plán, který je krásný. Jenže my tomu nevěříme, děláme si své plány, vytváříme si falešné představy o sobě – a Ježíšovi nejde o nic jiného, než abychom se těchto falešných představ zbavili.

27. Pravda se nedá uchopit jednou provždy. Pravda totiž znamená hledání, kterým člověk prochází celý život.

28. Když si člověk přizná vlastní bolest a dovede nad ní truchlit, pak si především přizná, že potřebuje Boha.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

  Milí přátelé,  

 

  srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc únor.

 

  Navíc připojuji odkazy na:

 

  • Článek Barbary Bublíkové: Obývací pokoj v chrámové lodi

 

http://archiv.ihned.cz/c1-63406910-obyvaci-pokoj-v-chramove-lodi-cirkev-hleda-nove-vyuziti-pro-stare-%   3Cspan+class=

 

  • Píseň Richarda Čanaky: Obeta srdca

 

  https://www.youtube.com/watch?v=HhXoM6dfNz0&index=15&list=RDxqjRKobxvrE

 

  • Komentář Petra Honzejka: V Česku vítězí nový populismus

 

  http://archiv.ihned.cz/c1-65571570-v-cesku-vitezi-novy-populismus

 

 

  V modlitbě spojený žehnám a vyprošuji nám všem schopnost zdravého úsudku a věrnosti křesťanským kořenům. 

 

  P. Antonín Hráček

  www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky únor 2017.docx15 kB
wStáhnoutZobrazitPapež František únor 2017.docx50 kB

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LEDEN  2017  

NOTKER WOLF

DOPŘEJ SI ČAS – JE TO TVŮJ ŽIVOT!

Vydalo nakladatelství Paulínky 2011

 

1. Kdo je v takové časové tísni, že nemůže povolit svému srdci plakat, ten je na tom špatně. A kdo se už nedovede zasmát od srdce, je ztracen.

2. Ježíšův základní pocti je radost ze života. Tato radost pocházející od Boha je možností, jak Boha poznat.

3. Čas je cenný, protože je ohraničený.

4. Životní čas stejně jako náš život se nedá koupit, je to totiž dar.

5. Kdo by chtěl čas ušetřit a být stále hektický a aktivní, ten ho možná ztratí.

6. Co pomůže běh, když není člověk na správné cestě?

7. Radost ze života spočívá v tom, že přijmeme život takový, jaký je.

8. Pokud si nedopřeji čas, pak můj život za nic nestojí.

9. Křesťanství potřebuje více morálky a méně moralizování. Křesťané by měli vypadat radostněji.

10. Kdo se otevře radosti, kdo si ji dopřeje, kdo jí poskytne ve svém životě prostor a čas, toho srdce se rozšíří.

11. Když věřím, že jsem přijímán a milován takový, jaký jsem, nepotřebuji se křečovitě snažit nalézt sebe sama, abych se dokázal přijmout.

12. Jsi na světě proto, abys miloval život.

13. Nic na této zemi nemá věčnou hodnotu. Využívej čas, na ničem pozemském nelpi.

14. Práce je kouskem smyslu mého života: abych viděl, že jsem potřebný a užitečný také pro druhé.

15. Je neuvěřitelně krásné mít pro druhé čas a být tu pro ně.

16. Aby si člověk udržel rovnováhu, musí se vždycky znovu ukotvit.

17. Jen pokud člověk vyzařuje klid, je pro druhé dobrodiním.

18. Čas věnovaný Bohu se stává darem pro mě.

19. Neúnavná lačnost po životě, která dnes žene lidi, končí v pustině ztraceného života.

20. Kdo má strach z toho zabývat se sebou samým, z tohoto vnímání sebe, ten se pokouší „rozptýlit“. Málokdo se umí sám zastavit.

21. Člověk nesmí být někde jinde, když je spolu s někým.

22. Existuje pravý čas pro každé dění a pro každé činění. Umění spočívá jednoduše v tom, že postřehneme, co je kdy a pro koho to pravé.

23. Protože má s námi Bůh trpělivost, nemáme být ani my příliš ukvapení, když jde o to vyžadovat od druhých hned to nejlepší.

24. Když si půjdeš večer lehnout, nech všechny své starosti před dveřmi své ložnice.

25. Ten, kdo se upíná jen na zítřek, ztratí dnešek.

26. Hodnota mého životního času musí spočívat v tom, že v čase, kdy tu jsem, mohu udělat něco pro druhé, co bude dál působit.

27. Lenost je nepřítelem duše.

28. Buď dobrý ke svému tělu, aby měla duše chuť v něm přebývat.

29. Čím je bohatší vnitřní svět člověka, tím lépe je chráněn před manipulací.

30. Cesta ke štěstí vede vždy také přes odřeknutí se něčeho a vytrvalost.

31. Můj život leží v Božích rukou. A protože můj život leží v jeho, a ne v mých rukou, mohu zůstat klidným.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé, 

srdečně vás zdravím.

 

Zasílám vánoční přání a duchovní myšlenky na měsíc leden.

 

Navíc připojuji prezentaci Zimní krajina a odkazy na: 

 

  • Vánoční písně od nejstarších dob po nové koledy - Magický kruh Vánoc

 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11134447857-magicky-kruh-vanoc/31529838011/

 

  • Píseň - Nech sa stane

 

https://www.youtube.com/watch?v=OvowM9Ke-2w

 

Přeji požehnaný vánoční čas a šťastný nový rok 2017.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

pStáhnoutZobrazitZimní krajina.pps3 MB
wStáhnoutZobrazitFrantišek leden 2017.docx25 kB
wStáhnoutZobrazitMyšlenky leden 2017.docx14 kB

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  PROSINEC  2016  

JAMES MANJACKAL, MSFS

HEURÉKA

Vydalo nakladatelství Highland Books München 2011

 

1. Každý člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, proto nachází smysl a pravou hodnotu svého života jen tehdy, když nalezne svého Stvořitele, Boha.

2. Duch svatý pomáhá těm, kteří ho poslouchají.

3. Duch svatý svými plody a dary posvěcuje, sjednocuje a přetváří Církev a různými charismaty ji umocňuje k tomu, aby neohroženě hlásala evangelium.

4. Když se vzdáme jakékoliv své světské touhy kvůli Pánu, On nám oplatí stonásobně.

5. V duši naplněné Duchem svatým se děje podivuhodná a neuvěřitelná proměna a začíná v ní nový život.

6. I kdybyste postavili milióny betlémů a umístili do nich dřevěného nebo keramického Ježíška, neprožijete Vánoce, jestliže neočistíte svá srdce od hříchu, a neumožníte živému Ježíši, aby vstoupil do Vašeho života.

7. Pán volá lidstvo, aby odložilo staré lidství poškozené klamnými touhami, a aby se v Duchu obnovilo duchovním smýšlením.

8. Skrze Ducha svatého je do mého srdce vylita Boží láska. Proto mám účastenství i ve společenství svatých.

9. Duch svatý dává své dary tomu, komu chce, a protože je dárcem, má svou vlastní vůli a svobodu.

10. Duch svatý je jediným prostředníkem, který nás přivádí k Bohu Otci a Synu. Je darem seslaným po Ježíšově vzkříšení. Duch ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.

11. Duch svatý neustále posiluje naše vnitřní já, abychom poznali Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání.

12. Nejsme spaseni svými spravedlivými skutky, nýbrž obmyti milostí, kterou se znovu rodíme k novému životu skrze Ducha svatého.

13. Věřící, který má vztah s Bohem, nachází s pomocí Ducha svatého nový smysl předpisů a přikázání.

14. Abychom nalezli Božího Ducha, nemusíme chodit na nějaké zvláštní místo, ani se účastnit nějaké duchovní akce. Stačí otevřít srdce, kde ho nalezneme a můžeme zakoušet.

15. Duch lásky uschopňuje člověka, aby poznával Ježíše v druhých lidech, a povzbuzuje ho, aby zasvětil svůj život péči o druhé.

16. Každý věrohodný křesťan, který je povolán k životu s pohledem upřeným k životu věčnému, má vydávat svědectví o Kristu a prožít tuto zkušenost naplnění Duchem svatým.

17. Základním předpokladem toho, aby člověk dostal Ducha svatého, je úplné a upřímné obrácení, jehož výsledkem je změna životního stylu.

18. Jestliže se má nádoba naplnit, musí se nejdříve vyprázdnit a vyčistit. Je nutné přinést nádobu svého srdce ke zdroji živé vody, k Ježíšovu srdci.

19. Lidé „obtěžkaní“ svými „proč“ a „jak“ často dar Ducha nedostanou.

20. Duch svatý osvobozuje člověka i od strachu ze smrti.

21. Bez svatosti nemůže nikdo zakoušet Boha. Pokud chce mít člověk intimní vztah s Bohem, musí odhodit hřích.

22. Jen tehdy, když odpustíme druhým, získáme ten pravý postoj modlitby. Bůh Otec přijal nejvyšší oběť svého jediného Syna na Kalvárii až poté, co Ježíš všem odpustil.

23. Zlý duch se nemůže dotknout nikoho, v němž působí Duch Boží.

24. Každý, kdo se cítí slabý nebo prožívá pokušení, se má snažit zůstat ve stálém spojení s Ježíšem skrze milost přijatou v modlitbě, ve svátosti, skrze skutky milosrdenství a půst.

25. Drahocenná krev Ježíše může uzdravit naše vnitřní já z pocitů viny, ze zranění a špatných návyků.

26. Pokud je někdo ochoten dát Pánu svůj čas, On vstoupí do jeho života.

27. Pokud člověk chce, může svou povahu proměnit.

28. Ježíš nabádal lidi, aby lidé napodobovali jeho tichost a pokoru. Přicházejme k Ježíšovu srdci a vstřebejme jeho mírnost, která odstraňuje všechny druhy hněvu.

29. Velkodušnost činí člověka velikým. Dávej druhým a Bůh dá tobě.

30. Napodobujme lásku Ježíše, který šel až tak daleko, že vydal vlastní tělo a krev na kříži a jeho oběť stále pokračuje v Eucharistii.

31. Pravý pokoj nezávisí na tom, co máme navenek, ale co máme uvnitř.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc prosinec.

 

Navíc připojuji prezentaci Advent pre teba… a odkazy na:

  • Film In nomine Patris

 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1099710375-in-nomine-patris/

 

  • Píseň Immanuel

 

https://www.youtube.com/watch?v=uYlA0lG_tRU

 

V modlitbě spojený všem žehnám a přeji požehnané adventní dny.

 

P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky prosinec 2016.docx14 kB
wStáhnoutZobrazitFrantišek prosinec 2016.docx36 kB
pStáhnoutZobrazitAdvent pre teba....pps246 kB

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LISTOPAD  

MYŠLENKY NA MĚSÍC LISTOPAD

ELIAS VELLA

VÝSTUP NA HORU MANŽELSTVÍ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014

 

1. Láska otevírá člověka pro úplné uzdravení, které mu Ježíš chce darovat.

2. Člověk roste a jeho zralost se vyvíjí podle toho, co dává, a ne co přijímá.

3. Tam, kde není láska, lásku přines a najdeš tam lásku.

4. Buďme si jisti, že to, co pro nás připravuje Bůh, je vždy skutkem jeho lásky k nám.

5. Při budování vztahů vždycky něco ztratíte, ale zároveň získáte víc, než jste ztratili.

6. Jen romantická nebo pouze tělesná láska nestačí. Potřebujeme mnohem více, potřebujeme oddanou lásku.

7. Je tak snadné vmést druhému urážku do tváře! Ale je velmi těžké zastavit krvácení, které urážka může vyvolat.

8. Bůh má plán pro každého jednoho z nás, ten je vždycky originální a vždy mistrovským dílem.

9. Pokud člověk lásku dává, také ji dostává.

10. Nikdo nemá absolutní pravdu. Každý má svůj úhel pohledu.

11. Pravdu nestačí jen říct, ale je potřeba ji sdělit s láskou a v atmosféře lásky.

12. Bůh nemůže plánovat nic, co by nebylo projevem lásky k milované dceři, milovanému synovi.

13. Láska vždycky uzdravuje.

14. Vaše osobnost může růst a zrát jenom tehdy, když se naučíte, co je vzájemná služba.

15. Středem našeho života nesmí být peníze, kariéra nebo technické vymoženosti. Centrem musíme učinit Krista.

16. Bůh nás obdarovává podle toho, nakolik jsme otevření přijímat.

17. Bez neustálého průběžného vnitřního uzdravování často posuzujeme a kritizujeme druhé, zatímco těmi, kdo mají být posuzováni a kritizováni, jsme my sami.

18. Práce je Božím darem, ale člověk ji nesmí pokládat za hlavní a jedinou prioritu ve svém životě.

19. Málokdo si uvědomuje, jak se Zlý pokouší využít jakékoliv situace a slabosti, aby nás zničil. Často se snažíme řešit problémy z mnoha různých hledisek, a přitom zanedbáváme jakékoliv duchovní uzdravování.

20. Zamilovat se je něco, co se stane, ale milovat je rozhodnutí.

21. Je velmi obtížné otevřít druhému člověku dveře svého vnitřního světa. Odhalit ho, znamená darovat druhému sám sebe.

22. Čím srdce přetéká, toho jsou ústa plná.

23. Nesmíme se bát vyjadřovat své pocity. Jinak se nikdy nenaučíme sdílet se spolu a komunikovat a zůstaneme lidmi, kteří se navzájem neznají.

24. Jediné slovo vyslovené ve správnou nebo v nesprávnou chvíli může vytvořit nebo zničit atmosféru důvěry.

25. Minulost nemůžeme ignorovat, je zapotřebí ji uzdravovat.

26. Důvěrný vztah vytváří člověk nejen sdílením se, ale i nasloucháním.

27. Když se dokážeme jeden druhému svobodně zasmát, je to důkaz bezpečného a důvěryhodného prostoru mezi námi.

28. Až budeme stát před Pánem, nebude ho zajímat, co jsme udělali nebo vytvořili. Důležité bude pouze, jestli jsme žili podle jeho plánu.

29. Nebudujme své životy a domy na písku. Smysl má jenom radost ze života i s jeho závazky a snaha udělat si ho navzájem co nejradostnějším.

30. Člověk není spokojeným proto, že vlastní a získává různé nové věci, ale protože je sám sebou.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc listopad.

 

Navíc připojuji prezentaci Filozofie pokročilého věku, plakátek na adventní duchovní obnovu pro ženy a odkazy na:

 

  • Film October Baby

 

https://gloria.tv/video/uEZuqzmqXN4gM2pZRDkDvXr7B

 

  • Video z části vystoupení Marka Gungora, kde zábavnou formou podává rozdíly mezi myšlením muže a ženy.

 

http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/mark-gungor-pribeh-dvou-mozku

 

V modlitbě spojený všem žehnám.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky listopad 2016.docx26 kB
wStáhnoutZobrazitFrantišek listopad 2016.docx29 kB
imageStáhnoutZobrazitPlakát-DO-ženy-LP-2016.pdf318 kB
pStáhnoutZobrazitFilozofie pokročilého věku.pps5 MB
 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ŘÍJEN  

KATEŘINA LACHMANOVÁ

DVOJÍ TVÁŘ LENOSTI

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Dobrý Bůh naši modlitbu nepotřebuje. Jestli nás vede k modlitbě, je to proto, že chce naše štěstí, a takto jej můžeme nalézt.

2. Lenost je jednou z nejzávažnějších neřestí. To proto, že je schopna sama o sobě zablokovat člověka ve vývoji a dokáže zmařit všechen potenciál Božího obdarování, který v sobě nese každý člověk.

3. Bůh se dává každému cele – a ani jinak nemůže, protože je láska. My jsme povoláni k plnosti života s Ním.

4. Čím více vyhovujeme svým špatným sklonům, tím více nás ovládají.

5. Spíše se polepší velký hříšník než člověk duchovně líný.

6. Z každého hříchu zle konat pokání a v síle milosti z něho povstat.

7. Velikost Božího záměru s člověkem převyšuje všechny lidské představy o štěstí. Hřích znamená vzdálení se od tohoto záměru, od plnosti života.

8. Pokud člověk vůči Bohu se svou láskou troškaří, nebude rovněž schopen pojmout Boží lásku, která se mu dává.

9. Jestli nevíš, co chceš, vždycky se najde dostatek takových, kteří vědí, co chtějí, a naplánují ti život podle svých potřeb.

10. Kdybychom jen pochopili Boží matematiku! Za jeden náš krůček směrem k Bohu on jich k nám udělá tisíc (a k tomu vždycky začíná první).

11. Byl jsem stvořen, abych vykonal něco a byl něčím, pro co nebyl stvořen žádný jiný člověk.

12. Jedině Bůh může obrátit naše srdce, ale při vší všemohoucnosti to nemůže udělat bez nás.

13. Nepromluvit, když je potřeba se někoho zastat nebo i napomenout, znamená „nevykonat, co jsem měl vykonat“, jak vyznáváme při úkonu kajícnosti.

14. Lenoch si dlouho zjednodušuje život, až si ho tím zkomplikuje.

15. Modlitba je rozhodně jedním z nejmocnějších prostředků, které nám Bůh dal, a jímž lze lásku v srdci rozdmýchávat.

16. Blahoslavení, kdo mají velké sny a jsou ochotni zaplatit náklady za jejich realizaci.

17. Bůh mě zná a volá mě jménem. V jistém smyslu jsem na svém místě zrovna tak nezbytný, jako je archanděl na svém.

18. Naše padání nebrání Bohu, aby nás miloval.

19. Nespokojte se s něčím malým, Bůh očekává velké věci.

20. Kdo utíká před modlitbou, utíká před vším dobrým.

21. Jen Bůh sám má moc dotknout se našeho srdce tak, že v něm vzbudí člověka, tj. lásku.

22. Mentalitu výkonu si člověk přenáší i do duchovního života: domnívá se, že má cenu v Božích očích a Pán Bůh ho má rád, pokud splňuje normy.

23. Bohem povoláni jsou všichni lidé pod sluncem a Boží povolání v sobě zahrnuje jak sám dar života, tak i dar Božího synovství.

24. Člověk žijící z milosti nestaví do centra pozornosti sebe, ale ukazuje na Krista.

25. Člověk, který se o Boží vůli pro svůj život nezajímá, riskuje, že prosupí svou pozemskou pouť jako parní lokomotiva. Ta sice něco utáhne a na chvíli po sobě zanechá i jiné výrazné stopy, ale její účinnost je údajně něco kolem pěti procent.

26. První obrácení je obrácení ze stavu rozptýlenosti nebo lhostejnosti do stavu milosti.

27. Není vždycky nejlepší službou církvi a lidstvu to, co je nejvíc vidět.

28. Loď, která míří ke všem břehům, nedorazí k žádnému.

29. Přítel je ten, kdo mne přijme takového, jaký jsem, a nesoudí mě, když vidí mé hranice, mou zranitelnost, mou křehkost, mé postižení.

30. Lidská duše žízní po kráse, protože žízní po Bohu.

31. Můj zevnějšek je výrazem toho, jaký mám vztah k sobě samému.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 

 MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ZÁŘÍ  

MYŠLENKY NA MĚSÍC ZÁŘÍ

JACQUES PHILIPPE

DOTKNOUT SE BOHA

- modlitba jako rozběh v lásce

Vydalo nakladatelství Paulínky 2015

 

1. Dnešní svět potřebuje nejvíce ze všeho modlitbu. Z ní se mohou zrodit všechny ostatní obnovy, uzdravení, hluboké a plodné proměny.

2. Naše Země je nemocná a jedině setkání s Nebem ji může uzdravit.

3. Jestliže naleznu pokoj a štěstí v Bohu, budu schopen mnoho darovat svým bližním a budu také schopen je přijmout takové, jací jsou, aniž bych jim zazlíval, že neodpovídají mým očekáváním.

4. Čím více se bude náš život modlitby živit Písmem, tím bude opravdovější a hlubší a otevře nám tím více možnost setkání s Bohem v pravdě.

5. Kdo má modlitbu, má všechno, protože jen tak může Bůh svobodně vstoupit do jeho života a jednat a činit svou milostí zázraky.

6. Hodnota našeho života záleží na naší modlitbě.

7. Modlitba umožňuje čerpat v Bohu stále nový život, představuje neustálou regeneraci a obnovu.

8. V modlitbě můžeme najít vždy dostatek síly a naděje k tomu, abychom dále existovali s naprostou důvěrou v budoucnost.

9. Z modlitby se rodí jemnocit, úcta a pozornost, které jsou cenným darem pro ty, které potkáme na své životní cestě.

10. Kdo utíká před modlitbou, utíká před vším dobrým.

11. Když je Bůh v samém středu, všechno ostatní bude na svém pravém místě.

12. Modlitbou se učíme zakořenit v Bohu, najít v něm sílu a ochranu, což nám také umožní, abychom se stali oporou pro druhé.

13. Bůh je jediným nevyčerpatelným zdrojem energie.

14. Láska se neprojevuje nejdříve tím, že něco pro někoho uděláme, ale tím, že s ním jsme.

15. Poznání Boha nám dává opravdu poznat sebe sama. Člověk se může skutečně poznat jedině v Božím světle.

16. Jen víra, láska a klanění nás mohou přivést do vztahu s Bohem.

17. Jedním z nejkrásnějších plodů modlitby je růst v lásce k bližním.

18. Jestliže je naše modlitba opravdová, přibližuje nás k Bohu, sjednocuje nás s ním a dává nám poznat a sdílet nekonečnou lásku, kterou miluje každé své stvoření.

19. Tam, kde chybí modlitba, tam se zatvrzují srdce a láska chladne.

20. Budova modlitby musí mít základy v pokoře: čím víc se duše v modlitbě poníží, tím výše ji Bůh povýší.

21. Bůh nám rád ukazuje svou lásku skrze přátelství a starostlivost někoho, koho nám pošle do cesty.

22. Čím více bude Bůh ve středu našeho života, tím více budeme vše očekávat jen od něj samého a o to více budou naše mezilidské vztahy vyváženější a šťastnější.

23. Věrnost v modlitbě, i když občas prochází těžkostmi a zkouškami, nás postupně přivátí k tomu, abychom v Bohu nalezli hluboký pokoj, jistotu a štěstí.

24. Když chybí smysl, bývá obvykle nahrazen smysly.

25. Láska působí tak mocně, že umí těžit ze všeho, z dobra i ze zla.

26. Ježíš po nás nežádá, abychom se dobře modlili, ale abychom se modlili neustále.

27. Bůh slyší jen modlitbu chudáka. Ne tu farizeje, který je spokojený sám se sebou a se svými skutky. Ale celníkovu, která zůstává v povzdálí a bije se v prsa.

28. Nejdůležitější činnost během modlitby není ta naše, ale Boží.

29. Krása zapadajícího slunce nad širým mořem, elegantní hra veverek skákajících z větve na větev, nádhera hvězdného nebe, to všechno jsou Boží slova, jimiž se k nám Bůh obrací, abychom mu důvěřovali.

30. Přijetím a rozjímáním slov Písma v našem srdci přijímáme dar Boží přítomnosti a lásky.

 

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci

s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc září.

 

Navíc připojuji prezentaci Pane, prosím Tě… a odkazy na:

 

  • Film Dvanáct podmínek k dědictví

 

https://www.youtube.com/watch? v=bL2ZvgYNti0

 

  • Píseň Mirka Černého Balíček karet

 

https://www.youtube.com/watch? v=gK_ZeiKpsNY

 

 

  • Komentář Petra Honzejka Babiš podle svatého Matouše

 

http://archiv.ihned.cz/c1-6537 3840-babis-podle-svateho-matou se

 

  • Poznání památek Prahy

 

http://www.kralovskacesta.cz/c s/prohlidka.html

 

 

V modlitbě spojený všem žehnám.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky září 2016.docx28 kB
wStáhnoutZobrazitFrantišek září 2016.docx22 kB
pStáhnoutZobrazitPane, prosím Tě.pps7 MB
 

 

 

 MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  SRPEN  

MARIE ANCILLA

VE ŠKOLE OTCŮ POUŠTĚ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014

 

1. Jen Bůh může naplnit nedostatek v srdci člověka, naučit ho opravdové lásce, odpuštění a milosrdenství.

2. Kristova milost nás osvobodila. Opět nás postavila na nohy. Uzdravení, je možné. Stačí chtít a pracovat v potu tváře. Bůh udělá ostatní.

3. Během celého našeho duchovního růstu nás Bůh vychovává ke svobodě. Dal nám ji jako dar, dává nám ji v každém okamžiku. Ale pomalu nám chce za ni svěřit odpovědnost.

4. Člověk je stvořen pro věčnost. Bůh nás stvořil pro život věčný. Kristus přišel, aby nám dal na něm účast.

5. Každé zranění, každá křehkost jsou považovány za šanci, za poklad života, poněvadž je to příležitost k setkání s Bohem.

6. Budeš-li jen trochu pracovat, Bůh ihned k tvé práci přispěje.

7. Nejzdatnější lékaři se nespokojí s tím, že ošetřují výslovně neduhy, ale snaží se předejít hrozícím a umějí jim zamezit svými radami a léky. Stejně i praví lékaři duší bojují svými duchovními radami proti nemocem, které by mohly pokazit srdce.

8. Na křtu jsme byli ponořeni do Kristova velikonočního tajemství. Zvítězili jsme nad zlem. Zbývá, aby každý přenesl do každodenního života to, co mu bylo dáno na křtu jako zárodek.

9. Člověk, stvořený k Božímu obrazu, je povolán, aby Boha poznal a zcela svobodně ho miloval, aby poslušně naslouchal jeho slovu. Jeho povoláním je žít ve velké blízkosti Bohu.

10. Křesťan se má vyznačovat neustálým pokrokem, ctnosti v něm mají růst.

11. Láska je pro nás způsob, jak můžeme žít věčný život, pro který nás Bůh stvořil. Dává nám zakoušet věčnost v čase.

12. Začátkem spásy je vlastní náprava.

13. Duch svatý dává zazářit svému světlu v srdci. To je proměnění slíbené těm, kdo si dali práci s hledáním Boha.

14. Byli jsme učiněni k podobnosti s Bohem. Vraťme tomuto obrazu všechnu krásu, jaká mu přísluší.

15. Srdce má oči. Když je srdce očištěné, míří pohled tam, kde ho nese hluboká touha, ke kontemplaci Pána.

16. Člověk touží po dobru, ale dělá zlo; už nemá plně v moci svou vůli. Člověk tedy potřebuje Boží popud.

17. Bojuj proti myšlenkám, které ti přinášejí zmatek. Žádná myšlenka, v níž nevládne klid a pokora, není podle Boha.

18. Bůh neodmítá nikomu svou podporu. Proto ten, kdo dělá všechno, co je v jeho moci, zvítězí.

19. Mějme odvahu! Dosud podléháme vášním a jsme bezmocní. Ale obětujme Ježíši Kristu s neochvějnou vírou svou slabost a duchovní bezmocnost a s hlubokou pokorou mu je vyznejme.

20. Adam je každý z nás. Místo aby člověk řekl: „Pane, odpusť mi,“ a tak znovu navázal rozhovor s Bohem, uzavře se v sobě.

21. Abyste si udrželi stále vzpomínku na Boha, máte formuli modlitby, kterou musíte míst ustavičně před očima: „Bože, pospěš mi na pomoc!“

22. Jako nemůžeme zabít divoké zvíře beze zbraní, tak nemůžeme přemoci hněv bez pokory.

23. Objevíme-li před Bohem hřích, obavy, křehkosti a všechno, co tkví na dně naší bytosti, je to pro nás příležitost ke zkušenosti spásy, milosrdenství.

24. Snažme se, dokud žijeme, střežit si čistotu svědomí. Nestrpme, aby nám při kterékoli příležitosti něco vyčítalo.

25. Naučí-li se člověk přijímat se takový, jak je, místo aby chtěl přizpůsobit Boží vůli svému přání, dělá ho to pokornějším a skromnějším.

26. Chování druhého by nás nikdy nedohnalo k hříchu, kdybychom neměli v srdci počátek všech vin.

27. Náš Pán přichází s klidem, ale všechno, co je od nepřítele, se zmatkem a hněvem.

28. Nic netěší zlého ducha tolik, jako když vidí, že nechceme odhalit tajemství svých myšlenek.

29. Roztržitosti jsou velmi užitečné. Upozorňují nás bez jakékoli iluze, čím se obvykle zaměstnává naše srdce.

30. Pramenem a původem hříchu je srdce. Podobá se půdě, kterou musíme žárlivě opatrovat, aby nezarostla bodláčím.

31. Ať děláme cokoli, musíme si dát pozor, abychom si udrželi pokoj srdce a zachovali pokoj s těmi, kdo s námi pracují.

 

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc srpen.

 

Do myšlenek na červenec si prosím doplňte myšlenku na 31.7., která tam chybí:

Pokora spočívá v takovém stupni otevřenosti Bohu, kdy se mu nijak nebráníme, neklademe překážky působení Ducha svatého, neodmítáme v sobě obraz Pána Ježíše, jeho učení, nýbrž jsme otevření pro jeho milost.

 

 

Navíc připojuji prezentaci Trhlina ve džbánu a odkazy na:

 

  • Přednášku P. Vojtěcha Kodeta Vnitřní zranění a uzdravení:

https://www.youtube.com/watch?v=Ut2JBvhzLEk

 

  • Film The Peak (Vrchol).

 

Christian Mülhauser vystoupil třikrát na nejslavnější horu Švýcarska Matterhorn, v době mezi srpnem a říjnem 2012, aby natočil tento film. Zůstal několik nocí ve výšce 2700 metrů, při teplotě -13 °C. V takové výšce bez světelného znečištění je úžasná viditelnost noční oblohy. Nádherná je i doprovodná hudba od Roberta Cacciapaglia.

http://player.vimeo.com/video/53018096?portrait=0&badge=0&color=ff9933

 

  • Nabídku volných míst v letních měsících v Pastoračním domě Velehrad v Itálii:

 

http://www.pdvelehrad.cz/?page_id=255

 

 

V modlitbě spojený všem žehnám a přeji krásný čas dovolených a prázdnin.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky srpen 2016.doc62 kB
wStáhnoutZobrazitFrantišek srpen 2016.docx37 kB
pStáhnoutZobrazitTrhlina ve džbánu.pps3 MB

 

 

 MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVENEC  

JERZY ZIELINSKI

DUCHOVNÍ BOJ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2011

 

1. Každý člověk je Boží chrám, který má své pilíře, o které se celá stavba opírá. Tyto pilíře symbolizují snahu o pokoru, trpělivost, čisté srdce, tedy postoje, které jsou důležité pro kvalitu a intenzitu duchovního života.

2. Bojištěm zápasu se satanem není nějaké konkrétní místo ve hmotném světě okolo nás, nýbrž prostor lidského ducha. Právě ten leží v centru zájmu našeho protivníka.

3. Snaha trpělivě milovat sebe samého je jedním z nejdůležitějších životních úkolů, protože Pán Ježíš nám dal přikázání, abychom milovali bližního jako sebe samého.

4. Padlý anděl usiluje o to, aby se člověku nedostalo za dědictví věčného štěstí, o které se on sám připravil. Proto svádí zuřivý zápas o každou lidskou duši a o každé lidské tělo.

5. Bez trpělivosti se nedokážeme pohybovat ani ve světě lidského ducha. Konání dobra je totiž vždycky provázeno překážkami a obtížemi.

6. Satanův úděl je pevně určený – je to bytost navěky poražená, přesto má k dispozici krátký čas existence tohoto časného světa, aby bojoval proti lidstvu. My ovšem máme jen tento jeden život, a proto musíme vést svůj boj vážně, abychom jej neprohráli.

7. Většina prohraných bitev patří mezi ty, které jsme sváděli sami se sebou, protože jsme neprokázali dost trpělivosti s vlastní slabostí či s vlastním opakovaným pokleskem, o němž jsme se domnívali, že už dávno patří minulosti.

8. Církev nás učí, že to, co brání Bohu odpustit satanovi jeho hřích, není nedostatek nekonečného Božího milosrdenství, nýbrž satanovo svobodné rozhodnutí, které učinil jednou pro vždycky.

9. Nedokážeme-li být trpěliví sami se sebou, nebudeme mít trpělivost ani s bližními.

10. Dbejme na řád ve svém životě. Všechno co máme: lásku, schopnosti, hmotné statky, milující blízké, to všechno vždycky vztahujme k Bohu, protože on je skutečným dárcem všech těchto darů.

11. Naučíme-li se moudře snášet vlastní slabost, nepohorší nás ani hřích našich bližních.

12. Každý, kdo bere na lehkou váhu nedocenitelnou Ježíšovu pomoc, kterou Pán nabízí ve svátosti pokání a eucharistie, dříve nebo později nutně padne.

13. Každá lež, jakou člověk vypustí z úst, koření tajemným způsobem v satanově prolhanosti.

14. Satan obžalovává i jednoho člověka před druhým a ničí tak jednotu lidských společenství. Postačí, aby zasel zrníčko nedůvěry. Zbytek už dokoná člověk sám.

15. Nikdy se do boje se zlem nepouštějme na vlastní pěst. Vždycky do něj člověk musí vstupovat s Ježíšem Kristem, s jeho Matkou a ve společenství církve.

16. Pokora znamená svatost. Objevuje se ve chvíli, kdy v srdci uznáme a životem potvrdíme, že Bůh je vším, že od něho dostáváme veškeré dobro.

17. Víte, kdy nám zlí duchové nahánějí strach? Když se trápíme starostmi o pocty, o rozkoše a o bohatství světa… tehdy jim dáváme do rukou zbraně, kterými bychom se mohli proti nim bránit.

18. Satan může smrtelně zranit pouze toho, kdo na sobě nepracuje a kdo mu sám vkládá do rukou zbraň tím, že podléhá vlastní žádostivosti.

19. Nezapomínejme na to, že máme anděla strážce. Je to náš ochránce. Často se mu svěřujme, protože on bojuje proti satanovi po našem boku.

20. Satan se nemůže vkrást do naší duše a pokoušet nás odtud. Musí vždycky využít nějakých vnějších nástrojů. Těmi jsou naše smysly, představivost a paměť.

21. Schopnost přiznat si, že vyslechnutá kritika nebo i výčitka je skutečně opodstatněná, nám zajišťuje velikou vnitřní svobodu.

22. Zralé ovoce se nesklízí na jaře, protože všechno má svůj čas.

23. Bůh nás nenechává v zápasu se satanem samotné. Osobně nám stojí po boku a činí tak nesmírně výmluvně prostřednictvím té, která drtí hlavu hada mocí své pokory.

24. Jenom kdo dokáže opravdu milovat, je trpělivý. Trpělivost člověka má svůj zdroj v trpělivosti Boha samého.

25. Ježíš nás vede ke zkušenosti, že nás i přes naši bídu nesmírně miluje.

26. Naše postoje nikdy nesmí určovat lehkomyslnost, nedostatek úsilí, lhostejnost a lenost. Mana nám nespadne z nebe sama. Musíme po ní vztáhnout ruku.

27. Satanova pokušení mohou člověku dokonce posloužit, protože když člověk moudře prožívá svůj duchovní boj, vychází z něj rozvážnější a horlivější v modlitbě i v jednání.

28. Sám bez sebe nemohu nic, a mám-li co dobrého, mám to od Boha. Skutečně můj je jenom hřích.

29. Žijeme-li den co den s Ježíšem, on nám dává svou moc, abychom dokázali být laskaví a abychom dokázali odpouštět všem, kteří nás někdy i po dlouhou dobu vystavovali zkouškám.

30. Tam, kde je Bůh, je i poznání a moudrost.

 

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

 

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc červenec.

 

Navíc připojuji prezentaci Karlův most a odkazy na:

  • Přednášku P. Jozefa Maretty: Duchovní boj a média

http://www.misiefilmom.sk/jozef-maretta-diabol-rad-pise-o-knazoch/

  • Píseň Anežky Hradilové: Neboj se, já budu s tebou

https://www.youtube.com/watch?v=4ci_SgDVJvc&list=RD4ci_SgDVJvc

  • Projekt Česko - země příběhů

http://www.ceskozemepribehu.cz/pribehy

 

V modlitbě spojený všem žehnám a přeji krásné prázdninové dny.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky červenec 2016.doc63 kB
imageStáhnoutZobrazitFrantišek červenec 2016.pdf118 kB
imageStáhnoutZobrazitKarlův most.pdf3 MB
 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVEN  

JÓZEF AUGUSTYN

BOLEST KŘIVDY

A RADOST ODPUŠTĚNÍ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Začne-li člověk ze strachu vytěsňovat pocit křivdy do podvědomí, nedokáže tím svůj problém vyřešit, ale právě naopak.

2. Jenom Bůh sám může soudit člověka, protože jen on ví, „co je v člověku.“

3. Ten, kdo žije ve smíru se sebou samým, zpravidla není schopen závažněji ublížit druhým.

4. Ježíš spasil člověka tím, že na sebe vzal každou lidskou nepravost a všechna s ní spojená ublížení: ta, která jsme způsobili my svým bližním, i ta, která jsme utrpěli od nich.

5. Odpuštění je jednou ze zásadních zákonitostí lidské zralosti.

6. Když nás Ježíš vybízí, abychom „našim viníkům“ odpouštěli sedmasedmdesátkrát, dává nám k tomu zároveň i svou milost, abychom dokázali uvádět jeho učení účinně do života.

7. Kde se rozmohla křivda, tam se ještě hojněji rozlévá milost odpuštění a smíření.

8. Projevem radosti z odpuštění je schopnost přijímat druhé takové, jací jsou, naslouchat jim, chápat je a nabízet jim pomoc.

9. Ježíš nejlépe zná naši bezradnost vůči ublížení, a proto nás vybízí, abychom mu ji svěřili.

10. Láska je tím nejsilnějším argumentem při hledání odpovědi na otázku, proč trpět a odpouštět, proč podat ruku jako první a smiřovat se.

11. Ježíš nám dává sílu modlit se spolu s ním za ty, kteří nám ublížili: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ a darovat jim tak své odpuštění.

12. Člověk, který nezpracuje prožité utrpení, riskuje, že se nevědomky změní v toho, kdo bude druhým sám ubližovat.

13. Bůh nám dává celý život na to, abychom mohli pronikat do jeho tajemství a jeho nekonečné lásky.

14. Jestliže si neuvědomujeme Boží lásku, nepochopíme ani smysl jeho přikázání.

15. Lidská bytost zůstává tajemstvím i v prožívání křivdy, odpuštění a smíření, a k tomuto tajemství bychom měli přistupovat s maximálním respektem.

16. Ten, kdo opravdu miluje, touží po stále hlubším poutu jednoty a sdílení s milovaným.

17. Člověk nemůže konat ve svém životě velká a důležitá díla, dokud napřed sám nedocení život a nezačne se z něj skutečně radovat.

18. Zlo, kterého se lidé často na sobě dopouštějí, člověk nedokáže snášet sám. Kromě lidské lásky může být zásadním motivem odpuštění zkušenost lásky nebeského Otce.

19. Stvořitelovu lásku poznáváme postupně. Cestou k ní je četba Písma svatého, osobní rozjímání, modlitba, svátostný život, duchovní vedení, rodinný život a lidské přátelství.

20. Přesouvá-li člověk utrpení na druhého, pouze tím zvětšuje ránu, kterou sám prožívá. Jedinou moudrou cestu je vytrpět svou míru bolesti a prosit o lidskou a Boží pomoc.

21. Ze všech částí lidského těla je zapotřebí nejvíce hlídat ukazováček, protože ten rád vytýká viny.

22. Sami sebe se ptejme, komu a za co připisujeme vinu, proč to děláme a zda nesvalujeme odpovědnost za své neštěstí na bližní.

23. Někoho nepřijmout znamená do jisté míry ho emocionálně zabít, nepřiznat mu právo na život, které mu přísluší.

24. Boží otcovská láska zjevená v Ježíši nás varuje, napomíná, vybízí k duchovnímu úsilí, ale nikdy nás nezatracuje.

25. Odpovědnost za svůj život projevujeme mimo jiné i tím, že si uvědomujeme své postoje, jednání a reakce a že za ně přijímáme mravní odpovědnost.

26. Boží svatost odhaluje před člověkem hřích a zároveň se projevuje jako zdroj milosrdenství, odpuštění a smíření.

27. Bůh nás jako nejlepší učitel a vychovatel vede k úsilí a práci na dosažení osobního štěstí a dobra pro ty, které svěřuje do naší péče a lásky.

28. Dokáže-li si člověk zachovat odstup od vlastních ran, vzroste tím jeho pozornost k utrpení druhých.

29. Bůh odpouští hříchy a zároveň nás tím vybízí k obětavé lásce.

30. Láska k Bohu i k lidem se osvědčuje v utrpení. Právě v něm se nejčastěji projevuje hloubka našeho zakotvení v Kristu i hloubka našich vztahů k bližním.

 

 

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc červen.

 

Navíc připojuji prezentaci Kapky deště a odkazy na:

 

 

  • Modlitbu blahoslavených

 

          https://www.youtube.com/watch?v=obToCaSHQMY

 

 

  • Přednášku P. Mariána Kuffy - Bůh si s oblibou vybírá nejslabší

 

          https://www.youtube.com/watch?v=T6D7diLSynE

 

 

  • Unikátní dokument o historii a dvouleté výrobě repliky koruny císařů Svaté říše římské. Nyní se spolu s kopií české svatováclavské koruny nachází na Karlštejně.

           http://www.ceskatelevize.cz/porady/10311482209-cisarska-koruna/211411033180001/

 

 

V modlitbě spojený všem rád žehnám.

 

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky červen 2016.doc61 kB
wStáhnoutZobrazitFrantišek červen 2016.docx47 kB
pStáhnoutZobrazitKapky deště.pps6 MB
 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  KVĚTEN  

MALÁ POSELSTVÍ

VOJTĚCHA KODETA

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Teprve když se zastavíš před Boží tváří, nahlédneš pravou hodnotu věcí.

2. Rány zvenčí člověka neponičí tolik jako neodpuštění a hořkost, když jim dovolíme, aby nás uvěznily ve vlastním srdci.

3. Každý z nás svým životem zanechává ve světě stopu; kéž by ta naše byla pomocí pro ty, kdo hledají!

4. Zažije-li člověk slovo či gesto přijetí, jako by se v něm rozmnožil život.

5. Doba čekání nemusí být vždycky neplodná, vždyť i zima potichu připravuje půdu na záplavu nového života.

6. Pamatovat v modlitbě občas i na sebe není sobectví, ale pokora.

7. Má-li vzniknout něco zcela nového, je třeba se odvážit i radikálně bourat.

8. Dobrý a radostný člověk občerstvuje lidská srdce už jen svou přítomností.

9. Ne naše vlastní spravedlnost, ale důvěra v milosrdenství z nás dělá předmět Boží péče.

10. Nezapomínejme na to, že Bůh se nikdy neunaví odpouštěním, to my se unavíme o odpuštění prosit.

11. Víra se osvědčuje a roste právě ve zkouškách, prožitých s nadějí a láskou.

12. Člověk, který neztratil touhu učit se novým věcem, zůstane dlouho mladý duchem.

13. Trvalá radost je výsadou toho, kdo se naučil s důvěrou odevzdávat své starosti Otci a nebrat se moc vážně.

14. Vícekrát za život jsme nuceni opouštět hnízdečko svých dosavadních jistot; jinak ani nelze dozrát.

15. Nepošilhávej po životní cestě druhých; Boha potkáš na té své.

16. Člověk potřebuje občas vystoupit z rutiny, aby si připomněl, že je stvořen pro nekonečné obzory.

17. Ani ten nejmenší dobrý skutek, dokonce ani jen dobrý úmysl se před Bohem neztratí.

18. Zralé klasy by se zdánlivě měly čím chlubit, ale místo toho se pokorně sklánějí.

19. S přítelem jsou i ty nejobyčejnější radosti dvojnásobné.

20. Vždycky se stáváme více lidmi, když se nestaráme jen o sebe a učíme se lásku projevit.

21. Bůh velmi rád staví velká díla na tom, co je nepatrné, co je v očích světa pokládáno za nic.

22. Je lepší riskovat, že se při chůzi trochu ušpiníš, než zemřít vsedě.

23. Nemáme za úkol bližního jen respektovat, ale milovat: v tom je ta potíž.

24. Leckdo skrývá pod ježatou slupkou dobré a citlivé srdce; jen důvěra druhých ho dokáže vyvolat k životu.

25. Udělat si kvalitní čas pro své nejbližší není nikdy ztráta času. Učme se na nich nešetřit – dokud je čas.

26. Bez mrazu by nevzniklo sladké ledové víno a bez prožitých zkoušek by nikdo z nás neměl trpělivost a milosrdné srdce.

27. Netrpělivý člověk a perfekcionista se v tomto nedokonalém světě hodně natrápí.

28. Jsme královské děti, ale nezapomeňme, že náš král nese na svém těle stopy kříže.

29. Čisté srdce není jen luxus pro pár vyvolených; je to Boží nabídka těm, kdo touží vidět Boha.

30. Síla charakteru se pozná i v tom, jestli se člověk umí postavit k problému čelem.

31. Nikdy nebudeme dost žasnout nad pokorou Božího Syna, který se stal jedním z nás, aby mohl sdílet náš život se vším všudy.

 

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

Milí přátelé,

 

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc květen.

 

Zároveň přeji s předstihem maminkám vše nejlepší ke Dni matek.

 

Vložený obrázek 1

 

https://www.youtube.com/watch?v=kMWzmosoRy8

 

 

Navíc připojuji nabídku poutních zájezdů a odkazy na:

 

  • hymnu SDM Krakov 2016 

 

          https://www.youtube.com/watch?v=NfxFe8KQZSA

 

  • citáty k zamyšlení 

 

          http://kzamysleni.8u.cz

 

 

Přeji krásné jarní dny a žehnám.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

Dokumenty

wStáhnoutZobrazitMyšlenky květen 2016.doc58 kB
imageStáhnoutZobrazitFrantišek květen 2016.pdf79 kB
imageStáhnoutZobrazitPoutní zájezdy.pdf

 

 

 

 MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  DUBEN  

 

HEINER WILMER

TO JSI MŮJ BŮH?

* I kněz vystavuje svou víru otázkám

Vydalo nakladatelství Paulínky 2014

 

1. Ježíš byl jediný, kdo mohl pohlédnout své duši až na dno, navzdory hloubce, a to, co spatřil, byla tvář Otce.

2. Svatí, které uctívá církev, nebyli lidé, kteří podle našeho názoru vedli obzvlášť krásný a dobrý život. Do svatosti se nevchází, do ní je člověk vtažen. Samotným Svatým.

3. Nyní, i když Tě nevidím, neslyším – kdysi jsem o Tobě věděl – Ty jsi můj Bůh, zůstáváš mým Bohem.

4. Trojjedinost si můžeme přestavit jako místo sestavené ze tří božských osob, které tvoří jakýsi střed. Střed lásky. Chci tam dovnitř? Přeji si tam být přizván?

5. Když se přání a vnitřní modlitba, aby ve mně Ježíš proudil, aby mě mohl On zcela proniknout, naplní a stane se darem, pak prožívám neznámou vnitřní svobodu. Svobodu, která překonává zdi, které se mi vždy zdály být příliš vysoké, nepřekonatelné.

6. Skrze Ježíšovu blízkost a útěchu pociťovali lidé psychicky a fyzicky novou sílu. Ježíšova útěcha působila v člověku, který stál stranou, který se cítil být na konci sil, novou sílu na těle i na duši.

7. Kristus ve svém utrpení čeká na mě a může mi skrze to darovat, co potřebuji, abych přestál své utrpení.

8. Mám strach zemřít – Bůh to ví. Proto Ježíš přichází na svět, proto umírá a jako první vstává k životu.

9. Život, který máme – není v našich rukách, i kdybychom ho chtěli ovlivnit, nemáme kompletní moc, kterou bychom disponovali.

10. Každá láska chce víc, stále víc, překlenuje se přes smrt. Láska, která říká, že smrtí je všemu konec, není láskou.

11. To, co se podařilo hadovi v ráji, bylo, že pokřivil zrak člověka – a člověk neviděl už věrnou podobu Boha.

12. Když mě po mnoho let tíží nějaké břemeno na duši, pak se skutečně může stát, že tělo bude mít poruchy. Duše a tělo patří k sobě.

13. Láska, která nevěří v život po smrti, nemůže být velkou láskou. Láska chce věčnost.

14. Boží plán s každý jednotlivcem je vždy větší, než si sami myslíme.

15. Nemohu-li Boha vnímat v utrpení a teď, když je všechno pochmurné a já mohu vnímat přítomnost pouze neurčitě – pak se musím spolehnout na to, co jsem věděl už dřív, čemu jsem kdysi mohl věřit.

16. My lidé chápeme svůj vzhled, své zdraví, svou krásu, všechny tyto věci jako to, co nás tvoří. A proto, když je ztratíme, ztrácíme tím sebe sama a nic nám na konci nezbude. To je smrt. Matka všech strachů.

17. Křesťanská víra zná propasti. Bázeň před životem nevzniká při nedělní procházce. Musí být vybojována tváří v tvář propastem.

18. Když Ježíš není jen vedle mě, nýbrž zcela ve mně uvnitř, co se může ještě stát? Když je ve mně On, kdo pak ještě může být proti mně?

19. V utrpení spočívá největší pokušení – zlořečit Bohu a ztratit víru. Vím ale, že Ježíš už byl na tomto místě temnoty a zmatku před námi. Neexistuje vzdálenost od Boha v našem životě, do které by On už nevstoupil. Čeká tam na nás.

20. Když si vybavuji, odkud pocházím, jaký život jsem doposud žil, které situace jsem zvládl, když pomyslím na to, že mi byl Bůh už nablízku, pak se toho musím přidržet a nasměrovat na to svůj pohled i když zrovna k Bohu nic necítím. Je to jeden z nejobtížnějších skutků věrnosti Bohu.

21. Svatost neznamená, že je něco perfektní. Svatý je ten, kdo se modlí: „Posvěť mě.“ Ten, kdo prosí: „Chci se stát zcela jiným. Chci ti patřit – bez tušení toho, jak to vypadá na konci.“

22. Když se člověk, stvořený podle Božího obrazu, pokroutí, nabývá podoby úšklebku, který zde na zemi můžeme vidět znovu a znovu.

23. Kdo pohlédne na svět, vidí, že způsobujeme rány a sami jsme zraňováni. Vina se může rozšířit jako virus.

24. Mohl bych projít potopou, mohl bych projít ohněm, kdybych neodvrátil svůj pohled od Boha.

25. Obrácení se vyplatí. Neboť existuje hlas, který je hlasitější než našeptávání mého nepřítele. Je to hlas Boží, který má nejvyšší autoritu.

26. Znám svého nepřítele. Nebudu s ním diskutovat, nenechám se jím znejistit, a když se zeptá, nedám mu žádnou odpověď, protože rozhovor s ním je pro mě příliš nebezpečný.

27. Každý lidská představa o Bohu je nedostatečná, protože Bůh je vždy ještě jiný. Je ještě větší a ještě jiný než jak si my představujeme jeho velikost a jeho jinakost.

28. Při všech selháních a chybném jednání se David nikdy neunavil k obracením k Bohu. Proto obstál ve velké zkoušce svého života.

29. Když se dopustím násilí na nějakém stvoření tohoto světa, nezasáhnu pouze toto stvoření, ale také architekta vesmíru.

30. Ježíš nás nevykoupil ani duchaplnou ideou, ani rozmáchlou teologií. Ježíš nás zachránil skrze své tělo. Skrze svou kůži, skrze své rány, skrze svůj pot a své sliny, skrze svůj dech a svůj dotek osvobozoval lidi od jejich břemen.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám velikonoční přání a duchovní myšlenky na měsíc duben.

 

Navíc připojuji prezentaci Obelisk na Svatopetrském náměstí a odkazy na:

 

  • video O životě, smrti, lásce a Zachránci

 

https://www.youtube.com/watch?v=mItN_LKfT6k&feature=share

 

  •  záznam kázání P. Prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc. na svátek sv. Vojtěcha v katedrále sv. Víta

 

https://www.youtube.com/watch?v=MmaLA40yfK4

 

Přeji a vyprošuji požehnané prožití Svatého týdne a celé velikonoční doby.

 

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  BŘEZEN   

GUY GILBERT

AŤ SE TI ŽIVOT POVEDE

Vydalo nakladatelství Portál 2012

 

1. Vnímejte každé trápení, každé utrpení a snažte se utěšovat a usmiřovat.

2. Vaší silou ať je mlčení. Hledejte ticho každý den.

3. Buďte lidmi milosrdenství: odpouštějte a žádejte o odpuštění.

4. Pokud se vám ze života někde vytratilo ticho, snažte se ho znovu najít, je to neocenitelný poklad, bez něhož byste nemohli žít.

5. Naučte se rozlišovat; máte v sobě moudrost, která vám vždycky umožní volit a vědět, co je třeba udělat.

6. Vydařený život bude takový život, v němž vašimi hlavními trumfy budou modlitba a ticho.

7. Mějte smysl pro povinnost – když dobře vykonáváme svůj úkol, můžeme dělat, co říkáme, a říkat, co děláme.

8. Dostali jste dvanáct darů Ducha svatého: lásku, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrotu, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistotu. Využijte je.

9. Aby se dobrodružství vašeho života vydařilo, musíte si uchovat radost.

10. Každé drobné gesto je důležité, dělejte jich hodně.

11. Bojujte proti zoufalství. Vaší zbraní by měla být úcta ke všemu živému.

12. Modlete se. Bůh vám dá naději, poproste ho o nové srdce.

13. Plňte svůj úkol srdcem, objevíte skrytý poklad.

14. Náš svět velmi potřebuje lidské bytosti, které umějí odpouštět i poprosit za odpuštění. Jedině takoví muži a ženy mohou světu dodávat životodárný kyslík.

15. Nejlepší chvíle vašeho života je dnešek.

16. Nemějte strach ze smrti. Dovede vás na nejkrásnější ze všech setkání.

17. Vydařený život je tvrdý, náročný. Protože neztratíte zájem o druhé. Protože budete soucítit s každým utrpením, trápením a budete se snažit pomáhat a utěšovat.

18. Neměli bychom mluvit, pokud naše slova nemají větší sílu než ticho.

19. I ten nejmenší skutek lásky je Bohem požehnaný a nepatrné skutky se stanou velkými, když je budeme konat s velkou touhou líbit se Bohu.

20. Pokoj v duši je darem z nebes, snažte se ho získat.

21. Zkuste ze všech sil milovat celých čtyřiadvacet hodin, prožívejte tyto hodiny naplno. Včerejšek nebyl lepší a o zítřku nic nevíme. Bůh vás stvořil pro jeden den.

22. Pokud všechno přijímáte s láskou, bude to pro vás úžasná a jedinečná cesta svatosti. Všechno dělejte s láskou.

23. Bůh by měl být jednoduše středem našeho života. Pokud ho tam umístíte hned od rána, pak bude vaše vnitřní radost hluboká, ať bude den sebevíc náročný.

24. Během svého života se setkáte s nástrahami, všemožnými problémy, a budete muset bojovat. Proste každý den svého anděla strážného o ochranu.

25. Staňte se bojovníky Lásky. Vaší zbraní ať je respekt ke každému člověku.

26. Pokud nezvládáte milovat, požádejte Boha o nové srdce. On o tom něco ví, protože on je láska.

27. Svou morální sílu čerpáte mnohem víc z ticha a z modlitby než ze špenátu, ženšenu, jogurtů nebo z nevím jakých supervitamínů.

28. Čím méně mám osobních potřeb, tím víc se můžu starat o potřeby ostatních.

29. Věnujte čas dobru, je to cesta ke štěstí. Věnujte čas přemýšlení, je to zdroj moci. Věnujte čas lásce, je to důvod k životu.

30. Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má minuta, zeptej se toho, komu ujel vlak. Čas na nikoho nečeká. Popadni každou chvilku, která ti zbývá, a nepusť ji – bude pro tebe velmi cenná.

31. Zpověď je jednou z nejlepších protilátek, které působí proti naší pýše, naší ubohosti a také nás zbavují samoty.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc březen.

Navíc připojuji prezentaci Přírodní úkazy a odkazy na:

  • sváteční slovo převora Řádu bosých karmelitánů Petra Glogara: A přesto říkat dobré věci

http://www.ceskatelevize.cz/porady/880349-svatecni-slovo/216562216100002-svatecni-slovo-prevora-radu-bosych-karmelitanu-petra-glogara/

  • svědectví hlavního protagonisty filmu "Umučení Krista" Jima Caviezela...

https://www.youtube.com/watch?v=NtMTM2JHj0Y

  • rozhovor s knězem Petrem Piťhou: Džihád je genocidní válka, možná ji řídí lidé, kteří chtějí ovládnout světovou ekonomiku

http://video.aktualne.cz/dvtv/knez-pitha-dzihad-je-genocidni-valka-mozna-ji-ridi-lide-kter/r~4998f51ac43011e5aa720025900fea04/

 

  • lyžování v Dolomitech - nabídka volných míst v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

http://www.pdvelehrad.cz/?page_id=255

 

Přeji a vyprošuji všem požehnané prožití postní doby a žehnám.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ÚNOR   

PAPEŽ FRANTIŠEK

PROMLUVY Z ARGENTINY

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Bůh se vždy ujímá iniciativy a nechce, aby někdo zůstal vyloučen. Klepe na dveře našeho srdce.

2. Jako Dobrý pastýř je Ježíš ten jediný, kdo o nás pečuje za cenu vlastního života.

3. Víra předpokládá rozhodnutí zůstat s Pánem, žít s ním a sdílet se o něm s bratry.

4. Když otevřeme dveře srdce jako učedníci v Emauzích a požádáme Ježíše, aby s námi zůstal, sám nás povede k pochopení důvodů, proč věřit, abychom později mohli vyjít a hlásat je ostatním.

5. Prosme Boha, aby nás učinil vnímavými k vnuknutím a novým podnětům Ducha.

6. Ježíš tě nenutí být křesťanem. Ale jestliže říkáš, že jsi křesťan, musíš věřit, že jen Ježíš má veškerou moc obnovit svět, obnovit tvůj život, obnovit tvou rodinu, obnovit společnost, obnovit všechny.

7. Vyznávat víru ústy znamená žít ji v srdci a ukazovat ji na skutcích; jde o veřejné svědectví a veřejný závazek.

8. Překročit práh víry předpokládá necítit se zahanbeně za to, že máme srdce dítěte, které stále věří v nemožné, a proto může žít v naději.

9. Dobrý křesťan se pozná podle toho, když uznává, že je hříšník.

10. Boží moc je tak veliká, je větší než moc, kterou projevil při stvoření světa. Je to moc, kterou nám odpouští, ale potřebuje, abychom mu otevřeli srdce, aby mohl se svým milosrdenstvím vstoupit a odpustit nám.

11. Umění naslouchat je velká milost.

12. Dělat pokroky pro křesťana neznamená povýšit v zaměstnání, získat dobrou pověst, těšit se vážnosti. Dělat pokroky pro křesťana znamená sloužit.

13. Překročit práh víry znamená oslavovat život, nechat se přetvářet, protože jsme se stali jedno s Ježíšem v eucharistii slavené ve společenství, a odtud se vydáváme rukou i srdcem pracovat na velkém projektu Božího království.

14. Máme být člověkem, který naslouchá, co lidé potřebují, ale ne proto, aby někomu ublížil, nebo to šel říct dalším, ale aby všechny stížnosti předal Pánu.

15. Prosme dnes Ježíše, aby nám otevřel srdce, aby do něj vstoupilo Boží milosrdenství.

16. Pokud nedůvěřujeme Ježíšově moci jako jediné spáse, jako jedinému, kdo může udělat něco nové, jsme falešní křesťané.

17. Lidská bytost je volána k setkání s druhým, k soužití s rozdílným, k přijetí druhého a zároveň k přijetí od druhého.

18. Ježíš nám posílá svého Ducha, aby všechno obnovoval. Jedině Ježíš je schopen začít všechno nanovo, obnovit život.

19. Náš Otec naslouchá pocitům, jež zakoušíme, když si vzpomeneme na své blízké, když vidíme víru ostatních a jejich potřeby, když si vzpomeneme na všechno krásné a smutné, co se nám tento rok přihodilo. Bůh nám naslouchá.

20. Svatí jsou jako Boží uši, každý pro jinou potřebu. A také my můžeme v tomto smyslu být svatí, být Božím sluchem ve své rodině, ve svém bydlišti a na pracovišti.

21. Milosrdenství vytváří největší blízkost, blízkost tváří, a jelikož chce skutečně pomáhat a najít opravdový lék, hledá pravdu, která nejvíc bolí – pravdu hříchu.

22. Láska daná zdarma je kvasem, který uvádí v pohyb všechno dobré a přetváří zlo v dobro, problémy v příležitosti.

23. Ježíš má moc silou Ducha svatého obnovit srdce. Musíme tomu věřit.

24. Krev mučedníků je semenem křesťanů.

25. Bůh nám dává vždycky pocítit, že ví, že jsme zde, a slibuje nám setkání na hlubší úrovni, v němž jsme hlavní postavou přátelství s ním. Ve vztahu přátelství jsme vždy hlavní postavou.

26. Ježíš nám říká: „Chci přijít na návštěvu do tvého srdce, prosím tě, aby mě přijal v eucharistii.“

27. Jestliže chybí láska, chybí prostor pro život. Bez lásky existuje jen egoismus, člověk se uzavírá do sebe a hýčká jen sám sebe.

28. Tím nejhorším nejsou negativní faktory civilizace, ale nečinnost dobrých.

29. Postní doba nás učí obrácení, které tryská z vděčnosti Bohu za všechno, co nám daroval, co pro nás koná a bude konat ve světě, v dějinách a v našem osobním životě.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc únor.

Navíc připojuji odkazy na:

  • rozhovor z cyklu Mezi slovy vysílaný rádiem Proglas 24.10.2015

Rozhovor je s Iráčanem Salmanem Hasanem, bývalým muslimem, který konvertoval ke křesťanství, jezdí

do Iráku a pomáhá konkrétním křesťanským rodinám v přijetí u nás v ČR. 

 

Bez obav? II. - 2. část – Spustit přehrávání: Poslechnout online

http://www.proglas.cz/audioarchiv/?fulltext=mezi+slovy&cycle=0&autor=&interperet=&date_from=29.10.2015&date_to=

  • film Mrtvolu sprovoďte ze světa

Dokumentární svědectví o pátrání po ostatcích umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara.

Po zatčení byl ve Valdické věznici krutě mučen a 25. února 1950 zemřel.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10989869983-mrtvolu-sprovodte-ze-sveta/

  • film Alpy ve 3D BBC

http://www.youtube.com/embed/06CVd-_TEl4

  • lyžování v Dolomitech - nabídka volných míst v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

http://www.pdvelehrad.cz/?page_id=255

 

Přeji krásné zimní dny a ze srdce žehnám.

 P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Přílohy

Myšlenky únor 2016.doc (58 kB)Zobrazit
František únor 2016.docx (44 kB)Zobrazit |

 

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  PROSINEC  

JOZEF ŠUPPA, SJ

VYZNAT SE SÁM V SOBĚ

* rozlišování duchů

Vydalo Kartuziánské nakladatelství 2013

 

1. Pamatujme na to, že zlý duch v nás nedokáže nic vykonat bez našeho souhlasu.

2. Každé porovnávání se s druhými nás bude vést buď k pýše, nebo k nervozitě, a ne k tomu, abychom správným způsobem přijali sebe samé.

3. I když stále zklamáváme sami sebe ve svých předsevzetích nebo upadáme do svých hříchů, rozhodující je, abychom nikdy nepropadli nedůvěře.

4. Čím si máme formovat svoje vlastní svědomí? K tomu potřebujeme Boží slovo. Poslouchat Boha, poslouchat jeho slovo, jeho přikázání.

5. Častokrát po určité době zjistíme, že to, co se nám možná někdy zdálo těžké, nepříjemné, skličující, mělo pro nás klíčový význam. Pán Bůh si nás tímto vším připravoval na chvíle, ve kterých jsme dokázali obstát, a poznali jsme, že právě toto bylo pro nás dobré.

6. Člověk je stvořený, aby Pána Boha poznal, miloval, chválil, a tak dosáhl plnosti života.

7. Proč potřebujeme modlitbu? Modlitba nám dává Ducha Svatého, v němž jsme schopni rozlišit, jaké jsou v nás myšlenky nebo hnutí.

8. Ve svém životě se buď k Bohu blížíme, anebo se od Boha vzdalujeme. Nikdy nemůžeme zaujímat postoj, že já nejsem ani pro, ani proti.

9. Cílem působení zlého ducha je člověka falešně uspokojovat nebo mu předkládat falešnou radost a smyslové radosti, takže se člověk stane natolik omámený jako narkoman, který se nechá tak zlákat, že si myslí, že v životě neexistuje nic krásnějšího.

10. Výčitky svědomí, pravého svědomí, jsou darem a přirozeným projevem toho dobra, které Bůh vložil do člověka.

11. Uměním života není se pro něco nadšeně rozhodnout. Uměním života je zůstat věrný svému dobrému rozhodnutí i v těžkých, a temných životních chvílích.

12. Pán Bůh nás nestvořil proto, abychom se porovnávali s druhými. Stvořil nás proto, abychom se navzájem milovali, jako on miloval nás.

13. Je úplně normální a přirozenou součástí každého z nás, když jednoduše přijdou chvíle, že se nám nic nechce, že se nám náhle zdá všechno těžké, nepříjemné atd.

14. Bůh chce, abychom dospěli k opravdové zralosti a moudrosti života, aby nás ani úspěchy nepokazily, ani těžkosti života nám nevzaly klid, radost a důvěru.

15. Po dobu duchovní neútěchy nedělejme žádnou změnu. Naopak, snažme se zůstat při uskutečňování rozhodnutí, jaké jsme udělali předtím v klidu.

16. Boží slovo nás stále ujišťuje, že to, co je nemožné člověku, je možné u Boha.

17. Nikdy nepřestaňme věřit a důvěřovat. Nenechme si od zlého ducha namluvit, že není možné zvítězit.

18. Tam, kde člověk končí, Bůh obyčejně začíná.

19. Bůh nechce, abychom propadli marné pýše. Bůh nechce, abychom se chlubili cizím peřím. Proto nám dává chvíle, ve kterých cítíme a poznáváme, že každý pokoj nebo radost, či schopnost modlit se, není samozřejmostí.

20. Ježíš na pokušení odpovídá, ale s pokušením nediskutuje. Mohli bychom se řídit zásadou: S pokušením, ani se zlým duchem, se nediskutuje, pokušení, zlému duchu, se odporuje.

21. Namísto toho, abychom se zbytečně ptali proč, je mnohem důležitější postoj, jaký ve svém životě ke všemu, co se děje, zaujmeme. Je to důležitá moudrost pro náš život.

22. Nejedna krize, i v manželství i v rodině, i v kněžském životě je vlastně krizí duchovního života. Zapříčiňuje ji nedostatek upřímné, opravdové modlitby a spojení s Bohem.

23. Člověk, který se modlí, bude vždy člověkem, který objeví smysl svého života a objeví ve svém životě to, co je nejdůležitější.

24. Bůh, který se stal člověkem v Ježíši Kristu, nám byl podobný ve všem, kromě hříchu, vzal na sebe i zkušenost pokušení.

25. Modlitba nám pomáhá přijímat Boží lásku; vnímat, že jsme milováni a čerpat sílu, abychom touto láskou žili.

26. Všichni máme slabá místa. Zlý duch často využívá náš nevyřešený problém. Je třeba si svoje slabosti uvědomit, vyznat je ve svátosti smíření před Pánem, a tak je dát pod Boží moc.

27. Častokrát těžkosti, problémy a stavy, ve kterých zkusíme duchovní neútěchu, nás nejednou činí lidmi, kteří umí lépe chápat druhé, jsou milosrdní, umí odpouštět, jsou rozvážní, trpěliví a mají nadhled.

28. Je třeba rozpoznat svá slabá místa. Nutností je tato slabá místa posilovat – silou modlitby a moudrou rozvážností plynoucí z bdělosti.

29. Pokud si člověk chce uspořádat svůj život, musí poznat smysl a cíl svého života.

30. Naděje na věčný život je v křesťanské víře nejkrásnější.

31. Žijte podle svého svědomí.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

                                                                                                                                                                                                             

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc prosinec.

Navíc připojuji prezentaci Advent a odkazy:

  • kázání Petra Piťhy z 13.11.2015, v den kdy došlo k teroristickým útokům v Paříži

 https://soundcloud.com/apha-cz/kazani-prof-pithy-z-bohosluzby-13-listopadu-2015

  • hymnus Jubilea milosrdenství, které začne 8. prosince 2015

 http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/hymnus-jubilea-milosrdenstvi/

  • vystoupení Petra Martináka: Klaus a Zeman přednášejí báseň

https://www.youtube.com/watch?v=nSN_8JfPxrg&wide

 

Přeji požehnaný adventní čas a rád ze srdce žehnám.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 Přílohy 

Myšlenky prosinec 2015.doc (60 kB) Zobrazit
František prosinec 2015.docx (43 kB) Zobrazit
Advent.pps (2 MB) Zobrazit

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LISTOPAD  

NICKY GUMBEL

JEŽÍŠŮV ŽIVOTNÍ STYL

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012

 

1. Naše kultura je přímo posedlá životním stylem. Nejrůznější časopisy se zabývají oblečením, zdravím, hubnutím a dalšími aspekty životního stylu. Zabývají se především stylem, nikoli tedy obsahem. Ježíše ale zajímá mnohem více to, co je pod povrchem.

2. Jsme povoláni i k tomu, abychom vnášeli pokoj mezi lidi. To ovšem neznamená, že jsme ochotni udělat cokoliv, abychom mohli vést pokojný život.

3. Ježíš učil své následovníky, jak žít křesťanský život. Začít žít podle Ježíšova učení je zhola nemožné bez jeho Ducha.

4. Pokud mohu na své cestě někomu pomoci, pokud mohu někoho povzbudit slovem nebo písní, pokud mohu někoho varovat, že je na špatné cestě, pak nežiji nadarmo.

5. Chceme-li řešit hněv, musíme usilovat o smíření. Potřebujeme udělat pozitivní kroky k obnově vztahů.

6. Bůh poslal Ježíše, aby lidskou společnost zasáhl svým působením. Ježíš mohl zůstat mimo, mohl zůstat v bezpečí nebes, ale rozhodl se ušpinit se a ponořit se do našeho světa.

7. Ve chvíli, kdy pociťujeme duchovní zoufalství, kdy máme pocit, že jsme naprosto selhali, můžeme nabýt odvahy.

8. Kdo je dole, nemusí se bát žádného pádu.

9. Bůh nám dává výsadu podílet se na jeho plánech. Z tohoto hlediska modlitba prospívá nám, nikoliv jemu.

10. Ježíš nám říká, že v životě nezáleží na tom, co máme nebo co děláme, ale na tom, kdo jsme.

11. Chápeme-li, jak moc Bůh odpustil nám, nemůžeme neprojevit milosrdenství druhým.

12. Naše uctívání Boha nelze oddělit od našeho jednání. Obojí je neoddělitelně propojeno. Platí i to, že Boha můžeme správně uctívat, jen pokud správně jednáme.

13. Jsme povoláni k tomu, abychom byli solí a světlem v místě svého bydliště, ale i tam, kde trávíme volný čas.

14. Ti, kdo mají čisté srdce, jsou ti, kdo jsou ve svých vztazích zcela upřímní. Ježíš slibuje, že takovým lidem se zjeví. Jednoho dne uvidí Boha tváří v tvář.

15. I jako křesťané si někdy životy velmi zkomplikujeme a potřebujeme plakat podobně jako Petr, když mu došlo, že zradil Ježíše.

16. Nestačí žít křesťanský život, když se nám chce, a jindy si dělat, co se nám zamane. Spravedlivý život je spravedlivý 24 hodin denně.

17. Půst a modlitba nás činí duchovně vnímavějšími na našeho Pána a dodává nám v životě moc pro boj se satanskými silami.

18. Přijmeme-li odpuštění, dostáváme sílu, abychom i my sami odpustili a usilovali o smíření.

19. Všichni jsme povoláni, abychom se vyjadřovali k otázkám, které se bytostně dotýkají křesťanství – abychom bojovali za spravedlnost, svobodu, důstojnost každého člověka, proti diskriminaci a abychom pomáhali těm, kteří se stali oběťmi naší společnosti.

20. Dávání uvolňuje náš charakter ze sevření materialismem, který ničí spoustu lidských životů.

21. Bible učí, že jak Bůh, tak i lidé nesou odpovědnost za tuto zemi, ale i určitá práva: Bůh je majitel, člověk je nájemce. Pokud se zemí zacházíme špatně, proviňujeme se vůči Bohu i vůči lidstvu. Křesťané by měli být zodpovědnými ekologickými správci.

22. Člověk začíná žít až tehdy, když se pozvedne nad úzké meze vlastní existence a přijme za své širší zájmy celého lidstva.

23. Ježíš na mnoha místech zdůrazňuje, že ti, kdo milosrdenství prokazují, se s ním sami setkají. Pokud odpouštíme, je to doklad, že i nám odpustil Bůh.

24. Srdce je to, co Boha zajímá. Jde mu spíše o nitro a o morálku než o vnějšek a obřadnost.

25. Ten, kdo působí pokoj, touží přinést požehnání ostatním.

26. Když se chcete něco naučit opravdu dobře, učte se u odborníka. Chceme-li se naučit modlitbě, nechcem se poučit tím největším odborníkem – Ježíšem Kristem.

27. Mají-li křesťané ovlivnit společnost, je nesmírně důležité, aby se nestáhli do ghetta křesťanské subkultury, ale aby se ve své společnosti angažovali.

28. Pokud plním své povinnosti, jak se sluší na křesťana, pokud mohu světu přinášet zvěst o spáse, pokud mohu šířit poselství svého Pána, pak jsem nežil nadarmo.

29. Křesťané by měli být známi svou pravdivostí, spolehlivostí a důvěryhodností v rodině, v osobních vztazích i na pracovišti. Smyslem Ježíšových slov je, že máme být lidmi, jejichž slovo platí.

30. Chceme-li mít poklady v nebi, musíme je tam zaslat předem.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé, 

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc listopad. Zasílám je ještě jednou, jelikož některým nepřišly. 

 

Navíc připojuji:

Prezentaci Amazonka a odkazy na:

  • glosy arcibiskupa Jana Graubnera k uprchlické krizi

http://zpravy.proglas.cz/detail-clanku/glosa-arcibiskupa-graubnera-evropa-a-uprchlici.html

 

http://zpravy.proglas.cz/detail-clanku/glosa-arcibiskupa-graubnera-lhostejnost-k-uprchlikum-neni-mozna.html

 

  • kázání sekretáře Kongregace pro východní církve Cyrila Vasiľa v Šaštíně 15.9.2015
https://www.youtube.com/watch?v=g0zb1IYcMfM

https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20130915004

 

V modlitbě spojený posílám požehnání.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 Přílohy 

Myšlenky listopad 2015.doc (57 kB)Zobrazit |
František listopad 2015.docx (20 kB)Zobrazit |
Amazonka.pps (3 MB)Zobrazit |

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ŘÍJEN  

ALESSANDRO PRONZATO

365 PROVOKUJÍCÍCH INSPIRACÍ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Každé ráno dostáváme z Božích rukou celý den. Bůh nám dává den, který pro nás sám připravil.

2. Právě proto, že žijeme jen jednou, že jak jednou uzavřeme toto pozemské dobrodružství, nebude už čas napravovat chyby a všechno předělat v novém, správném a vylepšeném vydání, musíme věnovat maximální pozornost tomu, zda plníme dobře svůj úkol.

3. Ticho si musíme vydobýt sami s odvahou a svobodou i v pekelném rachotu města. A žárlivě je střežit a nést je v sobě, kamkoli půjdeme.

4. Kde není Bůh, propuká peklo, a peklo spočívá jednoduše v nepřítomnosti Boha.

5. Studené srdce rozhodně nemůže rozumět řeči ohně.

6. Někdo si možná dokáže dát předsevzetí: dnes nechci ztrácet čas. Bylo by ale zapotřebí dodat: …a budu se snažit, aby ho kvůli mně neztráceli ani ostatní.

7. Jestliže nechceme, aby naše slova byla prázdná, staly se z nich dunivé, otravné a prázdné bubny, musíme do nich vrátit mlčení.

8. Žijme přítomný okamžik. Každý den má dost svých starostí.

9. Vždy se najde nějaká radost, která dokáže vyvážit nějakou starost a nastolit rovnováhu. Stačí si jí všimnout.

10. Kdybychom mohli prohledat svět a vidět, jak se tvoří den a vzniká v hlubinách staletí, pochopili bychom, jakou má každý jednotlivý lidský den hodnotu.

11. Čím víc kdo dělá rámusu, tím větší má v sobě prázdno.

12. Proto, že chci dojít k cíli, musím se umět zastavit, musím si udělat pravidelné zastávky. Právě proto, že mám spoustu práce, spoustu povinností, musím „ztrácet čas“ rozjímáním.

13. V každé době je nutné, aby křesťané odložili starou kůži, starou slupku, a znovu nalezli hluboký smysl svého přilnutí k Bohu.

14. Bůh je jedině a pouze tam, kam ho necháš vejít.

15. Na starém dubu seděla stará sova. Čím víc věděla, tím víc mlčela, čím víc mlčela, tím víc věděla.

16. Bůh má ve světě jen sílu naší lásky, a ta může dělat zázraky.

17. Chceme-li jít rychleji, než co noha nohu mine, potřebujeme jiskru, otřes, který by změnil rytmus tlukotu našeho srdce.

18. Mlčení je neomylnou známkou moudrosti. Mlčením tedy narůstá náš kapitál moudrosti.

19. Boží ruce jsou ruce, které hladí. Jeho ruce podpírají, tisknou, dávají sílu, útěchu a uklidňují.

20. Kolikrát se nám stalo, že by nás četba evangelia radikálně proměnila? Máme-li dojem, že na těch stránkách je pořád to stejné, musíme si přiznat, že ve skutečnosti je to tím, že jsme pořád stejní my.

21. Nelze se vydat na cestu za Bohem, pokud nezačneme u Boha. Chceme-li Boha skutečně poznat, musíme ho uznat.

22. Slovo dosahuje svého cíle, když nejprve zapálí svého nositele, a pak skrze něj rozžehne jiskru v nějakém dalším srdci.

23. Když mluví nula, potřebuje mnoho slov, aby nic neřekla.

24. Ten, kdo miluje, se otevírá stále novým obzorům, jaké dosud neviděl.

25. Země je opravdu zřejmě slzavým údolím. Ale Bůh nám dal smích proto, abychom ji alespoň trochu osušili.

26. Dovolte tělu, ať se stane modlitbou, nechejte tvář, ať se naplní smíchem před Pánem.

27. K nápravě chyb a pádů je někdy účinnější žert než rozumování.

28. K moudrosti nelze dojít zkratkou, nelze se vyhnout bolestnému hledání a námaze. Neslučuje se s triky a chytračením.

29. Chceme-li držet krok s dobou, musíme udržovat vztahy nikoli s pomíjivým světem, ale hlavně s věčností.

30. Pravda se dá zradit nejen lží, nýbrž i zakrýváním pravdivých, ale nepříjemných věcí.

31. Jestli chcete skutečně žít, musíte přestat žít ve spěchu.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc říjen.

 

 Navíc připojuji:

  • Rozhovor se sociologem Zygmuntem Baumanem: Migranti jsou pro nás poslové špatných zpráv.

http://technet.idnes.cz/zygmunt-bauman-rozhovor-sociolog-uprchlici-migrace-technologie-modernita-stesti-gjb-/veda.aspx?c=A150826_151023_veda_mla

 

  • Odkaz na petici proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY".

http://www.petice24.com/petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

 

  •  Prezentaci Měsíční sonáta.

 

V modlitbě spojený posílám požehnání.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

 

 Přílohy

Myšlenky říjen 2015.doc (56 kB)Zobrazit |
František říjen 2015.docx (31 kB)Zobrazit |
Měsíční sonáta Beethoven.pps (5 MB)Zobrazit |

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ZÁŘÍ  

OSVALDO POLI

MŮJ ŽIVOT BEZE MNE

* hledání vlastní identity

 

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014

1. Kdo vidí jako hlavní cíl své realizace úspěch, bude mu chtít obětovat nejlepší část sebe samého: stane se cynickým, všehoschopným jedincem, ochotným „jít přes mrtvoly“, aby dosáhl svého.

2. Člověk objevuje sám sebe nikoli ve chvíli, kdy si uvědomí, že se chce stát lékařem, ale teprve tehdy, kdy pochopí, jakým lékařem chce být.

3. Bude-li vnímání našich problémů pravdivé a moudré, máme naději, že budeme schopni svoje těžkosti řešit.

4. První a rozhodující moc, kterou máme, je pojmenování nepřítele.

5. Budeme-li házet kameny do studny, dříve či později se zanese a vyschne. Stejné je to i s naší duší.

6. Vyrovnaný člověk se nesnaží využívat slabostí svého protějšku. Kdo je sám zralý, hledá rovnocenný vztah, podporuje vzájemnou svobodu, nikoli podrobenost či závislost toho druhého.

7. „Vybarvit se“ neboli vyslovit svůj soud či názor znamená nést následky.

8. Nepřítel nás často zasahuje zbraněmi, které mu sami vkládáme do rukou: Zaslepí nás svou nabídkou, že budeme dobře přijímáni druhými, nebo aspoň že s námi nebudou nespokojeni. Na oplátku požaduje naši duši.

9. Máme-li druhé milovat, musíme být vnitřně svobodní. Potřebujeme svobodu, abychom nebyli vláčeni svými strachy.

10. Nikdo neunikne odpovědnosti za svůj život, protože vnitřně pocítěnou pravdu o sobě není možné vůbec neřešit.

11. Odmítnutí být sebou samým znamená zároveň zradu pravdy, toho, co je dobré a správné.

12. Ďábel nás rád nechává, abychom se považovali za chytřejší, než je on. Rád vytváří iluzi, že podepisujeme smlouvu, která je pro něho nevýhodná.

13. Kdo žil je pro to, aby „dělal dobrý dojem“, zjistí, že je vyhořelý a zklamaný. Kdo stále jen mlčel, i když by bylo třeba zaujmout postoj, nakonec zjistí, že ho v rodině pokládají za vzduch.

14. Nepřítel většinou nevyklízí dobrovolně pozice, z nichž po léta ovládal něčí osobnost. Vyžaduje vysoké výkupné.

15. Je těžké přijmout, že v životě se nelze vyhnout chybám ani situacím, kdy narážíme na vlastní limity a na své špatné stránky.

16. Kdo zůstává vězněm vlastních strachů a nedělá nic pro to, aby si je uvědomil a překonával je, snáší zbytečnou bolest jen proto, že se snaží vyhnout dobrému a konstruktivnímu utrpení.

17. Možná se každého z nás při posledním soudu zeptají: „Co jsi udělal se sebou samým, abys mohl naplnit dané poslání?“

18. Každá proměna vyžaduje určitý proces, často dlouhý a namáhavý, který se uskutečňuje ve skrytosti.

19. Milovat je možné jen svobodně, jsou- li pro oběti a odříkání opravdu dobré důvody. A právě proto, že taková láska je svobodná, neživí v sobě vztek a skryté výčitky.

20. Ten, kdo miluje málo, snaží se zlehčovat výpovědi druhého o bolesti, čím působí, že vypadají jako hloupé, přehnané a hlavně nebezpečné.

21. Řešení problémů přichází často díky něčemu, co jsme mylně považovali za méněcenné, nedůležité, nehodné povšimnutí.

22. Vlastním slabostem je třeba se postavit s rozhodností, musíme opravdu chtít bojovat se svým vnitřním nepřítelem.

23. Má-li nastat změna, je třeba nejprve vstoupit do své bolesti, pocítit ji, nechat se jí proniknout, umožnit jí vstoupit do vědomí, aby bylo možné ji pojmenovat.

24. Aby se housenka stala motýlem, nejprve se uzavře do kukly a mění se uvnitř zámotku, který ji chrání před cizími zraky. To se děje i lidem, když se z ustrašených mění v sebejisté a z vězňů v lidi svobodné.

25. Proměna přichází v okamžiku, když člověk svou bolest přestane umlčovat a rozhodne se ji přijmout. Pojmenování bolesti vyprovokuje změnu, je to první krok, který je třeba vykonat.

26. Láska vyžaduje obětavost, nikoli sebezničení.

27. Vnitřní rozhodnutí milovat pravdu dodává lidem pokornou odvahu a rozhodnost.

28. Vyhýbáme-li se zkouškám, často se za tím skrývá to, že se bojíme případného odhalení, že máme své limity, že jsme nedokonalí, zkrátka že nejsme takoví, jací bychom chtěli být nebo jak si to namlouváme.

29. Láska bez pravdy neexistuje.

30. Jsme to, čemu věříme a stáváme se tím, v co věříme.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci

s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc září.

Zároveň vás prosím o modlitbu za našeho kamaráda. Lékaři u něj objevili nádor, který se dá odstranit jen chirurgicky, což prozatím není z lékařského hlediska možné. Jeho rodina se modlí za dar uzdravení na přímluvu Aničky Bohuslavy Tomanové. Modlitbu zasílám v příloze.

 

Navíc připojuji:

·         Rozhovor s profesorem Josefem Kouteckým: Hřích je ztratit své hranice a odkaz na Show Jana Krause, ve které rovněž vystoupil.

https://www.youtube.com/watch?v=av3wQHDtHEg

 

·         10 lanovek, ze kterých dostanete závrať.

http://www.redbull.com/cz/cs/adventure/stories/1331725151635/10-nej-lanovek

 

Děkuji všem, kteří se připojí k modlitbě za dar uzdravení.

Přeji a vyprošuji Boží ochranu a pomoc.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Přílohy

Myšlenky září 2015.doc (58 kB)Zobrazit |
František září 2015.docx (36 kB)Zobrazit |
MODLITBA ZA BLAHOŘEČENÍ ANIČKY TOMANOVÉ.docx (11 kB)Zobrazit |
Profesor Josef Koutecký.docx (89 kB)Zobrazit |

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  SRPEN  

CARLO MARIA MARTINI, GEORG SPORSCHILL

HOVORY V JERUZALÉMĚ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Bůh je dobrý a každému připravuje cestu.

2. Nejvíc se naučíš věřit, když víru přinášíš druhým.

3. Nedokážu-li na otázku utrpení dát zásadní odpověď, mohu přesto zkoumat svůj život: Kde mohu něco vykonat, aby nastal obrat k lepšímu?

4. Láska vychází z tajemství, že nás Bůh bere vážně, jako partnery. Na své odpovědi na Boží lásku musíme tvrdě pracovat.

5. Důvěra vychází ze srdce.

6. Bůh chce, abychom věděli, že je na naší straně. Může nám dát sílu.

7. Zakoušení Boha je tím nejsnazším a zároveň tím nejdůležitějším v životě. Mohu ho nalézt v přírodě, při pohledu na hvězdnou oblohu, v lásce, v hudbě a literatuře, ve slovech Bible a mnoha jinými způsoby.

8. V hledání Boha jde o umění pozorně vnímat, a tomu je třeba se učit stejně jako umění milovat či umění odvádět kvalitní práci.

9. Co musím a mohu udělat? Kdo se takto ptá, stává se Božím spolupracovníkem ve světě, zakouší, že ho Bůh potřebuje, nese a provází.

10. Bez umírání bychom nebyli s to odevzdat se zcela Bohu. Nechávali bychom si pro jistotu otevřená zádní vrátka, a to není žádné sebeodevzdání.

11. Víra probouzí lásku a ta vede k tomu, že se ujímáme druhých. Z oběti povstává naděje – navzdory utrpení.

12. Bůh obdařil člověka svobodou. Nechce žádné roboty ani otroky, nýbrž partnery. Partneři odpovídají na nabídky buď ano, nebo ne, milují anebo nemilují, nic se od nich nevynucuje.

13. Bohatství je nebezpečné; musíme dbát na to, abychom je užívali k růstu štěstí a spravedlnosti a aby se z něho nestávala přítěž.

14. Když ubývá sil, když něco nechápeš, pak se třeba naučíš modlit.

15. Nesmíme se jen ptát: Bože proč se děje zlo? Měli bychom se ptát: Jaký je můj podíl a jak mohu já situaci změnit? Jak jsem já sám ochoten omezit se a čeho se vzdát, aby se něco změnilo?

16. Štěstí je tu proto, abychom se o ně dělili.

17. Bůh po nás chce, abychom měli důvěru, abychom důvěřovali jemu i sobě navzájem.

18. V mlčení, v tichu, v naslouchání je Bůh na dosah ruky.

19. Dobrého křesťana vyznačuje, že věří v Boha, že má důvěru; že zná Krista, poznává ho stále lépe a poslouchá ho.

20. Když nalezneš svůj úkol, úkol, který pro tebe připravil Bůh, budeš mít život bohatší, napínavější.

21. Chceš-li pomoci nevěřícímu příteli, modli se. A přítel po mostě přátelství dospěje k Bohu.

22. Duch vane, kudy chce – nech se Bohem překvapit.

23. Mši potřebuje každý, kdo chce živý vztah k Ježíši a k ostatním křesťanům, vždyť ji ustanovil sám Ježíš. Je to nejdůležitější způsob, jak se s ním setkat.

24. Svědomí nás otevírá směrem k Božím cílům, z nichž se do našeho života vlévá odvaha.

25. Přítel dopomáhá druhému k velikosti. Odhaluje jeho nadání a pomáhá mu, aby je využíval a zdokonaloval.

26. Mám-li rád někoho, kdo trpí nebo s kým se zachází nespravedlivě, začnu být vynalézavý. Tato potřeba podněcuje působení Ducha, ducha rady a síly, ducha útěchy.

27. Kdo se odvažuje, dělá chyby. Pouze odvážní mění svět k dobrému. Odvážným se dostává daru v podobě přátel. Zakoušejí, že síla přichází z Božích rukou.

28. Nikoli povinnost, nikoli naléhání, ani nouzová situace nemohou vést k životnímu rozhodnutí, pouze láska.

29. Křesťan se vyznačuje odvahou, odvahou pramenící z víry. Ví, že ho vede a nese Bůh.

30. Spravedlnost znamená zastávat se těch, kdo jsou bez ochrany, a zachraňovat život, bojovat proti bezpráví.

31. Ježíšův život vrcholí na kříži. Za své nasazení zaplatit životem. Patrně se musíme úspěchu vzdát, chceme-li ho mít. To je víc než moudrá strategie v boji proti zlu.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc srpen.

 

Nabízím ubytování pro několik osob v našem Pastoračním domě Velehrad v italských Dolomitech v termínu 8.-15. srpna 2015. Zájemcům poskytnu bližší informace. 

 

 Navíc připojuji:

  • Projev kněze a profesora Petra Piťhy při slavnostním požehnání sochy  Sv. Anežky České 11. června 2015 v Litomyšli.
  • (Ne)uvěřitelný příběh malého chlapce Coltona Burpa, který při pobytu v nemocnici zažije zkušenost blízkosti smrti a na malou chvilku se dostane do nebe. Colton vypráví o detailech ze svého magického výlet upřímností malého dítěte a o věcech, které se odehrály ještě před jeho narozením, které logicky nemůže znát. Jeho pochybovačný otec mu nevěří, ale Colton vypráví vše do detailů a s celou rodinou prochází význam této pozoruhodné události. Tento dojímavý příběh je natočený podle skutečné události, podle sepsaného románu, který se dostal do čela žebříčku bestsellerů New York Times.
          http://gloria.tv/media/GddMiK4o7n8
  • Chválím tě, země má!

          https://www.youtube.com/watch?v=JLzKrofyrtM

  • Výlety z domova.
          http://www.virtualtravel.cz/vylety.html

 

V modlitbě spojený žehnám a přeji pohodové dny na dovolených.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Přílohy

Myšlenky_srpen_2015.doc (54 kB)Zobrazit |
František_srpen_2015.docx (97 kB)Zobrazit |
Nádherná logika duchovního dění_P.Piťha.docx (15 kB)Zobrazit |

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVENEC  

JORGE BERGOGLIO, ABRAHAM SKORKA

O NEBI A ZEMI – Papež František o rodině, víře a úloze církve ve 21. století

Vydalo nakladatelství Paseka, Praha – Litomyšl 2013

 

1. Skutečný dialog od nás vyžaduje, abychom se druhého účastníka rozmluvy snažili pochopit a poznat.

2. Boha potkáváme na cestě, když kráčíme, když ho hledáme a on hledá nás. Tak se naše cesty protnou.

3. Modlitba musí být hlubokým ponořením do sebe sama, při kterém člověk rozmlouvá s Bohem.

4. Skutečné přátelství spočívá v tom, že můžeme druhému odhalit pravdy svého srdce.

5. Roztěkanost je prasklinou v nitru každého člověka, která mu znemožňuje setkání se sebou samým, zabraňuje mu pohlédnout do svého srdce jako do zrcadla.

6. Živý Bůh je ten, kterého vidíme očima uvnitř svého srdce.

7. Člověk by nikdy neměl být lhostejný k druhému člověku, vždyť celá Bible možná není nic jiného než volání: nebuď lhostejný k duchovním věcem, Bohu a svému bližnímu.

8. Každý člověk má k Bohu jedinečný vztah. Lišíme se přece svou povahou, zálibami, zkušenostmi.

9. Modlitba znamená mluvit a naslouchat. Zažíváme během ní chvíle hlubokého ticha, úcty a očekávání.

10. Vina bez nápravy nedovoluje člověku růst.

11. Věřící je bytost, která vychází vstříc bližnímu, ať už věřícímu, nebo nevěřícímu, aby mu podal pomocnou ruku.

12. Pokora je zárukou Hospodinovy přítomnosti. Kdykoliv je někdo samolibý a zná odpovědi na všechny otázky, dokazuje to, že Bůh s ním není.

13. Musíte přijmout výzvu žít v tomto světě, čelit všem těžkostem a co nejpevněji se držet neměnných hodnot.

14. Nejhorší, co se ve vztahu k Bohu může stát, není, že se s ním budeme přít, ale že budeme k němu lhostejní.

15. Vše, co Bůh učinil, učinil pro dobro.

16. Modlitbou je také dívat se někomu do očí, dotýkat se něčích rukou, abychom si uvědomili, že trpící je naším bratrem a že se musíme snažit o to, aby nikdo nežil v nouzi.

17. Provinění nás činí pokornými před Bohem a vede nás k tomu, abychom prosili o odpuštění.

18. Pokání znamená předstoupit před Boha, přiznat se ke všem hříchům a pokořit se.

19. Bůh je vždy život. Dává člověku život vezdejší i na onom světě. Je to Bůh života, ne smrti.

20. O svou životní cestu se musíme starat. Na ní objevujeme veškeré své nadání a uskutečňujeme práci, kterou proměňujeme tento svět.

21. Neztrácejte ze zřetele, kam jdete, a nesnažte se si cestu příliš ulehčovat, neboť byste se pro ni příliš nadchli a zapomněli byste na cíl.

22. Moc je něco, co dal Bůh člověku. Je to Boží dar, který umožňuje mít účast na jeho stvoření.

23. Naší pravou mocí musí být služba. Nemůžeme uctívat Boha, jestliže nemyslíme i na potřebného.

24. Právo na život je nejdůležitějším lidským právem.

25. Každý, kdo se považuje za věřícího a dopouští se skutků, které jsou v rozporu s morálkou, je dvojnásob vinen, stejně jako soudce, který nesoudí spravedlivě.

26. Zdrav lidi, když jdeš nahoru, protože je potkáš, až půjdeš dolů. Nebuď namyšlený.

27. Ježíš je v každém trpícím. Vlastním utrpením doplňujeme Kristovo umučení.

28. Oprávněná sebekritika je jediný způsob, jak se posunout kupředu.

29. Proč musel Bůh stvořit svět jako kouli? Protože všechny body ležící na povrchu koule jsou si rovny. Neexistuje lepší postavení, vše je rovnocenné.

30. Dělej jen to, co je dobré v Hospodinových očích.

31. Náboženský život v sobě nese závazek, nikoli únik.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 Milí přátelé,

srdečně všechny pozdravuji z italských hor a zasílám duchovní myšlenky na měsíc červenec.

 

Navíc připojuji:

 V modlitbě spojený žehnám a přeji krásné letní dny.

 

P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVEN  

MARK HART

CRASH TEST NARAZIT NA BOŽÍ LÁSKU

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009

 

1. Milovat Boha a dovolit mu, aby se stal Pánem vašeho života, jsou dvě velmi odlišné věci. Jste ochotni se změnit?

2. Jenom Bůh může naši budoucnost naplnit nadějí a pokojem.

3. Cesta od hlavy k srdci je ta nejtěžší, kterou kdy musíme ujít.

4. Cílem křesťanského života je mnohem víc než jen přestat s hříšným chováním. Cílem je odevzdat se Bohu.

5. Jsou pro vás svátosti osobní zkušeností s Boží milostí, která přetváří vás život?

6. Abychom byli lidmi pokory, musíme se dostat na zem. Abychom byli proměněni, musíme být sraženi k zemi.

7. Pán nás někdy oslovuje tajemným způsobem, ale většinou používá velmi zjevné každodenní věci.

8. Vypněte počítač, seďte potichu, jděte brzy spát. Najděte si čas na rozjímání o tom, kolika způsoby už se vás Pán pokusil oslovit. Bůh působí ve vašem životě. Jak vnímaví jste vůči jeho návrhům?

9. Kristus nevystoupil na kříž kvůli „lidstvu“, ale kvůli tobě. Vyměnil nádheru nebe za prach země a vzal na sebe hřích a smrt, aby obojí zničil kvůli tobě.

10. Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

11. S každým obrácením přichází možnost vystoupit z kolotoče života, který řídíte vy, a nastoupit na trať horské dráhy, kterou řídí On.

12. Bůh nás stvořil z lásky a s určitým záměrem.

13. Slibte si, že se během dne několikrát zastavíte při tom, co děláte a uvědomíte si Boha kolem vás.

14. Každý má z něčeho strach. I ti největší světci se báli, že nejsou schopni dostatečně se Bohu odevzdat a že po něm netouží tolik, jak by měli.

15. Betlém, což doslova znamená „dům chleba“, není jenom daleké cizí město; je tak blízko jako váš místní kostel. Jesličky najdete ve svatostánku a Spasitel na vás čeká v podobě chleba. Jděte za ním, zavřete oči a nechte anděla říci: „Nebojte se!“

16. Ježíš přišel kvůli tobě – hříšníkovi. Nepřišel kvůli tobě – slušnému člověku, který není tak špatný jako ti ostatní.

17. Nic, dokonce ani hřích, by v nás nemělo vyvolávat takový strach, který by nás odděloval od Boha.

18. Bůh nesestoupil z nebe, aby prodléval jen ve zlatém svatostánku, ale především aby přebýval ve vašem srdci.

19. Vložte veškerý svůj strach do úžasných rukou Boha, v nichž byl Goliáš oloupen a člověk vykoupen, a dostane se vám pokoje a jistoty.

20. Modlete se za větší důvěru. Naprostá důvěra v Boha a v jeho dokonalou lásku ničí strach.

21. Udělejte si na Boha čas. Pokud máte pocit, že nemáte čas, poproste ho, aby váš rozvrh uvolnil.

22. Bůh neustanovil den odpočinku, protože ho potřebuje on – on přece není nikdy unavený, ale protože ho potřebujeme my.

23. Dokonalou lásku lze najít v Nejsvětější Svátosti – v každém městě, zemi a národě. Příležitost milovat a být milován se nám nabízí kdekoliv.

24. Svět nemůže utišit náš hlad, eucharistický chléb ano.

25. Samotné chození na mši z vás světce neudělá. Můžu celý den sedět v garáži a mechanik ze mě nebude. Ale ti, kdo chodí na mši každý týden nebo každý den, mají neuvěřitelnou příležitost růst ve víře a nechat se postupně proměnit k obrazu Božímu.

26. Hlásáme Ježíše – Slovo – beze slov: svým tělem, svým oblečením svým postojem, svou otevřeností, svým přístupem ke světu.

27. Život víry se netýká ani tak toho, co nemáme dělat, jako spíš toho, k čemu jsme povoláni, když rosteme v Boží lásce.

28. Jedinou překážkou, která mi brání stát se svatým, jsem já sám.

29. S chozením ke svátosti smíření je to jako s posilovnou: čím více chodíte, tím viditelněji poroste vaše radost, sebedůvěra a promění se váš pohled na život a na lidi kolem vás.

30. Nezapomínejte, že Bůh nepovolává vybavené, ale vybavuje povolané.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé,

všechny Vás srdečně zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc červen.

 

Navíc připojuji:

Článek shrnující návštěvu arcibiskupa syrské katolické církve v naší vlasti: Věřící opustili kvůli džihádistům domovy.

http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/arcibiskup-syrske-katolicke-cirkve-verici-opustili-kvuli-dzihadistum-domovy-20150519-h9r1.html

 

Filmové svědectví desetiletého děvčátka Myriam, které už čtyři měsíce žije v utečeneckém táboře. Svědectví opravdové důvěry a lásky k Bohu i v tak hrozných podmínkách.

http://www.tvlux.sk/archiv/play/7616?hc_location=ufi

 

Prezentaci: Top internetové fotografie.

 

V modlitbě spojený posílám všem Boží požehnání.

P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz

 

Přílohy

Myšlenky červen 2015.doc (54 kB)Zobrazit
Top internetové fotografie.pps (631 kB)Zobrazit

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  KVĚTEN  

WILFRID STINISSEN

MLUV S NIMI O MARII – Matka Boží ve svědectví Bible

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005

 

1. Maria byla od počátku dokonale otevřena Bohu. Proto nebyla ani jediná chvíle jejího života prožita naprázdno.

2. Přál-li si Bůh, abychom měli nejen nebeského Otce, ale také nebeskou matku, ochuzujeme sami sebe, jestliže ji vytlačujeme na okraj.

3. Bůh si přál, aby od ní Ježíš přijal všechno, co dítě obvykle dostává od své matky; nejen fyzické tělo, ale i dědičné rysy, temperament a celou psychiku. Maria byla natolik proniknuta svatostí, že se mohla dát cele svému Dítěti.

4. Když Bůh přichází do našeho světa, vždycky nás vede k tomu, že je třeba opustit náš svět, a to v nás probouzí obavy.

5. Maria je pro každého věřícího velikým příkladem. Z jejího rozhovoru se proto můžeme naučit, jak mluvit s Bohem.

6. Bůh zasahuje takřka vždycky nečekaně. Neohlašuje se předem, ale chce, abychom byli připraveni, abychom bděli a očekávali ho s rozžatými lampami.

7. Každý z nás je nenahraditelný. Stvořitel je umělec, který se neopakuje, nesnižuje se k plagiátům.

8. Neustále pobíháme a nemáme čas zaposlouchávat se do Boha. Musíme realizovat své současné i budoucí záležitosti, ale takřka nikdy nemyslíme na svou věčnou budoucnost. Vidíme pouze zlomek cesty, ale nedíváme se, kam vede, co je cílem a smyslem života.

9. Je hezké snít o svatosti a o dokonalosti, ale pokud nechápeme, k čemu nás to zavazuje v konkrétní situaci našeho života, nic se v nás nezmění.

10. Kdykoliv Pán hovoří s člověkem, jde nakonec vždycky právě o toto: chce přijít a udělat si u něho příbytek.

11. Bůh člověku svěřuje úkol, který by člověk sám nikdy nezvládl. Dává mu poznání, že to sám nezvládne a že mu nezůstane nic jiného, než se mu beze zbytku svěřit.

12. Bůh se nemůže vtělit v srdci jen polovičatě oddaném. Náš život by mohl být mnohem bohatší, kdybychom se od Marie naučili, jak být srdečnější.

13. Naše vzpoura proti Stvořiteli je hloupým a nesmyslným zápasem, protože naše ruce jsou na takový boj příliš malé. Vlastním plánům dáváme přednost před Božími a potom se divíme, že to špatně dopadne a že naše úsilí nepřináší očekávané plody.

14. Maria nikdy nemohla být Bohem zklamána, protože nechávala všechny věci otevřené.

15. Maria pouze dovoluje Bohu, aby v ní konal své dílo.

16. U ničeho si člověk neuvědomí svou nepatrnost tolik, jako když je mu svěřen úkol, který přesahuje jeho možnosti.

17. Je snazší věřit v Boha přebývajícího v nedostupném nebi než v Boha ztotožňujícího se s člověkem.

18. Bůh miluje všechny a dokáže proměnit jakékoli zlo v dobro.

19. Maria poukazuje na potřebu, a potom už ponechává na Bohu, jakou cestou se rozhodne poskytnout svou pomoc.

20. Všechny děti církve se musejí tím či oním způsobem vydat cestou kříže, protože učedník není nad svého mistra.

21. Bůh nás občas nechává čekat a hledat, což není znamením jeho menší lásky, nýbrž právě naopak lásky větší.

22. Mariiným úkolem i úkolem každého křesťana je dát Ježíšovi volnou ruku, aby mohl bez překážek konat to, co chce.

23. Nelze směřovat k cíli, chybí-li jakákoli jeho vize.

24. Bůh má poslední slovo a je to slovo lásky.

25. Maria nestojí mezi Ježíšem a námi proto, aby rozdělovala, nýbrž aby sjednocovala. Obrací se na Ježíše, aby se na nás díval, a obrací se na nás, abychom se zahleděli na něho.

26. Čím více se přibližujeme Bohu, tím větší důraz klademe na první část modlitby Páně. Když se takto modlíme za sebe nebo za druhé, děláme to stále více jako Maria.

27. Ten, kdo jde za Marií, dojde k Ježíšovi, stejně tak jako ten, kdo jde za Ježíšem, dojde k Otci.

28. Boží divy neslouží k ukojení naší touhy po senzaci, ale mají nás učit velké úctě ke všedním maličkostem a vidět, že to, co je malé, je ve skutečnosti velkolepé.

29. Maria stojí pod křížem jako kněz sloužící mši svatou: obětuje svého Syna Otci. Oběť, kterou kněz přináší na oltáři, přinesla ona pod křížem.

30. V okamžiku, kdy život dosahuje svého konečného cíle, je Maria přítomna víc než kdy jindy. Když umíráme, Maria nás bere za ruku a po jejím boku vstupujeme do nebe.

31. Nic z toho, co bylo obětováno Bohu, se neztratí, všechno bude přijato a proměněno.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé,

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc květen.

Navíc připojuji:

  • prezentaci Extrémní oblasti na naší Zemi,
  • úvahu neznámé autorky,
  • odkaz na komentář Fabrice Hadjadja:

        Znamení doby pro apoštolát v apokalypse

        http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21298

 

V modlitbě spojený posílám požehnání.

P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

Myšlenky květen 2015.doc (55 kB)Zobrazit
Extremni-oblasti-na-nasi-Zemi.pps (7 MB)Zobrazit
ÚVAHA.doc (36 kB)Zobrazit
 
 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  DUBEN  

 

BRIAN DRAPER

VÍRA JAKO VÝZVA

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008

 

1. Kdo jsem? Jsem dnes někým a zítra zase někým jiným? Ať jsem kdokoli, ty víš, Bože, že jsem tvůj.

2. Bůh říká: Na vybranou vám dávám cestu k životu a cestu k smrti. Při našem hledání je třeba pátrat po cestě života a je třeba vzít na vědomí, že jiné cesty, pokud si nedáme pozor, nás nemusí zavést na ta nejlepší místa.

3. Cesta k Otci vede přes Syna. Je to cesta vlastního života. A třebaže je Bůh naším cílem, v Ježíši Kristu je zároveň naším průvodcem a souputníkem.

4. Jestliže si sami sebe dokážeme představit jako následovníky Krista, pomůže nám to pochopit, že každý krok v našem životě má svůj význam.

5. K tomu, co předcházelo současnému okamžiku, se můžeme postavit čelem a na základě toho se rozhodnout, že vytvoříme lepší budoucnost.

6. Máme naději, a proto nemusíme zůstávat kulturou věčných adolescentů, kteří se bojí dospět a převzít odpovědnost za svůj život, bojí se zestárnout a čelit zdlouhavému umírání.

7. Jestliže si nedáme pozor, nikdy nedospějeme. Nikdy nepůjdeme do hloubky. Nikdy se neposuneme do budoucnosti, kterou můžeme všichni pomáhat vytvářet.

8. Než se vydáme na další cestu, musíme se vyrovnat s minulostí. Nemůžeme se k ní zcela obrátit zády, protože je to náš výchozí bod.

9. Bůh může prominout a odpustit věci, které se nám zdají neodpustitelné.

10. Třebaže se nemusíme obávat fyzického hladu a hladovění, náš hlad po smysluplném životě nemůžeme uspokojit pouze materiálními statky.

11. Existuje víc špatných odpovědí než správných, přičemž je mnohem jednodušší najít ty špatné.

12. Někdy je těžké unést pravdu, protože to vyžaduje oběť, sílu, odvahu a přesvědčení. Avšak pravda vždy obstojí a bylo nám přislíbeno, že nás osvobodí.

13. Otázkou není, co můžeme prostřednictvím Ježíše ze vztahu s Bohem získat; otázkou je, co můžeme do tohoto vztahu vnést.

14. Nabídnutou pomoc nemůžeme přijmout, pokud si sami nepřipustíme, že ji potřebujeme.

15. Potřebujeme víru, abychom mohli uskutečnit změny. Ale než začneme přetvářet svět kolem nás, musíme se změnit my samy.

16. Někdy rosteme nejrychleji, když se setkáme s bolestí nebo smutkem, když čelíme zkouškám a těžkostem.

17. Stejným způsobem, jakým potřebujeme zahnat pocit fyzického hladu, potřebujeme utišit i hlad duchovní.

18. V dnešní konzumní kultuře se říká, že zákazník je pán. Pokud si nedáme pozor, můžeme k životu, můžeme k životu začít přistupovat jako zákazníci, nikoli jako jeho účastníci; jako konzumenti, a nikoli jako lidské bytosti.

19. Někdy si myslíme, že chudoba je pouze, když člověk nemá co jíst, nemá co na sebe a nemá domov. Avšak ta chudoba, když se člověk cítí být nepotřebným, nemilovaným a když na něm nikomu nezáleží, je tou největší chudobou pod sluncem.

20. Musíme si přiznat, že jsme součástí problému – a dokud tak neučiníme, nestaneme se ani součástí jeho řešení.

21. Vztah s Kristem, pokud je plně a intenzivně prožíván, podněcuje radost, protože přináší svobodu, smysl a směr.

22. Když překonáme obtíže a dostaneme se z nich, často neseme jizvy svědčící o našich potížích. A přesto nás takové zkušenosti zcela jistě zocelí a učiní nás moudřejšími a vyzrálejšími.

23. Abychom plně docenili pozitivní hodnoty naší existence, musíme také poznat temné stránky života.

24. Potřebujeme víru, abychom mohli uskutečnit změny. A potřebujeme víru, abychom nalezli pravdu.

25. Nikdo není osamocený ostrov. Nejmenší věc, kterou si myslím, nebo udělám, způsobuje vlny, pozitivní nebo negativní, ve společenství ostatních lidských životů.

26. Čím déle budeme pokračovat bez Boha, tím více zúžíme možnosti prožít tvořivý, dobrý život a změnit svět kolem nás.

27. Bůh na nás nečeká s napřaženou holí. Čeká na nás, aby pro nás uspořádal hostinu.

28. Máme se v první řadě stát člověkem, jakým nás chce mít Bůh. Co člověk může v životě dokázat, je až na dalším místě.

29. Bůh zná naši nejistotu, naše trápení, věci, které snášíme potichu, o kterých ostatní nemají ani tušení.

30. Nejsme povoláni, abychom prchali před nespravedlností, ale abychom se jí zabývali; nejsme povoláni, abychom utíkali před svou vlastní beznadějí, ale abychom se s ní vyrovnali; nejsme povoláni, abychom unikli před nudou, ale abychom ji přeměnili v smysluplný život.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 

 Milí přátelé,

srdečně všechny zdravím a zasílám myšlenky na měsíc duben a prezentaci Extrémní oblasti na naší zemi.

 

Navíc připojuji odkazy na:

· projev prof. Petra Piťhy, probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě

https://www.youtube.com/watch?v=MwRYpmWolWQ&feature=youtu.be

http://www.apha.cz/nasimi-neprateli-jsme-my-sami

 

· dokument o Anně Bohuslavě Tomanové - Chudobka Bílého Krále

https://www.youtube.com/watch?v=AH6fWI0Wd_8&app=desktop

 Přílohy

Myšlenky duben 2015.doc (55 kB)Zobrazit | Stáhnout
Extremni oblasti na nasi Zemi.pps (7 MB)Zobrazit | Stáhnout

 

Přeji a vyprošuji Boží požehnání do následujících dnů doby postní. 

P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 
 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  BŘEZEN  

 

RANIERO CANTALAMESSA

OSM KROKŮ KE ŠTĚSTÍ - Ježíšova blahoslavenství

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2011

 

1. Zázraky se dějí i dnes, před našima očima. Jde jenom o to, abychom předem neodmítali, že jsou možné.

2. Pláč a zármutek jsou prohlášeny za blažené i proto, že člověka činí dospělejšími, hlubšími, pravdivějšími, chápavějšími vůči utrpení druhých. Jedním slovem – lidštějšími.

3. Nejkrásnější slzy jsou ty, které nám vstoupí do očí, když na základě osvícení Ducha svatého zakoušíme a vidíme, jak je Hospodin dobrý.

4. Když miluješ, pak ať napomínáš, nebo ne, bude to pořád láska. Láska nedělá bližnímu nic zlého.

5. Tiší získávají důvěru, přitahují duše.

6. Smích a slavnost se stávají znakem sobectví tehdy, nejsou-li projevem oddechu a přerušení námahy, ale stávají se modlou, čímsi, co je požadováno samo o sobě jako právo a jako setrvalý životní stav, dokonce i na účet utrpení někoho jiného.

7. Zdvořilý člověk za sebou nechává stopu sympatie a obdivu všude, kudy prochází.

8. Z kořene, jímž je láska, se podobně jako u dobrého stromu nemůže urodit špatné ovoce.

9. Matka Tereza z Kalkaty, která poznala tolik chudoby a ubohosti, bez ustání opakovala, že nejhorší chudobou trpí ten, kdo si myslí, že se obejde bez Boha.

10. Člověk může plakat bolestí, ale i pohnutím a radostí.

11. Mírný jazyk je stromem života.

12. První věc, kterou je třeba udělat ve vztahu k chudým, spočívá v tom, že překonáme lhostejnost a necháme se pronikat spásonosným neklidem kvůli strašlivé nouzi, která je na tomto světě.

13. Kristus na kříži zjevuje, že pravé vítězství nespočívá v obětování druhých, nýbrž v obětování sebe.

14. V rodinách by se žilo mnohem lépe, kdyby tam poněkud více panovala právě zdvořilost v oblasti gest, slov a především v oblasti naladění vlastního srdce.

15. Tam, kde lidé žijí v milosrdenství a vzájemném odpuštění, podle slov žalmu – uděluje Hospodin požehnání, život navěky.

16. Mučedník svatý Ignác Antiochijský radil křesťanům své doby, aby vůči vnějšímu světu zaujali následující postoj, který je stále aktuální: „Na jejich hněv odpovídejte mírností, na jejich pýchu pokorou.“

17. Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.

18. Buďte jemní, jak jen můžete. Mějte na paměti, že více much se chytí na kapku medu než na sud octa.

19. Tváří v tvář blahoslavenstvím nejsme voláni pouze k jejich napodobování, nýbrž také k tomu, abychom si je osvojovali.

20. Milost vždy přichází jako první a zároveň z toho pro nás vyplývá určitá povinnost: Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.

21. Bohatý poživačník a všichni ostatní boháči, o nichž Ježíš hovoří v evangeliu, nejsou odsuzováni na základě prostého faktu, že jsou movití, nýbrž na základě způsobu užívání svého majetku.

22. Máme prokazovat milosrdenství proto, že se nám milosrdenství dostalo, nikoli proto, abychom milosrdenství obdrželi.

23. Není třeba hledět tolik na skutek jako takový, nýbrž spíše na úmysl, s nímž je konán.

24. Trpělivostí se dosáhne všeho.

25. Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Bůh sám stačí.

26. Nelze žít harmonicky v rodině i v každém jiném druhu komunity, aniž bychom si navzájem projevovali odpuštění a milosrdenství.

27. Tajemství pokoje spočívá v bezvýhradném oddání se Boží vůli. Toto oddání ale musíme ustavičně obnovovat.

28. Kdo sám sebe omlouvá, toho obviní Bůh; kdo sám sebe obviňuje, toho ospravedlní Bůh.

29. Země by se stala mnohem důstojnějším místem, pokud bychom se naučili trochu více myslet na neštěstí a utrpení ostatních a poněkud méně na naše vlastní nesnáze a kdybychom se místo vlastního sebelitování naučili upřímnému soucítění s bližním.

30. Všechny naše skutky jsou počestné a příjemné přítomnému Bohu, pokud vycházejí z upřímného srdce, tedy z úmyslu zaměřeného k nebi a k lásce.

31. Mír je zároveň dar i úkol.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 

 Milí přátelé, 

všechny srdečně zdravím a zasílám myšlenky na měsíc březen.

 

Navíc připojuji:

  • Odkazy na písně mladých interpretů, objev soutěže Britains got talent 2012 - Charlotte Jaconelli and Jonathan Antoine duet:

https://www.youtube.com/watch?v=eLSp6bXCw18

https://www.youtube.com/watch?v=M-svz2hujAQ&list=PLl2p_OpxZzamdpuyjmTqQb2b5xzh-kBwm

 

  • Přílohy:

Podnět k zamyšlení nad postní dobou.

Nabídky několika farních poutních zájezdů do zahraničí (Lurdy, Fatima, Belgie, Holandsko, Dolomity,Taizé).

 

V modlitbě spojený žehnám a vyprošuji Bohem naplněnou celou dobu postní.

 
P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 

 Přílohy

Myšlenky březen 2015.doc (54 kB)Zobrazit | Stáhnout
Poutní zájezdy Lurdy_Fatima_Belgie_Holandsko_Dolomity.doc (7 MB)Zobrazit | Stáhnout
Zájezd do Taize.pdf (547 kB)Zobrazit | Stáhnout

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ÚNOR  

BENEDIKT XVI.

RADOST Z VÍRY

Vydalo nakladatelství Paulínky 2013

 

1. Čím více člověk roste v pravdě o Bohu, tím zřetelněji setrvává v jeho lásce, tím více je schopen být s Ježíšem, tím jasněji je opravdový a také štědřejší vůči ostatním.

2. Na kříži je to sám Bůh, kdo žebrá o lásku svého tvora. On má žízeň po lásce každého z nás.

3. Příroda je nám k dispozici nikoli jako „hromada náhodně rozházených odpadků“, nýbrž jako dar od Stvořitele, který také určil její vnitřní uspořádání, aby ji mohl člověk střežit a obdělávat.

4. Člověk byl stvořen pro vztah k Bohu, a proto Boha nutně potřebuje.

5. Pro Boha je srdce člověka, které mu odpovídá, důležitější než celý nesmírný materiální kosmos, který nám umožňuje spatřit něco z nezměrné Boží velkoleposti.

6. Člověk má napodobovat Mariinu prostotu, pokornou a odvážnou víru, díky níž se stává „Božím příbytkem“.

7. Vydávat svědectví živoucímu Bohu je naším společným úkolem, který máme uskutečňovat v právě probíhajícím okamžiku.

8. Svátosti jsou vstupní branou k víře i k životu církve.

9. Ježíš stojí stále před Otcem a přimlouvá se za nás, také v této hodině je mezi námi a chce nás vtáhnout do své modlitby.

10. Žízeň po nekonečnu je v člověku přítomna a nelze ji ničím vykořenit ani nahradit.

11. Existuje jen jeden Bůh, jenž je Stvořitelem nebe a země, a proto je také Bohem všech lidí.

12. Bůh je skutečně Stvořitelem, může nám dát život navěky. Radost ze stvoření, vděčnost za stvoření a odpovědnost za ně kráčejí společně ruku v ruce.

13. Pokud by byl člověk jen nahodilým produktem evoluce na nějakém odlehlém místě v kosmu, pak by jeho život neměl žádný smysl.

14. Jedině služba bližnímu mi otvírá oči, abych byl schopen vnímat to, co Bůh dělá pro mne, a to jak mne Bůh miluje.

15. Bůh učinil svět, aby existovalo nějaké místo, kde by on mohl rozdávat svou lásku a odkud by mohla zaznívat láskyplná odpověď na tuto jeho lásku.

16. Pravou, velkou nadějí člověka, která obstojí při setkání s jakýmkoli zklamáním, může být jedině Bůh.

17. Bůh nás miluje a vede nás k tomu, abychom jeho lásku vnímali a zakoušeli.

18. Láska roste prostřednictvím lásky.

19. Všechno, co člověk jako tvor je a co má, je Božím darem. Je to tudíž tvor, kdo ve všem potřebuje Boha.

20. Kristus mě přitahuje k sobě, abych se tak naučil milovat bratry jeho láskou.

21. Svobodu může člověk nalézt jedině tehdy, když se jeho bohatstvím stane sám Bůh.

22. Nad zlem můžeme zvítězit jedině silou dobra, a nikoli oplácením zla dalším zlem.

23. Žít ve víře v Ježíše Krista, prožívat pravdu a lásku, to s sebou přináší každodenní odříkání a utrpení.

24. Na stvoření musíme nahlížet jako na dar, který nám byl svěřen ne proto, abychom ho zlikvidovali, nýbrž proto, abychom z něho učinili Boží zahradu.

25. Neseme v sobě pečeť Otcovy lásky vůči Ježíši Kristu, jíž je Duch svatý.

26. Eucharistie je Kristus, jenž se nám daruje, a tak nás ustavičně utváří jako svoje tělo.

27. Člověk potřebuje velkou naději, aby mohl prožívat svou přítomnost. Onou velkou nadějí je Bůh, jenž má lidskou tvář a který nás miloval až do konce.

28. Laici jsou povoláni vydávat svědectví evangeliu v každodenním životě, ať už se nacházejí kdekoli.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé,

všechny srdečně zdravím a zasílám myšlenky na měsíc únor.

 

Navíc připojuji:

Přednášku P. Vojtěcha Kodeta: Když Tě to v kostele nebaví.

https://www.youtube.com/watch?v=weB412WEl_0

 

Opravu sochy Krista Spasitele. „Synku, nemůžu mluvit, opravuji Krista.“

https://www.youtube.com/embed/VxlKZereog0

 

Nabídku last minute: Lyžování v Dolomitech. 20 volných míst v Pastoračním domě Velehrad v Itálii v termínu: sobota 31. ledna – sobota 7. února 2015. Je možné přijet i ve zkráceném termínu.

 

V modlitbě spojený rád všem ze srdce žehnám. 

P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 

Přílohy

Myšlenky únor 2015.doc (53 kB)Zobrazit | Stáhnout

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LEDEN  

DANIEL ANGE

PRAMEN RADOSTI

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012

 

1. Křesťanství není snadné, ale je radostné. Je totiž založeno na nekonečné radosti Boží.

2. Život vítězí pouze tam, kde je radost.

3. Bůh je radost a svatost spočívá v přebývání ve stálé radosti.

4. Krása radosti je stejně důležitá jako krása lásky.

5. Bůh nemůže jinak než milovat. A nemůže jinak než z této lásky čerpat radost.

6. Velkou mocí bylo vše stvořeno z ničeho, s velkou moudrostí bylo vše stvořeno krásné, s velkou laskavostí bylo vše stvořeno užitečné.

7. Abychom získali radostný dar Ducha svatého, je nezbytné milovat církev.

8. Člověk je skutečným člověkem jen díky radosti, stejně jako potok je potokem jen díky prameni.

9. Neodkládejte odhodlání vydat se po cestě svatosti, až budete starší!

10. V jednom úsměvu je víc kilowattů než ve všech elektrických proudech světa (a navíc zadarmo).

11. Když člověk dosáhne pokoje, může vylévat na ostatní světlo, které osvěcuje jeho ducha.

12. Radost se nedá zadržet, nedá se žárlivě střežit. Nemůže než se rozdávat, rozlévat, stejně jako světlo nemůže jinak než zářit.

13. Když se radost nesdílí, postupně vyschne a zmizí. Buďte apoštoly radosti!

14. Neusiluj než o věci, kterými uděláš radost Bohu.

15. Skutečná radost je výhra, které nedosáhneme bez dlouhodobého a těžkého boje. Tajemství vítězství vlastní Kristus.

16. Buďte odleskem Božího světla na zemi!

17. Nestanete se zítra dospělými, kteří jsou šťastní, pokud nebudete dnes dětmi, které si, jak vyrůstají, dokážou uchovat tajemství radosti.

18. Boží radost nám byla dána do vínku při křtu, ale musíme si ji pomalu osvojovat. Po celou dobu svého života.

19. Abych mohl svůj život prožít v Duchu svatém, musím ho znát, objevit ho, milovat ho. Jak bychom mohli žít s někým, koho nemilujeme.

20. Snadněji se světlo stane tmou, než aby skutečný křesťan přestal zářit.

21. Ticho a modlitba nám dávají Boží odpověď na tolik starostí dneška.

22. Bůh chce štěstí každého člověka. Osvobozuje svůj lid a shromažďuje ho v radosti. Křesťanský život je povoláním k opravdovému slavení.

23. Je-li prvním darem Ducha svatého láska, pak z toho logicky vyplývá, že žít v Duchu svatém znamená prostě žít v lásce.

24. Je potřeba pořádné dávky svatosti, abychom dělali všechny věci z lásky.

25. Pokud pokání není radostným pokáním, čistota radostnou čistotou, chudoba radostnou chudobou, poslušnost radostnou poslušností, modlitba radostnou modlitbou, pak už to nejsou křesťanské hodnoty.

26. Bůh je tichý. Utišuje vše. Pokojně na něj hledět přináší pokoj do duše.

27. Duch svatý spočine jen v radostném srdci. Pouze když přinesete své dary s radostí a když žádná znepokojivá myšlenka nezkalí vaši radost.

28. Svatost znamená z lásky žít obyčejné věci s Bohem, pro Boha.

29. Napájej se po celý život z pramene Trojice, aby ses díky tomuto prameni stal naplněnou nádobou, jež přetéká, a nikoliv řečištěm, které se nešetrně vyprázdní.

30. Je třeba se stále namáhat, po celý náš život až do smrti, pro budoucí štěstí, pro sjednocení se s Bohem.

31. Jestli chcete být krásní, milujte.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé, 
všechny vás srdečně zdravím. 
V příloze zasílám vánoční přání a myšlenky na měsíc leden. 
 
Navíc ještě připojuji: 
Odkaz úvahy papeže Františka ze setkání se Schönstattským hnutím - Církev bez Marie je sirotčincem

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21001

 

Daniela de Santos - Ave Maria

 
Last minute nabídku autobusového zájezdu a lyžování v Dolomitech v termínu od 27.12.2014, s ubytování v našem Pastoračním domě Velehrad. Více informací naleznete v příloze. 
 
Přeji a vyprošuji všem požehnaný vánoční čas a šťastný Nový rok 2015. 
 
P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz

Přílohy

Vánoční přání.docx (217 kB)Zobrazit |
Myšlenky leden 2015.doc (53 kB)Zobrazit |
St.Martin plakátek14.pdf (252 kB)Zobrazit |
 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  PROSINEC  

PAPEŽ FRANTIŠEK

LUMEN FIDEI – SVĚTLO VÍRY

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Světlo víry má jedinečnou povahu, neboť dokáže osvěcovat celou lidskou existenci.

2. Víra obohacuje lidskou existenci ve všech jejích dimenzích.

3. Víra, pokud je spojena s obrácením, je opakem modloslužby: zříká se model, aby se v osobním setkání navrátila k živému Bohu.

4. Jen v lásku, která se nevyhýbá smrti, a tím prokazuje, jak moc mě miluje, je možné věřit.

5. Věřící člověk získává svou sílu z důvěryplného odevzdání se do rukou věrného Boha.

6. Náboženský člověk je na cestě a musí být připraven nechat se vést, vyjít ze sebe, aby hledal Boha, který vždy překvapuje.

7. Bůh se nám ukazuje nikoliv jako Bůh pečující o nějaké místo, ani jako Bůh vázaný na zvláštní posvátnou dobu, nýbrž jako osobní Bůh, schopný vstoupit do lidského příběhu a uzavřít s ním smlouvu.

8. Víra přijímá Boží Slovo jako bezpečnou skálu, na níž může budovat s pevnými základy.

9. Věrný člověk je ten, který věří Bohu, jenž slibuje; věrný je Bůh, který dává to, co člověku slíbil.

10. Kdo se nechce svěřit Bohu, musí naslouchat hlasům četných model.

11. Věřit znamená svěřit se milosrdné lásce, která vždy přijímá a odpouští, udržuje život a dává mu směr.

12. Víra je Bohem zdarma daný dar, který vyžaduje pokoru i odvahu důvěřovat a svěřit se.

13. Křesťanská víra má svůj střed v Kristu, je vyznáním, že Ježíš je Pán a Bůh jej vzkřísil z mrtvých.

14. Bez lásky se pravda stává pro konkrétní lidský život chladnou, neosobní a tíživou. Kdo miluje, ten chápe, že láska je zkušenost pravdy, která otevírá naše oči.

15. Bůh k nám promluvil skrze Ježíše a to nikoli slovem, jež je jedním z mnoha, nýbrž věčným Slovem.

16. Položit život za přátele je nejvyšším důkazem lásky a Ježíš zemřel za všechny, i za nepřátele, aby tímto způsobem proměňoval srdce.

17. Víra v Božího Syna, jenž se stal člověkem, nás neodděluje od reality, ale umožňuje nám pochopit její nejhlubší význam a objevit, jak moc Bůh miluje tento svět a nepřetržitě ho vede k sobě.

18. Pokud si člověk myslí, že odloučením se od Boha najde sám sebe, jeho život ztroskotá.

19. Víra v Krista nás zachraňuje, protože v něm se život radikálně otevírá Lásce, která nás předchází a proměňuje zevnitř, jedná v nás a s námi.

20. Víra není soukromá záležitost. Rodí se z naslouchání a je určen k tomu, aby byla formulována a stala se zvěstí.

21. Jedině když je láska založena na pravdě, může přetrvávat v čase, přesahovat prchavý okamžik a zůstat neotřesitelná, aby mohla podpírat společnou cestu.

22. Bůh je plný světla a může být nalezen těmi, kdo ho hledají s upřímným srdcem.

23. Čím víc křesťan proniká do Kristova světla, tím víc je schopen chápat cestu každého člověka k Bohu a doprovázet ho na ní.

24. Boží Syn přijal naše tělo, abychom ho mohli poznat, přijmout a následovat.

25. Kdo se vydá na cestu, aby konal dobro, už se přibližuje Bohu a dostává se mu jeho pomoci.

26. Pravá víra vede rozum k tomu, aby se otevřel světlu přicházejícímu od Boha a mohl tak Boha hlouběji poznávat.

27. Kdo se otevřel Boží lásce, slyšel její hlas a přijal její světlo, nemůže si tento dar nechat pro sebe.

28. Ten, kdo věří, není nikdy sám, proto se víra šíří a zve do této radosti druhé.

29. Staví-li člověk víru na Bohu, který je Bůh pravdy, sám se stává pevným.

30. Víra není útočiště pro lidi bez odvahy, nýbrž povznesení života.

31. Utrpení nemůže být odstraněno, může však dostat smysl, stát se úkonem lásky, svěřením se do rukou Boha, jenž nás neopouští, a tak se stát etapou růstu ve víře a lásce.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 Milí přátelé, 
 

srdečně vás zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc prosinec.
 
Navíc připojuji: 
Přeji a vyprošuji požehnaný adventní čas. 
 
P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz

 

 Přílohy

Myšlenky prosinec 2014.doc (53 kB) Zobrazit
Úvahy v ranní mlze.pps (3 MB) Zobrazit

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LISTOPAD  

ANDRÉ DAIGNEAULT

CESTA NEDOKONALOSTI

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Opravdová svatost se neobejde bez pokory.

2. Žádné zranění životem nebude nikdy větší než Boží láska. Nikdy.

3. Každý člověk, ať je jakkoliv zbídačený a zraněný, může usilovat o svatost právě v té situaci, v níž se nachází.

4. Každý člověk může být svatý právě v tom okamžiku, kdy po tom zatouží, ačkoli navenek, v očích světa, zůstává neřestnou bytostí ze dna společnosti.

5. Láska Boží zaplavuje srdce hned, jak se v něm otevře nepatrná skulinka, kudy může Boží milost proniknout dovnitř.

6. Bůh se narodil v chudobném chlévě a chce se s námi setkávat ve smetí a bídě naší ubohosti.

7. Jen jeden žebřík do Božího království je správný, žebřík pokory, po němž se stoupá sestupem. Člověk po něm šplhá tak, že se ponižuje, a slézá tak, že se povyšuje. Pro křesťany není jiné cesty, ani jiné ctnosti, než snížení se do nepatrnosti a chudoby.

8. Bolest nás vede na práh věčného života. Bolest není konečným určením našeho života, tím je blaženost.

9. Čím je nádoba prázdnější, tím víc vody se do ní vejde. Čím je duše prázdnější, tím víc ji Ježíš zahrnuje svými dary.

10. Bůh dovolí, aby některé duše, jež se považují za duchovně pokročilé, upadly do smrtelného hříchu, aby je odřízl od jejich připoutanosti k vlastním ctnostem.

11. Bůh může sestoupit do bláta, aby člověka přetvořil ve svatého.

12. Čím horší zranění člověk nese, tím spíš ho jeho utrpení a tíha vrhnou na Boží srdce.

13. Mohu ztratit všechno kromě naděje v tvé milosrdenství.

14. Bůh v nás nemůže působit, pokud se ve své slabosti vzpouzíme nebo ji popíráme.

15. Světec přiznává, že je hříšník, kterému je neustále třeba obrácení. A každý hříšník, byť by byl sebeslabší, musí přiznat, že se může stát svatým.

16. Ježíš ukazuje skutečnou tvář Boha, původce všeho dobra a veškeré milosti. V jeho očích je spása darem zdarma nabízeným všem lidem, především však ubohým, a uděleným každému, kdo se otevře a přijme ho jako dítě.

17. Křesťan musí následovat Krista i v jeho ponížení. Člověk stoupá pokorou a ponížením své bytosti.

18. Modlitba musí tryskat z hlubin naší tísně.

19. Člověk, který nemůže zakoušet největší potěšení na světě, totiž být milovaný, tento nedostatek kompenzuje výkonem moci. Ten pak v sobě vždycky zahrnuje prvek pomsty: Nemilujete mne, proto vás ovládám.

20. Okamžik, kdy se všechny lidské opory jedna po druhé zhroutí, bude požehnanou hodinou našeho duchovního putování.

21. Nemůžeme vykročit k nebi, směr vzhůru je nepřístupný. Budeme-li však tady dole křičet, Bůh sestoupí a pozvedne nás.

22. Cesty, jež jsou skutečně od Boha, mají tu vlastnost, že člověka pokořují. Skutečná cesta svatosti spočívá v pokoře a chudobě.

23. Tím, že se Ježíš vřazuje mezi zločince, že umírá mimo hradby města jako vyděděnec, že ze sebe činí otroka otroků a nechává se pověsit na kříž, staví se po bok těm, kteří jsou na samém dne, po bok těm nejchudším, nejslabším a nejopuštěnějším bratřím a sestrám.

24. Člověk, který se ocitl na dně a není k ničemu, se stává nejužitečnějším nástrojem, neboť Bůh jedná prostřednictvím jeho chudoby a slabosti.

25. Pouze v temnotě noci bude moci zazářit světlo vzkříšení.

26. Nesmíme ztrácet naději, neboť Bůh často jedná právě v hodině úzkosti.

27. Ti, kdo jednají v zájmu opravdového dobra svých bratří, netouží na rozdíl od ostatních po vlastní slávě.

28. Bez pokory a chudoby není skutečné radosti.

29. Bohu se staneme skutečně podobní jedině bezmezným sebedarováním.

30. Abychom mohli vykročit k chudému, potřebujeme pokornou lásku, kterou nelze získat jinak než poznáním vlastní ubohosti.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

Milí přátelé,
srdečně všechny zdravím ze Sv. Martina a zasílám myšlenky na měsíc listopad. 
 
Navíc ještě připojuji: 
  • prezentaci Paradoxy dnešní doby,
  • rozhovor mezi Bohem a sv. Františkem,
  • odkazy na rozhovory P. Marka Orka Váchy na téma eutanazie a otázek vědy a víry
http://video.aktualne.cz/dvtv/etik-je-obrovsky-rozdil-jestli-zabiji-nemoc-nebo-lekar/r~425743bc2e0211e4bf0e0025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=B&utm_term=position-7
 
 
Přeji a vyprošuji Boží požehnání a blízkost. 
 
 
P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 
Myšlenky listopad 2014.doc (50 kB)Zobrazit |
Rozhovor mezi Bohem a sv. Františkem z Assisi.docx (13 kB)Zobrazit |
Paradoxy dnešní doby.pps (2 MB)Zobrazit |

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ŘÍJEN  

JASCQUES PHILIPPE

VOLÁNÍ K ŽIVOTU

Vydala Komunita Blahoslavenstiev Liptovský Mikuláš 2010

 

1. Každé Boží volání je voláním žít.

2. Nenechme minout jediný den bez alespoň několikaminutové četby nějakého úryvku z Písma.

3. Bůh přebývá ve svém Slově.

4. Pod množstvím výzev, jež k nám život vysílá, je ve skutečnosti volání jediné: volání od Boha.

5. Bůh velice nevtíravě, často nepostřehnutelně, ale účinně zasahuje do života každého svého dítěte.

6. Člověk nemůže plně existovat sám ze sebe, pouhým nasazením svého fyzického, rozumového, duševního, citového potenciálu. Může se dovršit jedině tak, že bude odpovídat na volání, která mu Bůh trvale adresuje po celý život.

7. Tomu, kdo se otevírá Božímu zavolání, se Bůh dává a postupně ho uvádí do pravé svobody.

8. Kdo se uzavírá lásce k druhým, připravuje se o krásné příležitosti milovat, rozvinout to nejlepší v sobě, a tudíž růst v důvěře v sebe.

9. Otevřenost Božím voláním vysvobozuje z pýchy, pomáhá dostat se z pastí žádostivostí a vysvobozuje nás ze strachu.

10. Když necháme slova Písma s vírou přebývat ve svých myšlenkách a dáme si jimi proniknout srdce, začne se do nás tajemně vlévat Boží přítomnost.

11. Božím záměrem s námi je život v hojnosti.

12. Šťastné události jsou pozváními k děkování. Události nešťastné jsou výzvami k víře, k naději, k určitému obrácení.

13. Rozhodněme se pro život ne vysněný a smyšlený, ale pro ten, který nám Bůh den po dni nabízí, a objevíme v něm všechna skrytá bohatství.

14. Slovo Boží je jako zrcadlo, které člověku dává pravdivé poznání sebe, v dobrém i ve zlém.

15. Otevřít se volání vždy znamená přijmout nádavek síly, protože Bůh je věrný a slovy svatého Augustina, co žádá, také dává.

16. Každý dar od Boha je výzvou, abychom se naprosto poddali jeho konání.

17. Písmo svaté je silou v boji, protože nese zvláštní milost povzbudit víru, posílit naději, sytit lásku.

18. Prvním darem od Boha je dar života a tento dar už je sám o sobě povoláním.

19. Když upřímně hledáme Boží vůli, nakonec se vždy ukáže.

20. Časté čtení Písma není luxus vyhrazený jen některým lidem. Je naprostou životní nutností pro všechny křesťany – a v současném světě zejména.

21. Bůh nás vyzývá k naději – očekávat pomoc od Něj, a ne jen od své vlastní dovednosti. Vkládat svou jistotu v Něj, a nikoli v námi povyráběné jistoty.

22. Křesťan, který se nemodlí, je křesťan v ohrožení.

23. Boží slovo uchopené ve víře má moc ukončit naši nerozhodnost a kolotoč nejistých úvah a přinést nás k pravdě a pokoji.

24. Bůh je přítomen v každé věci a vše může obrátit v naše dobro, i ty nejtěžší a nejvíce pohoršující události.

25. Přijímat je radost, ale ještě větší radost je za obdržený dar děkovat.

26. Když jsme v obtížné situaci, nejdůležitější a nejosvobodivější není ji vyřešit, ale pochopit ji a následovat výzvu, která k nám v ní zaznívá.

27. Když Bůh koná pro nás, nikdy nekoná bez nás.

28. První výzva, kterou nám Bůh adresuje v každé situaci, je výzva k víře: věřit, že Bůh je přítomen, je věrný, má vše v rukou, nezapomíná na nás.

29. Naše schopnost milovat se rychle vyčerpá, jestliže ji nebudeme modlitbou a svátostmi stále obnovovat v tom, který je její Zdroj.

30. Musíme ulevovat od každé bolesti, kterou jsme schopni odstranit. Nezachraňuje utrpení, ale láska.

31. Chválení a děkování je mocný prostředek růstu v pokoře. Když chválíme a děkujeme, nepřipisujeme si za nic zásluhu.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 

 

 Milí přátelé,

všechny srdečně zdravím a zasílám duchovní myšlenky na měsíc řijen. 

 

Navíc připojuji:

  • odkaz na rekolekci: „Lidská rodina je obrazem Nejsvětější Trojice“, kterou vedl P. František Petrík z Olomouce; http://www.farnost-malamoravka.cz/,
  • prezentaci Účet v bance,
  • prosbu o pomoc rodině, kterou znám, a která se ocitla ve finanční nouzi; zasílám i text, který mně zaslal provinciál bratří františkánů P. Jeroným Jurka.
Pomoc rodině v nouzi – č.ú. 107-4841870287/0100 – Chléb sv. Antonína; v.s. 201301

http://www.ofm.cz/chleb-sv-antonina

 

Jedná se o pomoc rodině se dvěma nezaopatřenými dětmi, paní je nemocná. Bez vlastní viny (kvůli ručení příbuznému) se dostali do dluhů, které nejsou schopni splatit. Díky pomoci a angažování jednotlivců, řeholních společenství i ČKCH se podařilo zabránit vyhlášení exekuce a smazání jedné dlužné částky. Na druhou dlužnou částku už exekuce vyhlášena je a kvůli úrokům stále narůstá, bylo by však možné jednat o její snížení a následné smazání druhé části dluhu. 

V současné době to znamená:

 

-          do tří měsíců získat ještě částku zhruba ve výši 50 tisíc Kč,

-          do roka dalších 150 tisíc Kč.

Rodina, i přes těžkou situaci je schopna přispívat částkou 2000 Kč měsíčně, ovšem to na smazání dluhu nestačí.

S pomocí vašich darů by mohli dokázat to, kam by sami nikdy nedosáhli - zrušení hrozící exekuce a svobodný start do života pro jejich děti. 

Děkujeme za každou pomoc, i sebemenší, každá je důležitá! 

P. Jeroným Jurka, OFM

 

Myšlenky říjen 2014.doc (53 kB)Zobrazit |
Účet v bance.pps (3 MB)Zobrazit |

 

V  modlitbě spojený rád žehnám a přeji krásné podzimní dny. 

P. Antonín Hráček

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ZÁŘÍ  

 

BENJAMIN BOISSON

V KRVI JE ŽIVOT – NEOBYČEJNÁ CESTA KE KNĚŽSTVÍ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013

 

1. Opravdový humor je takový, který dokáže i utrpení přivést na cestu radosti.

2. Jak je život krásný, když ho dokážete brát z té lepší stránky.

3. Život stojí za to žít, i když je nalomený.

4. Ježíš se chce sklonit nad každým z nás, kdo jsme nemocní na těle či na duchu, aby nám skrze svou Krev daroval uzdravení do života věčného.

5. Láska uzdravuje všechny naše rány.

6. Utrpení je vlákno, z něhož je utkán šat radosti.

7. Každý den je novým darem z nebe.

8. Období nemoci není nikdy ztracený čas. Učí nás například trpělivosti.

9. Přátelství je vzácný klenot, který uchováš jen v srdci.

10. Život je jako rostlina, která roste rychleji než nemoc a smrt. Láska je silnější než smrt.

11. Smíchem proti smrti, úsměvem proti pouhému přežívání.

12. Bůh nás podpírá, vrací nám odvahu a pomáhá nám najít i uprostřed utrpení dobrou náladu.

13. Svět potřebuje více svědky než učitele.

14. Život je příliš krátký, než abychom ztráceli čas.

15. Člověk roste jen skrze utrpení.

16. Co je důležité, je očím neviditelné.

17. Bůh jako náš Otec nás zadržuje, abychom nespadli do prázdnoty.

18. Milovat bez poznání je moc málo. Láska a poznání jdou ruku v ruce.

19. Utrpení je užitečné, protože nás učí žít a pak také pomáhat ostatním snášet jejich zkoušky.

20. Bůh se postará o všechno, když ho necháme jednat podle jeho vůle.

21. Boží povolání je v nás odjakživa. Je v našem nitru, jako cesta s porůznu rozesetými značkami, které nám pomůžou najít správnou cestu.

22. Maria je přítomná na každé mši a skrze kněze stále vydává svého Syna v Eucharistii.

23. Pro společný život je třeba velmi mnoho lásky a špetka humoru.

24. Příčinou, proč se sluší milovat Boha, je Bůh sám, a pokud jde o způsob – milovat bez jakékoli míry.

25. Ježíš je přímost a spravedlnost, když skrze Ducha svatého narovnává, co je zkřivené.

26. Dar slz očišťuje a obměkčuje naše srdce a smývá naše hříchy.

27. Zlo a nemoc nemají nikdy poslední slovo. Bůh umí i z nemoci a zla vytáhnout ještě větší dobro.

28. Je úžasné objevit, že Bůh je zde pro mě, že v záplavě hvězd myslí i na mě.

29. Ježíš tak miloval svět, že mi jako můj Spasitel dal své probodené paže na kříži, a že ještě dnes dává i tu poslední kapku krve mně ubohému, nehodnému.

30. Dokonale uzdravující svátost je svátost eucharistie. Otcové církve ji ostatně nazývali lékem nesmrtelnosti.

 

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii

ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

 
 
 Milí přátelé, 

srdečně vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc září.

 

 Navíc připojuji:

- prezentaci Každé ráno začíná život... 

- odkazy:

Komentář Martina Fendrycha: Papež vyhlásil desatero antikonzumní revoluce. 

http://nazory.aktualne.cz/komentare/papez-vyhlasil-desatero-antikonzumni-revoluce-provokuje/r~2b85ad301d5511e4807c002590604f2e/?utm_content=papez-desatero&utm_source=atlasHP&utm_medium=nas-tip&utm_term=position-3

 

Píseň Jsi má naděje.
 http://youtu.be/Fl3dnfg9_d4
 
Myšlenky září 2014.doc (52 kB) Zobrazit |
Každé ráno začíná život...pps (1 MB) Zobrazit |
 
 
V modlitbě spojený rád vyprošuji Boží požehnání.
 
P. Antonín Hráček

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  SRPEN 

HANS BUOB

RŮST V MODLITBĚ – CESTA OBRÁCENÍ

Vydalo nakladatelství Portál 1985

 

1. Modlitba je bytostné setkávání se s Bohem ve víře, důvěře a lásce.

2. Mějte odvahu každý den postupovat krok za krokem blíž k Bohu.

3. Bůh miluje originály. Každý z nás musí jít svou vlastní osobní cestou.

4. Modlitba vyžaduje pravdivost. Když nejsem v modlitbě pravdivý, potom je má modlitba stále povrchnější a ztrácím k ní víc a víc chuť, protože nevědomky pociťuji, že lžu.

5. V duchovním životě nejsou žádné lanovky, kde člověk dole zaplatí, nastoupí a nechá se vytáhnout nahoru. Při určitých stupních obtížnosti je třeba průvodce.

6. Naslouchejme stále víc tomu, o kterém tak často mluvíme.

7. Bez usebranosti, bez soustředěnosti se trvale žádná modlitba nedaří. Nejprve se musíme soustředit na Boží tajemství v nás. A ponořen do tohoto tajemství pak hledám slova.

8. Proč v modlitbě nerosteme? Protože nejsme vytrvalí.

9. Odevzdanost do Boží vůle znamená: plně s Bohem souhlasím.

10. Modlitba je ve své největší hloubce klaněním, a to i když prosíme. Je to naprostá odevzdanost. Ve vytrvalé prosbě se náš postoj mění v odevzdanost.

11. Když jste vyprahlí, nemodlete se méně, spíše více, déle. Věnujte Bohu více času, i když ze sebe nemůžete dostat žádná slova. Zůstaňte jednoduše zde – před Bohem!

12. Opravdové obrácení spočívá v tom, že již sami nechceme vůbec nic.

13. V trápeních, jež provázejí moji modlitbu, vidím, co je teď pro mě potřebné. Je důležité se jim nevyhýbat.

14. Na naší duchovní cestě je nejvíce rozhodující větší láska, ne větší poznání. Kdo hledá v prvé řadě poznání, přijde lehce k touze být jako Bůh.

15. Mějte odvahu denně přijmout vše, co se teď ve vašem životě děje- žít svůj život.

16. Čím dál nás Bůh chce vést, tím víc musí rozbíjet naši ješitnost.

17. Proste každý den o trpělivost. Tato prosba o trpělivost nesmí nikdy umlknout, smí a má se osvědčit vytrvalostí.

18. Když se Bohu odevzdáme, dopouští na nás utrpení, aby nás postupně očišťovalo. Bůh ví, co je právě pro mne potřebné, aby se mé srdce osvobodilo od svého sobectví a aby se připodobňovalo jemu.

19. Kdo zůstává věrný ve vyprahlosti, obdrží trvalé štěstí.

20. Boží vedení je zcela individuální, zcela osobní. Nezáviďte sousedce, která „září“ jako jarní den, zatímco vy bojujete o vzduch. Řekněte si: „To je moje osobní cesta a ty, Pane, chceš jít touto cestou se mnou.“

21. Následování Ježíše je připravenost k cestě. Je to protiklad k pohodlnému sezení za pecí.

22. Musím Bohu dát svůj život. Nesmím být pouhým samozásobovatelem, který chce i u Boha jen čerpat, ale nic nedávat.

23. Místo abychom se trápili, máme své slabosti prostě přijmout z Otcových rukou. Tak to také dělali svatí.

24. Kdo není připraven zříci se všeho, co vlastní, svého hmotného majetku, svých zvyklostí, svých úspěchů, nejde po cestě následování Ježíše.

25. Když nám Bůh něco bere, je to jen proto, že nám chce dát něco většího.

26. Ve fázi vyprahlosti se stává zřejmým, zda Boha milujeme pro něho samého. Utíkáme-li od toho, protože nám Bůh nedává žádné sladkosti, nejsme Boha hodni.

27. Otec skrze mne miluje Syna. Skrze mne miluje Syn Otce. Poutem lásky je Duch svatý. A já jsem vztažen do vnitřního života trojjediného Boha.

28. Cíl znáte, neztrácejte ho z očí. Dělejte vědomě své kroky víry. Bůh jde s vámi a rychle vás povede kupředu, jste-li ochotni se mu přenechat.

29. Následování Ježíše znamená nasazení se pro Ježíše, nasazení se během celého Ježíšova života, od narození až po oslavení.

30. Bůh na cestě mého obrácení jasně požaduje moje rozhodnutí. Nechce žádné otroky. Chce, abych mu sloužil ve svobodě. Jakmile řeknu „ano“, začne mě ihned vést jeho milost. Díky této zkušenosti je nám pak umožněno pomáhat druhým.

31. Mnozí z nás jsou duchovně zcela shrbeni, protože s sebou vlečou příšerné množství zavazadel. Vlečou toho s sebou tolik, protože to potřebují kvůli svému egoismu. Musíme se stát dětmi a žít zcela v důvěře v našeho Pána a v odevzdanosti jemu.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé, 
všechny srdečně zdravím a zasílám myšlenky na měsíc srpen. 
 
Ještě připojuji: 
 
Prezentaci SIJDNÁJA - o druhém největším ženském klášteře na Blízkém Východě

Zamyšlení: Jak se modlíme?

 
Odkaz na panoramatické pohledy na hory i města (v levém spodním okraji jsou další místa):
 
P. Antonín Hráček
www.pdvelehrad.cz
 
Myšlenky srpen 2014.doc (35 kB)Zobrazit
SIJDNÁJA-MÁALULA-Sýrie.pps (6 MB)Zobrazit

 

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVENEC  

Charles Whitehead

Letnice jsou pro život

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008 v edici Orientace

 

1. Bůh jedná s každým z nás jiným způsobem. Musíme mít na paměti, že pro nás chce jen to nejlepší a že se s námi setkává právě tam, kde jsme.

2. Bůh chce, abychom poznávali jeho přítomnost, moc a lásku, chce, aby ostatní lidé viděli, že on působí v našich životech.

3. Žít v Duchu znamená plně se podílet na životě těla Kristova. Může to proměnit naše farnosti ve skutečná společenství lásky, ze kterých neseme výzvy evangelia do prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme.

4. Máme-li se plně účastnit poslání církve, potřebujeme dary Ducha. Přicházejí k nám prostřednictvím křtu Duchem svatým, Boží milosti, zdarma nabízené každému.

5. Svatý Pavel nám říká, že Bůh své dary nikdy zpět nebere. Pokud se tedy znovu ztrácejí, musí to být proto, že jsme je přestali používat.

6. Dary Ducha svatého jsou znamení, která nás vedou k Bohu, jsou to nástroje ke splnění úkolu, ne cíle samy pro sebe.

7. Jestliže se rozhodneme číst s novým nadšením Písmo, jestliže uvěříme, že Slovo je skutečně živé a aktivní, pak se naše životy změní tím, co čteme.

8. Bůh v nás může působit jenom úměrně naší víře. Nedostatek víry Boha omezuje v jeho činech a z nás dělá pasivní křesťany, zatímco pro dynamickou víru je možné téměř všechno.

9. Ježíš je kvádrem nárožním, na kterém mají být postaveny naše životy, a eucharistie nemá téměř žádný smysl, pokud ho neznáme osobně.

10. Bůh k nám mluví prostřednictvím svého slova a svého Ducha. Jsme-li naplněni Duchem, budeme hladovět po jeho slově, jsme-li utvářeni slovem, budeme více otevření působení Ducha.

11. Naše víra musí být zaměřena na Boží lásku k nám, na Ježíšovo dílo na kříži, na pokračující dílo Ducha svatého v našich životech.

12. Musíme radikálněji svěřit své životy jemu, začít žít vírou a modlit se s vírou. Možná, že pak začneme věřit neuvěřitelnému, vidět neviditelné, a dokonce i dělat nemožné – vírou.

13. Máme-li pochopit, co Bůh říká prostřednictvím svého slova, potřebujeme být otevřeni jeho vedení.

14. Pán má svůj plán pro každého z nás, ale málokdy nám hned na začátku ukáže celý obraz. Chce, abychom postupovali krok za krokem.

15. Jestliže Bůh zaujímá první místo v našem životě, jestliže svůj vztah k němu myslíme opravdu vážně, pak musí být Písmo tím prvním, co budeme číst.

16. Nejsme voláni k tomu, abychom žili a pracovali v izolaci. Jsme všichni součástí společenství víry. Naše dary a služby mohou být různé, ale všichni se podílíme na společném poslání žít podle evangelia.

17. Jestliže chceme být vedeni, musíme zůstat blízko tomu, kdo nás vede. Jestliže má jakýkoliv vztah růst, musíme na tom pracovat – nestane se to jen tak samo od sebe.

18. Na každé cestě je snadné zabloudit, a tak potřebujeme mapu a kompas. Naší mapou je Bible a Duch svatý je naším kompasem.

19. Když nás Duch svatý doprovází, očekává, že budeme používat svoji inteligenci a svůj selský rozum.

20. Rozlišování je rozeznávání toho, co přichází od Boha. Je to podstatný Boží dar pro naši ochranu. Máme-li být prorockým lidem v tomto zmateném světě, potřebujeme být lidem, který je schopný rozlišovat.

21. Je obtížné rozpoznat Boží činy v dnešním světě, pokud nejprve nepochopíme, jak se Bůh projevoval v dějinách.

22. Ježíš nás učí, že křesťanská autorita je pro službu druhých, ne pro to, aby se člověk, který ji vykonává, vyvyšoval. Ten, kdo je největší, je ten, kdo ostatním ochotně slouží, kdo věrně plní úkoly, které mu byly svěřeny.

23. Důvěřujeme-li Bohu, může v nás pracovat Duch. Svoboda i poslušnost jsou znameními přítomnosti Ducha v nás.

24. Pravým středem celého křesťanského života je eucharistie.

25. Lidé jsou ochotnější naslouchat těm, kdo svědčí svým příkladem.

26. Evangelium není abstraktní záležitostí – ožívá, když mým nebo tvým prostřednictvím naplňuje Ježíš Kristus potřeby lidí. Je to poslání, ke kterému je povolán každý křesťan.

27. Naše tvrzení, že jsme naplněni Duchem, jsou jen prázdná slova, pokud z našich postojů a chování není vidět láska.

28. Bůh očekává, že ve správný čas rozkveteme a že přineseme ovoce. Někdy to dlouho trvá, než dobré ovoce dozraje, ale to nás nesmí odradit.

29. Není větší radosti než být na správném místě ve správnou dobu a dělat správnou věc.

30. Každý křesťan je povolán k životu ve svatosti. To je příkaz, ne nějaký návrh!

31. Jestliže Boha skutečně známe, můžeme ho nacházet všude a celý náš život bude vyjadřovat klanění se Bohu, které bude vyrůstat z poznání toho, co pro nás náš Otec v Ježíši vykonal.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé, 
všechny vás zdravím z Dolomitů a zasílám myšlenky na měsíc červenec. 
 
Ještě připojuji:
- prezentaci o rodině a o radosti s myšlenkami nedávno svatořečených papežů Jana Pavla II. a Jana XXIII.
- prezentaci Edelweiss (Protěž alpská)
- odkaz na různé rady a návody do domácnosti:   http://www.rady-navody.cz/(http:/www.rady-navody.cz/)
 
V modlitbě spojený všem žehnám a přeji krásné dny dovolených a prázdnin. 

P. Antonín Hráček, rodák z Kunovic.
www.pdvelehrad.cz
 
Sv._Jan_Pavel_II._o_rodině_a_sv._Jan_XXIII._o_radosti.pptx (2 MB) Zobrazit
Edelweiss.pps (5 MB)  Zobrazit

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ČERVEN  

JOSEF MAUREDER

POROZUMĚT BOŽÍMU VOLÁNÍ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007

 

1. Jsem Bohem milován, ať jsem dobrý nebo špatný, známý či nevýznamný, nadaný či nechápavý, zdravý či postižený, černý či bílý, věřící či nevěřící.

2. Dokladem toho, že mě Stvořitel miluje, je, že mě chtěl a chce. V každé chvíli mě Boží milující vůle nese a udržuje – ještě dřív, než na ni odpovím.

3. Bez mé odpovědi Boží láska přijít nemůže. A tak je každý okamžik v ruce Boha odpouštějícím a uzdravujícím dotykem, pokud ho člověk přijme.

4. Jsme posláni do světa – být svědky.

5. Žiju, protože mě Bůh vždy miloval, nezávisle na mém výkonu a na mých morálních kvalitách.

6. Dokud se domníváme, že se musíme zachránit sami, že si Boží lásku a náklonnost musíme zasloužit nebo získat prací, jsme otroky svého morálního a duchovního „výkonu.“

7. Moje první a nejhlubší povolání je nechat se obejmout Boží láskou, nechat se nést Boží rukou.

8. Základní Boží úmysl se mnou a s mým životem je dobrý, protože Bůh je přítelem života.

9. Bůh nechce, abychom pouze vegetovali nebo bojovali o holý život, ale abychom nalezli život v plnosti.

10. Základním povoláním každého člověka, na něž samozřejmě může svobodně odpovědět ano či ne, je spoluzodpovědnost za zdar vlastního života, za to, aby se plně a radostně stal člověkem, jak ho – totiž jako svůj obraz – zamýšlel Bůh.

11. Vydávat svědectví o Boží lásce je možné v jakémkoliv životním stavu a povolání.

12. Každý člověk je nenahraditelným Božím poselstvím a má darovat světu něco zcela osobního.

13. Bůh nepřestává při mnoha příležitostech vést naše srdce, aby bylo více odevzdáno jemu i lidem.

14. Bůh se natolik ztotožňuje s člověkem, že se s ním setkáváme vždy, když se setkáváme s druhým člověkem.

15. Miluj celé Boží stvoření, potom také pochopíš Boží tajemství ve všech věcech.

16. Zvol si takovou podobu života a takovou životní úlohu, v níž bys mohl být více milujícím člověkem.

17. Čím jsme starší, tím zřetelněji si uvědomujeme křehkost života.

18. Člověk je stvořen, abych chválil Boha, sloužil mu a prokazoval mu úctu.

19. Nelze ani domyslit, co dokáže udělat Bůh ze zlomků našeho života, jestliže mu je zcela přenecháme.

20. Boží jednání je zpravidla tiché a nenásilné. Pouze ten, kdo naslouchá, bude vnímat slovo, pouze pozorný si všimne ukazatele.

21. Úhelným kamenem je osobní vztah ke Kristu, bez něhož nelze kráčet cestou povolání.

22. Žiji-li skutečně pro Boha a bližní, nezávisí můj život nadále na úspěchu.

23. Bůh žízní po tom, aby se s ním člověk čím dále tím úžeji spojoval a nezištněji se rozdával druhým.

24. Zkušenost ukazuje, že člověk postupuje kupředu lépe a jistěji, jestliže se někomu pravidelně svěřuje, jestliže si vyhledá někoho, kdo jej doprovází, rozumí mu a povzbuzuje ho, je-li třeba.

25. Alespoň jednou za den, třeba večer, si vyhraď čas k tomu, abys předložil Bohu vše, co jsi ten den prožil.

26. Zkoušky jsou normální součástí našeho života, teprve věrnost umožňuje naplněný život a odevzdání.

27. Pouze to, co se děje z lásky a v lásce, má trvalou hodnotu.

28. Milost staví na přirozenosti. Bůh člověka nepřetěžuje. To, čeho někdo není schopen, nemůže být Boží vůle.

29. Chceš-li, aby se tvůj život vydařil, musíš mu dát smysluplnou náplň, hodnoty, pro které bys chtěl žít, a odpovídající formu.

30. Svatost není ani tak výsledkem našeho výkonu, nýbrž plodem milosti, kterou člověk přijímá a na niž odpovídá.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

Milí přátelé, 
 
všechny zdravím a zasílám myšlenky na měsíc červen. 
 
Ještě připojuji: 
Prezentaci Chybí-li nám Bůh
Zamyšlení Babi... kolik ti je vlastně let?
 
V modlitbě spojený všem žehnám 

--
P. Antonín Hráček, rodák z Kunovic.

www.pdvelehrad.cz

CHYBÍ-LI NÁM BŮH.pps (5 MB)  Zobrazit |
Babicka.pdf (160 kB)  Zobrazit |

 

 

 

 

  MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  KVĚTEN  

ELIAS VELLA

JEŽÍŠ – LÉKAŘ TĚLA I DUŠE

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2006

 

1. Když přicházíme za Pánem Bohem, většinou ho o něco žádáme. Skutečné uzdravení v našem životě nastává tehdy, když za Pánem nepřicházíme proto, abychom ho o něco prosili, ale spíše se ho ptáme, co máme dělat.

2. Žádná lidská bytost nás nemůže změnit. Změnit nás může jedině Ježíš mocí svatého Ducha.

3. Podstatné je, abychom přijímali Boží lásku a dávali ji druhým lidem.

4. Musíme si uvědomit, že jsme všichni originály. Jsme natolik originální, že každý z nás je mistrovským dílem.

5. Opusťte své představy a dovolte Bohu, aby jednal tak, jak chce on.

6. K tomu, abychom se modlili, nemusíme být svatí, protože v takovém případě by se nemohl modlit nikdo. Ale musíme být na cestě k dokonalosti. Musíme být rozhodnuti následovat Ježíše.

7. Ježíše můžeme potkat v modlitbě, ale také v upřímném a pravdivém kontaktu s bratry a sestrami. Miluj Boha a miluj bližního.

8. Modlitba je důvěrný vztah s Bohem. Modlit se neznamená něco dělat, ale s někým být.

9. Když přicházíme před Eucharistii a setrváváme před ní, měníme se. Čím méně v modlitbě mluvíme, tím lépe se modlíme.

10. Pravý přítel není ten, kdo za námi přichází proto, aby od nás něco žádal. Pravý přítel je ten, kdo se těší z naší přítomnosti.

11. Nejsilnější jsou ti lidé, kteří nejvíce trpěli. Nebojte se neúspěchů. Naopak, musíte je umět využít ve svůj prospěch.

12. Žádný hřích, kterého se dopustíme, nemůže zmenšit Boží lásku k nám. Není to tak, že by mě už Bůh nemiloval, ale jsem to já, kdo není schopen Boží lásku zakusit.

13. Je nutné se modlit k Bohu, aby nám pomohl nést náš kříž, protože bez něho se žít nedá. Tak se nehněvejme na kříž, ale přijměme ho.

14. Na světě neexistuje zlo, které by Bůh nemohl využít k tomu, aby nám ukázal, že nás miluje.

15. Děkujme Bohu i tehdy, když nevidíme výsledek. Během modlitby se musíme úplně odevzdat do Božích rukou. Nemáme mu říkat, co má dělat, ale přijmout to, co činí.

16. Utrpení může působit dvěma směry: buďto nás vrhne do beznaděje, nebo z nás vytvoří zralé lidi.

17. Čím více jste otevřeni Ježíšově lásce, tím více jste připraveni být milováni a milovat, tím účinnějším prostředníkem se pro druhé můžete stát.

18. Ani problémy a těžká práce nás nevyčerpávají tak, jako nevyužité příležitosti, kdy jsme mohli přijmout a dávat lásku.

19. Pravá radost spočívá v tom, že umíme přijmout právě tu situaci, ve které se nacházíme.

20. Přijmi to, co nedokážeš změnit.

21. Co je pokora? Pokora není pohrdání sebou, ale pevné rozhodnutí sloužit druhým.

22. Jestliže chcete vědět, který člověk je zralý, který člověk je svatý, všimněte si, jak prožívá neúspěch.

23. Každý z nás má dary, které mu Bůh dal. Využívejme je a pomáhejme v růstu i druhým.

24. Když se v životě setkáme s křížem, jsme ve stresu, jsme deprimovaní a nevíme, jak se k němu postavit. Přijměte realitu, že každý musí nést svůj kříž.

25. Dělejme malé věci s velkou láskou, buďme pokorní v tom, co děláme, a ďábel od nás bude muset utéct.

26. To, co nemáme rádi na sobě, nemáme rádi ani na druhých. Bližního dokážeme milovat jen tehdy, když milujeme sebe.

27. Smíření jako svátost je překrásná zkušenost. Je to setkání s Otcem, který nás objímá. Nesmíme na ni pohlížet jako na něco, co musíme.

28. Kdo chce sloužit Bohu, nemusí být zdravý, nepotřebuje ani vysokou inteligenci, ani zkušenosti. Potřebuje jen jedno – pokoru.

29. Jen když uznáme svůj hřích, vydáváme se na cestu svatosti.

30. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní.

31. Ve svátosti smíření se setkáváme s odpouštějícím Bohem, který nás miluje i v každé bezvýznamné okolnosti našeho života.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 

 

 

  MYŠLENKY NA MĚSÍC DUBEN   

VALENTINO SALVOLDI

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ TVÉ SRDCE

(O svátosti smíření trochu jinak)

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v edici Orientace 2010

 

1. Pojďte slavit! Svátost smíření je radostným setkáním s Pánem života, jenž nás noří do své smrti, abychom tak mohli mít účast na jeho vzkříšení.

2. Právě tehdy, když se konfrontujeme s nesmírnou silou Božího milosrdenství, vystupuje na povrch stále více velikost našeho hříchu a nedbalosti a opomíjení.

3. Světec dobře ví, že bez Boží milosti a lásky by byl jedním z nejhorších hříšníků. K tomuto milosrdenství se utíká vždycky, když si uvědomí, že může v každém okamžiku padnout.

4. Kristova přítomnost v nás přemáhá hřích a vykořeňuje zlo.

5. Bůh je větší než naše srdce, a využívá dokonce i našeho hříchu, aby se projevil triumf jeho milosrdenství, když člověka pozvedá z prachu, aby jej povýšil k ještě větší důstojnosti, než byla ta, kterou měl dříve, než zakusil zlo.

6. Kristus přišel na svět nejenom proto, aby nás vysvobodil od hříchu, ale především proto, aby nás proměnil podle své podoby.

7. Bible nám nepřipomíná hříšnost proto, aby nás tím pokořovala, ani proto, aby nám to drtilo kosti, nýbrž proto, aby nám pomohla uvědomit si čirou milostivost odpuštění.

8. Znám tři způsoby, jak pečovat o svou spásu: jako otrok, jako kupec, jako syn. Otrok jedná ze strachu před trestem. Kupec myslí na svůj zisk. Ty se ale povznes na úroveň syna, a proto uctivě miluj nebeského Otce.

9. Svatý je ten, kdo dobře ví, že Bohu dluží velmi mnoho, neboť nebeský Otec ho zaplavil svou milostí, a proto ho uchránil od mnoha pádů.

10. Ten, kdo zakouší Boží milosrdenství, proměňuje přijaté odpuštění v pohnutku k tomu, aby se stal sám darem pro bližní.

11. Jedním z nejzávažnějších a nejrozšířenějších hříchů, do něhož s různou intenzitou upadáme, je hřích opomenutí a nedbalosti o dobro, které bychom mohli a také měli vykonat.

12. Kristus před tím, než vykoná zázrak, vyžaduje po dotyčném člověku, aby vyznal, že ho potřebuje, aby i navenek svým hlasem projevil přijetí pravdy o sobě samém, protože odvaha přiznat se veřejně a vyznat svou touhu po proměně života je již prvním krokem na cestě k uzdravení.

13. Bůh stvořil všechno dobré a krásné. Člověk to vše ničí tím, že sám sebe destruuje. Kristus přichází jako Spasitel a všechno zase dává do pořádku.

14. Je velmi pravděpodobné, že většinu utrpení si působíme my sami, protože nedokážeme odpustit, nejsme s to smířit se se svou vlastní minulostí, s pamětí, s afektivitou, s tělem a se smrtí.

15. Když se zahledíme před sebe do budoucnosti, můžeme, za předpokladu, že milujeme život, milovat také svou smrt, což bude hodina našeho definitivního narození.

16. Když se všichni obrátíme k Bohu, nalezneme zde svobodu a nový startovní bod.

17. Smířit se s minulostí znamená zároveň léčit vlastní paměť, aby se nestala podobnou odpadkovému koši, protože se v ní má uchovávat především to pěkné a krásné, abychom za ně mohli vzdávat díky, což nás uvádí na pole eucharistie.

18. Kdo si připomíná zázraky Lásky, které zakusil v minulosti, ten se sám stává eucharistií, tedy díkůčiněním a díkůvzdáním.

19. Boží láska je výzvou. Nepočítá podle lidských měřítek, pouze hledá příležitost k tomu, aby rozlila vodu z přehrady do pouště, aby mohla rozkvést.

20. Žít začínáme doopravdy teprve tehdy, když díky zkušenosti se smrtí nějaké blízké osoby učiníme rozhodnut, že smrt budeme vnímat jakou součást života, což nám pak dovolí naplno milovat svůj vlastní život.

21. Čím víc člověk chybuje, tím více ho Bůh zahrnuje svým milosrdenstvím.

22. Být spravedlivý obnáší jednat s lidmi podle toho, co si zasluhují, a podle toho, co kdo učinil. Milovat naproti tomu znamená zahrnovat osobu dobrem, které ji vykupuje a vede ji k životu.

23. Ve zpovědnici se obnovuje tajemství Kristovy smrti a jeho vzkříšení, což je pro kajícníka pravý zdroj života, neboť není souzen a zavrhován, nýbrž je zahrnut milostivou láskou našeho Vykupitele.

24. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.

25. Milovat znamená chtít dobro druhému.

26. Nebeský Otec jako lék na hřích nabízí smíření, k tomu však ještě připojuje možnost, abychom ze zla vytěžili alespoň něco dobrého.

27. Jakmile si křesťan uvědomí, co všechno v jeho životě působí Bůh, spontánně to v něm vyvolá touhu, aby Bohu vzdával díky a velebil ho.

28. Eucharistie je pokrmem naší víry, posiluje naše kroky při putování k dokonalosti, osvobozuje nás od hříchů, dává pokoj duši.

29. Kristus je při eucharistické hostině současně tím, kdo zve, i tím, kdo se nám nabízí jako pokrm.

30. Eucharistie je svátost Božího milosrdenství, která se ukrývá pod způsobami chleba a vína, a tak se toto milosrdenství stává naším pokrmem a snímá z nás naše hříchy.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

Milí přátelé, 

všechny vás srdečně zdravím. 
 
Zasílám myšlenky na měsíc duben a zároveň ještě připojuji:
Rok s papežem Františkem - Texty pro společenství manželů 2014.
Pravidla radostného křesťanství.
Odkaz na krátký film o svátosti smíření: http://vimeo.com/39528313
 
Vám všem vyprošuji Boží požehnání.  
P. Antonín Hráček
 

Přílohy

fPravidla radostného křesťanství - L. Wolker.pdf (39 kB)Zobrazit |
fTexty_pro_spol_manzelu_2014.pdf (568 kB)Zobrazit |
 
 
 

image

Milí přátelé, 
 
všechny srdečně zdravím a zasílám myšlenky na každý den měsíce března. 
 
Navíc připojuji:
 
Podněty k výchově svědomí, které v době postní mohou být zvlášť užitečné.
 
Prezentaci k zamyšlení - Vlak "život".
 
Odkaz na záběr laviny, která se sesula minulý týden v Itálii.  
 
 
 
V modlitbě spojený všem žehnám a přeji duchovně plodné dny doby postní. 
 

--
P. Antonín Hráček

www.pdvelehrad.cz

wOtázky pro výchovu svědomí.DOC (18 kB)Zobrazit |
pVLAK.pps (770 kB)Zobrazit |
 

 

 

   MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  ÚNOR  2014  

 

JÓZEF AUGUSTYN

V JEHO RANÁCH

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000

 

1. Nejhlubším smyslem Ježíšova utrpení není především fyzické strádání, ale absolutní poslušnost Otce.

2. Abychom mohli být po vzoru Ježíše poslušní Boha, musíme ho nejprve objevit jako milujícího Otce. Bez uvědomění si jeho nekonečné lásky může vést naše poslušnost snadno k závislosti živené pouhým strachem.

3. Dokážeme milovat jedině tehdy, jsme-li skutečně svobodní.

4. Svolíme-li, aby nás Bůh vedl, budeme znovu a znovu překvapováni nečekanými událostmi.

5. Vyřčením jména povolává Bůh člověka k bytí, tvoří ho. Jméno je vždy prvním slovem, jímž se Bůh na člověka obrací.

6. V našem životě nastávají chvíle, kdy musíme přinášet velké oběti a konat velké činy. Pokud se v důležitých a velikých chvílích svého života neosvědčíme, je to možná právě proto, že jsme úsilí o věrnost v maličkostech nepřijali za své.

7. Dopouští-li Bůh v našem životě zlo, pak výlučně z toho důvodu, abychom poznali, kým je a na čem se zakládá náš vztah k němu.

8. Prosme, abychom v následování Ježíšova postoje s pokorou přijímali nespravedlivé soudy a mínění, s nimiž se ve svém životě můžeme setkat.

9. Skutečná svoboda nás nevzdaluje od lidí a od života. Právě naopak nám dává stále větší citlivost, jemnost, otevřenost.

10. Prosme o vnitřní přesvědčení víry, že má Bůh pro nás i v té nejtěžší situaci východisko.

11. V dnešním světě nenávisti, odplaty a násilí se mají Kristovi učedníci odlišovat. Křesťan má svým životem ukazovat, že láska – jakkoli nesnadná a obětavá – je možná.

12. Modleme se za kněze, aby bylo svědectví jejich slova v souladu se svědectvím jejich života a aby celým životem odpovídali na své povolání.

13. I samého zla může Bůh využít jako místa setkání, jako zvláštní příležitosti k dalšímu prohloubení pouta důvěry a lásky.

14. Pouze hluboké přesvědčení víry, že se v každé Boží vůli skrývá naše štěstí, může působit, že se Boží vůle stane předmětem naší touhy a našich přání.

15. Skutečná láska je vždy pokorná. Nikdy nevyužívá převahy a násilí, nikdy nezotročuje. Pravá láska vždycky osvobozuje.

16. Ježíš mi chce posloužit bez ohledu na to, co se ukrývá v mém srdci, ať je nevinné a věrné jako srdce Janovo, nebo sebejisté a ustrašené jako Petrovo, ať je nevěřící jako Tomášovo, či dokonce se sklonem ke zradě jako Jidášovo.

17. Abychom Boží lásku mohli přijmout, je třeba jí nejprve důvěřovat. Lásku začínáme chápat v okamžiku, kdy ji přijmeme a začneme jí důvěřovat.

18. Pouze Bůh sám má bezprostřední přístup k lidskému srdci a jedině on ví, co se ve skutečnosti v každém skrývá.

19. Ježíš nás zve k nesení kříže spolu s ním a jedním dechem přislibuje, že spolu s ním také vstaneme z mrtvých a budeme s ním navěky kralovat.

20. Prosme o velkou touhu po modlitbě, protože pouze ta nám zajistí konečné vítězství nad všemi silami, které se v našem nitru staví proti Bohu.

21. Uvědomujeme-li si své nevěrnosti, Pán na nás hledí naplněn milosrdenstvím vždy, kdykoli je před ním uznáme a vyznáme – tak jako hleděl na Petra a ostatní své zmatené učedníky.

22. Děkujme Ježíši za to, že se nám stal podobným ve všem, i v pokušení. Prosme, abychom uprostřed našich nejrůznějších pokušení následovali jeho vroucné přání plnit ve všem Otcovu vůli.

23. Každý člověk dozná chvíle pochybností, zmatků a nejistoty. Pokud je člověk poctivý sám k sobě a snaží-li se být poctivý vůči Bohu – navzdory svým zmatkům i morální bídě -, vždycky nalézá správnou cestu k Bohu.

24. Pravda zůstává pravdou bez ohledu na to, zda je lidmi přijímána nebo odmítána. Ježíš vydává svědectví pravdě – za cenu vlastního života.

25. Dokud nedokážeme odevzdávat život pro své bližní, nebudeme schopni položit život pro Ježíše.

26. Prosme Boha o důkladné poznání vlastního srdce a nejhlubších motivů, jimiž se naše srdce řídí. Budeme-li Ježíši a jeho slovům skutečně naslouchat, pak své srdce objevíme.

27. Každá zlá vášeň člověka zaslepuje, takže není s to správně užívat svého rozumu a srdce.

28. Svědomí, Boží hlas, promlouvá k člověku osobně – hlasem Otce, Syna a Ducha svatého. Svědomí je hlasem lásky i tehdy – a snad právě tehdy – když napomíná, požaduje pravdu, poctivost, uznání hříchu a obrácení.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 Milí přátelé, 

srdečně Vás zdravím a zasílám myšlenky na měsíc únor. 
 
Připojuji oznámení o úmrtí Mons. Karla Fořta a článek o jeho životě. 
Zesnulý otec Karel byl rovněž štědrým podporovatelem a dobrodincem našeho Pastoračního domu Velehrad.
Ať je Pán jeho odměnou za všechno dobré, co vykonal ve svém životě. Pamatujme na něho v  modlitbě. 
 
V modlitbě spojený rád posílám požehnání. 
 

                                                    P. Antonín Hráček
                                                                http://www.pdvelehrad.cz
 
 
       Mons_Fort.pdf (2 MB)   Zobrazit | Stáhnout
      Zatklo ho gestapo.docx (14 kB)   Zobrazit | Stáhnout
     Ohnivý_vodopád.pps (4 MB)    Zobrazit | Stáhnout

 

 

 

 

   MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LEDEN  2014  

 

JOHN HENRY NEWMAN

I POKUS SE POČÍTÁ

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010

 

1. Když nás Boží hlas pobízí, abychom povstali z prachu, v němž ležíme, povolává nás k důstojnosti ještě vyšší, než jaká nám náležela na počátku.

2. Jsem součástí velikého díla, jsem článkem řetězu, pojítkem mezi lidmi. Bůh mě nestvořil bezdůvodně.

3. Moje nemoc, zmatek či utrpení mohou být nezbytnými kroky na cestě k velikému cíli, který nás zcela přesahuje. Bůh nic nedělá zbytečně, on může prodloužit můj život nebo jej zkrátit, on sám ví, co je třeba.

4. Všechno, co je dobré, pravdivé, krásné a blahodárné, ať už velké či malé, dokonalé či částečné, přirozené či nadpřirozené, mravní či hmotné, to vše pochází od Boha.

5. Jen tehdy, budu-li dodržovat Boží přikázání a sloužit mu podle svého povolání, mohu – i nevědomě – činit dobro, konat jeho dílo, být andělem pokoje a hlasatelem pravdy na svém místě.

6. Život pomíjí, bohatství se rozplyne, oblíbenost je vrtkavá, smysly se opotřebí, svět se mění, přátelé umírají. Jen jeden je neměnný, jen jeden vůči nám je a vždy může být pravdivý, jen jeden pro nás může znamenat všechno, jen jeden nás může přetvářet a vlastnit.

7. Bůh mě stvořil proto, abych pro něj vykonal určitou službu. Svěřil mi úkol, který neobdržel nikdo jiný. Mám své poslání.

8. Děkuj církvi, že spolehlivě uchovala víru po tolik pokolení, a splň svůj úkol předávat tuto víru pokolením, jež přijdou.

9. Modlitba je pro duchovní život tím, čím je tep pro srdce a dýchání pro život tělesný.

10. Ať jsem čímkoliv a ať se nacházím kdekoliv, nikdy nebudu odvržen. Jsem-li nemocen, má nemoc může Bohu sloužit, nacházím-li se ve zmatku, může mu sloužit můj zmatek, a trpím-li, může mu sloužit mé utrpení.

11. Nenáležíme sami sobě, stejně jako nám nenáleží nic z toho, co vlastníme. Sami sebe jsme nestvořili a nemáme sami nad sebou svrchovanou moc, nemůžeme být svými pány.

12. Důvěřuj bezvýhradně Boží církvi, i když se tvůj přirozený úsudek od jejího učení liší a svádí tě k tomu, abys zpochybnil to, že učí rozumně a správně.

13. Je Bůh trvale přítomen v našich myšlenkách? Čekáme na to, až nás jeho milost osvítí, obnoví a posílí?

14. Velmi se liší způsoby, kterými lze dosáhnout dokonalosti, a na každou duši je vhodný jiný lék.

15. Bůh nás vede zvláštními cestami. Víme, že si přeje, abychom byli šťastní. Musíme to tedy nechat na něm.

16. Být zbožný znamená jinými slovy mít zvyk modlitby neboli neustále se modlit. Jen tak se vše, co konáme, stane jedním tělem, poslušným a neustálým svědectvím o tom, který nás stvořil a kterému sloužíme.

17. Pokud pro Krista měla tvá spása cenu nesmírné oběti dobrovolného utrpení, neměla by pro tebe mít cenu nepatrné oběti, jakou představuje úsilí naučit se rozjímat o jeho utrpení?

18. Bůh ví, v čem spočívá mé největší štěstí, já to však nevím. Můj Bože, bezvýhradně se odevzdávám do tvých rukou.

19. Každá pravda má svůj vlastní řád a nemůžeme se k cestě životem přidat v bodě, který se nám zalíbí. Nelze pochopit náročnější pravdy, aniž bychom napřed poznali ty základní.

20. Kořeny lásky ve svých srdcích pěstujeme tak, že usilujeme o to, abychom milovali své blízké a přátele, podřizujeme se jejich přáním, která se mohou rozcházet s našimi, a snášíme jejich slabosti.

21. Kristus je velikým cílem naší víry, a když hledíme na něj, učíme se zapomínat na sebe.

22. Je samozřejmě nemožné milovat v pravém smyslu slova všechny lidi. Láskou se v tomto případě myslí přátelská náklonnost, ochota být nápomocen a jednat se všemi, kdo nám přijdou do cesty, jako bychom je milovali.

23. Jakkoliv je špatné být vlažným a apatickým ve světských povinnostech a tyto vlastnosti projevovat v náboženství, je ještě mnohem horší stát se otrokem tohoto světa a jeho zájmům dát své srdce.

24. Sami se změnit nemůžeme. Jen Bůh nás může proměnit, jen on nám může dát touhy, city, zásady, názory a chutě, které proměna vyžaduje.

25. Jedinou cestou, jak uniknout utrpení za hříchy v životě budoucím, je trpět za ně nyní. Bolest zde nebo utrpení tam, jednomu či druhému není možné utéci.

26. Co chybí nám věřícím? Ochota nechat se proměnit, ochota strpět, aby nás všemohoucí Bůh proměnil.

27. Náš Pán je víc než kdy jindy přítomen právě tehdy, když se zdá, že své vyvolené ponechává napospas opuštěnosti a osiření.

28. K dokonalosti neexistují zkratky.

29. Svatí lidé nám říkají, že chceme-li být dokonalí, stačí nám jen dobře konat své všední povinnosti. Je to krátká cesta k dokonalosti – krátká ne proto, že je snadná, ale protože je přiměřená a srozumitelná.

30. Chceš-li být velikým? Pak se umenšuj.

31. K pravdě se přibližujeme zkušeností omylu a postupujeme s pomocí neúspěchu. Nevíme, jak něco dělat správně, dokud to neuděláme špatně.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

____________________________________________________________________________________________

 

 

 

   MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  PROSINEC  2013  

PIERPAOLA TACCALITI

SE SRDCEM POKORNÝM

ÚRYVKY Z KORESPONDENCE A PROMLUV JANA XXIII.

Vydaly Paulínky 2002

 

1. Cele patřím Bohu, a tak nemohu ani nesmím konat nic, co by se Bohu nelíbilo a co by nesloužilo k jeho větší oslavě.

2. Jsem křesťan, a proto musím vždy a v každém svém úkonu reprezentovat Ježíše Krista.

3. Skrytost, modlitba a práce. Modlit se a pracovat, modlit se prací. Pracovat, být stále soustředěný při studiu, stále. To je má povinnost.

4. Nikdy se nenechte odradit od konání dobra.

5. Postupně si navykněte nikdy neztrácet trpělivost. Vaše mlčení, vaše úplná odevzdanost Bohu od vás odejme jakékoliv brblání.

6. I kdybyste právě znovu upadli do vašich předešlých chyb, hledejte posilu u Pána, jenž vám promine. Začněte opět od začátku.

7. Nikdy se nesmíme nechat přemoci smutkem kvůli nedobrým okolnostem a situacím, v nichž se nacházíme. Naopak je zapotřebí trpělivosti, upírat pohled vzhůru a mít na mysli ráj.

8. Myslete na to, kolik toho vykonal a kolik toho vytrpěl dobrý Ježíš. Učme se od něj tomu, abychom si stále nestěžovali, abychom se nerozčilovali, abychom neztráceli trpělivost ve styku s ostatními.

9. Každý z nás má své nedostatky, musíme se vzájemně snášet.

10. Člověk není nikdy tak veliký, jako když poklekne. Stále si to připomínejme.

11. Zdraví těla, dobré svědomí, láska a práce a touha po pokoji spolu s očekáváním nebeských dober, to je pravá radost života.

12. Důvěra v Boha a velkodušnost srdce budou tvojí ochranou a tvojí záchranou.

13. Je skutečně pravda, že stačí plně se spolehnout na Pána, abychom zakoušeli, že je o nás ve všem postaráno.

14. Dodávejme si odvahy. Každý z nás nese své vlastní slabosti, od nichž se musí očišťovat. Těmi nejsilnějšími v životních zápasech jsou ti trpěliví, oni vítězí.

15. Modleme se za všechny a probuďme v sobě radost z toho, že můžeme v životě vykonat nějaké to pokání. Jedině tak si můžeme zasloužit mír.

16. Na tomto světě jsme pouze jako poutníci. Někdo dorazí brzy, jiný zase později. Často je nutné změnit vlak nebo vagón. Opravdu záleží na tom, abychom dříve nebo později dospěli ke kýženému cíli.

17. Doba, již věnuji práci, musí být souměrná s dobou, již věnuji „Božímu dílu“, tedy modlitbě.

18. Modleme se, mějme trpělivost, přinášejme oběti a společně si dodávejme svaté odvahy, abychom byli připraveni na jakoukoli událost.

19. Lék na všechno opravdu máme ve svém domě. Je to láska k chudobě, spokojenost s málem, práce a důvěra v Boha.

20. Pravda je pouze jediná a stále stejná, je to pravda evangelia: umět odpouštět a zapomínat a odplácet dobrem za zlo.

21. Základ svatosti spočívá v naprosté odevzdanosti do svaté vůle Páně, a to i v nepatrných záležitostech.

22. Snažme se o to, abychom nabyli přesvědčení, že všechno zlo není v druhých a že všechno dobro není v nás.

23. Mějte trpělivost, pracujte a nenechte se znepokojovat, pamatujte na ráj, který nás očekává, čiňte všechno, abyste měli zásluhy před Ježíšem.

24. Pokora a láska stačí, a pak ať se děje to, co chce Bůh.

25. Pokračuj v modlitbách k Pánu. To, co zaséváš dnes, vypadá, jako kdyby mělo přijít vniveč. Nic se ale neztratí. Až přijde čas, přinese to plody.

26. Mnohem platnější je láska v srdci a v jednání než konat zázraky a vracet k životu zesnulé.

27. S pomocí Páně, jehož musíš neustále vzývat, je třeba postupovat každodenně o jeden krok kupředu, a právě tak dojdeš velmi daleko.

28. Někdy s tebou nejednají dobře, ale ty odpovídej s větší trpělivostí a dobrotivostí. Budeš mít velké, opravdu velké požehnání.

29. Každého dne, který prožíváš, si musíš dodávat odvahu, musíš si zvykat na námahu, radovat se z dosažených úspěchů a toužit po ještě lepších výsledcích.

30. Především usiluj o to, abys pečoval o svůj dobrý charakter, musíš být upřímný, otevřený a stále nakloněný dobrému a k omlouvání pochybení těch druhých.

31. Služme Pánu v lásce k němu a v lásce k bližnímu. A Pán nedopustí, aby nám chybělo to, čeho máme zapotřebí, stejně jako to činí s nebeským ptactvem.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

____________________________________________________________________________________________

 

 

   MYŠLENKY  NA  MĚSÍC  LISTOPAD  2013  

 

  WILFRID STINISSEN  

  I DNES JE DEN BOŽÍ  

  Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2004  

 

1. Smyslem života je sám Kristus: máme stále hlouběji vrůstat do jeho života, a až nadejde náš čas,

odejít k Otci a v Synu vstoupit do života věčného.

2. Svým utrpením se smíme podílet na utrpení Kristově: vždyť on je podstoupil z lásky za spásu světa.

Od okamžiku, kdy byl přibit na kříž s probodeným tělem i duší, neexistuje žádná bolest beze smyslu.

3. Chceme-li najít Boha, musíme jít cestou, kterou nám vyznačil on sám.

4. Nevíme-li už, kam směřujeme, vnitřní člověk v nás zestárne a unaví se. Máme-li však cíl pořád před očima, naše srdce si uchová mládí a svěžest.

5. Spasitel přichází na svět, aby zhojil naše rány a aby nás vysvobodil z hříchu. Nikdy ho nepoznáme, neodhalíme-li mu své viny.

6. Ježíš je Beránek Boží, jenž na sebe vzal naše hříchy, a právě tím, že je vzal, je z nás sňal. Dovolíme-li mu,

aby vzal naše viny, nemusíme se s nimi více vláčet.

7. Pán si přeje, aby se celý náš život změnil v lásku. Znamená to vyjít ze sebe, což dokážeme pouze za předpokladu, že věříme v Boha a důvěřujeme mu.

8. Pán je nekonečně větší než my – převyšuje všecko, co dokážeme pochopit -, avšak nehledejme ho mimo sebe, někde na nebesích. Nalezneme ho v hloubi své duše.

9. Naučíme-li se poznávat Boha, naučíme se poznávat i sebe, a najdeme-li jeho, najdeme sebe.

10. Lidská opatrnost činí život nudným a jednotvárným. Evangelijní moudrost se svými radikálními požadavky mu dodá zajímavosti a krásy.

11. Věřit znamená upustit od sebejistoty a v dobrém i zlém se svěřit Bohu do rukou. Ten bude naší jedinou zárukou.

12. Boží povolání se neomezuje na pár velkých událostí našeho života. Každým okamžikem zaznívá jeho hlas: opusť to, co bylo, důvěřuj mi a vstup do nového života, který jsem pro tebe připravil.

13. Do všeho, co děláš, jdi celým srdcem. Pracujme pro věčnost a nespokojme se s tím, co pomíjí.

14. Každý člověk dostává individuální milost a svou cestu, kterou mu určil Bůh.

15. Jestliže nás Bůh povolává, abychom všecko opustili a následovali ho, nebudeme šťastni, dokud to neuděláme.

16. Věřit znamená riskovat – skočit do nekonečného prostoru lásky. Poroste-li naše odvaha přijímat riziko,

stane se nám Boží láska pevnou skálou.

17. Bůh vybavil člověka schopnostmi pro úkol, k němuž ho povolal.

18. Uspěchaný člověk nikdy neposkytne svým činům čas dozrát. Tím, kým máme být, se můžeme stát

pouze za předpokladu, že zachováme tempo, které nám určil Bůh.

19. Existuje svatost přítomného okamžiku, dostupná právě teď. Ta předpokládá, že odevzdáme Bohu právě teď to, co máme. Možná je to málo, téměř nic, jenže ono „téměř nic“ ho nesmírně potěší.

20. Toužíme-li žít v lásce, nemůžeme začít milovat celé lidstvo. Začněme svým bližním. Láska začíná jedním konkrétním „ty“.

21. Pšeničné zrno nepadá do země a neumírá pro své osobní štěstí – umírá proto, aby vydalo úrodu

a stalo se potravou pro druhé.

22. Svobodný je jen ten, kdo si uvědomuje, že nežije sám pro sebe; jen ten je schopen milovat a být milován.

23. Modlitba je cestou od hříchu a vzpoury. Díky ní se dokážeme stále dokonaleji odevzdávat Pánu.

24. Člověk je Božím spolupracovníkem. V tom spočívá jeho důstojnost a zároveň jeho nesmírná odpovědnost.

25. Bez utrpení a bolesti bychom se nikdy nenaučili chápat, kdo je Bůh.

26. Eucharistie je nejlepší školou, jak se naučit být k dispozici pro druhé.

27. Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, abychom Boha obviňovali, že se o nás nestará. Nikdy bychom nemohli tvrdit, že nás opustil.

28. Začínáme-li třídit události a dělit je na ty, za něž můžeme poděkovat, a na ty druhé, které odmítáme,

bereme život do vlastních rukou. Nedovolujeme Bohu, aby se o všecko postaral.

29. Mezi nejtěžší práce na tomto světě patří umění naslouchat. Kdo se tomuto umění naučil,

našel nevyčerpatelný zdroj štěstí.

30. Modlitba a život patří k sobě. Neodpovídá-li náš život modlitbě, pak se nemodlíme správně a nelze očekávat,  že se dočkáme odezvy.

 

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži

ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

 

 

 

 

TOPlist