Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Nedělní liturgické texty

 

   20. neděle  v  mezidobí - cyklus A,  

 20.srpna  2017  

Leckdy narážíme na lidi, kteří jsou nám něčím nesympatičtí, a jejich jednání nás rozčiluje. Nejsme ale také sami příčinou takové kritiky? Nejednoho křesťana se týká problém „samospravedlnosti“, tedy pocitu, že to víme nejlépe a ostatní se jednoduše mýlí, dokonce zatvrzele mýlí. Téma dnešní neděle by se tedy dalo shrnout do pojmu „nebezpečí samospravedlnosti“.

 VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 1. ČTENÍ
Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z Babylonského zajetí (5. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.
Iz 56,1.6-7
Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

 ŽALM 67
V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

 2. ČTENÍ
List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Sv. Pavel uvažuje, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy. A jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.
Řím 11,13-15.29-32
Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. 

 

 Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

 EVANGELIUM
Úryvek je pokračováním vyprávění sporu Ježíše s farizeji o „čistém“ a „nečistém“. Ti mu vyčetli nedodržování tradic otců, když učedníci jedli obřadně nečistýma rukama. Následně Ježíš při setkání s ženou, která nebyla Židovka (tedy formálně byla nečistou), prakticky ukazuje, jak vypadá postoj farizejů. Ježíš se nezaměřil na ženu (její pevnou víru znal), ale na učedníky! O jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem jde v úryvku především.
Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

 K ZAMYŠLENÍ
Obvykle se při čtení dnešního evangelia lidé pozastavují nad podivným přístupem Ježíše, protože jedná jako člověk tvrdého srdce. A skutečně tak naoko jedná! Proč? Protože o chvíli dříve slyšeli apoštolové argumentaci farizejů a tvrdé odsouzení nedodržování Zákona (Tóry). Nikde nebyla ani stopa po milosrdenství, pochopení… Tak černobílý Boží zákon není! Na vyprávění o pokorné cizince je to zřejmé. Příběh je velmi aktuální i dnes, protože se v naší zemi a v Evropě setkáváme s cizinci, které snadno odsuzujeme. Ježíš nechválí lhostejnost či hloupost! Ale poukazuje na tvrdé srdce, které se neumí slitovat. Žádný předpis o morálce či liturgii nesmí pomíjet smysl normy a chápání širokého kontextu, pro který norma vznikla.

 

 

  Svátek Proměnění Páně – cyklus A, 

  Neděle 6.srpna 2017

Slavíme svátek, který připadá na 6. srpna a dnes připadl také na neděli. Připomínáme si událost zmíněnou v Písmu, která byla velmi důležitá pro posílení víry apoštolů. Budeme si tedy nejen připomínat biblickou událost, ale také se modlit za oporu naší vlastní víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Apoštoly zastínil světlý oblak a z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Daniela patří mezi nejmladší texty Starého zákona. Od sedmé kapitoly chce pomocí vizí povzbudit věřící židy k naději, která přesahuje aktuální zkušenost pronásledování. Tak i sedmá kapitola začne obrazem velké hrůzy. Ale v kontrastu zde stojí jistota Božího kralování a jeho záchrany, o níž čteme.
Dan 7,9-10.13-14
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jak sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 97
Boží vláda je stále stejně jistá a pevná. Proto je předmětem chvály a radosti.
Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Mrak a tem- nota ho obklopují, – spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Jako vosk se taví hory před Hospodinem, – před vladařem celé země. – Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu. Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy

2. ČTENÍ
Svatý Petr ví, že se blíží jeho smrt. Chce proto varovat ty, kteří uvěřili v Krista, před lživými učiteli víry. V tomto textu však vzpomíná na událost, kterou si dnes připomínáme.
2 Petr 1,16-19
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš po svém vystoupení nejprve učil zástupy, postupně se ale soustředí na skupinku učedníků. Jim také vyjevuje tajemství o své smrti, ale chce je ubezpečit, že to nebude poslední slovo jeho příběhu. Proto se jim ukáže v nebeské slávě. Učedníci však stále nerozumí.
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci slyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Až se Kristus ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

 

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za svátostný pokrm a prosíme tě: přetvářej nás jeho působením, ať se stále více podobáme tvému Synu, jehož slávu jsi zjevil slavným proměněním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Evangelia až překvapivě kriticky popisují, jak učedníci nejsou schopni porozumět Ježíšovu záměru. Proces, během něhož jejich víra roste, není jen otázkou seznámení se s jednotlivými články víry, ale zkušeností s živým Bohem. Ježíš potřebuje této skupince pomoci pochopit, že ani smrt či utrpení nejsou vítězi nad mocí Boží. Z této situace však i dnes plyne řada významných podnětů. Ježíš nás do světa neposlal, abychom si „užili“ krásných chvil. Svět je především místem zápasu o víru a místem osobního rozhodnutí se pro Boha. Je ale také prostorem, kde se učíme bratrské lásce. Druhým významným podnětem dnešní slavnosti je víra v nebe, tedy víra v místo, kde přebývá Bůh a který dalekosáhle předčí naše sny a představy. V něm jsou již nyní přítomny velké postavy jak novozákonních, tak starozákonních dějin. Tři učedníci zakouší nebe a, jak svědčí druhé čtení, tento zážitek utvrdí nejen jejich víru, ale také slouží jako důležitý opěrný bod pro další generaci křesťanů. Nabízí se proto otázka, jaké jsou naše opěrné body víry.

 

 

 

 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ  

 23.DUBNA 2017  
                                                                     
 
 
 1. ČTENÍ  

Čtení ze Skutků apoštolů. 
    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. 
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse. 


 Žalm  
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja. 

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky." 
Odp. 
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých. 
Odp. 
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! 
Odp. 


 2. ČTENÍ  

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. 
   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době. 
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše. 


 EVANGELIUM  

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. 
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." 
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" 
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." 
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
 

 

 

 

  Slavnost  ZMRTVÝCHVSTÁNÍ  PÁNĚ - cyklus A,  

  16.dubna 2017  

Stojíme uprostřed největší slavnosti křesťanského roku, kdy si připomínáme Boží vítězství nad smrtí, zlomení lidského prokletí, které nás oddělovalo od Boha. Přesto texty nemluví jen o radosti, ale spíše o překvapení. Jakoby vzkříšení bylo motorem mnoha podivuhodných zjištění, která na učedníky čekají.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.
 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

 1. ČTENÍ 
Svatý Petr přichází do domu pohana – setníka Kornélia – díky zvláštní Boží výzvě. Nikdy dříve do pohanského domu nevstoupil. Ale dnes je Bohem povolán, aby tak učinil. Když vidí, jak Bůh vedl kroky nejen jeho, ale i Kornélia, ujme se slova a vypráví…
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

 ŽALM 118 

Tento žalm patří k nejexkluzivnějšímu vyjádření, které najdeme ve Starém zákoně a které přesně předpovídá, co bude vzkříšení znamenat!
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. 

 

 2. ČTENÍ 
Náš text je povzbuzením pro ty, kdo uvěřili. V poslední větě zaznívá klíčové zaslíbení, které vzkříšení přináší.
Kol 3,1-4 Místo tohoto čtení se může použít i tento text: 1 Kor 5,6b-8
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

 EVANGELIUM 

Zpráva o umučení Ježíše končí slovy o položení do hrobu v den příprav na svátky (sobota). A na to jakoby jedním dechem naváže zvěst dnešního evangelia. V Jan 19,25-27 se vyjmenovává, kdo stál pod křížem: byla to Marie Magdalská a učedník, kterého Ježíš miloval. Ti se stávají hlavními aktéry naší perikopy.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

  K ZAMYŠLENÍ 
V tyto dny stojí za velkou pozornost Žalm 118. Vyjadřuje celou šíři evangelijní zvěsti, vyjadřuje překvapení, jaké čekalo ty, kdo se opírají o Boží pomoc… A to často neznamená, že člověk na chvíli nepochybuje, zda existuje ještě nějaká naděje. Učedníci ani Máří Magdaléna už asi naději neměli. Nebylo nic, co by jim naději dávalo, protože ještě neuvěřili Bohu naplno. Ještě netuší, že skutečný Bůh je mocnější než lidské představy. Je však pozoruhodné sledovat, že Bůh si umí poradit i v této situaci a učedníkům dává prostor pro růst jejich víry. Pracuje s nimi jako moudrý pedagog. A zážitková metoda výuky je někdy nejefektivnější, vždyť o svém vzkříšení vícekrát mluvil, ale nikdo nebyl schopen jeho slovům uvěřit a přijmout je. Otázkou zůstává, nakolik jsme my připraveni nechat se Bohem překvapovat a vést.

 

 

 

  KVĚTNÁ  NEDĚLE - cyklus A,  

  9.dubna 2017  

Květná neděle otevírá Svatý týden. Liturgie připomíná řadu skutečností. Hlavní bohoslužba začíná venku či v předsíni kostela požehnáním ratolestí, při které se čte evangelium o vjezdu do Jeruzaléma. V bohoslužbě se pak především čtou pašije. Pozornost však nesmí ulpět jen na utrpení Ježíše. Sledujeme jeho hluboký význam a důsledky!

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Mt 21,1-11 Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: ‘Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek.’“ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.“ Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“ 

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 
Prorok Izaiáš vystoupí v babylonském zajetí, kde desítky let žijí poslední Izraelité, často již potomci vyhnaných knížat a kněží. Prorok začal zvěstovat záchranu zajatcům. Od 49. kapitoly se v textu objeví postava Hospodinova služebníka. Tento neznámý zachránce je popisován jako někdo jiný než vojevůdce či politický lídr. On vysvobodí svůj lid.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. 

 

 ŽALM 22 
Tento žalm podivuhodně spoluprožívá události Velkého pátku a neděle vzkříšení. Ve verši 22 přichází velký zlom: „Zachraň mě ze lví tlamy… A tys mi odpověděl.“ Na to navazuje naše třetí sloka žalmu. Ta zpívá o skutečnosti vzkříšení.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“ 

 

 2. ČTENÍ 
Svatý Pavel píše milované komunitě povzbuzující dopis. Snaží se je povzbudit k věrnosti a díky tomu téměř mimochodem cituje krátký hymnus, který se asi zpíval při bohoslužbách. Jde však o zásadní teologické shrnutí podstaty evangelia!
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. 

 

 Zpěv před Evangeliem 
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

 

 EVANGELIUM 
Všichni evangelisté podrobně popisují poslední den Ježíšova života. Zjevně chápou tyto události jako zásadní, byť každý vyzdvihuje jiné prvky příběhu. V Matoušově verzi je patrná snaha autora psát pro posluchače znalé židovského prostředí. Při bohoslužbách se může číst dlouhá nebo zkrácená verze textu.
Mt 27,33-54 (zkrácené)
Když došli na místo zvané Golgota, což znamená „Lebka“, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‘Jsem Boží Syn!’“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu Syn Boží.“ 

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ 
Dnes je třeba neztratit z očí, že Svatý týden tvoří jeden velký celek. Jako by každý den byl kamínek mozaiky, která vrcholí vzkříšením. Teprve pak dostává všechno svůj pravý význam. Proto ani dnes neslavíme jen bolest, ale připomínáme si naši vlastní angažovanost pro Boha (svěcení ratolestí), Boží moc, která neztrácí kontrolu nad během událostí, i samotné tajemství Ježíšova sebedarování. Proto i dnes mají naplno zaznít slova druhého čtení: Ježíš je Pán!

 

 

 

  5. neděle postní – cyklus A,

  2.dubna 2017  

Postní doba vrcholí svými texty připomínajícími velký dar křtu. V dnešní neděli nejde o nic menšího než o téma smrti a života. Do jaké míry Bůh může reálně změnit smrt v život? Ježíšovi učedníci potřebují poznat, že Kristus má moc nad smrtí.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje v babylon¬ském zajetí (6. stol. př. Kr.). Jeho lid propadá zoufalství ze ztráty vlastní země i svého kultu. Ale prorok vidí situaci jinak. Ve vizi zahlédne údolí plné suchých kostí, které však dostanou znovu podobu lidí a ožijí Božím duchem (Ez 37,5-10). Stane se z nich mohutné vojsko. Ve verši 11 říká Izrael: „…zanikla naše naděje, jsme ztraceni…“ To Bůh odmítá, jak čteme v naší perikopě.
Ez 37,12-14
Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské ze-mě. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.

ŽALM 130
Žalm koresponduje jak s prvním čtením, tak i s vyprávěním o vzkříšení Lazara, které zazní v evangeliu. Ale především je modlitbou plnou naděje.
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hos-podine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.

2. ČTENÍ
List Římanům předkládá propracovanou teologickou obhajobu ospravedlnění z víry. Vrcholem této argumentace je osmá kapitola. Je vystavěna na protikladu „těla“ a „Ducha“, kde tělem je míněno hříchem zasažené lidství podléhající znovu a znovu pádu, kdežto Duchem je míněn Boží duch. 
Řím 8,8-11
Bratři! Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.

Zpěv před Evangeliem
Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.

EVANGELIUM
Velké vyprávění o vzkříšení Lazara předznamenává Ježíšovo vzkříšení. Je orámováno Ježíšovým úvodem (Lazarova smrt je ke slávě Boží) a na konci vyjádřením Kaifáše („…lépe, když jeden člověk zemře za lid“). Zásadním zlomem je víra Marty, která vyznává vzkříšení jako cosi velmi vzdáleného. Ježíš její teoretickou víru radikálně proměňuje přímo před jejíma očima.
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky, praví Pán.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Postní doba je časem zvěstování celé šíře radostné zvěsti evangelia! Dnes stejně jako před staletími Bůh říká: „Vdechnu vám svého ducha a ožijete!“ Lazar byl vzkříšen jen na čas, znovu později zemřel. Pouze předznamenal vzkříšení, jaké mělo teprve přijít. Ježíš věděl, že jeho skutek připravuje apoštoly, aby uvěřili. Ale „zážitek víry“ zakouší Marta – její víra se proměňuje. Z teoretické víry se stává skutečná. Ona už nejen tuší, ale dnes vírou poznává, kdo je mesiáš mající moc nad smrtí!

 

 

 

  4. neděle postní – cyklus A,

  26.března 2017  

Dnešní neděle se nazývá Laetare, radostná. Uprostřed postní doby připomíná vítězství vzkříšení, které se blíží. I dnes se bude mluvit o křtu, jeho důsledcích, a také dnes může být zařazeno skrutinium, tedy modlitba za katechumeny. Poselství evangelia i druhého čtení by se dalo shrnout do slov „světlo života“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se na konci 11. stol. př. Kr., před několika lety byl ustanoven první král Izraele – Saul. Život je do značné míry řízen rodovými tradicemi. Text čteme pro zmínku o pomazání olejem jako typickém obřadu spojeném s vylitím Ducha svatého, ale i pro zmínku o Boží volbě, která je odlišná od lidských představ.
1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

ŽALM 23
Snad nejznámější žalm je především modlitbou důvěry. Přidejme se k němu.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Autor listu ve čtvrté kapitole povzbuzoval křesťany, aby nežili jako pohané. V následující kapitole to konkretizuje. Prázdná slova ani smilstvo nejsou skutky světla. A pojem světla hraje roli i v našem textu.
Ef 5,8-14
Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ 
Zpěv před Evangeliem
Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.

EVANGELIUM
V postní době čteme dlouhé pasáže z Janova evangelia, protože jde o křestní katecheze. Dnešní je vysvětlením Ježíšova zvolání: „Já jsem světlo světa.“ Uzdravení ze slepoty je nejen zázrak fyzického uzdravení, ale i naplnění zaslíbení proroků. Zároveň je slepota symbolickým vyjádřením života bez víry. Na slepci sledujeme postupné zrání víry.
Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pán mi pomazal oči; šel jsem, umyl jsem se a vidím, a uvěřil jsem Bohu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!

 

 

 

 

  3. neděle postní – cyklus A,

  19. března 2017  

Hlavním důvodem, proč křesťané před Velikonoce zařadili postní dobu, byla závěrečná intenzivní příprava katechumenů na křest. Proto také texty této a následujících dvou nedělí jsou neseny tematikou křtu. Snad by pro porozumění textům této neděle bylo možné položit si otázku: Odkud, jak a kam se křtem člověk posouvá? V jednotlivých čteních najdeme odpovědi. Při liturgii může být zařazena zvláštní modlitba za katechumeny, tzv. skrutinium.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

 VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 1. ČTENÍ 
Izrael vyšel z egyptského otroctví. Je na poušti (13. stol. př. Kr.), ale lidé stále pochybují, zda je Bůh dokáže zachránit, i když zakusili mocné vítězství nad Egypťany v Rákosovém moři. Bůh jejich nouzi řeší a bude řešit i dále! Zanedlouho jim Bůh nabídne svoji smlouvu.
Ex 17,3-7
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

 ŽALM 95 
Žalm reflektuje události prvního čtení – nevěrnost Izraele a pochybnosti ve víře. Reaguje vyznáním víry a distancováním se od postoje pochybovače.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

 2. ČTENÍ 
List Římanům systematicky vysvětluje důsledky Ježíšovy oběti. Klíčový je pojem ospravedlnění z víry. Míní se tím možnost přistoupit před Boha, aniž by nás od něj oddělovala naše nevěrnost. Toto ospravedlnění však není naší zásluhou či schopností!
Řím 5,1-2.5-8
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. 

 Zpěv před Evangeliem 
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

 EVANGELIUM 
Ježíš putuje z Galileje k Jeruzalému. Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, ale i podmínky jeho udělení a proces obrácení. Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr., každopádně si postavili vlastní chrám. Jejich potomci vyznávali stejně jako Židé Hospodina, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze ani judského krále.
Jan 4,5-42
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Kdo se napije vody, kterou mu dám, praví Pán, stane se v něm pramenem vody, tryskající do života věčného.
 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ 
Jak souvisí příběh prvního čtení se křtem? Hned několik témat nám vystoupí před oči. Především vyjití z otroctví Egypta. Druhou skutečností je žízeň, kterou neuhasí nic než Boží pramen. Ale jeho dárcem není člověk, i když je to Mojžíš, který uhodí do skály. Klíčovou roli však ve křtu hraje víra. V příběhu je to Mojžíš, kdo svojí vírou zastaví návrat do otroctví. Bůh Izraelity postupně vychovává k dospělosti, ve které oni sami uvěří (Jan 4,42). Velmi podobně pak sledujeme příběh u studny v evangeliu. Každé slovo dialogu rozehrává určité křestní téma. Ať jde o hledání ženy, její život v hříchu či Ježíšovo slovo pravdy, které usvědčuje, ale i osvobozuje.

 

 

  2. neděle postní – cyklus A,

  12. března 2017  

Postní doba nám nabízí nejzákladnější texty křesťanské víry. Tato neděle není výjimkou, velkou roli bude hrát slovo víra. Nejprve potkáme první postavu dějin Izraele, kterou víra vede k naslouchání a také k rozhodnutí. Bůh však s vírou pracuje, člověka vychovává a utvrzuje, jak popisuje evangelium.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

 1. ČTENÍ 
Prvních jedenáct kapitol knihy Genesis líčí svět v jeho zrodu: stvoření Bohem a postupné proniknutí hříchu do všech rovin lidských vztahů. Vrcholí líčením stavby Babylonské věže. Až ve dvanácté kapitole (náš text) se pohled soustředí na jednoho člověka, od něhož Bůh začne rozvíjet plán záchrany.
Gn 12,1-4a
Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

 ŽALM 33 
V Bohu je naše pomoc. Proměňme tento žalm ve svoji modlitbu.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

 2. ČTENÍ 
Svatý Pavel píše druhý list spolupracovníkovi v biskupské službě. Hned na začátku ho vyzývá k oživení ducha, kterého dostal, a připomíná, co znamená evangelium. V tomto krátkém textu svatý Pavel shrnul základní podstatu vyznání víry křesťanů!
2 Tim 1,8b-10
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

 Zpěv před Evangeliem 
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

 EVANGELIUM 
Synoptická evangelia mají typické části. Nejprve popisují Ježíšovo narození, pak počátek činnosti, zázraky a vyvolení učedníků. Klíčový přelom začne vyznáním Petra, který Ježíše označí jako Mesiáše. Ježíš reaguje slovem o své smrti a vzkříšení. Na to navazuje naše perikopa: Zahalí je oblak, což je odkaz na starozákonní výjev Boha v oblaku. Ježíš se setkává s Mojžíšem, který přijal Tóru – Zákon, a s Eliášem – největším z proroků. I ti se před Ježíšem sklánějí!
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ 
Nelze přehlédnout, jak zásadní roli ve vyprávění konce 16. a začátku 17. kapitoly Matoušova evangelia hraje Petr. Je pochválen, následně pokárán, nyní se opět ujímá slova, ale opět neporozuměl. Možná tiše litujeme Petra v jeho nechápavosti či Ježíše v jeho pedagogických neúspěších. Je však třeba zahlédnout, že Ježíšova pozornost se nyní soustředí na apoštoly a přes všechno jejich váhání je uvádí hlouběji do samotné podstaty evangelia. I my sami si někdy připadáme zmateni ve vlastním životě či snaze žít dobře evangelium. Ale to vůbec neznamená, že nás Bůh nevede! Ježíš je skvělý pedagog, který zná cíl své činnosti a ví, kam své svěřené učedníky touží dovést. A to platí také o nás!

 

 

  1. neděle postní – cyklus A,  

 5. března 2017 

Zahajujeme postní dobu. Jde o čas, který je velmi vzácný a cenný! Církev si v tomto období připomíná nejzákladnější pilíře své víry, protože společně doprovází katechumeny ke křtu. Jde o přípravu, ale také zvláštní okamžik milosti, kdy je třeba sestoupit do hlubin svého života a zakusit Boží tajemství. Každé dnešní čtení upozorní na jinou skutečnost. Evangelium se soustředí na pokání a pokušení. První čtení mluví o prvním hříchu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Ve druhé kapitole knihy Genesis vysvětluje starozákonní teolog pomocí příběhu skutečnost Božího díla stvoření. Bůh tvoří člověka (adam znamená hebrejsky člověk) a dává mu úkol střežit zahradu. Ve třetí kapitole pojednává o zkoušce, ve které člověk selhává. Z obou kapitol čteme jen vybranou část.
Gn 2,7-9; 3,1-7
Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

ŽALM 51
Kajícnost je asi nejsilněji vyjádřena v žalmu 51. Tento text je reakcí krále Davida na vlastní selhání. Ač si je vědom své fatální chyby, přece neztrácí důvěru v Boha a naději na odpuštění.
Odpověď: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, – můj hřích je stále přede mnou. – Jen proti tobě jsem se prohřešil, – spáchal jsem, co je před tebou zlé. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

2. ČTENÍ
List Římanům vysvětluje velice systematicky, proč musel přijít Ježíš jako zachránce a jaký význam má ospravedlnění jeho obětí. V našem textu se popisují klíčové důsledky dědičného hříchu a jeho odstranění Kristovou obětí.
Řím 5,12-19
Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

 

EVANGELIUM
Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.
Mt 4,1-11
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

 

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš je pokoušen? To se zdá jako zcela nemyslitelné. Vždyť je Bůh! Ale Kristus je pokoušen jako člověk. První pokušení útočí na nedostatek, druhé na pýchu a lidskou sebejistotu. Poslední je pravou zkouškou věrnosti Bohu. Je to pokušení moci za cenu zřeknutí se Boha. Zajímavé je, jak se Pán brání. Vždy totiž odmítne dialog se zlem a cituje slovo Boží. V posledním rozhovoru Ježíš Zlu nařizuje: „Odejdi“ či „Jdi mi z cesty“, tedy odmítne se dále návrhy démonů zabývat. Rozkazovat Zlu není taková maličkost. Ale po vzoru našeho Pána v případě, že útočí na nás samotné, to možné je. Právě toto radikální odmítnutí zla je zásadní. I my jsme pozváni odmítnout návrhy zla. To je základní předpoklad pro setkání s Bohem a službu evangelia. A je to také první úkol, který je třeba si do postního období předsevzít.

 

 

  8. neděle v mezidobí – cyklus A,  

  26. února 2017  

Postará se Bůh? Kolikrát si klademe tuto otázku, když přichází nesnáze či kritické chvíle života. Je Bůh skutečně schopen ovlivnit složité životní situace? První čtení nabízí Boží pohled na utištěné Izraelity. Evangelium otevře velké Boží ujištění Nového zákona…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Uprostřed babylonského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho čtenáři sami najdou.)
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62
Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.
Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).
1 Kor 4,1-5
Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním Desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to nyní navazuje otázkou zabezpečení se.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem, a budu opěvovat jeho jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Milosrdný Bože, ty nás zveš k svému stolu a svátostí, kterou jsme přijali, živíš nás už nyní pro věčnost; dej, ať žijeme v trvalém spojení s tebou. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Stará se Bůh skutečně o člověka či nikoli? Jistě lze vzpomenout nejednu historku o tom, jak se dotyčný modlil a nic se nestalo… Dnešní evangelium ale poukazuje na jiný směr uvažování. Ježíš neodpovídá na otázku, které typy proseb Bůh vyslyší a jak konkrétně. Ale přesvědčuje posluchače, že je Bůh neopustí. Otázkou ovšem zůstává, zda se my sami o Boha ve svém životě opíráme. Do jaké míry s ním počítáme ve svých plánech, aby Bůh vůbec mohl odpovědět nějakým vyslyšením. Bůh je v prvním čtení přirovnáván k mamince, která pečuje o nemluvně. V evangeliu je nazýván nebeským Otcem, pro kterého máme velikou cenu. Všimněme si, jak Ježíš potřebuje vypíchnout zbytečnou starost člověka o sebe sama. Svazující úzkost o svůj život je často mlhavým výhledem do daleké budoucnosti, která vzbuzuje nejistotu a úzkost. Pán neslibuje zodpovězení neznámých otazníků budoucnosti. Neříká, jak to přesně bude. Ale ujišťuje, že nezůstaneme bez pomoci!

 

  7. neděle v mezidobí – cyklus A,  

 19. února 2017  

Jak jednat, aby Boží království rostlo a přinášelo užitek? Není to jen věc Boží. Bůh očekává od člověka spolupráci. Problematiku nahlédneme z několika úhlů. Již Starý zákon řeší otázku vztahu k bližním, jak uvádí první čtení. V evangeliu Ježíš zvyšuje laťku nároků Tóry a boří všelijaké lidové úpravy Božího zákona.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Leviticus patří do Tóry, tedy Zákona. Je tvořena především předpisy. Ale i zde nalézáme teologii a výpovědi o Bohu. Devatenáctá kapitola představuje část zákonů upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Mnohé jsou co do ideálů pokrokovější, než máme dnes my.
Lv 19,1-2.17-18 
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

ŽALM 103
Správná představa o Bohu utváří jednání lidí. A neplatí to jen o lidech okolo nás. Můžeme se připojit k tomuto zpěvu o úžasném Bohu?
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Korintským. V komunitě Korintských panuje napětí a rozdělení. Někteří se přiklonili k učení svatého Pavla, ale jiní dávají přednost jiným učitelům. Pavel je kárá a argumentuje…
1 Kor 3,16-23
Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví,’ a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu. 
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení Horského kázání. Ježíš komentoval některá přikázání Desatera a nyní navazuje komentářem dalších částí Tóry. V posledním verši předkládá klíč k pochopení svých tvrzení. Slovo „dokonalý“ v posledním verši je v řečtině odvozeno od slova cíl. Bůh nahlíží celý svět, nejen jeho části, a vidí až k cíli stvoření.
Mt 5,38-48 
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích, Bože. V tobě se chci radovat a jásat a opěvovat tvé jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Věrný Bože, splň na nás všechna svá zaslíbení a doveď nás k plnosti spásy, jejíž záruku jsme přijali ve svátosti těla a krve tvého Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Od doby, kdy Izraelité přijali Desatero na Sinaji, uplynulo více jak dva tisíce let. Za tu dobu se národ posunul a zkulturněl. Již není třeba vysvětlovat, že za vyražené oko se nemá platit vyvražděním celého kmene, ale že platí oko za oko, zub za zub. Základní spravedlnost tito původně kočovníci pochopili. Boží výchova však směřuje dál. Nesmíme jednat se zlým člověkem stejně jako on s námi a to i za cenu, že to něco stojí. Úkolem je šířit dobro a nikoli rozšiřovat království zla. Zlem se království zla nezmenší. Nejde o naivitu či hloupost. Ježíš je velmi náročný! Jde o přetržení řetězce pomsty a zla. Boží dokonalost spočívá jistě v jeho nekonečných schopnostech, ale největší dokonalostí Boha, kterou Zlo nedokáže opětovat, je schopnost milovat. Především v této věci máme být stejní jako Bůh.

 

 

 6. neděle v mezidobí – cyklus A,

 12. února 2017 

U některých textů, jako jsou např. zákony či smlouvy, je třeba rozlišit obsah a nároky. Obsahem může být např. dovolená v zahraničí. Ale nárokem jsou desítky tisíc za zakoupení zájezdu. Podobně tak dnes budeme číst, jaké nároky klade Ježíš na ty, kdo přijmou vykoupení, které je obsahem evangelia a o kterém se v dnešních textech nemluví. Lze nároky splnit?, ptá se první čtení. Druhé čtení nás ujistí, že Boží moudrost ví, co dělá.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova je napsaná pro poučení mladého muže vstupujícího do života. Otevírá v krátkých úvahách nejrůznější témata. V dnešním textu nabízí upozornění směřující proti nebezpečnému omylu. Ve verši 11–12 autor píše: „Neříkej: Hospodin zavinil, že jsem odpadl,‘ on přece nedělá to, co nenávidí.“ Člověk je schopen vyhnout se hříchu! Bůh člověku dává svobodu vybrat si mezi dobrem a zlem.
Sir 15,16-21 
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

ŽALM 119
Ač se to v dnešní době nezdá, Bůh žehná těm, kdo konají spravedlnost a dobro. Prosme o toto požehnání i my. 
Odpověď: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, – kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. – Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, – hledají ho celým srdcem. Tys, Hospodine, dal svá nařízení, – aby se jich dbalo svědomitě. – Kéž jsou pevné mé cesty, – abych zachovával tvé příkazy. Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ – a zachovával tvé slovo. – Otevři mé oči, – ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, – a budu ji věrně zachovávat. – Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon – a chráním ho celým svým srdcem. 
2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení prvních kapitol citovaného listu. Komunita Korintských je ve velké rozepři ohledně vedení a učení. Velkou roli v tom hraje gnóze, učení stavějící na tajném zasvěcení do pravdy, které je přístupné jen vyvoleným. Ale Kristovo tajemství spočívá v kříži! A není určeno pro elitní skupinu zasvěcených. Přijmout ho mohou všichni, kdo otevřou srdce.
1 Kor 2,6-10 
Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, co ‘oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na předchozí neděli a čteme z „programového prohlášení“ Ježíše, tzv. Horského kázání. Po blahoslavenstvích připojuje Kristus komentář k pátému, šestému a osmému přikázání Desatera, základní smlouvě, na které stojí víra Izraelitů.
Mt 5,17-37 
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‘Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš komentuje Desatero tak, že rozšiřuje jeho význam nejen na doslovné chápání starodávného příkazu. Ale požaduje, aby posluchač domýšlel důsledky, které souvisí s příkazem. Nejen zabití, ale i hněv a potupa jsou na stejné rovině. Ježíš očekává úctu k člověku. Podobně je to u šestého přikázání. Nejen vlastní smilstvo, ale vše, co činí z druhého člověka pouze předmět požitku, je překročením Božího pohledu na člověka. Možná nás napadne, zda lze vůbec Ježíšův nárok splnit. Kristus nepředkládá nemožné, dobro však nepřichází jen tak samo od sebe. Je třeba pro něj nasadit své síly. A to od nás Bůh očekává.

 

 

 5. neděle v mezidobí – cyklus A,

 5. února 2017

Dnešní důraz textů Písma lze zkrátit do pojmu „spravedlivý“. Kdo je spravedlivý? Je totéž spravedlnost před Bohem a před lidmi či při soudu? Biblická řeč zjevně slovo spravedlivý chápe jako označení toho, kdo žije v souladu s Božím pohledem na člověka. Ježíšův výklad spravedlnosti však jde dál. Nestačí jen splnění určitých nároků na slušnost v jednání, nestačí být jen „hodný“. Kam tedy Bůh posunul svůj nárok na člověka, jak ho Kristus prezentuje v Horském kázání?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše má zjevně několik dílů, které vznikají v odlišném historickém kontextu. Od 56. kapitoly se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Je třeba obnovit smysl všech úkonů zbožnosti a především prodchnout předpisy duchem.
Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“

ŽALM 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je středem výsměchu v dnešní společnosti. Ale není to objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Nebo: Aleluja.
Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.

2. ČTENÍ
Čteme na pokračování první kapitoly Prvního listu Korinťanům. Korinťané (dnes bychom řekli farnost) se zjevně hádá o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – svatého Pavla. A on je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
1 Kor 2,1-5
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš vyhlašuje svůj program v Horském kázání. A začal zostra. Nejprve vyhlásil jakési teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu.
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha, a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Když vyzveme některé lidi, aby nahlas řekli např. něco o sobě, bude to pro ně životní zkouška. A jiní se pustí bez okolků do mluvení, které nejde zastavit. Ježíšova slova o světle a soli nejsou pobídkou k sebeprezentaci za každou cenu. Ale na banálních příkladech ukazují, že nežijeme každý sám pro sebe ve své ulitě. Naše životy ovlivňují svět okolo nás! Jsme sůl a světlo. Bez nich bude svět tmavý a bez chuti. Ne, nejde o namyšlenost, že jsme více než jiní. Jde o výzvu, abychom byli co k čemu ve společnosti platní. Jsme nositelé světla, jestliže žijeme z evangelia. Jsme nositelé chuti, pokud z nás nějaká chuť a radost evangelia září. Ale platí to také jako povzbuzení pro všechny, třeba docela obyčejné lidi. Kdo přijme a realizuje evangelium, bude světlem a chutí pro ostatní!

 

 

 

 

 

  31.neděle  v  mezidobí  

  30.října 2016 

Na mnoha místech se dnešní neděli připomíná výročí posvěcení kostela. K tomuto se pak vážou jiná čtení. 31. neděle v mezidobí však nabízí zastavení nad Boží slitovností. První čtení patří ke skvostům pozdní starozákonní teologické reflexe. Evangelium nás zavede na poslední místo před vjezdem Ježíše do Jeruzaléma, kde bude slavit Velikonoce.

 1. ČTENÍ
Nejmladší kniha Starého zákona uvažuje o nesmyslnosti uctívání cizích božstev. V hlubokém vyznání víry v Hospodina, který miluje život, vyjadřuje Starý zákon, jak reflektuje vztah Boha ke stvoření.
Mdr 11,22 – 12,2
Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

 ŽALM 145
I my jsme dílo Boží, kterému on vtiskl dech. Připojme se k chvalozpěvu celého stvoření.
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.

 2. ČTENÍ
Po tři týdny budeme číst z druhého listu Soluňanům (též Tesalonickým). Vznikl zřejmě v pozdním období Nového zákona a důvodem napsání byla řada nejasností kolem druhého příchodu Pána. Křesťané očekávali Krista velmi záhy, a to se ukázalo jako mylné.
2 Sol 1,11 – 2,2
Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

 Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život. Aleluja.

 EVANGELIUM
Dnešnímu textu předcházela vyprávění o příchodu člověka, o vytrvalosti, pokoře a bohatém mládenci. Nyní přišly dva burcující příklady: uzdravení slepého u Jericha a Zacheus. Řecké slovo „zéteo“ znamená „hledat“ a originál ho užívá jak ve vyjádření Zachea, že „by rád uviděl“, tak ve slovech o Synu člověka, který „přišel hledat, co zahynulo“.
Lk 19,1-10
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.
 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ
Lukášovo evangelium podtrhuje příběh o Zacheovi jako závěrečnou scénu Ježíšovy misie před jeho vstupem do Jeruzaléma, kde prožije své pašije. Celník Zacheus není pouze jeden z mnoha obrácených, ale je symbolem celého evangelia. Tento zjevný hříšník se toužil setkat s Kristem, uslyšel jeho slova, poslechl Pánovu výzvu a zakusil uzdravení srdce. Přesně se zde popisuje proces obrácení. Tento všemi pohrdaný je člověkem obrácení, víry a naděje! Ježíš umí přinášet naději tam, kde se zdá zcela nemožná. Ale přináší také uzdravení do neřešitelných zranění. Není třeba stát se nejprve pokřiveným člověkem, jakým zprvu byl i zmíněný celník. Ale chceme-li Boha skutečně poznat, je třeba ho stejně jako Zacheus hledat. Neskrýt se před jeho slovem a odvážit se „vylézt“ z našich skrýší. A Bůh, Dárce života, naplní naše srdce životodárným pokojem.

 

  30.neděle  v  mezidobí  

 23. října 2016  

Tato neděle je dnem modliteb za misie. Ale liturgické texty nabízejí otázky: Kdy Bůh slyší naše modlitby? Může je neslyšet? Nedělní liturgické texty rozehrají důležité téma křesťanské praxe. První čtení mluví o síle modlitby, evangelium pak na kratičkém podobenství odhaluje zásadní překážku, pro kterou se modlitba nedaří. Překážek, pro které se zdá, že Bůh naše modlitby neslyší, je v praxi více. Některé jsou věcí pouze Boží. Některé z nich jsou však věcí člověka a lze je odstranit.

 1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova patří k nejmladším textům Starého zákona (2. stol. př. Kr.). Jde o ponaučení mladému a zřejmě dobře situovanému člověku v nejrůznějších oblastech života. Náš text se vztahuje k modlitbě.
Sir 35,15b-17.20-22a
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

 ŽALM 34
Bůh slyší volání, pokud naše srdce respektuje Boha. Obracejme se k němu s pravdivým a pokorným srdcem a on bude jednat.
Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

 2. ČTENÍ
Osobní dopis svatého Pavla Timoteovi obsahuje nejen řadu povzbuzení, ale odráží i jeho nelehkou situaci. Zároveň jde o úžasnou ukázku praxe apoštolovy víry.
2 Tim 4,6-8.16-18
Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

 Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

 EVANGELIUM
Pokračujeme v návodu, jak se dobře modlit. Minulou neděli jsme zmínili vytrvalost. Dnes jde o pravdivost či pokoru. Ježíšův příklad je opět vyhrocený: Chrám bylo obrovské prostranství, větší než náměstí! Řecký text není jednoznačný: farizeus se modlí zřejmě k sobě místo k Bohu.
Lk 18,9-14
Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.’ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‘Bože, buď milostiv mně hříšnému!’ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

 

 K ZAMYŠLENÍ
Tato neděle nemilosrdně strhuje roušku přetvářky našeho srdce a klade před nás pomyslné zrcadlo odhalující naši samospravedlnost. Není totiž výjimkou, že Bohu vyčítáme některé události či nevyslyšené modlitby. Stavíme se do role soudců, kteří soudí Pána vesmíru… Je pravdou, že Boží cesty jsou často spletité, plné překážek. Často ovšem nevidíme skutečnou příčinu událostí, jakými je často lidské selhání, lhostejnost, touha či nenávist. Zlobíme se na Pána, protože nezvolil tak snadné řešení, které se nám na první pohled jeví jako ideální. A my jsme z toho rozpačití, někteří Bohu nemohou odpustit, proč jednal či nechal jednat lidi tak podivně. Pokora neoznačuje hloupost či naivitu, ale pravdivost, která je spravedlivá k nám samotným i k druhým. Pokorná modlitba je přímá, pravdivá, otevřená. Nenechává na tváři žádnou z masek, ale s „nahým“ srdcem stojí před Bohem. To je modlitba, kterou Bůh slyší, i když ji vyslovuje hříšník. Ba právě proto. Vždyť nikdo není bez hříchu!

 

 

4. neděle velikonoční – cyklus C, 17. dubna

 

Dnešní neděle je také nazývána nedělí dobrého pastýře, protože se čte z Janova evangelia úryvek o dobrém pastýři. Slovo o pastýři překvapivě zazní i ve druhém čtení. Tato neděle je spojována s modlitbou za nové kněze. Ale to není jediné téma. Liturgie nás opět vede k rozjímání nad úkolem hlásat evangelium, ale zaměřuje pohled na pohany (první čtení, žalm). Zároveň uvidíme Pána nejen v roli pastýře pozemských poutníků, ale i v roli Krále vykoupených.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Vyprávění Skutků pokračuje od vzniku církve a prvních kroků k šíření evangelia za hranice Izraele. Svatý Pavel a apoštol Barnabáš se na první apoštolské cestě (od jižního pobřeží zhruba do středu dnešního Turecka) vyrovnávají s nepřijetím zvěsti evangelia mezi Židy. Otázka hlásání pohanům byla pro Pavla zásadní. Dnes čteme o události, která mu pomůže obrátit k nim pozornost.
Sk 13,14.43-52
Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ‘Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.’“ Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

ŽALM 100
Žalm reflektuje skutečnost hlásání radostné zvěsti pohanům. Je to výzva k jásotu nad Božím dílem nejen pro Izrael, ale pro všechny národy.
Odpověď: Aleluja.
Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

2. ČTENÍ
Vyprávění Apokalypsy nejdříve představilo nebe (4. kapitola), následně se objeví vítězný Beránek, jenž spustil řetězec posledních událostí, které vedou k vítězství věrných a pádu mocností Zla. V šesté kapitole vyjedou mocní jezdci, kteří mají za úkol začít proces se Zlem. Ale to je přerušeno andělem, který nejprve volá věrné k Bohu. Tak se ocitáme v našem textu, kde jsou tito věrní přijímáni v nebi.
Zj 7,9.14b-17
Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou. A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium v desáté kapitole mluví velmi jasně o vztahu Krista a jeho církve. Každé slovo našeho úryvku je klíčovým pro jednoznačné pochopení vztahu Krista a nás.
Jan 10,27-30
Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Je radostí slyšet, že Bohu na nás záleží. Dnešní evangelium jde však mnohem dál. Vztah člověka a Boha je postaven na „slyšení“, tedy každý, kdo zaslechne Boží volání a reaguje, zakusí nesmírný dar, jakým je život věčný. Ale nepřehlédněme popis vztahu Otce a Syna. Otec svěřuje „ovce“ Synu. Je to dar Otce Synu! Syn ovce zachraňuje a přivádí k Otci. Jsme tedy hříčkou Otce a Syna? Jestliže je vše postaveno na „slyšení“ resp. neslyšení, pak nejde o hříčku, ale výzvu k hlubokému vztahu. Pastýř není diktátor! Na skutečný vztah Bůh reaguje svým absolutním nasazením se pro člověka, jak říká druhé čtení. Stačí Bohu odpovědět a nechat se jím vést.

 

 

 3. neděle velikonoční – cyklus C, 10. dubna  

Slavíme velikonoční dobu, připomínáme si stále radost vzkříšení. Ale před našima očima se otevírá další perspektiva, život s Bohem se nezastavil. Co to s sebou přináší? Jaké úkoly stojí před mladou církví? V mnoha ohledech se starosti mladičké církve promítají i do dnešní doby. My jsme v mnoha ohledech stále podobni církvi v apoštolské době.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Po vylití Ducha svatého apoštolové hlásají veřejně evangelium. Již jednou byli zatčeni. Konají divy a lidé si toho všímají. Proto je velekněz znovu nechá zatknout, ale oni se dostanou s pomocí anděla ze žaláře a hned ráno zvěstují v chrámě Krista. Po třetí jsou zatčeni a probíhá výslech.
Sk 5,27b-32.40b-41: Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

ŽALM 30
Boží vítězství je základním obsahem chvály, kterou liturgie zpívá. Připojme se k tomuto zpěvu i my.
Odpověď: Aleluja. Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. ČTENÍ
Kniha Zjevení pomocí symbolických barvitých obrazů líčí podstatu vítězství Boha a jeho lidu. Kniha má jasnou koncepci. Čtvrtá kapitola popíše nebe a Boží vládu. V páté kapitole se na scéně objeví Syn jako ten, který přinesl oběť (Beránek). A nyní celé nebe padá na kolena před Synem člověka.
Zj 5,11-14: Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem: „Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“ A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, který všechno stvořil, vstal z mrtvých a smiloval se nad lidským pokolením. Aleluja.
EVANGELIUM
Vzkříšený Ježíš se ukázal apoštolům ve večeřadle a týden poté opět. Avšak apoštolové nerozumí, co mají dále dělat. Ježíš proto znovu přichází a naznačuje lovem ryb i rozhovorem s Petrem, k čemu apoštoly volá.
Jan 21,1-19: Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ježíš vyzval své učedníky: Pojďte a jezte! A vzal chléb a dával jim. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Díváme-li se na všechny texty dnešní neděle, objevujeme určitý příběh: Vznešený Bůh otevřel neuvěřitelnou cestu člověku – zvítězil vlastní krví a vydal se za člověka. Jeho slávě to nic neubralo (druhé čtení). Ale nyní tu stojí apoštolové a hledají, co vlastně mají dělat (evangelium). Jít hlásat evangelium? Neumí si to představit, pochybují, neví, jak… Ale nakonec jdou a zakusí, že Bůh je vede (první čtení). Tento zážitek je velice silný, nicméně neznamená, že se vyhnou pronásledování a komplikacím. Současně teprve v takové chvíli na vlastní kůži zakouší, že Bůh opravdu jedná a provází je. I my jsme v různých fázích tohoto procesu. Nevíme, hledáme, možná zakoušíme, že Bůh žehná, když se mu dáme k dispozici. Přes všechna tato naše hledání Bůh opakuje svoje základní povolání: „Jděte a hlásejte!“ A to se netýká jen kněží či biskupů. Cílem textu není vyvolání kritiky či pochval. Ale všem směřovaná výzva: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“

 

 

  2. neděle velikonoční – cyklus C, 3. dubna  

Radostná atmosféra neděle vzkříšení trvá po celý týden. I dnes ještě stojíme před prázdným hrobem v údivu. Zároveň ale již budeme hledět dál: Co se stalo s církví (první čtení), jak se zpráva rozšířila, jak vypadá skutečné místo Kristova království (druhé čtení), jak mohou uvěřit ti, kteří Krista vzkříšeného nikdy fyzicky nepotkají (evangelium)?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Otevřete své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Shrnující zpráva následuje po dlouhém vyprávění o prvním zázraku apoštolů, následném vyšetřování před radou a příběhu o Ananiášovi a Safiře, kteří chtěli první komunitu církve ošidit. Následovat bude opět zázrak a vyšetřování. Naše shrnující zpráva tedy ukazuje, že evangelium nelze zastavit a povědomí o něm bude stále růst.
Sk 5,12-16
Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

ŽALM
Tento „žalm vzkříšení“ opakujeme po celé Velikonoce. S očima upřenýma na vzkříšení se tento text stává zásadním výkladem událostí Velikonoc. My se ale máme také připojit svým děkováním za vykoupení.
Odpověď: Aleluja
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.

2. ČTENÍ
Knihu Zjevení nelze číst jako běžný popis událostí. Jan zvláštním jazykem, plným barvitých obrazů a přirovnání, vykládá skutečnost Božího vítězství a lidského zápasu o spásu. Hned na začátku po úvodním pozdravu popisuje již tímto jazykem své povolání k sepsání této knihy a především toho, který ho povolal.
Zj 1,9-11a.12-13.17-19
Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM
Vyprávění Janova evangelia dostalo v posledních kapitolách velký spád: Ježíš byl ukřižován, na začátku dvacáté kapitoly však přijdou ženy ke hrobu… Nyní Vzkříšený poprvé potkává učedníky. V takto vypjatém okamžiku zaznívá nejzásadnější poselství Vzkříšeného. Následný týden a přítomný Tomáš otevírají otázku, jak mají uvěřit ti, kdo „nebyli u toho“.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Strach. Doprovází nás na mnoha cestách životem, pro mnohé je stálou zátěží. Ale dnes vidíme, že prvním plodem Božího vítězství je pokoj – šalom. Není to jen mrtvolné ticho, ale v tom nejširším slova významu radostné vítězství života. Přes všechny potíže Bůh vítězí! Bůh nám dopřává světlo. Dnes se v církvi zvláštním způsobem připomíná Boží milosrdenství. Bůh je spravedlivý, ale tato spravedlnost není překážkou nekonečné míře Boží touhy po daru života. Ten, kdo Bohu dá prostor, zakusí radost Boží lásky.

 

 

  Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus C, 27. března  

 

Vzkříšení znamená vítězství nejen nad Ježíšovou smrtí, ale nad smrtí každého z nás. Již žádná smrt nemá poslední slovo, ani žádný duch smrti, zla, odsouzení. Jsme voláni, abychom se k této radosti Krista připojili. Teprve ve světle vzkříšení mnohé věci dostávají správný význam, jak svatý Petr říká ve druhém čtení či zakouší se svatým Janem v evangeliu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Učedníci již začali hlásat Krista v Jeruzalémě a po Štěpánově smrti se rozejdou do dalších míst Izraele. Petr je však zcela nečekaně povolán hlásat Krista v domě pohana – setníka Kornélia. Když Petr poznal, že k tomuto zásadnímu setkání Bůh vedl nejen jeho, ale i Kornélia, říká slova, která dnes čteme.
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118
Asi málokteré místo Starého zákona popisuje tak jasně, i když obrazně, události vzkříšení. Na tento žalm se odvolává řada novozákonních textů. Nechme se proniknout tímto zpěvem Kristova vítězství.
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ
Podobně jako v jiných textech svatého Pavla, i zde se autor vymezuje proti falešným hlasatelům evangelia, kteří předpisují křesťanům, co všechno se nesmí jíst, dělat… (Kol 2,20-22). Tyto předpisy nazývá Pavel „věci světa“ a míří tím k různým horoskopům, souhvězdím, energiím… (Kol 2,20). Náš text říká, v čem spočívá skutečné křesťanství.
Kol 3,1-4; Místo tohoto čtení se může použít i tento text: 1 Kor 5,6b-8
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM
Dvacátá kapitola Janova evangelia je přímým pokračováním pátečních pašijí. Je dobré neztratit nit dramatičnosti vyprávění. Od tohoto místa budeme číst, jak učedníci poznali a zakusili skutečnost vzkříšení.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Připojme se k žalmistovi a spolu s celou církví vyznejme: „Boží milosrdenství trvá na věky.“ Vždyť toto milosrdenství se vztahuje na každého, kdo Kristu nabídl svůj život, jak to v tuto noc učinily stovky katechumenů po celém světě. Dnes zpíváme o základním kameni – Kristu, na kterém je vybudována záchrana. Proto má být podle tradice církve oltář kamenný, aby tento verš Písma připomínal. Boží moc prolomila veškeré zlo, i to, které člověk vlastní silou nedokázal porazit – zlo hříchu a smrti. Nyní zbývá jediné: uvěřit. Přijmout ve víře tuto podivuhodnou skutečnost, která odporuje pravidlům našeho světa.

 

 

  Květná neděle – cyklus C,

 20. března 2016 

Květná neděle je vstupem do Svatého týdne. Nejprve žehnáme ratolesti a přitom čteme evangelium o vjezdu Krista do Jeruzaléma. Následují zásadní texty Písma související s Velikonocemi, zvláště pašije. Věnujme pozornost žalmu, jde o text prorokující vzkříšení!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Izaiáš od 49. kapitoly předkládá texty o „služebníku Hospodina“. V nich mluví o jeho utrpení, ponížení, ale také vítězství. Tento text se naplní v událostech dnešního evangelia.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22
U tohoto žalmu nalezneme zajímavý zlom. Do verše 22 vypráví o veliké opuštěnosti, bolesti a pronásledování toho, kdo žalm zpívá. Ale od 23. verše se vše obrací. Žalmista zakusil Boží vysvobození. Tuto píseň začal Ježíš na kříži („Bože můj, proč jsi mne opustil“), ale dokončil ji až nedělního rána.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – Boj se ho celé Izraelovo plémě!“

2. ČTENÍ
Jde o hymnus, který je klíčovým novozákonním textem. Všimněme si spojení „sám sebe se zřekl“ (doslova zmařil, oloupil), které vyjadřuje nejhlubší Kristovo sebevydání pro nás.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM
Dnes se čtou pašije Lk 22,14 – 23,56. My uvádíme jen zkrácenou verzi. V závěru pašijí je vidět reakci setníka, obyvatel, Josefa z Arimatie a žen. Ač Ježíš potupně zemře, přece jeho smrt okamžitě přináší plody.
Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (zkrácená verze)

Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi. Tam na něj začali žalovat: „Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Odpověděl mu: „Ty to říkáš!“ Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: „Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.“ Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!“ Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě. Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“ Ale oni se všichni dali do křiku: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu. Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli. Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‘Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy lidé začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‘Přikryjte nás!‘ Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!“ Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Žalm 22 patří k Velkému pátku. Žalmista se ocitá v propasti smrti, ale i v takové chvíli nepřestal doufat v Boha, který zachraňuje. A Bůh na jeho volání odpoví. V tomto textu jsou skryty celé Velikonoce od Kristovy úzkosti přes utrpení kříže až ke chvále vzkříšení.

 

 

 

 

 5. neděle postní – cyklus C, 

 13. března 2016 

Postní příprava vrcholí a my se snažíme spolu s katechumeny obnovit naši víru v Boha, který nás vykoupil. Pátá neděle postní je spojena s modlitbou za katechumeny (tzv. třetí skrutinia, tedy modlitba exorcizmu). Proto se mohou číst texty z cyklu A. V našem komentáři zůstaneme u cyklu C. Bůh nás ujišťuje o nové cestě záchrany, proto nic není ztraceno (první čtení). Rozhodnout se pro tuto cestu Krista je více než cokoli jiného (druhé čtení). Ale jak Bůh vnímá ty, kteří selhali či selhávají (evangelium)? Dnes si také připomínáme výroční den zvolení papeže Františka.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše je složena zřejmě z více částí, které vznikly v různých historických situacích. Náš text patří do období babylonského zajetí (586–539 př. Kr.), kdy lid zlomený zajetím a vzdáleností od domova přestal doufat, že se vrátí. Ale Bůh připomíná události přejití Rákosového moře, když je vyváděl z Egypta. Stejně bude jednat i dnes.
Iz 43,16-21
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“

ŽALM 126
Tento žalm je přímou reakcí na první čtení. Také vzpomíná na události babylonského zajetí. I zde zaznívá životní zkušenost s Bohem, který zachraňuje.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel na mnoha místech své misie naráží na hlasatele evangelia, kteří ovšem požadují, aby před přijetím Krista lidé nejprve plnili všechny příkazy Mojžíšova zákona, především obřízku. Pavel se ve třetím Listě Filipanům rozhorlil proti těmto kazatelům do té míry, že sám ukazuje na sobě, jak marné je spoléhat na Zákon a co je skutečně zásadní pro křesťana.
Flp 3,8-14
Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Zpěv před Evangeliem
Praví Pán: Nyní se tedy obraťte ke mně celým svým srdcem, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.

EVANGELIUM
Mnohé nejstarší rukopisy tuto perikopu neobsahují. Máme tedy před očima určitou vsuvku do Janova evangelia. Nic ovšem neztrácí na síle výpovědi. Pozoruhodné je, že Ježíš ženu na rozdíl od zákoníků nesoudí, ale vede ji k obrácení. Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
Jan 8,1-11
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nikdo tě neodsoudil, ženo? Nikdo, Pane. Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Otázka dodržování Zákonů (tedy míněno Tóry) provází jak druhé čtení, tak evangelium. Načrtnutá scéna evangelia mohla mít mnoho detailů, které ale evangelium neuvádí proto, abychom neztratili z očí podstatné. Farizeové se vlastně Ježíše ptají: „Máme dodržovat zákon, nebo ne?“ Zřejmě jim vůbec nejde o ženu, ale o usvědčení Ježíše, který přece nemůže popřít Boží zákony. Ve svých důsledcích tito muži soudí Boha za nemilosrdenství. Otevřeli ale důležitou otázku: Je nutné jakýkoli pozitivní (tedy výslovně formulovaný) zákon plnit doslova podle litery, anebo podle jeho významu? Ježíš dává jasnou odpověď: Dodržujte zákon především sami. A Bohu přenechte soud nad těmi, kteří selhali. Bohu totiž záleží na každém a stále hledá cesty, jak těmto lidem pomoci k obrácení.

 

 

 

 

 4. neděle postní – cyklus C,

 6. března 2016 

Čtvrtá postní neděle se nese v radostném duchu. Chceme zahlédnout, co všechno znamenají Kristovy Velikonoce. Tématem prvního čtení je plněné zaslíbení, i když se odehrává více než 1000 let před Kristem. Žalm se více vztahuje k evangeliu, které představuje asi nejslavnější podobenství Lukášova vyprávění o Kristu. Druhé čtení vyzývá ke smíření.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text popisuje dobu kolem roku 1300 př. Kr. Jíst z úrody země znamená, že Izraelité stanuli po čtyřicetiletém putování pouští na okraji zaslíbené země. Mojžíš je již mrtev a jeho roli ve vedení lidu převzal Jozue. Všimněme si, že Bůh plní své zaslíbení o zemi, která nasytí jeho lid. Toto znamení je vázáno na slavení Velikonoc.
Joz 5,9a.10-12
Hospodin pravil Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.“ Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala padat mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

ŽALM 34
Chvála, oslava, chlouba a veselí jsou synonyma radosti z Božího jednání, které žalmista sám na sobě zakusil. Podobně jako Izrael pocítil, že Bůh skutečně dovedl svůj lid k zaslíbené zemi. I my se můžeme připojit k této radosti.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se v 5. kapitole Druhého listu Korintským brání nařčení, že prosazuje sám sebe. Tuto kapitolu však završuje nikoli sebeobranou, ale upřeným pohledem na Krista. On ho povolal ke službě smíření, kterou sám Kristus připravil svojí obětí. To je důvod Pavlova jednání.
2 Kor 5,17-21
Bratři! Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

Zpěv před Evangeliem
Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.

EVANGELIUM
Patnáctá kapitola Lukášova evangelia je velkolepým středem této knihy. Je tvořena třemi podobenstvími – o ztracené ovci, ztracené minci a marnotratném synu. Klíč k našemu podobenství nacházíme hned v první větě. Pro správné pochopení je třeba nezůstat jen u příběhu prvního syna. Srovnání reakce otce a jednání obou synů je klíčovým momentem celého podobenství.
Lk 15,1-3.11-32
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‘Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.’ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: ‘Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.’ Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: ‘Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!’ Otec mu odpověděl: ‘Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Synu, máš se proč radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Podobenství o milosrdném otci, které představilo evangelium, otevírá zcela nový rozměr Velikonoc. Setkání otce s marnotratným synem znamená strhující zážitek milosrdenství, který se promění v uzdravení srdce. Teprve v této chvíli lze mluvit o skutečném obrácení. Starší syn, který by na první pohled měl být vzorným prototypem syna, je ve skutečnosti plný hořkosti a rozhodně mu schází stejná láska, jakou otec má k oběma svým dětem. Je schopen zranit svého otce lživými slovy („Mně jsi nikdy nedal ani kůzle…“), takže se před ním musí otec obhajovat (otec mu dal celý svůj majetek!). Ale ani v této chvíli otec nepřestal svého syna milovat. Ale starší syn lásku neopětuje. Nikoli proto, že by se s otcem nesetkal, ale protože jeho srdce je příliš úzké, sevřené a neochotné milovat. I tento druhý syn potřebuje obrácení, ačkoli se to na první pohled nezdálo. Srovnáme-li toto podobenství s naším životem, komu se více podobáme? Boží mocí a Otcovou láskou se dá mnohé změnit.

 

 

 

 

 3. neděle postní – cyklus C,

 28. února 2016 

Postní doba nám nabízí vzácný čas obnovy naší víry. V textech dnešní neděle otevřeme několik témat. V prvním čtení Bůh zjevuje Mojžíšovi, kdo je. Svatý Pavel bude ve druhém čtení rozjímat o vnitřní svobodě, kterou nám vykoupení Kristem přineslo. V evangeliu se otevírá zásadní otázka obrácení. Je ovšem možné také číst evangelium o samařské ženě, které je de facto křestní katechezí.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento text patří k základům biblické víry. Bůh se představuje Mojžíšovi na poušti. Mojžíš se brání Božímu povolání, proto se ptá na jméno. Boží odpověď „Jsem, který jsem“, naznačuje neuchopitelnost Boží. Přesto otevírá cestu k plnému Božímu jménu – Jahve (překládáme Hospodin) ve verši 15 na konci našeho úryvku. Toto jméno je v originále odvozeno od slova „být“ a nese mnohavrstvý význam: on je, existuje, nechává existovat.
Ex 3,1-8a.13-15
Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“ Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

ŽALM 103
Kdo je to Hospodin? Žalmista odpovídá chválou. Připojme se k jeho zpěvu!
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin koná spravedlivé skutky, – zjednává právo všem utlačeným. – Oznámil své plány Mojžíšovi, – izraelským synům své skutky. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
První list Korinťanům je koncipován jako odpověď na řadu otázek. Od 8. kapitoly odpovídá svatý Pavel na problém, zda je možné konzumovat maso obětované pohanským modlám (položené na oltář před modly), které zřejmě bylo běžně dostupné na trhu. To vede autora k dlouhé úvaze o vnitřní svobodě (kap. 9–10), která je mnohem podstatnější než samotný problém masa.
1 Kor 10,1-6.10-12
Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Zpěv před Evangeliem
Obraťte se, praví Pán, neboť se přiblížilo nebeské království.
EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipováno tak, že od kapitoly 9,51 Ježíš začíná svoji poslední cestu do Jeruzaléma. Na této cestě vypráví řadu epizod. S vědomím této poslední osudné cesty Ježíše čteme náš text, který má spíše prorocký charakter, tedy skrze konkrétní událost či příběh vyzývá k jednání.
Lk 13,1-9
V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: ‘Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?’ On mu však odpověděl: ‘Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine zástupů, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nejen v rámci postní doby, ale také v letošním roce milosrdenství může dnešní evangelium zaujmout zvláštní místo. Tam, kde bychom očekávali přísný soud nad stromem, který nepřináší ovoce, přichází ze strany Pána ještě další možnost oživení, obrácení, nápravy. Ale podobenství převyprávěné Kristem zároveň ukazuje, že obrácení je nezbytné. Pán neposečkává proto, že je lhostejný k prázdnotě, lenosti či nechuti něco dělat. Jeho trpělivost je znamením nesmírné touhy dát šanci každému. Proto slavíme postní dobu, abychom se vrátili ke kořenům naší víry a setkali se s živým Bohem.

 

 

 2. neděle postní – cyklus C,

 21. února 2016  

 

Druhá postní neděle nám předkládá další závažné texty Písma, které nám mají pomoci vrátit se ke kořenům naší víry. V prvním čtení se setkáme s Abrahámem, s nímž Bůh na znamení věrnosti uzavírá smlouvu. V evangeliu vstoupíme do scény proměnění na hoře, v níž se nejen potvrzuje Ježíšovo božství, ale také se ukáže, že dějiny včetně událostí Velikonoc jsou plně v Božích rukou.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

 

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ
Tento příběh se vztahuje na nejstarší dobu praotců Izraele (snad kolem 1800 př. Kr.), k době, kdy Abrám odešel z Mezopotámie a žije jako host na území Izraele, stále však bez zaslíbeného potomka – dědice. Náš text popisuje rituál uzavření smlouvy mezi Bohem a člověkem formou oběti. Bůh jako ohnivý sloup prochází mezi rozděleným obětním zvířetem. Později bude obnova této smlouvy důvodem změny jména Abráma na Abrahám (Gn 17).
Gn 15,5-12.17-18
Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak četné bude tvé potomstvo!“ Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Znovu mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ Bůh mu řekl: „Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku nebo holoubě.“ Abrám mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!“

 

 ŽALM 27
Žalm navazuje nejen na čtení, ale také předvídá scénu evangelia. I my jsme pozváni spatřit „blaho od Hospodina“!
Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. – Neskrývej svou tvář přede mnou, – v hněvu neodmítej svého služebníka! – Tys má pomoc, nezavrhuj mě! Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

 

2. ČTENÍ
Ve třetí kapitole se svatý Pavel brání proti podivným hlasatelům evangelia, kteří víru spojují s povinností obřízky. Pavlova teologie ale směřuje ke svobodě dané vzkříšením, k proměněnému tělu, jak bude také naznačeno v evangeliu.
Flp 3,17 – 4,1
Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko. Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

 

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

 

EVANGELIUM
Evangelium klade jeden ze zlomů vyprávěného příběhu do okamžiku, kdy Ježíš začne mluvit o své smrti (Lk 9,22). Po první předpovědi smrti se odehrává náš text. Je v něm mnoho symbolů: Ježíš jako druhý Mojžíš, Bůh se zjevuje v oblaku, jak to známe ze SZ, Mojžíš je reprezentant Zákona (Tóry), Eliáš největší z proroků… Doslova rozmlouvají o Ježíšově „exodu“ a jeho „naplnění“, tedy i o vzkříšení! V této chvíli nejistoty Otcův hlas opakuje vyvolení, které zaznělo při křtu.
Lk 9,28b-36
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

 

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

 

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

 

K ZAMYŠLENÍ
Dnešní texty je třeba číst nejen v doslovném významu, ale obě scény nesou v sobě řadu symbolik, které možná ani tehdejší aktéři nestačili vnímat. Mojžíš a Eliáš, Otcův hlas navazující na scénu Křtu Páně zjevující tajemství celé Trojice, nechápající učedníci či jen samotná hora – symbolické místo, kde se Mojžíš i Abrahám setkali s Bohem. Ježíš nejen řeší aktuální problémy tehdejšího světa učedníků. Jeho rádius zasahuje celé dějiny – minulost i budoucnost.

 

 

 

  1. neděle postní – cyklus C,

  14. února 2016  

Vstoupili jsme do postní doby. Jde o vzácný čas, ve kterém se vracíme ke kořenům naší víry. První čtení uvádí prastaré vyznání víry Izraele, žalm se tentokrát vztahuje k evangeliu, které připomíná nejen Kristův zápas, ale také situace osvědčení víry, které v nějaké podobě potkají každého člověka. Druhé čtení otevírá otázku víry jako základní podmínky pro spásu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium (Pátá kniha Mojžíšova) vznikla snad v 8. stol. př. Kr. a nově interpretuje řadu zákonů Tóry. Později (kolem 630) byla tato kniha důvodem velké náboženské reformy v Judsku. Náš text představuje tzv. dějinné credo – vyznání víry na základě toho, co otcové s Bohem zažili. Toto vyznání je klíčem k obřadu obětování prvotin. Klanění Bohu je pak spojnicí s evangeliem.
Dt 26,4-10
Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‘Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!’ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“

ŽALM 91
Žalm je důležitým odkazem na dnešní evangelium, kde se bude mluvit o ochraně anděly. Je ale také ujištěním o Boží ochraně pro všechny, kdo se k Bohu utíkají…
Odpověď: Buď se mnou, Pane, v mé tísni.
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, – kdo dlíš ve stínu Všemocného, – řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, – můj Bůh, v něhož doufám!“ Nepřihodí se ti nic zlého – a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. – Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, – aby tě střežili na všech tvých cestách. Na svých rukou tě ponesou, – abys nenarazil o kámen svou nohou. – Po zmiji a hadu budeš kráčet, – šlapat budeš po lvu i draku. Vysvobodím ho, protože lne ke mně, – ochráním ho, protože zná mé jméno. – Vyslyším ho, až mě bude vzývat, – budu při něm v tísni, – zachráním ho a oslavím.

2. ČTENÍ
List Římanům prochází velmi systematicky otázku, zda jsme ospravedlněni skutky Zákona (praxe Izraelitů), nebo na základě víry v Ježíšovo vykoupení (kapitoly 1–8). Kapitoly 9–11 se vrací k úloze Izraele. Náš text formou výzvy opakuje základní přesvědčení, jak dojít ospravedlnění před Bohem.
Řím 10,8-13
Bratři! Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, kterou hlásáme. Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM
Po zprávě o narození a křtu v Jordánu je Ježíš podroben zkoušce věrnosti Bohu. Ďábel testuje, nakolik Ježíš zneužije svého postavení Syna Božího, nakolik je ovládán žádostivostí a mocichtivostí. Pro představu je dobré si uvědomit, že poušť se táhne řadu kilometrů od Jeruzaléma k údolí Jordánu, kde končí srázem. Chrám byl v té době fascinující stavbou, čněl nad údolím potoka Cedron, odkud se tyčily vysoké podpěrné zdi.
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk.’“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’“ Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‘Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!’“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pán tě ochrání svými perutěmi, uchýlíš se pod jeho křídla.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Postní doba se pro mnoho lidí jeví jako smutný čas, kdy si odříkáme a rozjímáme o utrpení. Ale to je zkreslení tohoto úžasného období. Postní doba se především soustředí na obnovu naší víry. Vracíme se ke kořenům, k samému jádru vlastní víry a spolu s těmi, kteří mají být pokřtěni, si klademe otázky: Co je základem naší víry? Jak vypadá náš vztah s Bohem? Uvěřili jsme natolik, že se o víru opíráme ve svém životě? Třeba právě tváří tvář nabídkám „světa“, které chtějí přehlušit hlas víry, jak to dnes Ježíš zakouší na poušti. Ale Bůh je mocný ochránce a touží nás zachránit, nést ve svém náručí, jak zpívá dnešní žalm

 

 

  5. neděle v mezidobí – cyklus C,  

  7. února 2016  

Dnešní texty čtení by se daly shrnout do slova „vyslanec“ či apoštol (řecky poslaný). První čtení mluví o poslání proroka, evangelium o těch, kteří byli Ježíšovými slovy zasaženi a chtějí jít za ním. Můžeme však spatřit jeden zásadní rozdíl mezi lidmi, kteří jdou za Bohem a těmi, kteří hlásají jeho slovo… Druhé čtení shrnuje podstatnou nauku, ale kromě obsahu je zde cenné vidět poznámky o hlásání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma popisujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Sanktus.
Iz 6,1-2a.3-8
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

ŽALM 138
Opěvovat Boží slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.
Odpověď: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Budou tě oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budu opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“ Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ
V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1 Kor o charismatech, nyní svatý Pavel odpovídá na otázku vzkříšení (verš 12-34). Věta: „Vyučil jsem vás…“ shrnuje celé základní poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel učil! Vzkříšení patří mezi základní články křesťanství!
1 Kor 15,1-11
Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pojďte za mnou, praví Pán, a udělám z vás rybáře lidí. Aleluja.
EVANGELIUM

Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele – předchůdce Krista, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Důraz textu je položen na možnost následovat Ježíše pro každého, i když je obyčejný a hříšný.
Lk 5,1-11
Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je učedník totéž co apoštol? Při označení dvanácti tyto pojmy splývají. Ale přesně řečeno, jde o rozdílné úlohy a stavy. Učedník je ten, kdo naslouchá a učí se. Nemá žádné zásadní úkoly. Apoštol je vyslanec, který naopak většinu věcí musí řešit bez podpory vedení např. firmy. Když se učedníci stali naplno apoštoly, mnozí pro Boha vydali všechnu svoji energii, mnoho vybudovali, položili život. Teprve těmato očima lze číst Žalm 138. Je to modlitba apoštola, který se opírá o Boha, ale sám pracuje. A nyní si lze položit otázku: Jsme my stále ještě učedníky nebo jsme se již stali apoštoly, tedy lidmi ochotnými jít a pracovat pro Boží království

 

 

 

 4. neděle v mezidobí – cyklus C,

  31.ledna  2016  

Prorok – slovo, kterým lze charakterizovat nedělní obsah textů liturgie. Nikoli věštec budoucnosti, ale ten, který interpretuje Boží pohled na současné dění. Úkol je to nelehký, jak bude vyprávět celá kniha Jeremiáš, z jejíhož úvodu čteme první čtení. Znamená to bojovat s pohledem lidí, kteří nechtějí věci vidět jinak (evangelium). Bůh ale touží lidi přivést k záchraně a obrácení. Hlasatel je tak někdy ve velmi složité situaci. Potřebuje se opřít o Pána, jak vyzpívá žalm, nebo znovu a s láskou vysvětlit podstatné, jak říká druhé čtení.
 

VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

 

VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Úvod knihy je popisem povolání, tedy předání mandátu. Prorok Jeremiáš začal působit v roce 626 př. Kr. a jeho mise končí definitivním pádem Jeruzaléma (587). Jeho proroctví je prolnutím lásky a kritickým hlasem k Izraeli, který nechce slyšet Hospodina. Podobné napětí uslyšíme i v dnešním evangeliu.
Jer 1,4-5.17-19
Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“

ŽALM 71
V prvním čtení se dal prorok Jeremiáš do služeb Hospodinova proroka. Co je jeho silou? Bůh sám! O Pána se opírá.
Odpověď: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.
K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě! Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného. Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem. Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.

2. ČTENÍ
Ve 12. kapitole jsme slyšeli poučení, jak se lidé s jednotlivými duchovními dary doplňují. Svatý Pavel tak řeší spor mezi Korinťany, kteří se hádají o významnost jednotlivých charismat, která získali. Významné posty, uznání, schopnosti či dosažené úspěchy však nevyjadřují podstatu věci, o kterou v křesťanství jde! Ta leží zcela jinde!
1 Kor 12,31 – 13,13
Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

 

EVANGELIUM
Vracíme na začátek Ježíšova veřejného vystoupení. Příklady ze SZ, které Ježíš cituje, jsou ukázkou, jak Bůh jednal mezi pohany, když se Izrael zatvrdil. Lidé reagují bouřlivě, protože Ježíš naznačil, že vyvolený národ nemusí v konečném důsledku být první, kdo zakusí Boží záchranu.
Lk 4,21-30
Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
„Máme to jisté,“ slyšíme občas mezi kolegy či při sportovním klání. Ale máme to skutečně jisté, zvláště když mluvíme o spáse? Ano i ne. Bůh skutečně učinil všechno, co bylo třeba, abychom byli zachráněni. Nic neopomenul. Jedno však zůstalo – naše rozhodnutí se pro Boha a jeho následování v konkrétních událostech života. Nikdy nelze říci, že máme spásu pojištěnou např. nějakým obřadným úkonem. Posluchači Pána jsou zcela vyosení, když jim Ježíš vysvětluje, jak zaslíbení i v minulosti míjela „vyvolené“ a směrovala k těm, kterými se běžně pohrdá. Bůh nás burcuje ze spánku, abychom se vydali na cestu a šli skutečně za ním.

 

 

 

  Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus B,

  22.listopadu 2015  

Slavnost Krista Krále je závěrem církevního roku. Jako by liturgie chtěla velkolepou fanfárou uzavřít celoroční putování od kolébky až po oslavení Krista. Beze sporu jde o den plný slávy Boží, ale také naděje na vítězství Pána, který se nám tolikrát během dějin světa i našich osobních dějin jevil jako prohrávající či ztrácející poslední šanci. A přeci Bůh vítězí. Bůh je Pánem dějin.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
V Dan 7 jde o literární druh apokalypsy. Pomocí barvitých obrazů popisuje scénu konce věků. Nejprve pomocí fantastických obrazů popíše scénu se čtyřmi „zvířaty“, která ohrožují zemi, pak ale vystoupí Bůh, který zasedne na svůj trůn, a zvířata jsou poražena. A na to navazuje náš text.

 

Dan 7,13-14
Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

 

 ŽALM 93 
Bůh je Pánem světa. Jak často o tom pochybujeme… Ale dnes máme naplno vyznat: Bůh je Král králů, on vládne světu a nikdo mu jeho moc nemůže vzít.
Odpověď: Hospodin kraluje, oděl se velebností.
Hospodin kraluje, oděl se velebností, – oděl se Hospodin, opásal se mocí. Dal světu základ, – že nezakolísá. – Pevný je trůn tvůj od pradávna, – jsi od věčnosti. Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, – tvému domu přísluší svatost, Hospodine, – na věčné časy.

 

  2. ČTENÍ 
Kniha Zjevení je pojata jako dopis. První část našeho textu je vlastně pozdrav – v originále: „Milost a pokoj… od Ježíše Krista, svědka hodného víry…“ Proto končí „Amen“. A tento dopis je psán jako povzbuzení pronásledovaným křesťanům: Ježíš přes všechno pronásledování zvítězil. Nebojte se!
Zj 1,5-8
Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů a udělal z nás královský národ a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

 

 EVANGELIUM 
Text je součástí Janova popisu pašijí. Jde tu o každé slovo. Janovská teologie často slova jako „král, království, pravda…“ vyzdvihuje a dává jim teologický význam. Pilát zde stejně jako jiní před ním odmítá Ježíši naslouchat a přijmout jeho království.

 

 

Jan 18,33b-37
Pilát se zeptal Ježíše: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Hospodin jako král bude vládnout věčně. Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty nás sytíš chlebem života a voláš nás, abychom věrně sloužili Kristu, Králi nebe i země; pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Mnohokrát v životě stojíme před situacemi, které nebudí žádnou naději, a často jsme vyděšeni, že Bůh nejedná či situaci nezabránil. Pán skutečně často jedná jinak, než jak bychom si my přáli. Ba co více, dopouští okamžiky, které jsou bolestné a tragické. Dílem proto, že je stále pro nás nevyzpytatelným tajemstvím, a dílem proto, že je mnohem větším Pánem nad světem, dějinami, člověkem či životem než si běžně umíme představit. Víra a naděje tedy nejsou žádnou maličkostí a přijmout řadu událostí ve světě není snadné. A přeci přes všechny tyto neblahé skutečnosti zůstává Bůh mocným Pánem, který se s láskou sklání k člověku, volá ho, aby přišel za ním, a touží ho zahrnout hlubokou láskou.

 

 

 

  33. neděle v mezidobí – cyklus B,  

  15. listopadu 2015  

Blížící se závěr církevního roku přináší témata směřující k posledním věcem člověka. Nejde ale o strašení či vzbuzování pocitu viny. Cíl je opačný. Pojďme zahlédnout, jak veliké věci „Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ A také prosit, aby nám Pán pomohl tuto cestu najít a vydat se po ní.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Daniel pochází z 2. stol. př. Kr. a patří mezi nejmladší v Starém zákoně. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V samém jejím závěru (kap. 12.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text bude navazovat dnešní evangelium.
Dan 12,1-3
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16
Nejen, že se Hospodin stará o své věrné, ale již Starý zákon vyjadřuje naději na život po smrti. Uprostřed našich všedních starostí se i my k této naději připojme. Bůh nám chce dát život, život věčný!
Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě Listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť – ani naše, ani Boží – není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.
Žid 10,11-14.18
Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM
Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.
Mk 13,24-32
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Možná nás v souvislosti s koncem vlastního života, otázkami smrti či konce světa přepadá strach a úzkostný pocit nejistoty. Ale Ježíšovo slovo je postaveno jinak. Jestliže přichází ten, kterého celým srdcem milujeme a ke kterému zaměřujeme svůj život, pak je to čas vytouženého setkání, čas radosti. V této souvislosti je možné využít závěr církevního roku k reflexi. Často se stává, že závěr občanského roku či Vánoc bývá neskutečně hektický. Dělají se uzávěrky, plánuje se nový rok, navštěvují se různé společenské akce. Není závěr církevního roku vhodnější příležitostí k určité rekapitulaci? Možná nejen duchovní, ale také duchovní! Není právě nyní vhodné ohlédnout se zpět a rekapitulovat? A také „upřít zrak do dálky“ a ptát se, kudy vede cesta dál?

 

 

 

  32. neděle v mezidobí – cyklus B,

  8. listopadu 2015  

Blížíme se k závěru církevního roku, čteme tedy závěr evangelia proto i téma bude více vyhrocené. Jako by evangelium říkalo: „Už není více času, je třeba v kostce shrnout podstatné.“ Co je tedy to podstatné v naší víře? Co máme dělat, abychom se neztratili?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem ze Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena – pohanka, která ctí Hospodina a proroka si váží, takže ho přijme k sobě a stará se o něj.
1 Král 17,10-16
Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146
Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nemusí opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo v nejvyšší míře.
Žid 9,24-28
Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM
Tento text navazuje na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po něm přichází pouze slovo o posledních věcech a události Velikonoc. Proto je třeba význam daru chudé vdovy chápat mnohem symboličtěji. Tento člověk dal Bohu svůj život, svoji budoucnost. To je skutečný akt víry!
Mk 12,38-44
Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V životopisech svatých se lze často setkat s tím, že radikalita evangelia často znamenala něco jiného než doslovně pochopený význam textů Písma. Dá se to asi vztáhnout na dnešní text. Je nepředstavitelné, že by Ježíš nabádal opuštěné maminky s malými dětmi, aby hazardovaly s nepatrným živobytím. Cíl Ježíšových slov leží jinde. Klade nám velmi osobní otázku: „Do jaké míry je naše křesťanství otázkou zajímavých intelektuální disputací a do jaké míry má vztah k našemu faktickému životu?“ Ale tato otázka není jediná! Ono to platí také naopak. Spása není otázkou našich skvělých výkonů. Je otázkou Božího daru, který jsme přijali v Ježíši. A tak dost možná ona vdova nebyla ani tak výzvou pro křesťany, zvláště při sbírkách v kostele… Ale je předznamenáním toho, co chtěl Ježíš pro svůj lid vykonat – vydat sám sebe. Porozumí učedníci Ježíšovým slovům? A my?

 

 

 

  Slavnost Všech svatých – cyklus B, 

 1.listopadu 2015  

 

Když si křesťan uvědomuje svou hříšnost a chabou víru, může se cítit světcům nesmírně vzdálen. Ale svatí jsou obrácení hříšníci, jsou znamením naděje. Jsou to lidé, ve kterých zvítězil Bůh. A naše setkání s Bohem při nedělní bohoslužbě může být neseno stejnou touhou a stejným přáním: touhou po Božím vítězství v našich životech.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Radujme se všichni o slavnosti Všech svatých; vždyť z jejich slávy se radují i andělé a spolu s nimi chválí Božího Syna.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ

Kniha Zjevení byla sepsána zvláštním stylem, který nazýváme apokalyptika. Pomocí velmi výrazných obrazů vyjadřuje duchovní obsah. Autor nejprve vylíčil nebeský trůn a Boha Otce. Pak vykreslil „Beránka“, který zachránil člověka. V 6. a 7. kapitole poprvé rozehraje kontrast mezi těmi, kteří záchranu nepřijali, a doléhá na ně proto zkáza, a na druhé straně zachráněnými, kteří chválí Hospodina (uvedený text). Všimněme si, že je zde citován starokřesťanský hymnus.

Zj 7,2-4.9-14

Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“ Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“ Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“

 

 ŽALM 24

Bůh přes veškeré dění na zemi zůstává pevně stát. Tato jistota uprostřed bouří světa je zcela zásadní. Proto o ní zpíváme chvalozpěvy.

Odpověď: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti. Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.

 

 2. ČTENÍ

Janova epištola reaguje na gnostické učitele, kteří přišli do janovské komunity: Bůh si nevybírá lidi podle nějakého zvláštního stupně zasvěcení, ale podle života podle pravdy. On nám získal záchranu, není to náš výkon či zásluha. To ale otevírá novou perspektivu do budoucna.

1 Jan 3,1-3

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako je on čistý.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím, praví Pán. Aleluja.

 

 EVANGELIUM

Blahoslavenství jsou úvodem do Horského kázání – první velké Ježíšovy řeči v Matoušově evangeliu. Lze je chápat jako určité shrnutí podobné Desateru v Mojžíšově zákoně. Bez dalšího kontextu by mohla být nebezpečným zkreslením, ale v souvislosti celého evangelia či lépe celého Písma jsou klíčem k porozumění Ježíšovu poselství.

Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože nejvýš svatý, jediný dárce svatosti, provázej nás svou pomocí, ať v nás tvá milost přináší užitek, abychom ti po celý svůj život věrně sloužili a od tohoto stolu poutníků došli k nebeské hostině do společenství všech svatých. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ

Otázka, jak to bude jednou na věčnosti, zůstává v Písmu zahalena rouškou symbolického jazyka. Přesto však víme mnoho, i když si to často jen obtížně umíme představit. Je však jasné, že Bůh člověka volá k sobě a že po smrti člověk před Boha předstoupí, a to nikoli proto, aby ho Bůh soudil (i když to je nezbytným momentem), ale především proto, aby byli s Pánem navždycky! Svatí nejsou jen hrdinové typu Jamese Bonda. Církev si je vědoma, že o řadě lidí, kteří jsou u Boha, neví téměř nic, protože šlo o obyčejné lidi: děti, maminky, dělníky… Ale to nic nemění na jejich svatosti, tedy na tom, že plně patří Bohu, Bůh je zahrnuje svojí slávou a oni se nyní společně s celou církví modlí.

 

 

  Slavnost sv. Cyrila a Metoděje – cyklus B, 5. července  

Slavíme svátek světců, kteří mají mimořádný význam pro rozšíření evangelia v slovanském světě, nejen v naší zemi. Jejich evangelizační přístup byl zcela nevšední a odrážel obrovskou vzdělanost především Cyrila. Také vybrané texty reflektují tuto událost. Dnešní slavnost je příležitostí k modlitbě za slovanské země, především za Ukrajinu a Rusko.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyšte Slovo, které od Boha přišlo, slovo, které krmí lidské duše, slovo, které sílí srdce i rozum, slovo, které vede k poznání Boha.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V textech „Třetího“ Izaiáše se ocitáme v Izraeli po návratu z Babylonského zajetí (po roce 539 př. Kr.). Už v předchozích kapitolách byla vykreslena postava „služebníka Hospodinova“. On zachrání a nyní přináší radostnou zvěst (řecky evangelion).
Iz 61,1-3a
Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu obveselit, dát jim věnce místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

ŽALM 116
Všechny národy mají zakusit Boží milosrdenství, to platí také pro Slovany!
Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy. Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ
Od konce druhé kapitoly mluví sv. Pavel o službě hlasatelů evangelia. Zvěstují větší slávu, než poznal Mojžíš a ona je také jejich nadějí. Není však důvodem vychloubání!
2 Kor 4,1-2.5-7
Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v nádobě hlině. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipované tak, že od 9,51 vkládá autor velkou vsuvku (do 19,27). Neobsahuje vyprávění o událostech na cestě do Jeruzaléma, ale řadu Ježíšových výroků. Hned na úvod Pán napomíná učedníky: „Nepřišel jsem zahubit, ale zachránit.“ A po té vyzývá k rozhodnutí následovat ho. Na to navazuje naše perikopa.
Lk 10,1-9
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec ani mošnu ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Slovo Páně se šířilo po celé krajině.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
S vírou ve tvé vítězství a v tvůj slavný příchod přijali jsme, Pane, tvé tělo a tvou krev; dej nám na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje, ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky, abychom v den soudu stáli po tvé pravici. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Je až neuvěřitelné, sledujeme-li životopis našich světců, jakou měli odvahu a sílu vyrazit do země, která z jejich pohledu byla zcela barbarská. Přichází z nejvyspělejší země světa na samý okraj. A navíc budou mnohokrát čelit nařčení západních představitelů církve, že jejich forma hlásání a především liturgie je v rozporu se zbytkem učení církve. Avšak tito světci jdou evangelium obhájit před papežem, a to opakovaně. Tragický osud nepřijetí či kalkulování „mocných“ nemohou zastavit evangelium. Velkým objevem našich světců bylo sestavení abecedy, která dokázala zachytit slovanský jazyk, a díky tomu bylo také možné přeložit Bibli. Je zjevné, že Boží slovo v životě těchto mužů hrálo klíčovou roli. Dnes jsme o tisíc let dál. Jak vypadá dnešní hlásání evangelia? Najdeme odvážné, kteří žijí z Božího slova, uposlechnou Boží výzvu a vyjdou znovu hlásat Slovanům radostnou zvěst?

 

 

  13. neděle v mezidobí – cyklus B, 28. června  

Liturgické texty dnešní neděle nabízejí odpověď na skutečnost smrti. Chtěl ji Bůh? Budeme hledat nejen odpověď, ale především se učíme vidět očima víry našeho Pána. Druhé čtení tento pohled dokresluje v jiné rovině, totiž, nakolik naše společenství podporuje život. Modleme se za správný obraz Boha v našem srdci.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti vznikla jako jedna z posledních knih Starého zákona asi 150 let před Kristem. Obsahuje pozdní židovskou teologii. Příkladem je pohled na smrt: Bůh smrt nechtěl a nechce. On miluje život!
Mdr 1,13-15; 2,23-24
Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

ŽALM 30
Modlitba vysvobození z područí smrti je vždy velice emocionální. Tak je tomu i v slovech Žalmu 30. Přidejme se k nim.
Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel nejprve popsal velkolepý dar bratří v Makedonii pro církev v Judsku (Sk 11,29 či Sk 24,17) a vybízí Korinťany ke stejné sbírce. Pavlova výzva není teorií ekonomie, ale vyslovuje zásadní požadavek rovnosti, respektive solidarity pomoci.
2 Kor 8,7.9.13-15
Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: „Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.
EVANGELIUM
V dnešní perikopě navazujeme na předchozí vyprávění o zázracích (utišení bouře, uzdravení posedlého v Gerase). Jsou to do sebe vložené dva příběhy. Žena s krvácením a ještě silnější událost vzkříšení mladé dívky (nepřehlédněme číslovku 12 v obou příbězích). Všimněme si slova „dceruška – dcera“. Nejprve je vysloví představený a pak sám Ježíš. Důležitou roli zde hraje víra. Není jediným nástrojem uzdravení – to je Boží moc – ale uzdravení s vírou úzce souvisí.
Mk 5,21-43
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. Lidé byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, měli jsme účast na slavení Kristovy oběti a jedli jsme z jejího ovoce; ať se nám to stane zdrojem nové síly, abychom tě nikdy nepřestávali milovat a přinášeli trvalý užitek. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Jak Bůh vnímá smrt? Je pro něj radost sledovat umírání? První čtení odpovídá jasně: „Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí.“ Ale to není celé. Bůh hledá cestu, jak smrti zlomit její moc, jestliže do světa vstoupila. Příběh uzdravení dvanáct let krvácející ženy, ještě umocní událost vzkříšení dvanáctileté dívky. Ježíš nejen že přišel léčit, ale dokonce vytrhnout z moci smrti. Bůh nemá zálibu v utrpení, ale skrze bolest otevírá člověku oči pro záchranu. Kdysi člověk nepochopil, že bez Boha není života. Nyní skrze nemoc a smrt jako důsledek své vzpoury objevuje moc Boží lásky, která vede k životu a radosti. Uzdravení tak není jen otázkou fyzického zdraví, ale celého člověka.

 

 

  12. neděle v mezidobí – cyklus B, 21. června  

Již minulou neděli jsme se zastavili nad otázkou lidské slabosti. I tentokrát budeme v úvahách pokračovat. Ježíš v evangeliu totiž stále více odhaluje, kdo vlastně je. Podobně také v prvním čtení čteme kratičký úryvek z uchvacující Boží řeči k Jobovi. V jakého Boha jsme uvěřili? Je to Bůh blízký člověku, který však zůstává mocným Bohem?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Kniha Job je napsána jako divadelní hra řešící otázku nezaviněného utrpení. Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží dobrotu. Přátelé ho neuměli utěšit, když ho zahrnuli nepravdivým obviňováním o příčinách jeho bolesti. Proto Job křičí přímo k Bohu a vyčítá mu. Bůh přichází na scénu a ukazuje, že člověk nemá dostatečnou zkušenost (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), nemá Boží znalosti (38,5n) ani schopnosti (náš text), aby Boha mohl osočovat.
Job 38,1.8-11
Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: „Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou přikryl jak plénkami, když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln.“

ŽALM 107
Konkrétní událost záchrany popisovaná v žalmu může mít mnoho podob z našeho vlastního života. Kdo něco takového zažil, může spolu se žalmistou chválit Pána.
Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.
Pustili se po lodích na moře, – sháněli obchody po širých vodách. – Viděli Hospodinova díla – a na širém moři jeho divy. Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, – který do výše vzdouval vlny. – Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, – jejich duše se třásla v nebezpečí. Tu volali ve své tísni k Hospodinu – a on je z jejich úzkostí vysvobodil. – Uklidnil bouři v tichý vánek – a utišily se mořské vlny. Radovali se, že se uklidnily, – a dovedl je do vytouženého přístavu. – Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, – za jeho divy k dobru lidí.

2. ČTENÍ
Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podemílali jeho autoritu. V předešlém textu dokonce uvažuje o konci života a Božím soudu. Jeho hlásání evangelia není motivováno úspěchem, touhou zalíbit se lidem, ale tím, co popisuje v našem textu.
2 Kor 5,14-17
Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35 – 5,43), které mají pomoci učedníkům poznat, kdo Ježíš je. První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nespoutaný živel, člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem znamenalo být mocnější než síly zla.
Mk 4,35-41
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Oči všech doufají v tebe, Hospodine, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nás posilnil a vnitřně obnovil svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať tuto svátost přijímáme vždycky tak, aby rostla jistota naší spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš přichází k apoštolům jako strhující učitel. S radostí ho následují. Bude jim však ještě dlouho trvat, než přijmou Ježíše nejen jako mocného proroka či mistra, ale jako Božího Syna. Často se také my ocitáme mezi dvěma chybnými postoji víry. Buď je pro nás Ježíš tak blízký kamarád, že přestáváme věřit v jeho Boží moc, anebo se stal Bohem chladným, vzdáleným, který přeci nemůže znát naše problémy. Oba přístupy jsou zavádějící. Bůh člověka velice miluje, je nesmírně blízký, ale přitom zůstává mocným Bohem. On je autoritou nad světem, životem, ale také nad našimi problémy. Cestou k Boží pomoci nejsou výčitky a hořkost, nýbrž důvěra.

 

 

  11. neděle v mezidobí – cyklus B, 14. června  

Dnešní neděle by mohla nést nadpis: O slabém člověku a velikosti Boží. Nebudeme ale rozjímat o hříchu člověka. Budeme se naopak rozhlížet dějinami Izraele, církve a nakonec třeba i vlastní historií, abychom spatřili mnoho okamžiků, které dosvědčují naši slabost a ubohost. Jak si s touto realitou poradit?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ezechiel působí v hrozivé době začátku 6. stol. př. Kr. Izrael byl dobyt babylonským králem, který mnoho lidí, včetně Ezechiela, odvedl do zajetí. V Izraeli nastolil poručnickou vládu (král Sidkijáš), která však využije první příležitosti, aby hledala spojenectví s Egyptem. Vše skončí o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše. Vzejde z toho nejmenšího, co zbude!
Ez 17,22-24
Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“

ŽALM 92
Navazujeme na tematiku stromu, růstu, přírody. Toto přirovnání prolíná Starým zákonem na mnoha místech. I my můžeme využít této symboliky a za obraznou řečí vidět ty, kteří žijí podle Božího zákona.
Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel píše do Korintu několik dopisů. Musí se hájit: jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten je za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také zmínky o Božím soudu, který je součástí křesťanské víry.
2 Kor 5,6-10
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM
Podobenství mají pomoci porozumět světu víry, jde o obraznou řeč a nelze je vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk, ani semeno, ale „je to s ním podobně, jako když…“. Tato přirovnání však jasně ukazují jedním směrem: nenechme se vylekat tím, že jsme příliš malí, že naše síly jsou chabé, že mezi námi nejsou ti nejlepší ze světa… Boží království má jiná pravidla!
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pozvals nás, Bože, k hostině, která je obrazem jednoty všech, kdo byli ve křtu spojeni s Kristem; dej, ať působením této svátosti roste a upevňuje se jednota církve. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Klíčem k textům dnešní neděle není ani lidská chrabrost ani výjimečnost nějakého lidského zachránce. Klíčem je moc Boží. Velmi těžko přijímáme, že mnohé věci v dějinách světa byly proměněny Bohem. A zvláště to platí o životě jednotlivců, kteří Boha přijali do svého srdce. Bůh jejich slabost proměnil svojí mocí, nikoli snahou a šikovností obrácených. Dnes jsme zvláštním způsobem pozváni opřít se o Boha a svěřit mu své síly i svoji slabost. Bůh má pevně v ruce dějiny světa, naší země, rodiny i nás samotných.

 

 

 

10. neděle v mezidobí – cyklus B, 7. června

Na dnešní neděli se v některých kostelích překládá slavnost Těla a krve Páně. V letošním roce, kdy budeme slavit eucharistický kongres, je to obzvlášť důležitý den. Naše texty připomínají 10. neděli v mezidobí. Zvláštní roli zde bude hrát žena. Ať jako Eva (první čtení) nebo jako Ježíšova matka (evangelium). Cílem textů je však správný postoj víry!
VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Popis prvotního hříchu pokračuje v našem textu jakýmsi vyšetřováním události. Ve skutečnosti však vidíme, že hříchem vstoupil mezi muže („adam“ znamená hebrejsky „člověk“) a ženu nesoulad. Adam svaluje vinu na ženu, podobně i žena na hada. Prvotní duchovní čistota (jako synonymum zde figuruje slovo „nahý“) se ztratila. Bůh ale rozlišuje jasně. Se zlem nevede žádnou diskusi a rovnou je odsoudí! Tento přístup předznamenává Ježíšovo jednání v dnešním evangeliu.
Gn 3,9-15
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“

ŽALM 130
Zkušenost hříchu je velmi bolestivá. Člověk zklamal druhé i sebe, sobectví, strach, hněv boří často nenávratně vztahy i věci kolem nás. V této situaci se žalmista modlí. Bůh má moc uzdravit hřích i zlo!
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel navazuje na předchozí úvahy. Zřejmě mu korintští křesťané vyčítali, že se chlubí sám sebou. Pavel reaguje a mluví o pravé slávě působené Bohem a zároveň odkazuje na vlastní utrpení a bídu. Připomíná známá slova o pokladu víry, který máme v „hliněné nádobě“. Odvolává se na Ex 34,29-30, kde se Mojžíšovi po setkání s Bohem rozzářila tvář. „Sláva“ v hebrejštině je stejné slovo jako „váha, hmotnost“.
2 Kor 4,13-5,1
Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen, praví Pán; a já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě. Aleluja.
EVANGELIUM
Náš text navazuje na vyvolení dvanácti učedníků. Marek naším textem podtrhne význam nové rodiny – učedníků. K porozumění Bohu totiž nejsou klíčové rodové vazby, konexe ani zvláštní studia (učitelé Zákona), ale otevřenost Božímu Duchu.
Mk 3,20-35
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, ochrano má!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, milosrdný Bože, dej, ať nás léčivé působení této svátosti zbavuje špatných sklonů a přivádí nás k tomu, co je správné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium je asi jediné místo, kde Ježíšova matka vystupuje kontroverzně. Avšak jako znalí čtenáři Písma nezapomínáme, že evangelia jsou určitou zkratkou, která dává především informaci o víře! Ježíšova rodina hraje v našem textu určitou didaktickou roli: Jakoby chtěli o Ježíšovi sami rozhodovat. To je ale podobné řadě lidem, kteří si myslí, že Boha vlastní. Ježíš však jasně ukáže, jaký vztah bere vážně! Bez pokory a naslouchání Bohu se s ním nesetkáme. Jak událost přesně proběhla, nevíme. Církev však nepochybuje, že prvním, kdo postoj pokorného naslouchání Bohu zachovával, byla právě Ježíšova matka.

 

 

  Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus B, 31. května  

Tajemství Nejsvětější Trojice je ústředním pilířem naší víry. Vztah Otce, Syna a Ducha svatého dává prostor pro existenci vztahů každého tvora včetně člověka. Církev dnes žasne nad tímto tajemstvím. V prvním čtení zachytíme vyznání víry z Tóry. Druhé čtení poodhalí roli Ducha svatého. Evangelium nás pak uvede ke klíčovým slovům evangelisty Matouše.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium je pojata jako řeč Mojžíše před svojí smrtí k Izraeli. Opakuje, ale také znovu interpretuje celý Zákon. Čtvrtá kapitola je závěrem úvodní části. Autor nejprve připomíná dějiny vyjití z egyptského zajetí, a tak staví před oči Izraelitů velikost Boží. Po textu, který čteme, se bude citovat Desatero, které začíná vyznáním, kdo je Hospodin.
Dt 4,32-34.39-40
Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, ptej se od jednoho konce nebes k druhému: stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“

ŽALM 33
Zákon, tedy pět knih Mojžíšových, je především slovem živého Boha. A toto slovo je spolehlivé. Proto žalmista může jásat a svou písní opěvovat Hospodina.
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, – dechem jeho úst všechen jejich zástup. – On totiž řekl — a stalo se, – on poručil — a vše povstalo. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
List Římanům se obšírně zabývá otázkou ospravedlnění z víry a nikoli ze skutků. Pozorný čtenář ale zahlédne správný důraz. Křesťané jsou vedeni Duchem Božím a nikoli normami. Kdo je tento Duch? Dar Otce i Syna! Je to Boží láska, která nás objala. Proto dnes smíme Boha nazvat Otcem.
Řím 8,14-17
Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme poslední slova Matoušova evangelia. Ježíš odchází k Otci. Ale jeho loučení není jen prodchnuté smutkem či nostalgií. Na tomto místě se nejzřetelněji v Matoušově evangeliu objeví vyznání víry v Nejsvětější Trojici. A každý další učedník má být do tohoto tajemství ponořen!
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Tajemství Nejsvětější Trojice se někdy přecházelo s odkazem na nepostižitelnost takové pravdy. Ale Bůh nechtěl toto tajemství člověku skrýt, nýbrž odhalit. Proto Ježíš volí přirovnání tajemství vnitřního božího života ke vztahu uvnitř rodiny, což velmi dobře známe! Bůh tedy ve svém nitru žije vztahem tak důvěrným, jako je vztah dítěte k rodiči? Ale to je ještě mnohem intenzivnější vazba, Boží Syn totiž stojí před apoštoly dospělý! Jaký je vztah dospělého milujícího dítěte ke svému rodiči? Syn dává vše, co má, aby učinil Otce šťastným. A Otec mu dovolí snad nejstrašidelnější výpravu, jaká se dá představit. Cílem je záchrana ztraceného člověka. Bůh Otec i Bůh Syn ho nesmírně milují. A tak Syn dává život a člověk může skrze Syna k Otci. Ale jedno zde chybí. Kde vezme člověk sílu k lásce stejné intenzity, jakou má Bůh ve svém vlastním nitru? Otec a Syn dávají tuto lásku člověku sami – dávají mu svého Ducha svatého. Tak Kristus odhaluje největší tajemství: Láska není jen cit či pocit, ale jedna z osob Nejsvětější Trojice.

 

 

  Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus B, 24. května  

Církev propuká v jásot. Bůh splnil dávná zaslíbení. Dnes se naplňuje dlouhá cesta záchrany, která začala společně s Abrahámem a putovala celými dějinami Izraele. Dnes Bůh dává svůj zákon nikoli na deskách z kamene, ale do srdce člověka. Dnes se otevírá cesta nového Izraele – církve. Prosme za ty, kteří budou dnes biřmováni, stejně tak za celou církev, aby se otevřela daru Ducha svatého!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Den Letnic je ve Starém zákoně oslavou daru Tóry – Zákona. Ezechiel předpovídal jiný zákon – darovaný přímo do srdce. A právě to se nyní stalo! Všimněme si také narážky na babylonské zmatení jazyků, které je právě dnes překonáno. Originál mluví o ohnivých „jazycích“ ve smyslu lidského orgánu „jakoby z ohně“ a dále „začali mluvit jinými jazyky“, tedy „cizími“ nikoli ve významu neznámými.
Sk 2,1-11
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104
Žalm 104 je oslavou stvoření. Jásá nad Božím darem. Žalm je vybrán především pro verš 30, kde se mluví o seslaném Duchu. I když starozákonní význam by byl v souvislosti s Letnicemi asi složitější, my se dnes připojme k jásotu nad Božím dílem stvoření, které je nyní dovršeno.
Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ
Dnes lekcionář umožňuje dvě varianty čtení (druhou možností je Gal 5,16-25). Náš text je začátkem tří kapitol, ve kterých svatý Pavel obhajuje a vysvětluje význam daru jazyků. Každý, kdo má nějaký dar Ducha, slouží druhým a nemůže tento dar chápat jako nějakou výsadu vůči ostatním.
1 Kor 12,3b-7.12-13
Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohro-mady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium v textu o poslední večeři asi nejvíce z celého Nového zákona vysvětluje vztah mezi Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. Proto jsou dnes zařazeny za sebe dva úseky z různých kapitol. Všimněme si, že popisují vztahy mezi jednotlivými osobami Nejsvětější Trojice.
Jan 15,26-27; 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty štědře rozdáváš církvi své dary; dej, ať to, co jsme od tebe přijali, nepřijde naší vinou nazmar, aby v nás milost Ducha svatého neustále rostla a duchovní pokrm aby nám prospíval k dosažení spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Dnes končí velikonoční doba. Více jak tři měsíce jsme putovali k dnešní slavnosti. Bůh vedl Izrael a posléze první učedníky složitou cestou až k dnešnímu dni, aby postupně krok za krokem objevili, kým Bůh je a jaký dar člověku nabízí. Přes všechna lidská selhání Bůh zůstává vášnivě milujícím a člověka neopustí. Duch svatý bude mocným průvodcem církvi na cestě za Bohem.

 

 

  7. neděle velikonoční – cyklus B, 17. května  

Po událostech Velikonoc a po oslavě vzkříšení se liturgie soustředí na dar Ducha svatého. Letnice, které oslavíme za týden, jsou nejen připomínkou dávných událostí, ale i výzvou, abychom společně prosili o dary Ducha svatého pro současnou církev. Co tímto darem vlastně myslíme? Na to upozorní dnešní texty, které především vyzdvihují pojem společného života v církvi.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Učedníci se po nanebevstoupení Krista nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou pohromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Učedníci se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k hlásání evangelia.
Sk 1,15-17.20-26
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

ŽALM 103
Bůh je věrný. I když to ve všech okamžicích nemuselo být zjevné, dnes víme, že Pán splnil svá slova. To je důvod k modlitbě chvály a radosti.
Odpověď: Hospodin si zřídil na nebi trůn. Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Hospodin si zřídil na nebi trůn – a všechno řídí jeho vláda. – Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, – mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ
Autor Janova listu se brání rychlému a naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívají, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je naše vlastní připravenost k lásce vůči spolubratřím.
1 Jan 4,11-16
Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM
Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí modlitbou Ježíše. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosí o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků. Není to prosba jen za apoštoly, ale za všechny následovatele, tedy i za nás.
Jan 17,11b-19
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
„Otče svatý, zachovej je ve svém jménu…“ Co znamená Ježíšova prosba? Ta slova jistě rezonují s modlitbou Páně, kde prosíme o posvěcení Božího jména. Často se množství našich úkolů ukáže jako starost, která s Bohem nemá mnoho společného. Jak to učinit, abychom neodbočili z kolejí, které sledují Boží vůli? Odpověď nemusí být tak těžká! Bůh dává svého Ducha, jako vodítko, jako signál, který pomáhá k orientaci. Ba co víc, tento Duch je Boží láskou, která proměňuje srdce! Už tedy nejednáme jen v úzkostné obavě o zachovávání předepsaného. Ale naše srdce samo přetéká touhou, nápady a odvahou, jak Boží lásku do světa přinášet. To je Duch svatý v člověku.

 

 

  6. neděle velikonoční – cyklus B, 10. května  

Texty šesté neděle velikonoční napovídají, že v tomto týdnu si budeme připomínat Nanebevstoupení Krista a že jsme na pokraji novény k Duchu svatému. První čtení to naznačí odkazem na jeden z nejsilnějších zážitků Petra s Bohem. Druhé čtení i evangelium skrze janovské texty odhalují základní princip vnitřního Božího života, ve kterém figuruje Duch svatý. Společně se budeme modlit za ty, kdo se připravují na biřmování.

VSTUPNÍ ANTIFONA
S radostným zvoláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Úryvek ze Skutků apoštolů (Sk 9,32 – 11,18) je dlouhý blok věnovaný křtu pohanského vojáka Kornélia. Jeho hlavním tématem je otázka, zda pohané mohou přijmout Krista a tedy i křest, aniž by nejprve museli přijmout obřízku a Tóru. Výběr veršů zachycuje dar Duch svatého, který obdrží právě pohané. Klíčové ovšem je, že se tak stane ještě dříve, než jsou pokřtěni. To zboří poslední Petrovu pochybnost o křtu pohanů!
Sk 10,25-26.34-35.44-48
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.

ŽALM 98
Žalm odpovídá na první čtení: i vzdálené „končiny“ země, tedy nejposlednější pohané, poznali spásu. To je důvod ke chvále!
Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ
Čtvrtá kapitola z Prvního Janova listu shrnuje jeho předchozí text. Na tomto místě však odhaluje definici Boha. A to nejen v pasivním významu. Boží jednání k člověku zračí sebedarující lásku, která obětuje i to nejdražší, ale zároveň předpokládá odezvu.
1 Jan 4,7-10
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme z minulé neděle ve čtení patnácté kapitoly Janova evangelia. Opět se ocitáme ve večeřadle při poslední večeři. Ježíš říká nejdůležitější poselství své mise. Nyní se hlavní důraz posouvá na slovo „milovat“. Otec miluje Syna a Syn tuto lásku opětuje. Vše nasvědčuje tomu, že Duch svatý úzce souvisí s vnitřním životem Boha.
Jan 15,9-17
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je velmi milé číst, jak Bůh pracuje s člověkem, jeho slabostí i jeho omezenými představami. Petr si totiž dosud neuměl představit, že by pohané mohli být zcela běžně pokřtěni. Stále chápe židovství jako jedinou cestu k Bohu. Křest je jen vrcholem na této cestě. Ale Bůh Petra brzy přesvědčí tím, že na vlastní oči uvidí, jak pohané přijali Ducha svatého, aniž by byli nejprve židy. Bůh je dost mocný na to, aby nás vedl. Petrovi ovšem nelze upřít, že Boha poslechl a vydal se tam, kam ho Bůh povolal. Možná to platí i pro nás. Není důležité, zda všemu rozumíme do posledního detailu. Důležité je nechat se Bohem vést. A on už ví, jak zajistit slávu svého jména.

 

 

  5. neděle velikonoční – cyklus B  

  3. května 2015  

Velikonoční doba se pomalu posouvá ke slavnosti Seslání Ducha svatého. V evangeliu se vrátíme do večeřadla, abychom slyšeli, co nám Ježíš klade na srdce pro čas, kdy už nebude s námi ve viditelné podobě. První i druhé čtení pak ukazují, jak se tento příkaz objevil v praktické (první čtení) i teoretické rovině (druhé čtení). Vše směřuje k životu s Bohem naplno.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna ...

 

 1. ČTENÍ
Skutky apoštolů vypráví, co všechno se dělo po Velikonocích. S rostoucí komunitou křesťanů roste i pronásledování. Devátá kapitola obsáhle vypráví příběh obrácení Šavla na cestě do Damašku, z něhož čteme až závěrečné verše, v nichž sám obrácený zakusí pronásledování.
Sk 9,26-31
Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

 

 ŽALM 22
Zpíváme závěr Žalmu 22. Je to ten žalm, který známe z kontextu Kristova ukřižování, a jenž začíná: „Bože můj, proč jsi mne opustil…“ Žalm však postupuje až ke zlomu, volající dochází vyslyšení a zakusí proměnu situace, jak slyšíme v dnešním textu.
Odpověď: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. Nebo: Aleluja.
Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. – Chudí se najedí do sytosti, – kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: – „Navěky ať žije vaše srdce!“ Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí – všechny končiny země, – před ním se skloní – všechna lidská pokolení. – Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, – před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach. I má duše bude pro něho žít, – mé potomstvo bude mu sloužit. – Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, – lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: – „To udělal Hospodin!“

 

 2. ČTENÍ
Již minulou neděli jsme slyšeli, že Janovská komunita bojuje s gnostiky, kteří se považovali za osvícené, výjimečné a na vrcholu cesty víry. „Výjimečnost“ vykoupení není žádný důvod k pohrdání ostatními.
1 Jan 3,18-24
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

 

 Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

 

 EVANGELIUM
Janovo evangelium má dvě části. Druhá je koncipována jako popis Velikonoc. Obsahuje dlouhou řeč Ježíše při poslední večeře, kam patří i patnáctá kapitola. Podobenství o vinném kmeni a ratolestech je silným motivem základního refrénu: „zůstaňte ve mně“.
Jan 15,1-8
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti, praví Pán. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ
Obraz ratolestí, které budou spáleny, protože nezůstaly na kmeni, může až vyděsit. Janovo evangelium často staví skutečnosti do černobílého protikladu „buď – anebo“. Buď budeme spojeni s Pánem se vším, co to obnáší, anebo se od Boha odloučíme. Zní to velice vyhroceně. Je to skutečně jen nadsázka? Podstatná v celém úryvku jsou však jiná Ježíšova slova: „Zůstaňte ve mně!“ O to přeci běží! Jak toho dosáhnout? Není to nic složitého, stačí jen dovolit Bohu, aby směl v našem životě působit. Pozvat Ježíše, aby jednal v našem životě. Dovolit mu, aby „suché větve“ našeho života pročistil. A Bůh to umí učinit s elegancí a láskou.

 

 

 

  4. neděle velikonoční – cyklus B  

  26. dubna 2015  

Tato neděle se někdy nazývá nedělí Dobrého pastýře, protože evangelní text se bere z desáté kapitoly Janova evangelia, vyprávění o dobrém pastýři. Zároveň se dnes zvláštním způsobem modlíme za duchovní povolání. První čtení se však nejprve vrací k událostem, které následovaly po Velikonocích a zároveň připomínají význam Krista.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA
Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ
Dnešní text navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili chromého v chrámě. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.
Sk 4,8-12
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

 

 ŽALM 118
Tento žalm zní ve velikonoční době často. Jde o text velmi jasně předpovídající události Velikonoc. Právě slova tohoto žalmu Petr v předchozím úryvku cituje. Proměňme tato slova v modlitbu vyznání Boží moci.
Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

 

 2. ČTENÍ
Janovská komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím křtu již dosáhli cíle. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro zasvěcené a ti už všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: ano, máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme.
1 Jan 3,1-2
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

 Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

 

 EVANGELIUM
První část desáté kapitoly Janova evangelia je vyprávěním o pastýři. Text navazuje na příběh o uzdravení slepého od narození. Farizeové ho vyhnali, ale Ježíš se ho ujal jako mesiáš. V našem textu je řada významných konstatování, která mají dopad na pochopení Kristovy lásky k Otci i k lidem.
Jan 10,11-18
Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

 

 K ZAMYŠLENÍ
Dnešní texty nám umožňují nahlédnout, co se odehrávalo po Velikonocích. Petr a Jan stojí před soudem a musí víru nikoli hlásat (viz Sk 3), ale obhájit (Sk 4). Musí používat argumenty (citují Písmo)… V druhém čtení je zase zmiňována gnóze, která se stala velkým pokušením prvního století. Přesto, že není správnou perspektivou na cestě po vzkříšení, představuje velké nebezpečí i dnes. Nejsme u cíle! Patříme Bohu – jsme Boží děti, ale to neznamená, že můžeme rezignovat na spravedlnost, dobro a život podle přikázání. Janovo evangelium vyhrocuje roztržku mezi Židy a Kristem. Nejde zde o antisemitismus, ale neochotu přijmout Krista jako pastýře. To není problém farizeů či Židů. To je stále aktuální otázka pro každého z nás. Uvěřili jsme, že on je pastýř, který za nás vydal i svůj život? Dal-li všechno, je pastýř dobrý, který neublíží. On „ví“ i to, co my neznáme (mám i jiné ovce…). Jistota obrazu pastýře, který zná nejen ovce, ale i Otce veškerého stvoření, je velkou posilou.

 

 

  3. neděle velikonoční – cyklus B  

 19.dubna 2015 

Církev se i dnešní nedělí ohlíží za událostmi Velikonoc. Radost vítězství nad smrtí a hříchem je veliká. Přesto ale církev otevírá další témata, která s touto událostí budou úzce souviset a z ní vyplývat. Především otázka přijetí Krista vzkříšeného (evangelium). Není těžké uvěřit ověřené informaci. Mnohem těžší je „uvěřit“ ve smyslu přizpůsobení celého svého života nové skutečnosti. Od této chvíle začít jednat ve jménu Vzkříšeného. Právě o tom bude vyprávět první čtení. V neposlední řadě pak svoji roli i nadále sehrává naše lidské selhávání – hřích. Co to znamená, že hřích i nadále v našem životě figuruje, a co s tím máme dělat? Na to odpoví druhé čtení.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
Třetí kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí mnoha lidí. To je okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium.
Sk 3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“

 

 ŽALM 4 
Žalm odpovídá na první čtení, je prosbou o vyslyšení, ale i modlitbou naděje a důvěry.
Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.
Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!

 

 2. ČTENÍ 
Tento de facto úvodní text 1 Jan navazuje na první odstavec listu, v němž se mluví o tom, že Bůh je světlo a že my máme s ním i mezi sebou společenství. Zřejmě v listu půjde o otázku nesvárů v komunitě křesťanů. Náš text je skvělým vysvětlením, jak se v křesťanské praxi snoubí zápas o dokonalost a svatost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí.
1 Jan 2,1-5a

Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 
Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejkratším prostoru co nejvíce vystihovat události. Lukáš věnuje prostor dlouhému vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Všimněme si, že jde o téměř závěrečné verše Lukášova evangelia.
Lk 24,35-48

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Bylo třeba, aby Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu aby bylo hlásáno pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Stále trvá radost vzkříšení, ale do našeho slavení začíná prostupovat nový prvek, totiž otázka, co se bude dít dál, po vzkříšení! První čtení mluví s velkou lehkostí o Petrově kázání Izraelitům, kteří viděli uzdravení v Ježíšově jménu. Když si situaci představíme prakticky, asi bychom viděli velmi překvapeného Petra a Jana, kteří nečekali takovou reakci na svoji modlitbu za uzdravení. Nejde o senzaci, ale o Boží moc doprovázející ty, kteří uvěřili a přijali Krista.

 

 

  2. neděle velikonoční – cyklus B  

  12. dubna 2015  

Dnešní neděle je posledním dnem tzv. oktávu, osmi dní, po které trvá slavnost vzkříšení. Jako by se církev osm dní nepřetržitě radovala. A tato radost zaznívá také v liturgii, která se celá vrací k události smrti a vzkříšení Pána. Připojme se k této radosti vykoupení a nechme se znovu strhnout událostmi, které pro nás mají zásadní význam. Nejde ani tolik o vzpomínání na historické skutečnosti, jde o dopady, které zasahují každého z nás!

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko (Božího slova), abyste jím rostli ke spáse. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 
Čtvrtá kapitola knihy Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích, které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před veleradou a statečně vyznají Krista… Tato kapitola končí shrnutím – textem, který dnes čteme. Zpráva je samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje problémy, ale obecný pohled na mladou církev žijící ze vzkříšení Pána je plný optimismu a radosti.
Sk 4,32-35

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společ. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

 

 ŽALM 118 
Podobně jako minulou neděli církev zpívá Žalm 118 jako exkluzivní vyjádření podivuhodných Božích činů vykoupení, protože nejpřesněji ze všech žalmů a možná z celého Starého zákona vyjadřuje tajemství Kristovy smrti a vzkříšení.
Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. – Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

 

 2. ČTENÍ 
Jan otevřel ve čtvrté kapitole téma vztahu ke spolubratrům uvnitř komunity. Zřejmě došlo k nějaké nevraživosti. V páté kapitole Jan připojuje jako argument pro lásku k souvěrcům význam křtu. Narodit se z Boha není otázkou našeho úsilí, ale je darem Boží moci projevené v oběti Krista a působící skrze křest, resp. svátosti.
1 Jan 5,1-6
Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

  EVANGELIUM  
Teprve po příběhu o prázdném hrobu a vyprávění o Marii považující Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví apoštolům naplno. Jako by je potřeboval připravit, naladit. Každé slovo tohoto vyprávění je naplněno velkým významem. Ježíš přináší pokoj, to je první plod jeho zmrtvýchvstání. A přeci, i když se zjevuje naplno, přeci je tato událost spojena s vírou, jak ukazuje postava Tomáše.
Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Je více než zjevné, že apoštol Tomáš na tomto místě evangelia zastupuje každého z nás. Nám jsou určena Ježíšova slova: „Nebuď nevěřící, ale věřící.“ Ježíš zná zápas i hodnotu víry, pro kterou se rozhoduje každý člověk. Pán si váží naší víry! Je nesmírně dojemné vidět Tomášův zápas, který se odehrává uvnitř společenství apoštolů. V nejposvátnějším centru církve se bojuje o víru, ale právě do tohoto středu Pán přichází a dává Tomášovi naplno přijmout skutečnost vzkříšení.

 

 

 

 

  Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus B  

  5.dubna 2015  

Vzkříšení je onen „den po sobotě“, kdy se události světa otočily jiným směrem. Jako by právě dnes vyvstal „osmý den“ stvoření. Na tento den čekalo tvorstvo od Adamova pádu. Od této chvíle již nevládne osudu člověka smrt, ale život. Ježíšovo zmrtvýchvstání je zcela reálnou porážkou smrti. Není žádná mocnost, zlo, Ďábel, smrt…, která by mohla člověka oddělit od Boha. Ovšem má to svoji podmínku, totiž, že člověk Boha přijme, vpustí ho do svého srdce (to je význam obnovy víry při vigilii zmrtvýchvstání). Chceme jásat nad vítězstvím života, ale je zde i naše rozhodnutí pro Boha.

 

  VSTUPNÍ ANTIFONA 
Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou, aleluja.

  VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna
...

  1. ČTENÍ  
Apoštol Petr poprvé v životě vstupuje do pohanského domu, ale ke svému překvapení se nesetká s pohrdáním vírou. Naopak, Bůh mocně jedná, Duch svatý sestoupí na pohany dříve, než je Petr pokřtil! Na to Petr reaguje zvěstováním evangelia, které je zároveň vzorem sdělení základů křesťanské víry.
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

 

 ŽALM 118 
Jestliže Žalm 22 (Květná neděle) je strhující modlitbou kříže, je Žalm 118 nejsilnějším zpěvem vítězství Zmrtvýchvstalého. Nepřehlédněme, že se jeho slova objeví v textech Nového zákona.
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

 

 2. ČTENÍ  
Autor na konci druhé kapitoly rázně odmítá spoutání křesťanů všelijakými zbožnými lidskými předpisy (co se má jíst, nebrat do rukou…). Moc vzkříšení roztrhala všemožná pouta a jsme nyní zcela svobodní pro Boha.
Kol 3,1-4
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 
Tímto textem začíná Jan vyprávět o vzkříšení, které dokumentuje na několika konkrétních příbězích (svědectví aktérů). Je třeba nepřeslechnout zlom vyprávění! Ještě předchozí verš mluvil o hrobu. A také postřehněme, jak teprve postupně apoštolové uvěří skutečnosti vzkříšení.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Všechny texty liturgie v sobě nesou nějaké překvapení. V prvním čtení je to překvapený Petr, který vidí, že i pohané mají přístup k Bohu skrze Krista. Vedle toho je to nádherný Žalm 118, který by se snad měl recitovat celý, i když to liturgie nedělá. Je výrazem nejen fascinované radosti, ale i shrnutím překvapující dynamiky, kterou Bůh použil. A konečně evangelium ukazuje Marii i učedníky, kteří takový vývoj událostí vůbec nečekali. Pán překročil hranice smrti, ale neopustil člověka. Vytrhuje nás z prokletí smrti a otevírá nám přímou cestu k Bohu.

 

 

 

  Květná neděle – cyklus B  

  29.března 2015  

Zahajujeme Svatý týden. Květná neděle připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Při svěcení ratolestí se čte evangelium, během mše svaté se pak čtou pašije podle Marka. Lidé v nadšení Ježíše vítají. Čekají krále, ale jejich představa se liší od událostí, které zakrátko nastanou. Žehnání ratolestí v úvodu hlavní mše připomene nejen oslavu Krista jako Pána a krále, ale i plody našeho postního úsilí, které symbolicky klademe před Boha.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 
Padesátá kapitola Izaiáše patří k textům tzv. Deuteroizaiáše, který vznikl snad kolem roku 550 př. Kr. a je zaslíbením Izraelitům v babylonském zajetí. Od čtyřicáté deváté kapitoly prorok mluví o Hospodinově služebníku, který vysvobodí zajatý lid. Kdo to je, však tehdejším posluchačům zůstalo skryté…
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

 

 

 

 ŽALM 22 
Zpíváme úryvek z Žalmu 22, který se Pán začal modlit na kříži. Mluví o nesmírné bolesti, sevření, ale závěr žalmu se mění, mluví o Božím vítězství. Kristovo zvolání na kříži je začátkem recitace tohoto žalmu, ale na poslední verše si musíme počkat do nedělního rána zmrtvýchvstání.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“

 

 2. ČTENÍ 
Svatý Pavel touží povzbudit křesťany, aby v pokoře sloužili jeden druhému a proto cituje hymnus, který první komunita zřejmě užívala v liturgii. Jde o výklad významu Ježíšovy smrti. Boží Syn přijal lidskou podobu, ponížení a smrt jako způsob, jak zachránit člověka a ukázat míru Boží lásky! Klíčové je slovo poslušnost.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

 

 EVANGELIUM 
Evangelista Marek věnuje pozornost nejen průběhu událostí, ale i vyznání víry: setník pod křížem je první člověk Markova evangelia, který z toho, co zažil, vyznává: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
Mk 15,1-39 (zkrácené)
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Velikonoce jsou časem obnovy naší víry. Nechme se strhnout vyprávěním Písma a objevme, jak veliké věci Bůh udělal z lásky k člověku. Díky této Boží lásce také my máme otevřenou cestu k Bohu. Proto společně vyznejme víru jako setník pod křížem!

 

 

  5. neděle postní – cyklus B 

  22. března 2015  

Poslední neděle před Svatým týdnem. I dnes mohou proběhnout skrutinia a lze číst texy z cyklu A. Dnešní neděle se již soustředí na tajemství Ježíšova utrpení. Jistě tím nechceme říci, že jde o jediný prvek Velikonoc, ale zároveň právě Kristova oběť je klíčovou cestou k naší spáse.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

 

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

 

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš doprovází tragické roky před pádem do Babylonského zajetí (cca 620–586 př. Kr.). To proběhlo ve dvou vlnách: v roce 597, po němž vznikl zřejmě náš text, a 586, kdy byla země zcela vypleněna. Izrael je konstituován jako lid mající s Bohem smlouvu. Porušením jednoho z příkazů smlouvy přestává dokument platit a Bůh odstupuje od ochrany Izraele. Izrael ale porušuje smlouvu téměř nepřetržitě. Může tento stav změnit Bůh?
Jer 31,31-34
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

 

ŽALM 51
Kající žalm je chápán jako modlitba krále Davida, který zhřešil. V naší souvislosti je žalm modlitbou kajícníka reflektujícího události, okolo nichž se odvíjelo první čtení. Vyjadřuje nejen lítost, ale také víru v Boží milosrdenství.
Odpověď: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám – a hříšníci se budou obracet k tobě.

 

2. ČTENÍ
Čteme jeden z nejobtížněji přeložitelných textů Nového zákona. Autor v listu vysvětluje, že Ježíš je nový velekněz přinášející jednou provždy oběť otevírající nám nebe (4,14-16). Následují argumenty dokazující, že Ježíš je pravý velekněz (5,1-9). Jako matoucí někdy působí věta o vyslyšení proseb, která zřejmě komentuje přemožení smrti vzkříšením. Smrtí se myslí zřejmě všechno naše zlo, které přednáší velekněz před Boha. Klíčový je pak pojem Kristovy poslušnosti (věrnosti).
Žid 5,7-9
Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

 

Zpěv před Evangeliem
Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje, praví Pán; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.

 

EVANGELIUM
Týden před Velikonocemi vjíždí Ježíš do Jeruzaléma. Druhého dne se setká s řeckými poutníky („pohany“). A právě zde zaznívá pojem „přišla hodina“, který vyjadřuje jedno z tajemství Janova evangelia (srov. rozhovor v Káně Galilejské). Ježíš ví, co ho čeká, ale také ví, jak zásadní je projít touto hodinou záchrany.
Jan 12,20-33
Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

 

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.

 

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

 

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšova hodina je velkým pojmem Janova evangelia – okamžik, kdy náš Pán je vydán do rukou lidí, věřících i nevěřících. Ale toto utrpení, ačkoli je z hlediska lidí ukázkou vítězství nad Ježíšem a důkazem nepravdivosti jeho slov, se ukáže jako cesta záchrany celého lidstva. Ježíš, jako nový Adam, zůstane poslušným až do posledního okamžiku (druhé čtení). Tak zlomí Adamovu neposlušnost, tak zlomí moc vlády hříchu a smrti. Jeho utrpení je ukázkou míry Boží lásky k člověku. Bůh vede svého syna k této poslušnosti až do krajnosti, abychom my pochopili, co znamená věrnost Bohu, ale také věrnost Boha člověku. Víra je skutečnost, která proniká do všech oblastí osobního života, proměňuje ho a naplňuje zcela novým světlem.

 

 

  4. neděle postní – cyklus B  

  15. března 2015 

Čtvrtá neděle postní se latinsky nazývá „laetare“ – radostná, protože již vyhlíží radost Božího vítězství. Také dnes může probíhat modlitba za katechumeny – skrutinia a lze také číst texty z cyklu A. My zůstaneme u textů tohoto ročního cyklu B, v nichž nahlédneme, jak Bůh v největší tragédii Starého zákona přes mnohá utrpení neopustil svůj lid (první čtení a žalm), a budeme číst novozákonní texty shrnující podstatu naší víry (druhé čtení a evangelium).

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
imageČteme závěr knihy (také nazývané Paralipomenon). Vystihuje dobu mezi roky 612–586 př. Kr., kdy se Judsko po skvělém ekonomickém i náboženském rozkvětu zřítilo do politických bojů mezi Egyptem a nově vzniklou říší Babylóňanů. Izraelité skrze politikaření hledají řešení, které však končí strašlivým vypleněním země Babylóňany a odvedením inteligence do zajetí, z něhož byli propuštěni až po téměř padesáti letech perským králem Kýrem.
2 Kron 36,14-16.19-23
Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!

 

 ŽALM 137 
Žalm je reakcí lidí, kteří se ocitli v zajetí v Babylónii. Avšak drtivá zkušenost poroby se stává pro Izrael jednou z největších proměn jejich praxe víry. Bůh je schopen i tragédie proměnit a použít pro dějiny spásy.
Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!
U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, – když jsme vzpomínali na Sión. – Na vrby toho kraje – jsme zavěsili své citery. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, – kdo nás sužovali, od nás žádali, – abychom se radovali: – „Zpívejte nám ze siónských písní!“ Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň – v cizí zemi? – Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, – ať mi zchromne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, – když na tebe nevzpomenu, – když nedám přednost Jeruzalému – před každou svou radostí.

 

 2. ČTENÍ 
Text je jedním z nejlepších shrnutí křesťanské víry! Autor nejprve naznačil, že všichni jsme propadli Božímu soudu pro své hříšné skutky (Ef 2,1-3). Na to navazuje náš text. Všimněme si velmi jasné vazby mezi Boží milostí, spásou a našimi skutky, které jsou plodem všech, kteří zakusili vykoupení.
Ef 2,4-10
Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

 

 EVANGELIUM 
Předpokládáme, že Janovo evangelium obsahuje několik křestních katechezí. Jednou z nich je rozhovor Ježíše s Nikodémem v třetí kapitole Janova evangelia. Právě v tomto textu zaznívají asi vůbec nejznámější slova shrnující naši víru (Jan 3,17).
Jan 3,14-21
Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, aby chválily Hospodinovo jméno.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Je až neuvěřitelné, jak zkušenost Babylónského zajetí proměnila Izraelity. Právě tam, kde ztratili chrám, možnost přinášet oběti, krále jako symbol exekutivy pro zemi, právě tam se zrodila velmi osobní víra. Také zde vzniká synagoga jako místo modlitby a sdílení víry, zde se Izraelité začali hromadně učit číst Písmo svaté jako národní i osobní poklad. Nelze však přehlédnout poznámku autora knihy kronik, že se „splnilo Hospodinovo slovo…, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty.“ Možná i pro nás je to velkou výzvou k osobnímu životu z víry, jehož základním projevem je naplnění sedmého dne, tedy neděle, časem na Boha a na společenství víry.

 

 

  3. neděle postní – cyklus B  

  8. března 2015  

Postní doba je v plném proudu. Nejde ani tolik o důraz na omezení jídla, jako spíš na soustředění se na podstatné prvky naší víry ať v učení, nebo v praxi. V některých farnostech se dnes koná tzv. skrutinium, tedy modlitba za katechumeny. Je možné číst texty z cyklu A. V cyklu B si dnes připomeneme smlouvu mezi Bohem a jeho lidem (první čtení a žalm). Ale budeme také vnímat důraz na kříž, který spojuje druhé čtení a evangelium.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
Čteme Desatero v jeho originální podobě (nikoli v úpravě sv. Augustina). Text zazněl v rámci setkání Mojžíše s Hospodinem na hoře Sinaj. Má formu smlouvy, kde napřed Bůh prezentoval, kým je, a nabídl své doprovázení Izraeli (19. kapitola) a nyní vyjadřuje své podmínky, za kterých bude Izrael chránit a provázet.
Ex 20,1-17
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

 

 ŽALM 19 
Žalm 19 je jásotem nad darem Zákona (Desatera). Tóra – Zákon je označením spíše jakési směrovky života než normativů. Připojme se k jásavé modlitbě chvály Boha za dar směrovek vedoucích k plnému životu.
Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, – působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, – sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

 

 2. ČTENÍ 
V komunitě Korinťanů se objevila řada problémů. Svatý Pavel jí píše několik listů. První list Korinťanům je řadou odpovědí na otázky, zřejmě položené v nějakém listu. Na začátku své odpovědi se však Pavel nejprve musí sám obhájit, protože komunita se začala štěpit na příznivce a odpůrce autora.
1 Kor 1,22-25
Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

 

 EVANGELIUM 
Janovo evangelium je koncipováno velice symbolicky, jinak než ostatní podobné texty. Hned po zprávě o počátku Ježíšova veřejného vystoupení v Káně Galilejské přichází scéna očištění chrámu. Jan začíná slovy o blízkosti Velikonoc, o Ježíšově horlivosti a především o proroctví ukřižování a zmrtvýchvstání.
Jan 2,13-25
Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine zástupů, stále tě mohou chválit.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Leckoho překvapí, že Jan soustředí celé své evangelium od začátku k událostem posledních dní před Ježíšovým utrpením o Velikonocích. Jan však míří k velmi symbolickému vyjádření. Rád ukazuje rozdíl mezi nepochopením od židů (i když velmi dobře vnímáme, jak toto označení není přesné; vždyť Ježíš, učedníci i Matka Boží jsou také židé) a přijetím Ježíše obyčejnými či hledajícími. Na čtený úryvek přímo navazuje Kristův rozhovor s Nikodémem. Nyní je ale otázka položena nám. Ke které skupině patříme? K těm, kteří hledají jakýkoli argument, aby Ježíše nemuseli přijmout, anebo k těm, kteří přes svoje nechápání za Ježíšem jdou a naslouchají mu?

 

 

  2. neděle postní – cyklus B  

 1. března 2015  

Postní doba připomíná nejzávažnější okamžiky z dějin spásy. Dnes se v prvním čtení vrátíme k velmi symbolické události v životě praotce Abraháma. Ale nepůjde jen o dramatické okamžiky. Postní doba je časem rozhodnutí se pro Boha, který nabízí, že nás povede k plnosti života, jak popisuje druhé čtení a také ukazuje evangelium.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh odehrávající se zhruba v 19. století př. Kr., situovaný do života prostých kočovníků na polopoušti. Domníváme se, že původní význam vyprávění směřoval k vysvětlení Božího nároku na plné odevzdání se člověka, ale zároveň odmítnutí lidských obětí. V kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou víru a oddanost. Totéž ovšem udělá v Kristu Bůh pro člověka!
Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

 

 ŽALM 116 
Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch podobně, jako to zakusil Abrahám. To je důvod k upřímné vděčnosti.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!

 

 2. ČTENÍ 
Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám. Ale Bůh – Kristus – se daruje až do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce!
Řím 8,31b-34
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

 

 Zpěv před Evangeliem  
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

 

 EVANGELIUM  
Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď své smrti. Učedníci to však nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na Sinaj. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ  
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Ježíš oznámil učedníkům, jakou smrtí zemře. Podle Petrovy reakce se zdá, že to moc nechápou a spíš jsou tím vyděšeni (Mk 8,31-33). Ale Ježíš nepotřebuje učedníky vyděsit, pouze je připravit na chvíle, které nadcházejí. Ví, že Otec má všechno pevně v rukou a že smrt nemá poslední slovo. To však učedníci ještě neznají a bude jim ještě nějaký čas trvat, než skutečně vírou přijmou, kdo Ježíš opravdu byl a je. Také my jsme na cestě a také my procházíme těžkými chvílemi. To ale nic nemění na vítězství Pána v našich životech, pokud zůstaneme věrně poslušni Božího hlasu, který Ježíš reprezentuje.

 

 

  1. neděle postní – cyklus B  

  22. února 2015  

První postní neděle se vrací tak říkajíc na počátek. Ve starozákonním příběhu obrátíme pozornost k základnímu Božímu postoji vůči stvoření, z něhož vyplývá mnoho důsledků pro další dějiny spásy. V evangeliu nepřehlédneme krátkou Markovu zprávu, jak to bylo na počátku Ježíšovy činnosti. Co zažíval a co říkal? Postní doba je časem, kdy se vracíme k základům vlastní víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
PotopaPříběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Bůh nechce smrt člověka, ale hledá šance, jak člověku pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek. Předpokládá dvě strany, i když jednou z nich je sám Bůh! Ale platí, že pokud jedna ze stran dohodu poruší, chápe se smlouva jako neplatná.
Gn 9,8-15
Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

ŽALM 25
Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji slabost i budoucnost.
Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení voda se nyní stává znamením života.
1 Petr 3,18-22
Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM
Čteme krátké uvedení do Ježíšova působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostná zvěst o Boží blízkosti.
Mk 1,12-15
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Postní doba nás vrací k počátkům naší víry. Dokážeme se ohlédnout a vidět, jak vypadá naše cesta víry? Postní doba je časem návratu k „první lásce“. Je to období, kdy hledáme, jak v roztěkaném světě neztratit svůj poklad uložený hluboko v srdci naději, kterou jsme vložili do Boha, jenž zachraňuje člověka. Proto Ježíš volá: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ Neznamená to jen, že se obracejí pohané a stávají se křesťany, i když postní doba je primárně časem intenzivní přípravy katechumenů na křest. Je to čas našeho sestoupení do nitra našeho srdce uprostřed všedního života. Nejde tedy o dobu smutnou, ale o čas niternosti.

 

 

  6. neděle v mezidobí – cyklus B  

  15. února 2015  

Minulou neděli se ve čteních objevilo téma nemoci, u něhož zůstaneme i dnes. Ale dnes budeme sledovat, jak se v Písmu pojem nemoci stává symbolem zla, ze kterého nás Bůh zachraňuje. Křesťan se stává svobodným od svazujících pout, jak uvidíme v druhém čtení. V tomto týdnu začíná postní doba a naše pozornost se přesune k obnově naší víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třináctá kapitola třetí knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství, infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici. Dnes je léčitelná, ale tehdy nikoliv. Proto Zákon tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Takový člověk už nemá práva, je vyobcován, bez naděje…
Lv 13,1-2.45-46
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: ‘Nečistý, nečistý!’ Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

ŽALM 32
Nemoc je spojována s duchovním zlem. Lepra (viz 1. čtení) je symbolem hříchu. Nemoc a její uzdravení jsou popsány i jako symbol duchovního rozměru hříchu a jeho odpuštění, jak to vyjadřuje např. Žalm 32, když ho budeme číst celý.
Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,“ – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ
Text odpovídá na otázku z osmé kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám. Pavel nejdříve mluví o svobodě, ale nakonec je klíčem k jednání to, co zazní v našem úryvku.
1 Kor 10,31 – 11,1
Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista!

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
V Markově evangeliu naše perikopa osvětluje Ježíšův úkol zvěstovat, co znamená „spása“ – záchrana, uzdravení, život. Prohlášení za čistého směl udělat jen kněz. Ale Ježíš je víc než kněží Starého Zákona! Je Bůh. Jeho „Buď čistý!“ je shrnutím všeho, oč v evangeliích půjde. Záchrana těla i duše.
Mk 1,40-45
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš přišel, aby nás zachránil. Nemoc je skutečnost, která lidstvo doprovází od počátku hříchu. Skrze její osten zakoušíme, že nejsme bohy a nemáme moc nad vším děním ve světě. Ale záměr Božího díla stvoření směřuje ke svobodě člověka, svobodě otevřené pro chválu a radost z Boha. Nemoc se tak v určité chvíli stává symbolem zobrazujícím stav člověka propadlého hříchu. Potřebuje očištění a uzdravení. Ale proto přišel náš Pán, on nás vysvobozuje z pout smrti a dává nám svého Ducha, který vlévá život.

 

 

  5. neděle v mezidobí – cyklus B  

  8. února 2015  

V některých chvílích života sem do cesty postaví nemoc. Jaký má význam a smysl? Jak se k nemoci staví Bůh? Lze jen tak říci, že Bůh chce, abychom trpěli? Nebo má snad z naší bolesti radost? Odpovědi budeme hledat v dnešních textech prvního čtení a evangelia. Druhé čtení přenese téma na rovinu služby. I zde je mnoho otázek, např. proč by měl člověk sloužit druhým?

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 
Kniha Job je napsána jako divadelní hra postavená na dialozích, resp. spíše monolozích šesti aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na lidské utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přeci trpí. Sedmá kapitola je modlitbou, v níž Job Bohu předkládá svou bolest jako naléhání: „Nepomůžeš-li, Bože, můj život ztratí význam i pro tebe…“
Job 7,1-4.6-7
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“

 

 ŽALM 147 
První verše žalmu jsou odpovědí na 1. čtení, druhá strofa mluví o Bohu jako lékaři, který nenechá bez pozornosti žádné rány. On léčí a pozvedá… Text žalmu je i naší modlitbou.
Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, – opěvujte našeho Boha, neboť je milý, – zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, – shromažďuje rozptýlené z Izraele. Uzdravuje ty, jimž puká srdce, – a jejich rány obvazuje. – Určuje počet hvězd, – každou z nich nazývá jménem. Velký je náš Pán a přemocný, – jeho moudrost je bez míry. – Pokorné Hospodin pozvedá, – bezbožné však ponižuje k zemi.

 

 2. ČTENÍ 
V deváté kapitole prvního listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebevydáním a nikoli cestou k obohacení se.
1 Kor 9,16-19.22-23
Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

 

 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 
Již třetí neděli pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Dnešní perikopa je Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná lidská nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia.
Mk 1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 
Písmo často spojuje dvě roviny našich životních příběhů. Běž události, které jsou někdy bolestné nebo těžké, s Božím nadčasovým poselstvím. I dnes Ježíš vstupuje do obyčejných událostí lidí, které ale proměňuje v prorocká gesta. Platí to ale i naopak: jeho prorocké jednání směřuje do velmi konkrétních událostí lidí. Je tak více než jasné, že Bůh nejen „zachraňuje lidstvo“, ale jde mu o každého konkrétního člověka. Bolest není posledním a jediným důvodem příchodu Ježíše. Jde o zvěstování Boží záchrany se všemi praktickými důsledky. Bůh proměňuje bolest tak, aby se stala nástrojem, který v konečném důsledku slouží k záchraně člověka.

 

  4. neděle v mezidobí – cyklus B  

 1. února 2015 

Liturgický rok o nedělích během roku představuje Ježíše podle evangelia, které postupně čteme od začátku. Společně s Izraelity máme Ježíše nejprve potkat. Kdo je tento zvláštní člověk? Mnohé prozradí jeho činy, které nejsou představením baviče, ale prorockým znamením (viz první čtení). Prorok nevěští budoucnost, ale jedná v moci Boží a je hlasem Pána. Téma dnešní neděle je tedy Bůh, který promlouvá k člověku.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

 


 1. ČTENÍ  
Děj knihy Deuteronomium se odehrává těsně před vstupem Izraelitů do zaslíbené země. Mojžíš jim před svou smrtí opakuje předpisy a zákony. V kapitolách 17 až 26 předkládá obecné normy. Mezi nimi je i odstavec věnovaný prorokům (18,9-22). V první části (verše 10-13) odsuzuje pohanské věštění a další zvyky. Pohané těmito praktikami chtějí přimět božstva, aby jim řekla něco o budoucnosti. Ale Izrael se bude spoléhat na proroky vybavené Hospodinovým duchem.
Dt 18,15-20
Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’ Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“

 


 ŽALM 95 
Rozjásejme své srdce radostí z Boží spásy, vždyť Bůh k nám promlouvá! Vyvolený národ ale také zakusil, co znamená neslyšet a neposlechnout Boží hlas. Tato dávná zkušenost z doby putování na poušti (kolem 1300 př. Kr.) je mementem a již by se neměla opakovat.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

 


 2. ČTENÍ 
V návaznosti na minulou neděli pokračujeme ve čtení 7. kapitoly listu Korinťanům; jde o souhrn odpovědí na několik otázek týkajících se manželství a celibátu. Pavlova odpověď si nečiní nárok na systematický výklad. Nemluví zde o zvláštním povolání, tedy o službě v manželství. Naznačuje pouze křehkou hranici mezi lidskou emocionalitou a duchovním světem člověka.
1 Kor 7,32-35
Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Aleluja.

 


 EVANGELIUM  
V prvních kapitolách evangelií se setkáváme s Kristem, který svým jednáním i slovy vysvětluje, co znamená spasitel. Jde v první řadě o moc nad duchem zla, ale i nad zlem v dalších formách, jak lze číst v následujících kapitolách.
Mk 1,21-28
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

 


 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.


 K ZAMYŠLENÍ 
Už jsme si zvykli na vyprávění o zázracích. Možná je nebereme moc vážně. Ale Ježíš je koná proto, aby lidé uvěřili Bohu. Nejde tedy o cirkusový kousek, který pobaví diváky. Jde o Boží slovo, které promlouvá k člověku tehdy stejně jako dnes. Co nám Bůh říká skrze své slovo, které právě dnes zaznívá v textech Písma? Jeho moc není dnes o nic menší než tehdy a také dnes Bůh touží člověka zachránit.

 

 

  3. neděle v mezidobí – cyklus B  

 25. ledna 2015 

Téma dnešní neděle by mohlo znít: Bůh volá či povolává. V prvním čtení se objeví Boží výzva a reakce nejen obyvatel Ninive, ale i Jonáše. V evangeliu se výzva konkretizuje, bude řeč o povolání, tedy pozvání jít za Bohem. A konečně druhé čtení vysvětluje, jak v určitém povolání žít a neztratit to podstatné.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

 1. ČTENÍ  
Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. První scéna: Jonáš utíká před Hospodinem, klesá až na dno… Druhá scéna: Jonáš jde, ač nerad, do Ninive. Prochází jím pouze jeden den, ale ninivští reagují. Jenže tohle právě Jonáš nechtěl. Jeho pohled na spravedlnost je jiný než Hospodinův.
Jon 3,1-5.10
Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříš chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

 


 ŽALM 25 
Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán: „Ukaž mi své cesty, Hospodine!“ Kéž je to i naše modlitba, kterou dnes vyslovuje naše srdce.
Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

 


 2. ČTENÍ 
První list Korinťanům je množstvím odpovědí na konkrétní nesourodé otázky položené Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na otázky manželství a celibátu. Liturgií užité verše ukazují na klíč k předporozumění, které bylo typické pro tehdejší křesťany: Pán brzy přijde, žádné manželství a plození dětí již není důležité. Čas ukázal, jak Pán myslel svůj „brzký“ příchod. Písmo se ale nemýlí! Výzva v sedmém verši prvního listu Korinťanům je stále aktuální: žijte, jako by věci tohoto světa měly zítra skončit.
1 Kor 7,29-31
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

 


 Zpěv před Evangeliem  
Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.

 


 EVANGELIUM  
Jsme na počátku Markova evangelia a začínáme číst o Ježíšově veřejném působení. Ježíš navazuje na cosi již rozběhnutého (Jan Křtitel, tradice Starého Zákona, historická situace 1. stol. př. Kr.). Za druhé: své působení spojuje s konkrétními lidmi. Tedy napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.
Mk 1,14-20
Když byl Jan Křtitel uvězněn, při-šel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondře-je, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

 


 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ  
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.

 


 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

 


 K ZAMYŠLENÍ 
Co znamená Ježíšem hlásané: „Přiblížilo se nebeské království“? Nejde o formu vlády či politického uskupení. Jde o evangelium – radostnou zvěst. Označuje se tím Boží vláda, která nesahá po majetku či moci, ale zasahuje do vnitřního světa člověka. Bůh vstupuje do světa a je velice blízko člověku. Téměř stačí sáhnout a dotknout se ho. K tomu je třeba naše odvrácení od zlých skutků a víra! Tedy přijmout Pána do svého vlastního srdce, dovolit mu uzdravovat, stavět a proměňovat. A to se právě začíná dít!

 

 

  2. neděle v mezidobí – cyklus B  

 18. ledna 2015 

Dnešní neděle navazuje plynule na svátek Křtu Páně. Naše perspektiva se však již otevírá k dalším událostem, které se odehrávají hned po Ježíšově křtu. Kdo je tento podivuhodný muž? Jak lze najít odpověď na tuto otázku? Evangelium stejně jako první čtení ji nabízí. Na dnešní neděli také připadá začátek týdne modliteb za jednotu křesťanů a tuto modlitbu lze zohlednit v liturgii.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 


 1. ČTENÍ  
Samuel spí ve svatyniNásledující příběh se odehrává na konci doby soudců, tedy někdy kolem roku 1050 př. Kr. Kněz Eli slouží ve svatyni, kde je archa úmluvy – znamení Boží přítomnosti. Eli a jeho synové se zpronevěřili Hospodinu. Ale Bůh si vyhlédl jiného člověka, který bude provázet velké změny v Izraeli – začínající dobu královskou.
1 Sam 3,3b-10.19
Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž ne-znal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“ Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

 


 ŽALM 40 
Připravenost služebníka Božího je připravenost srdce. Ježíš s tímto postojem srdce razí novou cestu k životu pro každého z nás.
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – za-to jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

 


 2. ČTENÍ 
Po několik nedělí budeme číst 1. list Korinťanům. Tento list je se-staven z odpovědí na různé otázky. V 5. kapitole Pavel ostře kritizuje krvesmilstvo, které se v korintské církvi objevilo, a následující text na to navazuje jako typické Pavlovské zobecnění, v němž poukazuje na nejvyšší cíl našeho jednání.
1 Kor 6,13c-15a.17-20
Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

 


 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišly skrze něho. Aleluja.

 


 EVANGELIUM 
Liturgické texty nedělního cyklu B patří především Markovu evangeliu, ale na několika místech jsou doplněny evangeliem Janovým, jako právě dnes. Začátek Ježíšova působení je spojen s povoláním apoštolů. Ježíšova odpověď „Pojďte a uvidíte“ je pozváním k následování.
Jan 1,35-42
Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

 


 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Naplň nás, Bože, svým Du¬chem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

 K ZAMYŠLENÍ 
Není tak snadné přijmout a uvěřit, že Ježíš je skutečně Božím synem. Ale kde hledat způsob, jak najít odpověď? Nabízí ji sám Pán. Stačí, když člověk vstane a zkusí s Ježíšem mluvit, vydá se za ním a sleduje, jak jedná. Není to nic složitého a není třeba se bát, že něco pokazíme. Má to však určitý háček. Nelze se vydat za Pánem a přitom neopustit nic z toho, co vytvářelo náš svět do okamžiku setkání s Kristem. Stačí poslechnout Ježíšova slova: „Pojďte a uvidíte“. Pán se nesmál možná naivní otázce učedníků, ani nevyčetl Ondřejovi, že přivedl ještě někoho cizího. Naopak hledá, co v člověku je a každému nabízí jeho vlastní úkol.

 

 

 Svátek Křtu Páně – cyklus B 

 neděle 11. ledna 2015 

Dnešním svátkem končí doba vánoční. Liturgie se vlastně vrací ke svátku Zjevení Páně, protože tradice v něm slavila nejen zjevení pohanským mágům (králům), ale také odhalení Ježíšovy moci v Káně Galilejské a začátek jeho veřejného působení, když byl pokřtěn Janem u Jordánu. Janův křest byl pouze symbolický, nikoli svátostný. A právě tento bod si Pán vybral, aby se stal počátkem jeho cesty záchrany. Vánoce tedy končí začátkem Ježíšova veřejného vystoupení.

 VSTUPNÍ ANTIFONA 
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil.“

 VSTUPNÍ MODLITBA 
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

 


 1. ČTENÍ 
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

 


 ŽALM 29 
Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina, který může porážet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných. Platí to i o nás?
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

 


 2. ČTENÍ 
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh niko-mu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

 


 Zpěv před Evangeliem 
Aleluja. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Aleluja.

 


  EVANGELIUM  
Křest v Jordánu je zásadním znamením Ježíšovy mise. Zde Ježíš symbolicky bere hříchy lidí na sebe z vody Jordánu, kde je stejně symbolicky zanechávali Janovi kajícníci. Proto sestupuje holubice až po křtu: Otcova láska – Duch svatý – se nyní plně projeví.
Mk 1,6b-11
Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“


 

 

  ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jedno-rozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

 K ZAMYŠLENÍ 
Dnešní svátek je dnem veliké radosti a naděje. Uprostřed starostí světa Bůh začíná odvíjet plán záchrany člověka a jeho dílo nemůže nikdo a nic přerušit. Kajícníci přichází k Jordánu a prosí proroka Jana Křtitele o znamení obmytí, které naznačuje omezené duchovní možnosti člověka. Právě u Jordánu začíná Ježíš skutečný příběh Boží očisty od zla. Není to dílo šikovného kazatele, ani nového politika. Je to dílo celé Nejsvětější Trojice a půjde daleko za hranice Jeruzaléma či Izraele, jak naznačuje druhé čtení. Náš pohled se tedy soustředí jak na Ježíše, Božího Syna, tak na dílo, které Bůh začal rozvíjet a které budeme sledovat po celý liturgický rok.

 

 

  SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ  

                                                                                                                                  ÚTERÝ  6.ledna 2015



 1. ČTENÍ  

Iz 60, 1-6 Hospodinova velebnost září nad tebou.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou!
Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, . nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.
Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přij dou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.




 ŽALM 

72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13 Odp.: srv.
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.




 2. ČTENÍ  

Ef 3, 2-3a. 5-6
Nyní bylo oznámeno, že také pohané mají stejná dědická práva.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři (a sestry)!
Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.




 EVANGELIUM 

Mt 2, 1-12
Přišli jsme od východu poklonit se králi.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

 

 

 

  2. neděle po Narození Páně 

                                                                                                                                                          4.ledna 2015
 


 1. ČTENÍ 

Sir 24, 1-4. 12-16 ( řec. 1-2. 8-12 )
Moudrost Boží sídlí ve vyvoleném lidu.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu.
Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "
Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu.
Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.



 ŽALM 

147,12-13.14-15.19-20 Odp.:Jan 1,14
Odp.: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě.
Odp.
Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo.
Odp.
Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.
Odp.




 2. ČTENÍ  

Ef 1,3-6.15-18
Předurčil nás, abychom byli přijatí za jeho dětí skrze. Ježíše.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.




 EVANGELIUM 

Jan 1, 1-18
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Začátek svatého evangelia podle Jana.
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

 

 

 

  4. neděle adventní – cyklus B  

21.prosince 2014

Poslední týden, kam patří i 4. neděle adventní, je věnován událostem předcházejícím narození Ježíše. Nejde jen o pouť těhotné Marie, jesličky a Betlém… Početí a narození Krista je po staletí očekávaným přelomem v dějinách. Jako bychom měli dnes spoluprožít, že zaslíbení tisíc let stará se nyní naplňují. Přelom dějin je přede dveřmi. S Kristem přichází milost spásy, volného přístupu k Bohu!

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Po roce 1000 př. Kr. král David získal území celého Izraele. 2 Sam 6 vypráví o přenesení archy úmluvy – znamení Boží přítomnosti – do Jeruzaléma. Další kapitola mluví o chrámu – domu Božím. Ale zde zazní slovní hříčka mezi domem jako budovou a domem jako symbolem rodiny, který buduje sám Pán.

2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16

Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“ Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“

ŽALM 89

Zaslíbení Davidova potomka v prvním čtení má dopad až k nám. Na Ježíši se splnil Boží příslib a díky němu se i nám dostalo záchrany.

Odpověď: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, – po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. – Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ – Na nebi jsi upevnil svou věrnost. „Smlouvu jsem sjednal se svým vy-voleným, – přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: – Navěky zajistím tvůj rod – a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení. On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, – můj Bůh a skála mé spásy. – Navěky mu zachovám svou milost, – má smlouva s ním platit nepřestane.“

2. ČTENÍ

Úplný závěr Listu Římanům shrnuje poselství celé knihy. Pavel v řadě kapitol hájil spásu skrze víru v Ježíše Krista. Nikoli konání skutků, ale víra zachraňuje.

Řím 16,25-27

Bratři! Bůh vás může utvrdit, abyste žili podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale nyní je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly. A proto Bohu, který jediný je moudrý, buď skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova. Aleluja.

EVANGELIUM

Text evangelia není primárně mariánský, ale zaměřený především na Krista. Právě v této chvíli Bůh plní svůj dávný slib. Neustrňme jen na pokusech vysvětlit, „jak to bylo“. Vnímejme literární poselství: milostí přichází Bůh a člověk – Ježíš.

Lk 1,26-38

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Pá-ně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

 

 

  3. neděle adventní – cyklus B  

14.12.2014

Třetí neděle adventní je tradičně pojímána jako radostná (gaudete), tedy zaslibující spásu. Je překrásné zažít znovu čas očekávání. Je před námi někdo, kdo nás zachrání, ale ještě není úplně jasné, jak vypadá a co přesně přináší. I když se na události před narozením resp. veřejným vystoupením Ježíše díváme z velkého odstupu, přeci je mnoho věcí analogických. I dnes potřebujeme zakusit záchranu jak na rovině osobní, tak i společnosti. V tomto týdnu (od 17. 12.) se mění téma liturgických textů, kdy se ustupuje od eschatologických čtení a do popředí se postaví události těsně předcházející narození Ježíše.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento text zřejmě vznikl již po návratu z Babylonského zajetí na konci 6. stol. př. Kr. V 60. kapitole Hospodin ujišťuje svůj lid, že ho zachrání. A nyní mluví o svém služebníku. Pro Izraelity je však zatím tajemstvím, o kom je řeč.

Iz 61,1-2a.10-11

Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

ŽALM Mezizpěv: Lk 1

Mariin chvalozpěv vyjadřuje víru i úžas. Zachraňující Boží milosrdenství trvá i dnes. Její proroctví se naplňuje právě o Vánocích.

Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí – má duše Hospodina – a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, – neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. – Od této chvíle mě budou blaho¬slavit – všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. – Jeho jméno je svaté – a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení – k těm, kdo se ho bojí. Hladové nasytil dobrými věcmi – a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, – pamatoval na své milosrdenství.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel zakončuje zřejmě vůbec nejstarší list Nového zákona několika povzbuzeními, jako když se loučíme s dětmi a dáváme jim ještě poslední poučení. Zmínka o Kristově příchodu je svědectvím víry prvních křesťanů v parusii.

1 Sol 5,16-24

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Úryvek je složen z části Janova prologu a úvodního textu o Janu Křtiteli, který potvrzuje očekávání, že se Mesiáš blíží. Odvolává se při tom na proroka Izaiáše (text jsme četli minulou neděli).

Jan 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím svět-lem, měl jen svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

 

 

  2. neděle adventní – cyklus B  

7.12.2014

Advent je časem očekávání Kristova příchodu. A to ve více významech: jako v době zajetí, kdy lid, vědom si svých selhání, téměř ztratil naději (první čtení). Také jako tehdy před Ježíšovým vystoupením, když lidé očekávali vysvobození z nadvlády pohanů (evangelium). Anebo v situaci křesťanů, kteří se ptají, proč již nenastal druhý Kristův příchod a drama jejich životů nenašlo již dávno vítězné dovršení jejich vložených nadějí (druhé čtení). V mnoha po¬dobách se naše situace podobá těm, které popisují liturgická čtení…

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jed-notě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Čteme začátek tzv. Deuteroizaiáše, tedy samostatné knihy vzniklé v 6. stol. př. Kr., kdy jsou Izraelité zdecimovaní v Babylonském zajetí daleko od domova, který je v troskách. V této atmosféře se Izaiáš pokusí vykreslit skleslým Izraelitům záchranu podobně, jak by to dnes učinil režisér ve velkolepém filmu: po mnoha dramatických událostech přichází záchrana!

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“ Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

ŽALM 85

Zaslíbení pokoje zůstává platné i dnes. Prosme o něj.

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ

Druhý list Petrův patří k posledním textům Nového zákona, zřejmě odráží atmosféru křesťanů, kteří se nedočkali brzkého Kristova příchodu a právem se ptají proč. Autor vykresluje konec světa pomocí tehdejší představy o vesmíru. Přes dobovou představu světa zaznívá podstatné: Pán přijde a my ho máme přivítat do připraveného domu svého „já“.

2 Petr 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Marek otevírá své evangelium událostmi souvisejícími s Ježíšovým vystoupením. Jak jinak vylíčit, že se po několika staletích historické události daly do pohybu, než vystoupením proroka – Jana Křtitele. Je vylíčen jako nevšední strhující postava. Vše se odehrává kolem roku 30 po Kr., kdy zem je ovládána Římany. Je to čas nabitý očekáváním příchodu mesiáše – pomazaného krále, který Izrael vysvobodí. A Jan říká: „Právě přichází!“

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

 

 

 

 

  Svátek Posvěcení lateránské baziliky – cyklus A   

9.listopadu 2014

Lateránská bazilika stojí uprostřed Říma a jde o papežský chrám (vedle baziliky sv. Petra a dalších). Je zasvěcena přesvaté-mu Spasiteli, sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi. Je chápána jako první z kostelů celého světa. Byla postavena v roce 324 a později několikrát přestavěna. Proto se dnešní texty vrací k tématu chrámu a jeho teologii, která přímo navazuje na pojem církve. Zkusme tedy nemít před očima pouze „nějaký kostel“, ale dívejme se na církev a její tajemství.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

V 6. stol. př. Kr. je Izrael ve vyhnanství v Babylonii. Jeruzalém i chrám jsou zničeny. Vše se zdá ztracené. Ezechiel ale v prorocké vizi popisuje nový chrám. Jeruzalém leží na hřebenu pohoří. Na východ od něj začíná poušť svažující se 1000 m k Mrtvému moři. Zde se zeleň a květy objeví jen v době podzimních dešťů. Stromy zde nerostou…

Ez 47,1-2.8-9.12

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví.Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

 

 ŽALM 46 

Jestliže je Bůh také v našem středu, budeme i my pevní. Nyní v modlitbě žalmu prosme o tuto milost.

Odpověď: Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího.

Bůh je naše útočiště a síla, – osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi. – Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, – i kdyby se hory řítily do hlubin moře. Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, – přesvatému stánku Nejvyššího, – Bůh je v jeho středu, nepohne se, – od časného jitra ho Bůh bude chránit. S námi je Hospodin zástupů, – Bůh Jakubův je naší tvrzí. – Pojďte, pozorujte Boží skutky, – které učinil k úžasu země.

 

 2. ČTENÍ 

Spory o správnou teologii v Korintské komunitě nutí svatého Pavla k reflexi. Základem není ten či onen učitel, ale Kristus. V textu se však otevírá teologie církve: Bůh přebývá nikoli v budově, ale v živém společenství pokřtěných.

1 Kor 3,9c-11.16-17

Bratři! Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Vyvolil jsem tento dům a posvětil, praví Pán, aby tam bylo mé jméno navěky. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Janovo evangelium začíná prologem, na který naváže povolání apoštolů. Ti jsou svědky prvního zázraku v Káně, kde Maria přichází za Ježíšem, prosí o pomoc a on koná znamení. V kontrastu s tím navazuje text, v němž vystupuje Ježíš „před Velikonocemi“ v chrámě. Také zde je řeč o znameních, která však Židé nevidí. Kána i náš text jsou úvodem k porozumění celému Janovu evangeliu.

Jan 2,13-22

Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovce-mi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

 

 

 

  Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – cyklus A  

2.listopadu 2014

Liturgie dnes upřednostňuje texty „Vzpomínky na všechny věrné zemřelé“ před texty neděle v mezidobí. Církev nabízí více možností, která čtení vybrat. Je to den, kdy se s vírou modlíme za spásu těch, kteří nás předešli na věčnost. Neumíme říci, zda jsou přímo v nebi či zda se jich týká očištění, jak učí nauka o očistci. Proto je církev nese na srdci a prosí za jejich plnou radost.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Jako Ježíš umřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.

 

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Skrze tvého Syna…

 

1. ČTENÍ

Kniha moudrosti vzniká asi jako poslední text Starého zákona na přelomu 2. a 1. stol. př. Kr. a reflektuje pojem moudrosti, hojně skloňovaný v řecké kultuře. Předchozí dvě kapitoly popisují výsměch pohanů člověku, který věří v posmrtný život. Náš text poukazuje na skutečný stav.

Mdr 3,1-9

Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

 

ŽALM 116

Bůh rozvazuje pouta smrti. To je základní naděje víry! A platí i pro nás a naše blízké.

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě. Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Pravil jsem ve svém rozrušení: – „Každý člověk klame!“ Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. – Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – rozvázal jsi moje pouta.

 

2. ČTENÍ

V listě Římanům svatý Pavel propracovanými kroky ukazuje, že pouhé plnění náboženských předpisů ke spáse nestačí. Naopak je to sám Bůh, který přichází a člověka zachraňuje. Člověk jen musí Bohu uvěřit, jak ukazoval v předchozí, 4. kapitole.

Řím 5,5-11

Bratři! Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Pojďte, požehnaní mého Otce, praví Pán; přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Ježíš začal veřejně působit, povolal učedníky a nyní poprvé veřejně promlouvá v Horském kázání. To shrnuje základ Ježíšova učení, od morálky přes základní učení o Bohu Otci až k praxi víry projevující se důvěrou. V dnešní den je důležité nepřeslechnout závěrečná slova úryvku, kde je zmínka o nebi.

Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou na-syceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

 

 

 30. neděle v mezidobí – cyklus A 

26.října 2014

Dnes se v mnoha kostelích slaví posvícení a čtou se k tomu přísluš texty. 30. neděle v mezidobí nám nabízí otázku: Co je nejpodstatnějším projevem pravého křesťana? Jak se jeho víra v Boha zračí navenek? Lze nějak shrnout nařízení křesťanské morálky? Evangelium nabízí odpověď, ale již v prvním čtení uvidíme, že jde o postoj dobře známý Starému zákonu. Člověk, který uvěřil a žije s Bohem, svoji radost sdílí, jak popisuje druhé čtení. A tato radost je radostnou zvěstí.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

 

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

1. ČTENÍ

Tyto pokyny zaznívají jen dvě kapitoly po proklamaci Desatera. Jsou konkretizací přikázání druhé desky o vztahu k bližním. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace pro takové jednání: „…sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.

Ex 22,20-26

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

 

ŽALM 18

Zpěv o Zachránci je vyznáním a modlitbou každého, kdo zakusil Boží jednání. Je ale také prosbou, aby takto Bůh jednal i dnes.

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen. Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

 

2. ČTENÍ

Vůbec první Pavlův list je povzbuzením pronásledované církve. Text lze chápat jako součást uvedení do dopisu či dokonce jako součást úvodního pozdravu. Poslední věta textu je možná vůbec prvním shrnutím Pavlova vyznání víry, jehož středem je Ježíš.

1 Sol 1,5c-10

Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Jsme blízko Velikonoc. Farizeové dorážejí na Ježíše. Přesto je Ježíšova odpověď odborným vyjádřením teologa. Otázka je skutečně vážná. Kristus zůstává naplno v židovské tradici, ale originálně spojí příkazy, takže skvěle vystihne podstatu přikázání.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

 

 

 

  29. neděle v mezidobí – cyklus A  

19.října 2014

Dnes je misijní neděle a v některých kostelích se využijí liturgické texty směřované k misii. V textech 29. neděle v mezidobí Ježíš zažije horké chvilky, ale jak se ukáže, vyvolaná provokace usvědčí provokatéry z jejich vlastního pokrytectví. Bůh je Bohem a jiného Boha není (první čtení, žalm). Platí to i pro nás? Pokud člověk přijal víru a křesťanství, s radostí slyší první slova apoštola Pavla, která napsal.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

 

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

1. ČTENÍ

Čteme z Deuteroizaiáše, tedy textu vzniklého v Babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), kdy je Izrael, stejně jako Jeruzalém, zcela vypleněn. Prorok předpovídá znovuvybudování města i chrámu. Bůh k tomu použije pohanského perského krále Kýra (557–529 př. Kr.)! Jemu jsou přiřčeny tituly, které později budou vztaženy k mesiáši: pastýř, vyvolený…

Iz 45,1.4-6

Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi: „Vzal jsem ho za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena. Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal. Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepásal jsem tě, i když jsi mě neznal, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.“

 

ŽALM 96

Žít v prostředí pohanů neznamená vždy nepřátelské odmítání. Žalm vyzývá pohany ke chvále Boha. Zkusme se připojit ke chvále národů a s nimi děkovat za svoji záchranu.

Odpověď: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech! Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, – je třeba se ho bát více nežli všech bohů. – Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, – Hospodin však stvořil nebe. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. – Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, – národy řídí podle práva.

 

2. ČTENÍ

List Soluňanům (jinak Tesalonickým) je nejstarší křesťanský dokument, snad z roku 51 po Kr. Svatý Pavel v něm oslovuje církev, která prošla pronásledováním ze strany Židů i pohanů.

1 Sol 1,1-5b

Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj! Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru; držte se pevně slova života. Aleluja.

 

EVANGELIUM

Krátce před smrtí o Velikonocích již Ježíš mluví s farizei velmi otevřeně. Nijak je nešetří. Placení daně Římu bylo chápáno jako poručnictví okupaci. Ježíš obrátí hovor zcela jinam. Žádný Izraelita plnící Tóru (Zákon), nesměl mít u sebe „obraz“ – symbol modloslužby. A farizeové, pečliví v plnění Tóry, ho u sebe nosí? (Připomeňme, že Herodiáni jsou podporovatelé Heroda Antipy, syna Heroda Velikého, který vládne v té době v Galileji.)

Mt 22,15-21

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

 

 

 

  28. neděle v mezidobí – cyklus A  

12.října 2014

Dnešní texty otevřou otázku spásy. Jak a kdo bude spasen? Využijeme při tom obraz hostiny jako symbolu společenství s Bohem. Blíží se konec liturgického roku a texty evangelia se přibližují dramatickému vrcholu Velikonoc. Proto se také přiostří tón a Ježíš bude mluvit již velmi otevřeně o své smrti. Ale naše nedělní slavnost není místem děsu. Přichá-zíme za Bohem, abychom společně slavili (viz první čtení). A Bůh je vděčný za vše, co mu s nezištností přinášíme (druhé čtení). Vstupme tedy do dnešní liturgie slova s velkou důvěrou, jak nás zve žalm.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

 

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

 

1. ČTENÍ

Kniha Proroka Izaiáše je souborem množství textů ze tří období. Náš úryvek patří do tzv. apokalypsy (kap. 24–27) z asi 8. stol. př. Kr. Velká vize budoucnosti ve skutečnosti slouží jednak jako varování bezbožných, ale především povzbuzuje věrné, které Bůh jako vítězný král zachrání. A to se týká všech národů!

Iz 25,6-10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

 

ŽALM 23

Snad nejznámější žalm je vyznáním důvěry v Boha. Liturgie nás zve, aby naše srdce zpívalo stejný chvalozpěv důvěry.

Odpověď: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích past¬vinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

 

2. ČTENÍ

Pavel dostal finanční pomoc do vězení a projevuje svoji vděčnost. Uvedený text je ze dvou míst. V první části svatý Pavel děkuje a druhá jsou poslední slova dopisu před závěrečným pozdravem.

Flp 4,12-14.19-20

Bratři! Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

 

EVANGELIUM

Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonočními svátky. Situace je krajně vyhrocena. Jeho slova jsou již velmi ostrá a směřují jako poslední memento k farizeům. Úryvek má dvě části, které spolu souvisí jen volně. Ježíš otevírá otázku přijetí pohanů do společenství. Vejít ovšem neznamená zůstat!

Mt 22,1-14

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‚Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‛ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

 

 

  27. neděle v mezidobí – cyklus A  

5.října 2014

Ač vinice, víno a úroda jsou v podzimních dnech zajímavým tématem, posuneme v textech této neděle pozornost od vína ke zcela zásadní otázce rozhodnutí se pro Boha. Vinná réva nás však bude provázet téměř všemi texty. Snad právě na pozadí skvělého královského nápoje vyznívají zásadní otázky života. Jde doslova o všechno. Odmítnout Boha, anebo přijmout jeho často ne zcela jasnou cestu, která neslibuje okamžitou prosperitu?

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ

Prorok vystupuje v 8. stol. př. Kr. Přirovnání k vinici zazní nejen zde, ale i v evangeliu. Stejně jako u ostatních proroctví, ani zde nejde o věštění budoucnosti, ale o Boží výzvu k obrácení. Pokud lidé setrvají ve své zatvrzelosti, způsobí svým jednáním to, co proroctví popisuje.

Iz 5,1-7

Zazpívám píseň svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Oplotil ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm. Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!

 

 ŽALM 80

Žalm je správnou reakcí na první čtení. Je prosbou o Boží záchranu, jeho přítomnost a požehnání. Takto by měl každý adresát proroctví reagovat. Nejen tehdy, ale i teď.

Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, – vyhnals pohany a zasadils ji. – Vyhnala své ratolesti až k moři – a své úponky až k Řece. Proč jsi dal strhnout její ohradu? – Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. – Pustoší ji kanec z lesa – a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. – Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, – rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

 

 2. ČTENÍ

Svatý Pavel se ocitl ve vězení, ale píše milovaným bratřím list, vyzývající je k věrnosti evangeliu. Závěrečná kapitola listu Filipanům obsahuje soubor krátkých výzev k životu s Bohem.

Flp 4,6-9

Bratři! O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.

 

 EVANGELIUM

Každé literární dílo má svůj spád. Také evangelia. Do 21. kapitoly Matoušova evangelia Ježíš veřejně hlásal evangelium. Nyní vjíždí do Jeruzaléma na Velikonoce a je jasné, že zde zemře. Již nemluví uhlazeně, ale velmi otevřeně ukazuje, jaké důsledky má nepřijetí evangelia. Jsou to poslední okamžiky k rozhodnutí se.

Mt 21,33-43

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‚Na mého syna budou mít ohled.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: ‚Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné‘? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“

 

  Slavnost  svatého Václava  –  cyklus A  

28.září 2014

Na dnešní den připadá slavnost svatého Václava, hlavního patro¬na českého národa, a proto texty budeme číst ze slavnosti a nikoli z 26. neděle v mezidobí. Svatý Václav se narodil kolem roku 907 na Stochově jako syn vévody Vratislava a byl zde vychováván babičkou sv. Ludmilou. Zdá se, že uměl číst slovanské i latinské texty. V roce 921 se ujala vlády jeho matka Drahomíra, která zřejmě byla pohankou. Václav se ujal vlády kolem roku 925. Založil chrám sv. Víta. Byl zavražděn bratrem Boleslavem. Datum jeho mučednické smrti bylo předmětem diskuse (asi 935, dříve 929).

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Dorostl k svatosti za krátký čas a naplnil mnohé věky.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně usilujeme o to, co slouží k nastolení tvého pokoje, a přemáháme zlo dobrem. Skrze tvého Syna...

 

1. ČTENÍ

Kniha patří mezi nejmladší texty Starého zákona (1. stol. př. Kr.), reaguje na řecký vliv filosofie v tehdejším vzdělaném světě. Pojem moudrost se v nejmladší době Starého zákona stává de facto synonymem Božího Ducha. Není to tedy chytrost či vzdělanost, ale Boží dar, který vede k plnému životu.

Mdr 6,9-21

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o při¬kázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

 

ŽALM 1 Kron 29

Kdo je skutečným vládcem světa? Bůh má svět pevně ve svých rukou a vede ho k cíli, jak sám uzná za moudré.

Odpověď: Ty, Hospodine, vládneš nade vším.

Tvá je, Hospodine, velikost a moc, – nádhera, lesk i vznešenost, – neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi. Tobě, Hospodine, přísluší kralovat, – ty jsi svrchovaně povýšený nade vším, – od tebe je bohatství a velebnost. Ty vládneš nade vším, – v tvé ruce je síla a moc, – z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

 

2. ČTENÍ

Text složený ze dvou různých částí vyjadřuje podstatu křesťanské víry a naděje v posmrtný život.

1 Petr 1,3-6; 2,21b-24

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době. A pro¬to budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Aleluja.

 

 EVANGELIUM

Na otázku, za koho lidé pokládají Ježíše, Petr vyznal, že Ježíš je mesiáš (pomazaný, zachránce). Pak ale Kristus začal mluvit o svém utrpení a Petr nebyl schopen taková slova přijmout. Na to reaguje Ježíš slovem, které čteme v dnešní liturgii.

Mt 16,24-27

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

 

 

  23. neděle v mezidobí – cyklus A  

7.září 2014

Nezbytným a důležitým okamžikem v životě rodiny je odpuštění. A neplatí to jen o tatínkovi a mamince, ale také o rodině víry. Odpuštění však není jen úkolem člověka, který chybil. Klíčovou roli naopak hrají postižení, ale i ostatní, kteří stojí kolem zraňujícího i zraněného. Důležitý pohled na selhání, pomoc selhávajícímu i odpuštění nabídne evangelium a bude doplněno výzvou k zodpovědnosti v prvním čtení. Druhé čtení téma doplňuje z obecnějšího pohledu.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Prorok Ezechiel vystupuje v Babylonském zajetí (597-539 př. Kr.). Naše stať patří do textu, který mluví o obrácení lidu. Bůh po námi čteném textu pokračuje a říká známý verš: „Nechci, aby bezbožník zemřel, ale aby se obrátil a žil…“ (Ez 33,11).

Ez 33,7-9

Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: ‚Zemřeš!‘ a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“

ŽALM 95

Massa a Meriba jsou chmurnou vzpomínkou na nedůvěru Bohu při putování pouští na cestě z Egypta (Ex 17,7). Víra je dar, ale také odvaha spolehnout se na Boha a nereptat. Tento krok můžeme učinit právě nyní.

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – po-klekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

Svatý Pavel od dvanácté kapitoly přešel z teologické úvahy do praktické roviny a povzbuzuje své posluchače. Proto také na začátku třinácté kapitoly povzbuzuje k respektu státní moci a plnění povinností (daně, úcta 13,7). Přímo na to navazuje náš text.

Řím 13,8-10

Bratři! Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání „nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý“, a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: „Miluj svého bližního jako sám sebe“. Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM

Matouš své evangelium proložil pěti velkými promluvami Ježíše. Osmnáctá kapitola je čtvrtou promluvou a je zaměřena na život ve společenství (církve). Našemu textu předcházela stať o „maličkých“. Nyní se rozvine úvaha o přijetí bratra, který zhřešil.

Mt 18,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ‘každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků’. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

 

  22. neděle v mezidobí – cyklus A 

31.srpna 2014

Rozhodnutí se pro Boha může mít velmi slavnostní podobu, např. při biřmování někde v katedrále... Ale to není celá skutečnost. K cestě za Bohem patří také těžké okamžiky. Když Ježíš začal o těchto skutečnostech mluvit, bylo to pro apoštoly zcela nepřijatelné, jak popisuje evangelium. Sám Ježíš však jde touto cestou. První čtení ukazuje, že Ježíš zdaleka není první, kdo musí při svém úkolu nasadit pro Boha úplně všechno. A tak nepřekvapí povzbuzení svatého Pavla, na kterém je postaven zásadní pojem všeobecného kněžství křesťana

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Prorok Jeremiáš vystupuje v době velkého ohrožení Babyloňany (609-586 př. Kr.). Oznamované Boží slovo se však vládnoucí elitě nelíbí. A tak muž ze vznešeného rodu a kdysi významného postavení se stává přehlíženým a ponižovaným. Pro Boží věc nakonec vydává vlastní život.

Jer 20,7-9

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoliv mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: „Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem.“ Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

ŽALM 63

Bůh je skálou, ale jeho cesty nekopírují lidské představy o vítězství. Jeho ochrana a bezpečí jsou však zcela reálné pro toho, kdo se o něj opře.

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit. Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ

Po dlouhé stati o ospravedlnění (Řím 1 – 8) a rozjímání o spáse Izraele (Řím 9 – 11) začne svatý Pavel vybízet a povzbuzovat posluchače ke konkrétnímu jednání. Z této statě čteme úvodní slova.

Řím 12,1-2

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

Po té, co učedníci zažili velké zázraky s Kristem, nabývají pocitu, že jejich Mistr je nový vládce země či dokonce světa. On však směřuje zcela jinam a učedníci jeho slovům nerozumí. Nejprve Petra ustanovuje „skálou“ církve (viz minulá neděle), aby vzápětí mluvil o své vlastní smrti na kříži!

Mt 16,21-27

Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

 

  21. neděle v mezidobí – cyklus A  

24.srpna 2014

Téma liturgických textů této neděle lze jednoduše shrnout jako „vyvolení obyčejných“ nebo jako otázku autority. Evangelium odhalí klíčovou scénu pověření apoštola Petra vedením církve a symboly, které zazní v evangeliu, představí text prvního čtení. Druhé čtení je radostným jásotem nad Boží moudrostí. Položme si otázku, zda dnes vyžadovat cokoli mocí autority není přežitek a modleme se za ty, kteří autoritu nesou jak v církvi, tak v běžné společnosti.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Scéna se odehrává v době vlády krále Ezechiáše, někdy též zvaného Chizkijáš (716-687 před Kr.). Šebna byl významným úředníkem (asi jako dnes ministr). Je zmiňován několikrát v textu proroka Izaiáše. Text čteme s ohledem na zmínku o „klíči“ jako symbolu moci.

Iz 22,19-23

Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ŽALM 138

Žalmista ví, že Bůh zjednává spravedlnost. Jemu přísluší chvála a my jsme pozváni se k ní připojit.

Odpověď: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, – a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

V kapitolách 9 – 11 vysvětloval svatý Pavel, proč Izrael odmítl Krista. Toto odmítnutí vidí jako otevření cesty pro pohany. Cesta spásy pro Izrael je tak určitým tajemstvím. Pavel zakončuje tuto svoji úvahu velkolepým hymnem na Boží moudrost a velikost.

Řím 11,33-36

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť „kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?“ Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš veřejně začal vystupovat, připojila se skupina učedníků, zažili zázraky, nasycení zástupů. Nyní přichází určitý zlom ve vyprávění evangelia. Ježíš se začne soustředit především na učedníky. Zároveň po události dnešního evangelia začne mluvit o svém utrpení a smrti.

Mt 16,13-20

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

 

 20. neděle v mezidobí – cyklus A 

17.srpna 2014

Dnešní neděle se v liturgických textech zabývá otázkou vyvoleného národa, ale také otázkou „pravověrnosti“, tedy správné víry. O kom lze říci, že je „pravověrným“? V dnešním evangeliu Ježíš ukáže dva rozdílné přístupy k lidem, kteří nesplňují „normy“. První čtení navíc ukazuje, že již pět set let před Kristovým vystoupením Bůh nabídl přístup k víře i lidem, kteří formálně nesplňovali základní předpoklady. A nakonec druhé čtení komentuje tajuplnou otázku, proč Izrael jako vyvolený národ nepřijal Pána a nestal se tak prvním v následování Krista.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z babylonského zajetí (5. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje doté doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.

Iz 56,1.6-7

Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

ŽALM 67

V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.

Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ

List Římanům v 9. – 11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Svatý Pavel uvažuje, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy. Jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.

Řím 11,13-15.29-32

Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Úryvek je pokračováním vyprávění o sporu Ježíše s farizei. Ti mu vyčetli nedodržování tradic otců, když učedníci jedli obřadně nečistýma rukama. Následně Ježíš při setkání s ženou, která nebyla Židovka (tedy formálně byla nečistou), ukazuje učedníkům skutečné hodnoty tradice otců: víru a pokoru. Ježíš se nezaměřil na ženu (její pevnou víru znal), ale na učedníky!

Mt 15,21-28

Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

 

 

  18. neděle v mezidobí – cyklus A  

3.srpna 2014

Dnešní evangelium předznamenává důležité události Velikonoc. Základním tématem je dnes eucharistie a množství významů, které tato svátost s sebou přináší, jako je souvislost s pojmem církve či kněžství. V prvním čtení uslyšíme starozákonní zaslíbení, které záhy křesťané vztáhnou na eucharistii. Druhé čtení završuje několikatýdenní čtení z osmé kapitoly Listu Římanů.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Závěrečná kapitola tzv. Druhého Izaiáše (kap. 40 – 55) z 6. stol. př. Kr. zaznívá v babylónském zajetí. Izraelité nemají chrám; ten je daleko a je v troskách. Bůh je ale skrze proroka zve, aby se znovu navrátili. Nabízí jim požehnání, které dříve získávali skrze oběti, nyní zcela zdarma.

Iz 55,1-3

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“

 

 ŽALM 145 

Žalmistova píseň je nejen modlitba, ale také vyznání víry, chvalozpěv Bohu. Můžeme se nyní připojit k jeho volání.

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

 

 2. ČTENÍ 

Dnes jsme postupným čtením doputovali až k závěru osmé kapitoly, fascinujícímu vrcholu, který je více postaven na emotivním popisu Boží velikosti než na předkládání věcných argumentů.

Řím 8,35.37-39

Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Dnešnímu čtení předchází úryvek o smrti Jana Křtitele. Janovi učedníci oznámí Ježíšovi smrt svého mistra a tato zpráva zjevně na Ježíše zapůsobila. Přesto však nerezignuje na vlastní poslání, naopak učiní zázrak předznamenávající ustanovení eucharistie.

Mt 14,13-21

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

 

 

  17. neděle v mezidobí – cyklus A  

27.července2014

Lidé si nejednou kladou otázku, zda by jim nebylo lépe, kdyby opustili přikázání, víru, život podle pravdy, práva... V prvním čtení nám Šalamoun ukáže, jak to vidí velký král. V evangeliu pak naposledy zazní Ježíšova podobenství třinácté kapitoly a v nich výklad, jak to je s Božím královstvím na zemi. Druhé čtení nastíní vztah ospravedlnění a povolání. Zítra uplyne sto let od vypuknutí první světové války. Můžeme dnes připojit modlitbu za všechny, kteří v této válce položili život, nebo za rodiny těch, kteří v důsledku války, často zcela zbytečně trpěli.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Šalamounova vláda se datuje do 10. stol. př. Kr. Po smrti svého otce Davida nastala v království politická vzpoura. Šalamoun musí obhájit svůj nárok na trůn. Po těchto událostech k němu Hospodin promluví.

1 Král 3,5.7-12

Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a ne-žádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

 

 ŽALM 119 

Boží moudrost je více než kralování. Žalm je modlitbou, ale také rozhodnutím se pro Hospodina.

Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.

 

 2. ČTENÍ 

I nadále čteme z osmé kapitoly Listu Římanům, kterou vrcholí nejsystematičtější argumentace o ospravedlnění z víry a nikoli ze skutků (plnění předpisů Zákona). Dnešní tři verše ukazují vztah mezi povoláním a ospravedlněním. Ospravedlněním se pak rozumí možnost přistoupit k Bohu.

Řím 8,28-30

Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Celá třináctá kapitola je věnována podobenstvím. Poslední část se soustředí na tajemství Božího království. Důležitý je závěr celé této kapitoly, který je také závěrem dnešní perikopy.

Mt 13,44-52

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

 

 

 

  14. neděle  v  mezidobí  –  cyklus A  

6.července 2014

Dnešní téma textů by se dalo shrnout jako „jsme slabí, ale vítězíme duchem“. První čtení připomene zaslíbení proroka Zachariáše, který předpovídá příchod krále. Druhé čtení nás zavede do vrcholného bodu listu Římanům. Konečně evangelium připomene zvláštní místo obracející se k „maličkým“.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Proroctví je asi ze 4. stol. př. Kr. V této době nemají Izraelité již 200 let krále, ale očekávají, že jim Bůh jednou krále přivede. Zachariáš prorokuje příchod krále pokoje. Odpověď na proroctví uvidíme v dnešním evangeliu.

Zach 9,9-10

Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země.“

 

 ŽALM 145 

Bůh je věrný ve svých slibech a pozvedá člověka. Opřeme se o něj.

Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. Nebo: Aleluja.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých či-nech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.

 

 2. ČTENÍ 

List Římanům vrcholí v osmé kapitole. Její první část je vystavěna na protikladu těla a ducha. Tělem je myšleno vše, co nás strhuje do nízkosti života a posléze k hříchu, duchem je míněn celý člověk, který žije naplno pro Boha.

Řím 8,9.11-13

Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Matoušův text spadá do okruhu výroků o odmítnutí Ježíše (Mt 11 – 13). Předchází mu výroky proti „nevěřícím městům“. Řecký výraz „maličcí“ znamená nedospělí. Může jít o narážku na učedníky, kteří nemají – oproti farizeům – zvláštní vzdělání.

Mt 11,25-30

Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

 

 

  Slavnost  sv. Petra  a  Pavla  –  cyklus A  

29.června 2014

Slavnost sv. Petra a Pavla má přednost před nedělními texty liturgického mezidobí. Proto dnes nasloucháme čtením z této slavnosti. Svatý Petr je první papež církve a jeden ze tří blízkých učedníků, kteří Krista doprovázejí v nejdůležitějších okam-žicích. Svatý Pavel je považován za prvního velkého misionáře světa. Nejen že s odvahou hlásá evangelium pohanům, ale patří mezi první hlasatele ve vzdálených končinách Římské říše. První čtení připomene jednu z událostí života svatého Petra, druhé čtení vyjme několik vět, které svatý Pavel téměř mimochodem poznamenává, ale ukazují jeho dramatickou životní dráhu. Evangelium pak nastíní klíčovou roli, kterou svatý Petr sehrál a která dala podnět k zásadním opěrným bodům církve.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Svatí apoštolové Petr a Pavel prolili za církev svou krev; měli podíl na kalichu utrpení Páně a stali se Božími přáteli.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, ty naplňuješ svatou radostí svůj lid, shromážděný v dnešní slavný den tvých svatých apoštolů Petra a Pavla; dej, ať se ve všem držíme jejich nauky, protože s nimi je spjat počátek života tvé církve. Skrze tvého Syna..

 

 1. ČTENÍ 

Pán provází svoji církev. Neznamená to však, že by se nedostávala do složitých situací, například když je pronásledována (Sk 11,19). Naše událost se odehrává kolem roku 41 či po něm, kdy krátce vládne Herodes Agrippa I. (v Písmu se objevili již dva jiní Herodové).

Sk 12,1-11

Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě Velikonoce. Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po Velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž. Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ Udělal to. Dále mu nařídil: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli tak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel. V tom přišel Petr k sobě a řekl: „Teď vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid.“

 

 ŽALM 34 

Vysvobození není jen zážitek apoštola Petra, ale jev, který k víře patří. Každý, kdo zakusil vysvobození Boží, může zpívat se žalmistou chválu našemu Pánu.

Odpověď: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

 

 2. ČTENÍ 

Druhé čtení patří svatému Pavlovi. Píše svému spolupracovníkovi Timotejovi, biskupovi v Efesu. Náš text je ze závěru listu a je složen ze dvou částí. První zaznívá v souvislosti s povzbuzením Timoteje, aby statečně hlásal Boží slovo. Druhý odstavec zaznívá uprostřed popisu situace, v níž se apoštol aktuálně nalézá (vězení v Římě).

2 Tim 4,6-8.17-18

Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Klíčový text, který se stal základním biblickým podkladem pro papežství, tedy pro roli „prvního mezi biskupy“. Řecké slovo „petra“ znamená skála, takže jde o slovní hříčku, kterou zde Ježíš užívá. Tento text je ale také určitým dělítkem v evangeliu. Víra učedníků dozrála až k vyznání Ježíše jako mesiáše. Od této chvíle začne Ježíš mluvit o svém utrpení.

Mt 16,13-19

Když Ježíš přišel do kraje Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“

 

  12. neděle  v  mezidobí – cyklus A  

22.června 2014

Po velikonoční době se liturgie vrací k textům nedělí v mezidobí. Dnešní téma se dotýká „učednictví“, tedy osudu lidí, kteří přijali výzvu našeho Pána a hlásají evangelium. Jistě jde v první řadě o kněze a misionáře. Ale vždyť k hlásání evangelia jsme pozváni všichni. Brzy se ukáže, že nám Ježíš neslíbil snadný úspěch a přijetí, jak liturgie ukáže na konkrétní události Starého zákona v prvním čtení a v evangeliu. Přesto jde o pozvání k plnému životu.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

 

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

1. ČTENÍ

Jeremiáš vystupuje v době krátce před babylónským zajetím (kolem 600 př. Kr.). Prorokuje zkázu Jeruzaléma, ale lidé to nesnesou. Kněz Pašchúr nechá Jeremiáše zavřít do klády. Jeremiáš je zasažen nepřijetím a pláče před Hospodinem. Uprostřed vyjádření vlastní bolesti však zaznívá jeho víra a důvěra v Boha.

Jer 20,10-13

Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: „Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!“ Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

 

ŽALM 69

Žalm navazuje na téma předchozího textu. A také zde se objevuje naděje těch, kteří se opírají o Hospodina.

Odpověď: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, – pohana pokryla mou tvář. – Svým bratrům stal jsem se cizincem, – synům své matky neznámým. – Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, – padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí. Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! – Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slito¬váním. Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; – pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! – Neboť Hospodin slyší chudáky, – nepohrdá svými vězni. – Nechť ho chválí nebe a země, – moře a vše, co se v nich hýbe.

 

2. ČTENÍ

Svatý Pavel v listě Římanům systematicky vysvětluje roli víry v procesu ospravedlnění před Bohem. Starý zákon ospravedlnění připisuje plnění zákona, který zprostředkoval Mojžíš. Ukázalo se však, že lidé nejsou schopni předpisy dodržet. Jakou roli zde hraje Boží milost?

Řím 5,12-15

Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Duch pravdy vydá o mně svědectví, praví Pán; vy také vydávejte svědectví. Aleluja.

 

EVANGELIUM

Ježíš si v desáté kapitole vyvolil dvanáct učedníků a vysílá je, aby šli a hlásali evangelium. K této příležitosti jim dává řadu pokynů a povzbuzení. Jde o druhou velkou Ježíšovu řeč, kterou nám Matouš předkládá.

Mt 10,26-33

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“

 

 

  Slavnost  Nejsvětější  Trojice  –  cyklus A  

15.června 2014

Slavnost Nejsvětější Trojice navazuje plynule na Letnice. Dnes nahlížíme celé Boží tajemství v celku. Bůh je jistě tajemstvím, ale mnohé skutečnosti o sobě sdělil, protože nechtěl zůstat nepoznaný. Naopak. Odkrývá svoji tvář, jak je patrné z prvního čtení. Výskyt zmínky o celé Trojici není v Novém zákoně tak jednoduchý, proto nám druhé čtení nabízí jedno z takových míst, i když jde překvapivě o úplný závěr listu. Evangelium však soustředí pohled na základní křesťanskou zvěst.

 

 VSTUPNÍ  ANTIFONA 

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky

 

  VSTUPNÍ  MODLITBA 

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

V knize Exodus máme jedno z nejsilnějších vyznání Boha Izraele. Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př. Kr. Izrael velmi rychle porušil první smlouvu, kterou s ním Bůh uzavřel. Mojžíš znovu vystupuje na Sinaj, tentokrát desky zákona připravil sám, a prosí za odpuštění Izraeli. Bůh přichází a uzavírá novou smlouvu. Stejně jako je tomu při uzavírání smluv dodnes, nejprve se Bůh představí, řekne, kým je.

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

 

 ŽALM Dan 3,52-56 

Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení. Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech, O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes O: a velebený a plný slávy navěky.

 

 2. ČTENÍ 

Závěrečný pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak o sporech v Korintě, tak i aktuální liturgické době. Zařazen však je především pro zmínku o celé Trojici v závěrečném pozdravu. Tento text dnes užíváme ve mši svaté jako jeden z úvodních pozdravů.

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

 

  EVANGELIUM  

Rozhovor Ježíše s Nikodémem patří ke katechezím objasňujícím význam rozhodnutí se pro Krista. Objevuje se tu typické janovské vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává text dramatický náboj. Naše perikopa připomíná asi nejslavnější větu Nového zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

 

 

 

  Slavnost  Seslání  Ducha  svatého  –  cyklus A  

8.června 2014

Slavnost Seslání Ducha svatého je vedle Vánoc a Velikonoc třetím nejvýznamnějším momentem církevního roku. Současně završuje pouť od Ježíšova narození (vtělení), přes jeho smrt a vzkříšení až k daru Ducha svatého. Proto dnešním dnem vrcholí a končí doba velikonoční. Tato slavnost navazuje na židovské Letnice, ale dává jim zcela nový obsah. Dnes církev děkuje za dar Ducha svatého, ale vnímá tento den také jako zrození církve. Proto prosí o dar Ducha pro celou církev. První čtení připomene okamžik seslání Ducha svatého, druhé čtení reflektuje tento dar teologicky. V evangeliu pak otevřeme pojetí daru Ducha v Janově podání, které pomocí určité zkratky vyjádří zásadní skutečnosti tohoto momentu.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Skutky apoštolů jsou druhým dílem Lukášova vyprávění o Ježíši a jeho následovnících. Knihu Skutků začal letmou zmínkou o nanebevstoupení a nyní přichází popis seslání Ducha svatého. Letnice byly významným židovským svátkem, který původně děkoval za úrodu, ale později byl ztotožněn s darem smlouvy na Sinaji.

Sk 2,1-11

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

 

 ŽALM 104 

Žalm je zařazen pro zmínku o duchu stvořiteli. Je ale také chválou Bohu za jeho dílo. Připojme se k této modlitbě.

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

 

 2. ČTENÍ 

Tento list píše svatý Pavel jako odpověď na řadu otázek, které mu korintská obec položila. Jedním z problémů byla hádka o důležitost jednotlivých členů farnosti, kteří obdrželi odlišné dary Ducha svatého. Svatý Pavel trpělivě vysvětluje, jaký je vztah mezi dary jednotlivým členům a jejich postavením ve farnosti.

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Každý z evangelistů vybírá některé události po vzkříšení, aby strhujícím vyprávěním poukázal na nejpodstatnější skutečnosti. Jan popsal setkání Ježíše se ženami, překvapení učedníků u prázdného hrobu i setkání s Marií. A pak konečně přichází setkání s apoštoly. Neztraťme ze zřetele významnou zmínku o Duchu svatém. Vždyť je to první dar, který Ježíš apoštolům přináší.

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

 

 ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ 

Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

 

 MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ 

Bože, ty štědře rozdáváš církvi své dary; dej, ať to, co jsme od tebe přijali, nepřijde naší vinou nazmar, aby v nás milost Ducha svatého neustále rostla a duchovní pokrm aby nám prospíval k dosažení spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

 

 K ZAMYŠLENÍ 

Není tak neobvyklé, že nám děti kladou otázky, na které jen těžko hledáme odpovědi. A tak zazněla i otázka: „Jak se to stane, že má tatínek rád maminku?“ Dospělý se pousměje, uměl by k tomu připojit mnoho jedovatých komentářů, ale vysvětlit to? Cosi zvláštního je spojuje, není to vidět, ale je to zásadní skutečnost, která utváří celý jejich život, která je inspiruje, dává radost, činí zodpovědnými. I když je to jen srovnání, lze podobně nahlédnout dar Ducha svatého. Je silou, pomocí, útěchou a inspirací. Je to skutečný a jedinečný dar, který dostávají Boží děti, tedy ti, kdo přijali Ježíše jako Božího Syna. Vysvětlit to je možná obtížné, ale žít z moci Ducha svatého je snadné a krásné!

 

 

 

  7. neděle velikonoční – cyklus A  

1.června 2014

V některých kostelích se teprve dnes připomíná slavnost Nanebevstoupení Páně. V našich textech dáme přednost 7. neděli velikonoční. Ale v obou případech směřujeme k vrcholnému okamžiku Velikonoční doby – slavnosti Seslání Ducha svatého. Nejprve si v prvním čtení připomeneme událost nanebevstoupení Ježíše, ve druhém čtení budeme povzbuzeni ke statečnosti. Evangelium nás ještě jednou vrátí do večeřadla a připomene Ježíšovu modlitbu, jak ji zachytil evangelista Jan.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

 

 1. ČTENÍ 

Svatý Lukáš píše Skutky apoštolů jako druhou část svého díla. Plně tak navazuje na již vyřčené skutečnosti o Ježíši a jeho životě, smrti a vzkříšení. Proto je také úvod do Skutků tak krátký, jen letmo připomíná Ježíšovo nanebevstoupení. Nyní apoštolové očekávají zatím pro ně neznámý dar Ducha svatého.

Sk 1,12-14

Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

 

 ŽALM 27 

Naděje a modlitba se snoubí v dnešním žalmu. Připojme se k žalmistovi a prosme o dary Ducha svatého i pro nás a naše společenství, farnost, rodinu...

Odpověď: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám. Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá.

 

 2. ČTENÍ 

Ve čtení listu navazujeme na minulou neděli. Také tentokrát autor povzbuzuje zkoušené křesťany. Našemu textu předchází verš: „…vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní…“. Všimněme si důrazu na Ducha svatého.

1 Petr 4,13-16

Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Jan 17 patří mezi nejzásadnější texty Nového zákona. Ježíš s učedníky ukončil poslední večeři a v jejím závěru se modlí. Jak bylo zvykem, začíná modlitbu díkem za to, co Bůh učinil (většina námi čteného textu). Pak navazuje prosba (verš 9 a dále) za učedníky, jednotu mezi nimi… Po této modlitbě Ježíš odejde do Getsemanské zahrady a vydá se na cestu vlastního obětování se.

Jan 17,1-11a

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“

 

 

  5. neděle velikonoční – cyklus A  

18.května 2014

Během velikonočních nedělí čteme jednak ze Skutků apoštolských a jednak z Prvního listu apoštola Petra. Důraz dnešní neděle se přesouvá od vzkříšení na život ve společenství těch, kteří uvěřili a přijali Ježíše jako Pána. Jistě půjde o praktické skutečnosti uprostřed komunity, které je třeba řešit (první čtení). Jde tu ale také o duchovní rozměr, který církev dostala, a povolání každého jednotlivého učedníka, jak velmi silně naznačuje druhé čtení. Avšak to nejpodstatnější poodhaluje dnešní evangelium, které směřuje ještě mnohem hlouběji. Je zjevné, že liturgie tak začíná připravovat posluchače na události Letnic.

 

  VSTUPNÍ ANTIFONA  

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

 

  VSTUPNÍ MODLITBA  

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

 

  1. ČTENÍ  

V pokračující četbě ze Skutků apoštolů se ocitáme u prvního problému uvnitř komunity křesťanů. Jeho řešení i důraz apoštolů svědčí o jasně nastaveném cíli jejich činnosti i života.

Sk 6,1-7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

 

  ŽALM 33 

Bůh miluje spravedlnost a právo. Žalmista zpívá chválu Bohu, protože poznal jeho zásady a jeho spravedlnost. Připojme se k němu.

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. Nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Citerou oslavujte Hospodina, – hrejte mu na desetistrunné harfě. Neboť Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.

 

  2. ČTENÍ  

Možná ne na první pohled logicky se vracíme ve druhé kapitole na začátek. Jde však o to, abychom nahlédli do rad, které sv. Petr předkládá prvním křesťanům jako povzbuzení pro život ve společenství. Odkazuje při tom na základ naší víry i povolání, které každý křesťan přijal.

1 Petr 2,4-9

Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: „Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“ Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to „kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá“. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal“ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

 

  Zpěv před Evangeliem  

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

 

  EVANGELIUM  

Ocitáme se uprostřed poslední večeře. Jan cituje našeho Pána a odhaluje tak mnohá tajemství o jeho vztahu k Otci a Duchu. Uprostřed intimní atmosféry odhaluje svým nejbližším svoji plnou identitu. Ale navíc také ukazuje, jak skrze něj dosáhnout plnosti.

Jan 14,1-12

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‘Ukaž nám Otce’? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“

 

 

   4. neděle velikonoční – cyklus A   

11.května2014

Dnešní evangelium, které vybíráme z Janovy desáté kapitoly, dalo název celému dni: Neděle dobrého pastýře. A také díky tomu na tento den připadá den modliteb za povolání k duchovnímu stavu. Texty Písma jsou zajímavě kontrastní – reakce posluchačů, kteří přijmou evangelium, výzva sv. Petra k těm, kteří trpí. A nakonec evangelium s poselstvím o dobrém pastýři.

 

  VSTUPNÍ ANTIFONA 

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

 

  VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

  1. ČTENÍ      

Navazujeme na minulou neděli a čteme dále Petrovo kázání po Letnicích. Dnes se však soustředíme na reakci posluchačů na Petrova slova. Všimněme si, že Bůh neodsuzuje, ale volá k obrácení a pak nabízí cestu.

Sk 2,14a.36-41

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

 

  ŽALM 23 

Asi nejznámější žalm je strhující modlitbou důvěry. Připojme se k ní...

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách, – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

 

  2. ČTENÍ 

Petr se obrací ve svém listu na jednotlivé společenské vrstvy. Nejprve začne u služebníků (otroků). Bohužel zřejmě zkušenost s pány nebyla jen pozitivní. Má se poslouchat pán, který bije své služebníky? Petr povzbuzuje k poslušnosti, ale posouvá tuto poslušnost na rovinu duchovní. Připomeňme, že otrok byl za útěk tvrdě potrestán.

1 Petr 2,20b-25

Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

 

  Zpěv před Evangeliem  

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

 

  EVANGELIUM  

Text plynule navazuje na předchozí vyprávění o uzdravení slepce. Slepý od narození byl po svém uzdravení předveden k výslechu, při němž vyznal Ježíše jako mesiáše, a proto ho farizeové vyhnali. Ježíš uzdraveného vyhledal a toto odmítnutí vysvětlil následovně: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Přítomní farizeové se však pohoršili, a proto jim Ježíš odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“

Jan 10,1-10

Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

 

 

  3. neděle velikonoční – cyklus A  

4.května2014

Dnešní neděle ještě setrvává v radosti vzkříšení, ale také poukazuje na důsledky, které víra přináší. Nejprve uslyšíme první Petrovo kázání. Ve druhém čtení budeme povzbuzeni, jak žít z daru křtu. Evangelijní příběh patří k nejsilnějším textům Lukášova evangelia. Vydáme se na cestu, aby naše oči byly otevřeny pro živého Krista.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

Skutky apoštolů popisují události, které začínají sesláním Ducha svatého. Hned po něm vystupuje apoštol Petr a mluví veřejně o tom, co se vlastně stalo. Z jeho dlouhé řeči vybíráme některé části. Odvolává se na krále Davida (žil kolem roku 1000 př. Kr.), který se stal vzorem a symbolem mesiáše.

Sk 2,14.22b-33

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: ‘Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano – i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.’“ Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků. Viděl tedy do budoucnosti, a když řekl, že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte.

 

 ŽALM 

Žalm lze vnímat jako modlitbu víry a naděje v mesiáše. Ale je to žalm také naší naděje a víry!

Odpověď: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Nebo: Aleluja

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

 

 2. ČTENÍ  

Pokračujeme ve čtení prvního listu Petrova. Petr povzbuzuje křesťany, aby vytrvali na cestě za Bohem. Jediný svatý je Pán, proto i my usilujeme o svatost.

1 Petr 1,17-21

Milovaní! Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Každý z evangelistů zdůrazní v závěru svého díla jiné akcenty vzkříšení. Lukáš vybere jako dominantní scénu dvou učedníků, kteří vše vzdají a jdou pryč z Jeruzaléma. Spolu s nimi můžeme zakusit, jak vzkříšený Ježíš jedná. Nejen s věrnými, ale i těmi, kteří naději ztratili.

Lk 24,13-35

Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

 

 

  2. neděle velikonoční – cyklus A  

27.dubna 2014

Druhá neděle velikonoční zakončuje oktáv, tedy osm dní, kdy jsme setrvávali v radosti nad vzkříšením. Tato neděle byla papežem Janem Pavlem II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000 označena jako neděle Božího milosrdenství. Biblické texty se samozřejmě vracejí k tématu vzkříšení (evangelium), ale již z nové perspektivy. První čtení popisuje první církev, která uvěřila na základě hlásání apoštolů resp. v druhém čtení hymnus zpívající o Božím milosrdenství jako reflexe daru vzkříšení tváří tvář přicházejícím zkouškám.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Otevřete své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 

Při Letnicích apoštol Petr vystoupí a hlásá. Po tomto impulzu z druhé kapitoly Skutků se začíná budovat první církev. Náš text popisuje její typické (lze říci také ideální) znaky. Je třeba podotknout, že jde o jakousi souhrnnou zprávu a také idealizující stav, který v realitě vypadal přeci jen složitěji, jak se zakrátko objeví v textu o ustanovení jáhnů (Sk 6,1-6).

Sk 2,42-47

Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.

 

 ŽALM 118 

Velikonoční žalm s obdivem zpívá o Božím záměru. Je Boží dílo vykoupení „podivuhodné“ i pro nás?

Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

 

 2. ČTENÍ 

První epištola sv. Petra začíná hned po vstupním pozdravu hymnem. Objeví se dvě témata: základní dar vykoupení a otázka zkoušek, které přicházejí.

1 Petr 1,3-9

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Jan uvádí ve dvacáté kapitole několik příběhů, kdy se především apoštolové setkávají se Vzkříšeným. Zvláštní roli zde hraje Tomáš, který se se s ním setká až o týden později. Jeho příběh je výzvou pro všechny, kdo „nebyli u toho“ v den vzkříšení.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval To-máše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 

 

 

  Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus A  

20.dubna 2014

Dnešní ráno je okamžikem prozření. Právě dnes ženy i apoštolové zjišťují, že hrob je prázdný. Jde o největší slavnost celého liturgického roku. Proto se mohou číst různé texty (druhé čtení i evangelium). V textech se samozřejmě dotýkáme zvěsti vzkříšení. V prvním čtení shrneme jádro křesťanské zvěsti, ve druhém čtení objevíme důsledky života vykoupeného člověka a konečně v evangeliu zažijeme spolu se ženami a apoštoly první okamžiky vzkříšení.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

Svatý Petr zažije podivuhodnou věc. Zdá se mu sen, že má jít navštívit pohanského setníka Kornélia (pro Židy navštívení pohana byla znečišťující skutečnost). A pak přijdou poslové Kornélia. Díky vidění najde odvahu jít s nimi, a když přijde k setníkovi, ujme se slova a zvěstuje evangelium. Tak zde máme zachycené jedno z nejlepších shrnutí křesťanské zvěsti.

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

 

 ŽALM 118 

Tento žalm je považován za velikonoční zpěv. Jeho text kopíruje základní tajemství vykoupení. Proto se během Velikonoc objevuje mnohokrát.

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

 

 2. ČTENÍ 

Dnes je možné volit mezi naším textem, anebo 1 Kor 5,6b-8. Náš text předchází kritika křesťanů, kteří si nechají předpisovat, co mají jíst či čeho se mají dotýkat. Autor však takovou „askezi“ zásadně odmítá. Je postavena na vnějších věcech tohoto světa a nikoli na Bohu.

Kol 3,1-4

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

 

  EVANGELIUM  

Předchozí text vypráví o pašijích a končí pohřbením Ježíše. A nato následuje náš text. Zanechaná plátna svědčí o tom, že Ježíš nebyl odnesen, ale sám vstal, podobně ani roušku z jeho hlavy by nikdo neskládal. Důležité je slovo o víře druhého učedníka!

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 

 

  Květná neděle – cyklus A  

13.dubna 2014

Květná neděle začíná připomínkou vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma. Lidé před něj kladou snítky palem a on jako král vjíždí do města Davidova. Před průvodem se čte evangelium. Mše pokračuje jako obvykle, ale evangelium je mnohem delší, neboť se čtou pašije.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA  

Místo vstupní antifony se čte: Mt 21,1-11 (průvod s ratolestmi): Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: ‘Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek.’“ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.“ Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“

 

 VSTUPNÍ MODLITBA  

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 

Text Iz 40 – 55 vznikl v době babylónského zajetí. Vystupuje zde postava „služebníka Hospodinova“, který přichází zachránit svůj lid. Jeho role je však zvláštní, sám ponese mnohou bolest za svůj lid. Ale Boží moc není krátká na vykoupení, jak říkají verše předcházející našemu úryvku.

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

 

 ŽALM 22  

Tento žalm Ježíš začíná recitovat na kříži a jako by ho recitoval až do velikonočního rána, kdy zazní zlomový verš 23 (poslední recitovaná sloka).

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“

 

 2. ČTENÍ  

Svatý Pavel cituje hymnus, kterým chce povzbudit čtenáře. Tento text je však jedním z nejzásadnějších vyjádření, kterými Písmo popisuje obsah a význam Ježíšova kříže.

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

 

 Zpěv před Evangeliem  

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

 

  EVANGELIUM  

V našem textu uvádíme zkrácenou verzi pašijí. Ježíšova misie by zcela ztratila smysl, pokud by nepřišly události Velikonoc. Jeho smrt a vzkříšení všechno vyřčené posouvají do úplně nové roviny. Ježíš na sebe vzal lidský hřích a smrt, ale tím jeho příběh nekončí!

 

Mt 27,33-54 (zkrácené)

Když došli na místo zvané Golgota, což znamená „Lebka“, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‘Jsem Boží Syn!’“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu Syn Boží.“

 

 

  5. neděle postní – cyklus A  

6.dubna 2014

Pátá postní neděle je zaměřena na zásadní velikonoční téma vzkříšení. Je vidět, jak pečlivě liturgové vybírali texty, aby zásadní velikonoční témata protkala celou postní dobu. Zastavíme se tedy nejen u pojmu vzkříšení, ale také u jeho důsledků, jak ukáže druhé čtení, podobně jako dlouhé vyprávění o vzkříšení Lazara, které především klade důraz na dialog Ježíše a Marty. Starozákonní text proroka Ezechiela nás sice vrátí o šest set let zpět, ale o to více zahlédneme, jak pojem vzkříšení již v této době vystupuje do povědomí Izraele.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA  

Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

 

  VSTUPNÍ MODLITBA  

Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ  

Prorok Ezechiel vystupuje v babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.). Jeho lid propadá zoufalství ze ztráty vlastní země i svého kultu. Ale prorok vidí situaci jinak. Ve vizi zahlédne údolí plné suchých kostí, které však dostanou znovu podobu lidí a ožijí Božím duchem (Ez 37,5-10). Stane se z nich mohutné vojsko. Ve verši 11 říká Izrael: „…zanikla naše naděje, jsme ztraceni.“ To Bůh odmítá, jak čteme v naší perikopě.

Ez 37,12-14

Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.

 

 ŽALM 130 

Žalm koresponduje jak s prvním čtením, tak i s vyprávěním o vzkříšení Lazara, které zazní v evangeliu. Ale především je modlitbou plnou naděje.

Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.

 

 2. ČTENÍ  

List Římanům předkládá propracovanou teologickou obhajobu ospravedlnění z víry. Vrcholem této argumentace je osmá kapitola. Je vystavěna na protikladu „těla“ a „Ducha“, kde tělem je míněno hříchem zasažené lidství podléhající znovu a znovu pádu, kdežto Duchem je míněn Boží duch.

Řím 8,8-11

Bratři! Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.

 

 Zpěv před Evangeliem  

Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.

 

  EVANGELIUM  

Velké vyprávění o vzkříšení Lazara předznamenává Ježíšovo vzkříšení. Je orámováno Ježíšovým úvodem (Lazarova smrt je ke slávě Boží) a na konci vyjádřením Kaifáše (lépe, když jeden člověk zemře za lid). Zásadním zlomem je víra Marty, která vyznává vzkříšení jako cosi velmi vzdáleného. Ježíš její teoretickou víru radikálně proměňuje.

Jan 11,1-45

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

 

 

 

  4. neděle postní – cyklus A  

30.března 2014

Během postní doby máme stále před očima katechumeny a jejich přípravu na křest, resp. vlastní obnovu víry křesťanů. Tato neděle však nese uprostřed postní doby radostné téma, a proto se také nazývá nedělí radostnou. Dnes se v evangeliu čte jedna z křestních katechezí, jak je zpracoval evangelista Jan. Hlavní téma této neděle je pojem světla v jeho symbolickém významu, v kontrastu k temnotě a slepotě.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

Ocitáme se na konci 11. stol. př. Kr., před několika lety byl ustanoven první král Izraele – Saul. Život je do značné míry řízen rodovými tradicemi. Text čteme pro zmínku o pomazání olejem jako typického obřadu spojeného s vylitím Ducha svatého, ale i pro zmínku o Boží volbě, která je odlišná od lidských představ.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a

Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

 

 ŽALM 23 

Snad nejznámější žalm je především modlitbou důvěry. Přidejme se k němu.

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

 

 2. ČTENÍ 

Autor listu ve čtvrté kapitole povzbuzoval křesťany, aby nežili jako pohané. V následující kapitole to konkretizuje. Prázdná slova ani smilstvo nejsou skutky světla. A pojem světla hraje roli i v našem textu.

Ef 5,8-14

Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“

 

 Zpěv před Evangeliem 

Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.

 

 EVANGELIUM 

V postní době čteme dlouhé pasáže z Janova evangelia, protože tvoří křestní katecheze. Dnešní je vysvětlením Ježíšova zvolání: „Já jsem světlo světa.“ Uzdravení ze slepoty je nejen zázrak fyzického uzdravení, ale i naplnění zaslíbení proroků. Zároveň je slepota symbolickým vyjádřením života bez víry. Na slepci sledujeme postupné zrání víry.

Jan 9,1-41

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“

 

 

 

  3. neděle postní – cyklus A  

23.března 2014

Tato neděle je zaměřena především na katechumeny, tedy ty, kdo budou o Velikonocích přijímat křest. Ti by měli přijmout tuto neděli tzv. skrutinia, tedy modlitbu za očištění mysli a ochranu před zlem. Proto se dnes čte v rámci evangelia téměř celá čtvrtá kapitola Janova evangelia, protože šlo o křestní katechezi. Doplňuje ji první čtení, které se ohlíží na události provázející vysvobození z otroctví v Egyptě, ale i druhé čtení doplňuje katechezi klíčovými dopady Ježíšovy oběti. Kroky víry katechumenů jsou i pro nás povzbuzením a důvodem oživení a obnovení naší vlastní víry.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA  

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

 

 VSTUPNÍ MODLITBA  

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ     

Izrael vyšel z egyptského otroctví. Je na poušti (13. stol. př. Kr.), ale lidé stále pochybují, zda je Bůh dokáže zachránit, i když zakusili mocné vítězství nad Egypťany v Rákosovém moři. Bůh jejich nouzi řeší a bude řešit i dále! Zanedlouho jim Bůh nabídne svoji smlouvu.

Ex 17,3-7

Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

 

 ŽALM 95  

Žalm reflektuje události prvního čtení – nevěrnost Izraele a pochybnosti víry. Reaguje vyznáním víry a distancováním se od postoje pochybovače.

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

 

 2. ČTENÍ  

List Římanům je asi nejkoncepčněji napsané pojednání Nového zákona, které vysvětluje důsledky Ježíšovy oběti. Klíčový je pojem ospravedlnění. Míní se tím možnost přistoupit před Boha, aniž by nás oddělovala naše nevěrnost. Toto ospravedlnění však není naší zásluhou či schopností!

Řím 5,1-2.5-8

Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky.

 

 Zpěv před Evangeliem  

Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

 

 EVANGELIUM  

Ježíš putuje z Galileje k Jeruzalému. Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista křestní diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, ale i podmínky udělení a proces obrácení. Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr., každopádně si postavili vlastní chrám. Jejich potomci vyznávali stejně jako Izraelité Boha, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze a vládce.

Jan 4,5-42

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

 

 

 

  SLAVNOST  

 SVATÉHO  JOSEFA,  SNOUBENCE  PANNY  MARIE  

Středa 19.března 2014    

 1.ČTENÍ  

2 Sam 7, 4 - 5a. 12 - 14a. 16
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida.

Čteni z druhé knihy Samuelovy.
Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy."



 ŽALM 

89 (88), 2 - 3. 4 - 5. 27 + 29 Odp.: 37
Odp.: Jeho potomstvo potrvá navěky.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost." Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
"Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Na věky zajistím tvůj rod a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, můj Bůh a skála mé spásy. Navěky mu zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane."
Odp.



 2.ČTENÍ  

Řím 4, 13. 16 -18. 22
Uvěřil, ačkoli už nebylo naděje.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry.
A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny, potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem - jak to stojí v Písmu: 'Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' - před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'.



  EVANGELIUM  

Mt 1, 16. 18 - 21. 24a
Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

 

 

  2. neděle postní – cyklus A  

16.bžezna 2014

Druhá postní neděle představuje Boží plán záchrany člověka. Od prvního oslovení člověka (první čtení), přes podstatu či střed křesťanského vyznání víry (druhé čtení i evangelium) až k povzbuzení k vytrvalosti (evangelium).

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Prvních jedenáct kapitol knihy Genezis líčí svět v jeho zrodu: stvoření Bohem a postupné proniknutí hříchu do všech rovin. Vrcholí líčením stavby Babylonské věže. Až ve dvanácté kapitole (náš text) se pohled soustředí na jednoho člověka, od nějž Bůh začne rozvíjet plán záchrany.

Gn 12,1-4a

Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

 

 ŽALM 33 

V Bohu je naše pomoc. Proměňme tento žalm ve svoji modlitbu.

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

 

2. ČTENÍ 

Svatý Pavel píše druhý list spolupracovníkovi v biskupské službě. Hned na začátku ho vyzývá k oživení ducha, kterého dostal, a připomíná, co znamená evangelium. V tomto krátkém textu sv. Pavel shrnul základní podstatu vyznání víry křesťanů!

2 Tim 1,8b-10

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

 

 Zpěv před Evangeliem 

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

 

 EVANGELIUM 

Synoptická evangelia mají typické části. Nejprve popisují Ježíšovo narození a počátek činnosti. Druhá část začne vyznáním Petra, který Ježíše označí jako mesiáše. Ježíš reaguje slovem o své smrti a vzkříšení. Na to navazuje naše perikopa. Zahalí je oblak, což je odkaz na starozákonní výjev Boha v oblaku. Setká se s Mojžíšem, který přijal Tóru – Zákon, a s Eliášem – největším z proroků. I ti se sklánějí před Ježíšem!

Mt 17,1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Po-zdvih¬li oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

 

 

  1. neděle postní – cyklus A   

9.březen 2014

Jsme na počátku postní doby. Tam, kde nebyl udílen popelec na Popeleční středu, uděluje se dnes na začátku mše svaté na znamení pokání. V postní době budeme v prvních čteních sledovat důležité okamžiky z dějin spásy. Tuto neděli to bude vyprávění o prvotním hříchu. Druhé čtení reaguje popisem důsledků dědičné viny. Žalm představí modlitbu kajícníka. Nakonec v evangeliu otevřou první kapitoly, v nichž začíná vyprávění o Ježíšově veřejném poselství zážitkem pokušení na poušti. Cílem těchto textů je připomínka významu pravého pokání, které vede člověka k plnému prožití Velikonoc.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

 1. ČTENÍ 

Ve druhé kapitole Genezis vysvětluje starozákonní teolog pomocí příběhu skutečnost Božího díla stvoření. Bůh tvoří člověka (hebrejsky adam znamená člověk) a dává mu úkol střežit zahradu. Ve třetí kapitole pojednává o zkoušce, ve které člověk selhává. Z obou kapitol čteme jen vybranou část.

Gn 2,7-9; 3,1-7

Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

 

 ŽALM 51 

Kajícnost je asi nejsilněji vyjádřena v žalmu 51. Tento text je reakcí krále Davida na vlastní selhání. Ač si je vědom své fatální chyby, přeci neztrácí důvěru v Boha a naději na odpuštění.

Odpověď: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, – můj hřích je stále přede mnou. – Jen proti tobě jsem se prohřešil, – spáchal jsem, co je před tebou zlé. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

 

 2. ČTENÍ 

List Římanům vysvětluje velice systematicky, proč musel přijít Ježíš jako zachránce a jaký význam má ospravedlnění jeho obětí. V našem textu se popisují klíčové důsledky dědičného hříchu a jeho odstranění Kristovou obětí.

Řím 5,12-19

Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

 

 EVANGELIUM 

Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.

Mt 4,1-11

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

 

 

 

  8. neděle v mezidobí – cyklus A  

2.března 2014

Dnešní liturgie, poslední před začátkem postní doby, rozehrává téma Boží péče o člověka. První čtení předkládá nádherné přirovnání o Boží péči. Evangelium připojuje známou stať o spolehnutí se na Boha. Druhé čtení nás přivede do rozhádané komunity Korinťanů. Čím se svatý Pavel obhajuje proti svým odpůrcům?

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Uprostřed babylónského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho čtenáři sami najdou.)

Iz 49,14-15

Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

 

 ŽALM 62 

Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.

Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.

Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

 

 2. ČTENÍ     

Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).

1 Kor 4,1-5

Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to navazuje otázkou zabezpečení se.

Mt 6,24-34

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

 

 

 

  7. neděle v mezidobí – cyklus A  

23.února 2014

Často ve svém křesťanském životě narážíme na hranice svých sil. Právem se ptáme, jak to udělat, aby člověk naplnil požadavky víry. Na to se snaží najít odpověď dnešní neděle. V prvním čtení se vrátíme k argumentaci Tóry, ve druhém čtení vstoupíme do zklidňující argumentace sv. Pavla a nakonec v evangeliu potkáme Ježíšovu řeč v plné nekompromisní podobě.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

 VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ

Kniha Levitikus patří do Tóry, tedy Zákona. Je tvořena především předpisy. Ale i zde nalézáme teologii a výpovědi o Bohu. Devatenáctá kapitola představuje část zákonů upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Mnohé jsou pokrokovější, než máme dnes my.

Lv 19,1-2.17-18

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

 

 ŽALM 103

Správný obraz o Bohu utváří jednání lidí. A neplatí to jen o lidech okolo nás. Můžeme se připojit k tomuto zpěvu o úžasném Bohu?

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

 

 2. ČTENÍ

Pokračujeme ve čtení listu Korintským. V komunitě Korintských panuje napětí a rozdělení. Někteří se přiklonili k učení sv. Pavla, ale jiní dávají přednost jiným učitelům. Pavel je kárá a argumentuje...

1 Kor 3,16-23

Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví,’ a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

 

 EVANGELIUM

Pokračujeme ve čtení Horského kázání. Ježíš komentoval některá přikázání Desatera a nyní navazuje komentářem dalších částí Tóry. V posledním verši předkládá klíč k pochopení svých tvrzení. Starý zákon neužívá slovo „dokonalý“ ve vztahu k Bohu, ale pojem „svatý“ (viz např. Lv 19,2 …).

Mt 5,38-48

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

 

 

 

  6. neděle v mezidobí – cyklus A  

16.února 2014

Dnešní téma liturgických textů by se dalo označit jako naplnění předpisů. V prvním čtení se zas-tavíme nad splnitelností požadavků kladených Bohem. Evangelium předkládá další část Horského kázání, v němž Ježíš komentuje Zákon. Druhé čtení ukazuje řešení náročných požadavků. Je to otázka nejen askeze a lidských výkonů, ale především Ducha svatého, který je mocí Boží.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ

Kniha plná přísloví a poučení přináší v dnešním textu upozornění směřující proti nebezpečnému omylu. Člověk je schopen vyhnout se hříchu! Bůh člověku dává svobodu vybrat si mezi dobrem a zlem. Hříchu se lze vyhnout, jestliže se člověk rozhodne pro Boha. A Bohu nejsou lidské skutky lhostejné, ví o nich.

Sir 15,16-21

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

 

 ŽALM 119

Ač se to v dnešní době nezdá, Bůh žehná těm, kdo konají spravedlnost a dobro. Prosme o toto požehnání i my.

Odpověď: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, – kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. – Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, – hledají ho celým srdcem. Tys, Hospodine, dal svá nařízení, – aby se jich dbalo svědomitě. – Kéž jsou pevné mé cesty, – abych zachovával tvé příkazy. Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ – a zachovával tvé slovo. – Otevři mé oči, – ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, – a budu ji věrně zachovávat. – Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon – a chráním ho celým svým srdcem.

 

 2. ČTENÍ

Pokračujeme ve čtení prvních kapitol Prvního listu Korinťanů. Komunita Korintských je ve velké rozepři ohledně vedení a učení. Zasahuje je zřejmě gnóze, učení stavějící na tajném zasvěcení do pravdy, které je přístupné jen vyvoleným. Ale Kristovo tajemství není určeno jen pro elitní skupiny zasvěcených. Dává je svobodně Duch svatý, kterého my nemůžeme ovládat, jen mu otevřít srdce.

1 Kor 2,6-10

Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, co ‘oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

 

 EVANGELIUM

Navazujeme na předchozí neděli a čteme z „programového prohlášení“ Ježíše. Po „blahoslavenstvích“ připojuje komentář k pátému, šestému a osmému přikázání Desatera jako základnímu dokumentu víry Izraelitů.

Mt 5,17-37

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a ze¬mě, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‘Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“

 

 

 

  5. neděle v mezidobí – cyklus A  

                                                                                                                                         9.února 2014

Dnešní neděle nás bude burcovat z ospalosti našeho prožívání víry. V prvním čtení reflektujeme skutečnou praxi víry, ve druhém čtení nahlédneme do řešení sporů uvnitř farnosti a evangelium nám předloží nesmlouvavou výzvu samotného Krista. Nejde však o vyvolávání chmurné nálady, pokud se nám zrovna příliš nedaří. Naopak! Zdvihněme hlavu, vždyť naším zachránce není nikdo menší než Bůh!

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Kniha proroka Izaiáše má zjevně několik dílů, které vznikají v odlišném historickém kontextu. Od 56. kapitoly se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Je třeba obnovit smysl všech úkonů zbožnosti a především prodchnout předpisy duchem.

Iz 58,7-10

Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“

 

 ŽALM 112 

Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je terčem výsměchu v dnešní společnosti. Ale není to objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!

Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.

 

 2. ČTENÍ 

Čteme na pokračování první kapitoly Prvního listu Korinťanům. Komunita Korinťanů (dnes bychom řekli farnost) se zjevně hádá o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – sv. Pavla. Pavel je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.

1 Kor 2,1-5

Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Ježíš vyhlašuje svůj program v Horském kázání. A začal zostra. Nejprve vyhlásil jakési teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu.

Mt 5,13-16

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

 

 

 

  Svátek Uvedení Páně do chrámu – cyklus A  

                                                                                                                                              2.února 2014

Na dnešní neděli připadá svátek Uvedení Páně do chrámu. Proto se nečtou čtení 4. neděle v mezidobí, ale ze svátku. Ve starých liturgiích se objevuje tento den pod názvem „Očišťování Panny Marie“. Jde o připomínku rituálu, kdy rodiče po čtyřiceti dnech od narození dítěte přicházeli do chrámu a rituálně byla matka očištěna obětí podle starozákonních předpisů. Při této příležitosti k Marii a Josefovi promlouvají proroci Simeon a Anna. Prohlašují Ježíše za „světlo národů“. Proto se na začátku této liturgie světí svíce.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země; tvá pravice oplývá spravedlností.

 

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí, věčný Bože, když se tvůj jednorozený Syn stal člověkem, byl ti představen v chrámě; my si to dnes připomínáme a pokorně prosíme: očisti naše nitro, abychom mohli předstoupit před tebe. Skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Izraelité se na konci 6. stol. př. Kr. vrátili na své území. Země byla zničená, bez zázemí. Podobně i chrám. Prorok především kritizuje nepořádné vedení bohoslužeb v chrámě, který spravoval kmen Levi.

Mal 3,1-4

Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.“

 

 ŽALM 24

Přichází vítězný král. K jeho příchodu se všechno chystá. A tímto vítězem je Bůh. Může vstoupit i do bran našeho srdce? A je zde vítaným králem?

Odpověď: Hospodin zástupů, on je král slávy!

Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré vchody, – ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? – Silný a mocný Hospodin, – Hospodin udatný v boji. Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré vchody, – ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? – Hospodin zástupů, – on je král slávy!

 

 2. ČTENÍ 

List Židům velmi pečlivě vysvětluje Židovským konvertitům ke křesťanství význam a smysl Kristovy oběti. Opírá se o tradiční autority (Písmo, anděly, Mojžíše...). V předchozích verších cituje autor Písmo, kde se říká „budu zvěstovat bratřím…“ Jestliže jsme bratry Krista, pak platí následující argumentace.

Žid 2,14-18

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

 

 Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Pán je světlo národů. Pán je sláva svého lidu. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Lukáš ve svém evangeliu představuje Ježíše jako nového Mojžíše. Proto věnuje velkou pozornost jeho narození. V úryvku různí lidé potvrdí Kristovo poslání. Náš text lze srovnat se zaslíbeními Starého zákona (viz 1. čtení nebo Iz 52,8-10…).

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužil Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

 

 

  3. neděle v mezidobí – cyklus A  

                                                                                                                                                 26.ledna 2014                                                                                                                                                     

Tato neděle již opouští myšlenkový okruh Vánoc a vykresluje nám začátek Ježíšova působení. Ježíš otevírá svoji misi v pohanském prostředí. Tento začátek má své odůvodnění, jak vysvětlí první čtení. Druhé čtení nás přenese o dvacet let později, kdy již rozvinutý život křesťanské komunity začíná narážet na řadu nových problémů.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

V 8. stol. př. Kr. nastane konflikt mezi Judskem (jižním Izraelem), jehož hlavním městem je Jeruzalém, a Izraelem (severní Izrael), který vytáhne spolu se Sýrií proti Jeruzalému. Prorok Izaiáš však předpovídá neúspěch jejich válečné výpravy. Ale poražené oblasti Sýrie Neftalí a Zabulon nezůstanou navždy vystaveny hanbě porážky…

Iz 8,23b – 9,3

V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů. Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

 

 ŽALM 27 

Zpěv dávného Božího vyznavače překvapuje hlubokou důvěrou. Je však opravdu tak těžké opřít se s důvěrou o Boha, jako to dokázal před 2500 lety žalmista?

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě – po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám. Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

 

 2. ČTENÍ 

Pavel odpovídá na dotazy a stížnosti. Komunita Korinťanů byla zjevně rozdělena. Pavel odpovídá na tento podnět a hledá argumenty proti rozdělení v církvi. Díky tomu se tvoří první teologické reflexe církve.

1 Kor 1,10-13.17

Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká něco jiného: „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Po křtu v Jordánu a pokušení na poušti začíná Ježíš svoji veřejnou činnost, a to v té době již v pohanské krajině (tedy obyvatelé nebyli Židé). Souvislost s prvním čtením je zjevná a prozrazuje, jak Matouš dbá na starozákonní odkazy ve svém textu.

Mt 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: ‘Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.’ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

 

 

  2. neděle v mezidobí – cyklus A  

 

                                                                                                                                  19.ledna 2014

Druhá neděle v mezidobí navazuje docela plynule na končící vánoční dobu. Proto se znovu otevře příběh křtu Páně, ale tentokrát v podání evangelisty Jana. Ve druhém čtení začneme číst na pokračování list Korinťanům.

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

 

 1. ČTENÍ 

Kniha proroka Izaiáše se jeví jako dílo více autorů. Od 40. kapitoly se mění jazyk, styl, ale i popisovaná doba. Ocitáme se uprostřed největšího útlaku Izraelitů v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. V této chvíli Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. A nejenom, že zachrání Izrael, tento Služebník bude světlem všem národům!

Iz 49,3.5-6

Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

 

 ŽALM 

Čtyřicátý žalm cituje slova Služebníka, který přijímá Boží vůli. A právě tento žalm se stane silným argumentem v teologii Nového zákona (list Židům). Rozhodnutím Ježíše a přijetím Boží vůle máme život! To je důvod k velké chvále.

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

 

 2. ČTENÍ 

Po dva měsíce budeme číst v druhém čtení z Prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. Byl napsán jako odpověď na řadu témat a otázek. Ovšem list Korinťanů Pavlovi se nezachoval. Budeme tedy sledovat témata, na která Pavel reaguje. Začínáme úplným úvodem listu – pozdravem, který odráží základní vyznání víry křesťanů.

1 Kor 1,1-3

Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Janovo evangelium popisuje události v jiném světle než synoptici. Křest Ježíše však i zde hraje zásadní roli. Evangelista popis křtu uzavírá klíčovým vyznáním Jan Křtitele.

Jan 1,29-34

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

 

 

   Svátek  Křtu  Páně – cyklus A  

                                                                                                                           12.ledna 2014

Událost křtu Páně v církevní tradici spadá do svátku Zjevení Páně. Ale později je příběh o Ježíšově křtu oddělen a tvoří přechod mezi událostmi začátku Ježíšovy činnosti a vlastním působením našeho Pána. Nejde tu ani tolik o „příhodu ze života“. Význam je mnohem zásadnější! Od tohoto okamžiku Ježíš jedná jako zjevně Bohem vyslaný zachránce, který se zcela ztotožnil s člověkem. Všimněme si zjevného důrazu na jednání celé Trojice!

 

 VSTUPNÍ ANTIFONA 

Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“

 VSTUPNÍ MODLITBA 

Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

 

 1. ČTENÍ 

Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?

Iz 42,1-4.6-7

Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

 

 ŽALM 29 

Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina. Jak tento Boží hlas působí? Může bořit, obracet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných. Platí to i o nás?

Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodi-nův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

 

 2. ČTENÍ 

Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo...

Sk 10,34-38

Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

 

 Zpěv před Evangeliem 

Aleluja. Nebesa se otevřela a zazněl Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! Aleluja.

 

 EVANGELIUM 

Všichni synoptici (Mt, Mk, Lk) uvádějí scénu Ježíšova křtu. Jde tedy o zásadní skutečnost. Nejde jen o projev pokory. Jan správně ví, že Ježíš nepřijímá křest jako znamení obrácení či pokání z vlastních hříchů. Ježíš takto zahajuje své veřejné vystoupení, mandát mu dává sám Otec! Zjevně je při díle celá Nejsvětější Trojice.

Mt 3,13-17

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“

 

 

 


  SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ  

                                                                                                                                  PONDĚLÍ  6.ledna 2014



 1. ČTENÍ  

Iz 60, 1-6 Hospodinova velebnost září nad tebou.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou!
Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, . nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.
Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přij dou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.




 ŽALM 

72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13 Odp.: srv.
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.




 2. ČTENÍ  

Ef 3, 2-3a. 5-6
Nyní bylo oznámeno, že také pohané mají stejná dědická práva.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři (a sestry)!
Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.




 EVANGELIUM 

Mt 2, 1-12
Přišli jsme od východu poklonit se králi.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

 

 

 

  2. neděle po Narození Páně 

                                                                                                                                                          5.ledna 2014
 


 1. ČTENÍ 

Sir 24, 1-4. 12-16 ( řec. 1-2. 8-12 )
Moudrost Boží sídlí ve vyvoleném lidu.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu.
Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "
Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu.
Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.



 ŽALM 

147,12-13.14-15.19-20 Odp.:Jan 1,14
Odp.: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě.
Odp.
Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo.
Odp.
Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.
Odp.




 2. ČTENÍ  

Ef 1,3-6.15-18
Předurčil nás, abychom byli přijatí za jeho dětí skrze. Ježíše.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.




 EVANGELIUM 

Jan 1, 1-18
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Začátek svatého evangelia podle Jana.
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

 

 

 

 

8. neděle v mezidobí – cyklus A, 26. února 2017

Postará se Bůh? Kolikrát si klademe tuto otázku, když přichází nesnáze či kritické chvíle života. Je Bůh skutečně schopen ovlivnit složité životní situace? První čtení nabízí Boží pohled na utištěné Izraelity. Evangelium otevře velké Boží ujištění Nového zákona…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Uprostřed babylonského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho čtenáři sami najdou.)
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62
Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.
Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).
1 Kor 4,1-5
Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním Desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to nyní navazuje otázkou zabezpečení se.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem, a budu opěvovat jeho jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Milosrdný Bože, ty nás zveš k svému stolu a svátostí, kterou jsme přijali, živíš nás už nyní pro věčnost; dej, ať žijeme v trvalém spojení s tebou. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Stará se Bůh skutečně o člověka či nikoli? Jistě lze vzpomenout nejednu historku o tom, jak se dotyčný modlil a nic se nestalo… Dnešní evangelium ale poukazuje na jiný směr uvažování. Ježíš neodpovídá na otázku, které typy proseb Bůh vyslyší a jak konkrétně. Ale přesvědčuje posluchače, že je Bůh neopustí. Otázkou ovšem zůstává, zda se my sami o Boha ve svém životě opíráme. Do jaké míry s ním počítáme ve svých plánech, aby Bůh vůbec mohl odpovědět nějakým vyslyšením. Bůh je v prvním čtení přirovnáván k mamince, která pečuje o nemluvně. V evangeliu je nazýván nebeským Otcem, pro kterého máme velikou cenu. Všimněme si, jak Ježíš potřebuje vypíchnout zbytečnou starost člověka o sebe sama. Svazující úzkost o svůj život je často mlhavým výhledem do daleké budoucnosti, která vzbuzuje nejistotu a úzkost. Pán neslibuje zodpovězení neznámých otazníků budoucnosti. Neříká, jak to přesně bude. Ale ujišťuje, že nezůstaneme bez pomoci!

 

 

 

 

 

 

 

 

7. neděle v mezidobí – cyklus A, 19. února 2017

Jak jednat, aby Boží království rostlo a přinášelo užitek? Není to jen věc Boží. Bůh očekává od člověka spolupráci. Problematiku nahlédneme z několika úhlů. Již Starý zákon řeší otázku vztahu k bližním, jak uvádí první čtení. V evangeliu Ježíš zvyšuje laťku nároků Tóry a boří všelijaké lidové úpravy Božího zákona.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Leviticus patří do Tóry, tedy Zákona. Je tvořena především předpisy. Ale i zde nalézáme teologii a výpovědi o Bohu. Devatenáctá kapitola představuje část zákonů upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Mnohé jsou co do ideálů pokrokovější, než máme dnes my.
Lv 19,1-2.17-18 
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

ŽALM 103
Správná představa o Bohu utváří jednání lidí. A neplatí to jen o lidech okolo nás. Můžeme se připojit k tomuto zpěvu o úžasném Bohu?
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Korintským. V komunitě Korintských panuje napětí a rozdělení. Někteří se přiklonili k učení svatého Pavla, ale jiní dávají přednost jiným učitelům. Pavel je kárá a argumentuje…
1 Kor 3,16-23
Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví,’ a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu. 
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení Horského kázání. Ježíš komentoval některá přikázání Desatera a nyní navazuje komentářem dalších částí Tóry. V posledním verši předkládá klíč k pochopení svých tvrzení. Slovo „dokonalý“ v posledním verši je v řečtině odvozeno od slova cíl. Bůh nahlíží celý svět, nejen jeho části, a vidí až k cíli stvoření.
Mt 5,38-48 
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích, Bože. V tobě se chci radovat a jásat a opěvovat tvé jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Věrný Bože, splň na nás všechna svá zaslíbení a doveď nás k plnosti spásy, jejíž záruku jsme přijali ve svátosti těla a krve tvého Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Od doby, kdy Izraelité přijali Desatero na Sinaji, uplynulo více jak dva tisíce let. Za tu dobu se národ posunul a zkulturněl. Již není třeba vysvětlovat, že za vyražené oko se nemá platit vyvražděním celého kmene, ale že platí oko za oko, zub za zub. Základní spravedlnost tito původně kočovníci pochopili. Boží výchova však směřuje dál. Nesmíme jednat se zlým člověkem stejně jako on s námi a to i za cenu, že to něco stojí. Úkolem je šířit dobro a nikoli rozšiřovat království zla. Zlem se království zla nezmenší. Nejde o naivitu či hloupost. Ježíš je velmi náročný! Jde o přetržení řetězce pomsty a zla. Boží dokonalost spočívá jistě v jeho nekonečných schopnostech, ale největší dokonalostí Boha, kterou Zlo nedokáže opětovat, je schopnost milovat. Především v této věci máme být stejní jako Bůh.

  2. neděle postní – cyklus A,

  12. března 2017  

    

TOPlist